Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bedna

30. 1. 2009

 Zpoza chodby se vynořily dvě postavy s velkou, kvalitně vyhlížející bednu. Táhly ji za provaz, jednoduše přehozený za zadní stranu bedny, udržovaný na svislém povrchu na stejném místě silou, jež posunovala bednu po kamenných dlaždicích dál a dál.

 Práce ovšem nebyla rovnoměrně rozložena; první, s popelavě stříbřitými vlasy, táhla o pár kroků a dobrý metr provazu napřed, snažící se ze všech sil dostat náklad ke svému cíli. Druhá, jejíž přírodní šedavé vlasy by se s trochou nadsázky daly označit za skoro čistou blond, popocházela se svým zbytečkem provazu podél bedny a ze všech sil se snažila dělat, že něco dělá. Její strana bedny začínala znatelně zaostávat, byl jí přetahován provaz a když  byla taktně pobídnuta, ať se nefláká a táhne, odřela si ruku o drsné dřevo. Zastavila, pustila provaz, jehož náhlá volnost katapultovala tu druhou dopředu a začala si prohlížet odřeninu.

 „Kdyby ses neflákala a něco dělala, nemuselo k tomu dojít.“

 Stříbrné oči planoucí energií se obrátily proti dvěma temně jantarovým, připomínajícím bezedné jámy. Energie mírně nakvašeného pohledu byla pohlcena bez nejmenší odezvy. Protože blondýna se k ničemu neměla, Victory opět vzala provaz, přehodila ho za bednu a podala Proximě jeden konec, v duchu proklínajíc toho, kdo spojil její osud s osudem tohohle.. individua; a určil jim spolupracovat. Tentokrát vyměřila Proximě větší kus a donutila ji, aby se aktivně podílela na přepravě bedny. Ta nijak otevřeně neprotestovala, že by se ale snažila alespoň na šedesát procent, se říct nedalo.

 Po blíže neurčeném čase začínala být Victory unavená a vzteklá, protože se Proxima příliš nesnažila a vypadala, že to celé nepovažuje za nic důležitého. Bedna se jim zadrhla o nějakou vystouplejší dlaždici a donutila je zastavit. Proxima pustila provaz a začala obcházet náklad dokola. Victory jí připomenula, jak je to celé nesmírně důležité a že mají – ale už! - spolupracovat, načež o stupeň mírnějším tónem dodala, že chápe a bere na vědomí, že si to ani jedna z nich nevymyslela. Netušila, jestli to zabralo, ale druhá nastavila lano k boční straně tak, aby s bednou uhnuly a mohly potom pokračovat.

 „Bokem? Šikmo to zvládneme rychleji.“

 Bez souhlasné odezvy. Alespoň, že udělala, co se po ní chtělo, a uzpůsobila náklad k diagonálními tažení. Obešla bednu, dva kroky formálně popoběhla a chytila se jednoho konce. Victory neušlo, že si opět prohlíží odřeninu, ale rozhodla se to neřešit.

 Victory zatáhla ze všech sil. Pro jistotu se pojistila proti přepadnutí dopředu v případě přílišné nerovnováhy sil, ale Proxima zabrala taktéž a podle všeho měla fyzickou sílu o trošičku větší. Bedna se ale nepohnula, po jednu vteřinu se nic nedělo a pak stále překážející dlaždice povolila. Vyletěla, odhozena bednou uvedenou do pohybu, přistála na souputnicích a rozštípla se na dva kusy.

 Dokud bedna jela a blondýna spolupracovala, bylo uražení slušné vzdálenosti chviličkou. Pak se ozvalo trhnutí a obě přistály na zemi, každá s jedním kusem provazu v rukou. Victory se zvedla ze země a šla obhlédnout situaci, Proxima zůstala v klidu sedět a zkoumala přetržené místo svého konce lana, které si celé přitáhla k sobě. Nebo, prolétlo Victory hlavou, zdařile předstírala, že ho zkoumá.

 Pegasi zhodnotila situaci, okousanou spodní stranu bedny, která brzdila pohyb, a zkoušela odhadnout délku provazu, až ho znova sváže. Proxima totiž nevypadala, že by jí sama od sebe svoji polovinu vydala, nebo dokonce, že by se aktivně zúčastnila uzlování.

 Tu bednu to chtělo převrátit. Victory ovšem nevěděla, co v ní je, a netušila, jestli by případný obsah nepoškodila. Byla nezpochybnitelným vůdcem této dvojice, pokud se jim ovšem dvojice dalo říkat. Proxima k ní natáhla ruku pro druhý konec lana a Victory podvědomě ucukla, načež se zeptala, proč ho chce. Shadow beze slova ruku zase stáhla a zabývala se dál svým jedním koncem. Fajn pomocník, prolétlo Victory hlavou.

 Victory si znechuceně sedla na bednu, tak masivní, že jí její váha jako pírko nemohla uškodit, a přemýšlela, co dál. Shadow se účastnit nebude, to znamená, že je sama a sama s tímhle těžko pohne.

 „Chceš ji převrátit?“ vpadla jí do myšlenek Proxima. Pegasi na malinký okamžik probleskla hlavou myšlenka použití telepatie, než si uvědomila, že tady nemají žádné schopnosti a Proxima navíc telepatii vůbec neovládá. 

 „Co ty víš, co v ní je..“

 „A není to snad jedno? Nikdo nám neřekl, že tu bednu nemáme převracet.“

 Victory se na toho přízemního tvora zhnuseně podívala. Není to snad jedno? Jak by to mohlo být jedno?! „Ne, to teda není.“

 Proxima pokrčila rameny, aniž by zvedla hlavu od rozplétaných pramenů lana a neobtěžovala se s odpovědí.  O pár vteřin později se natáhla pro konec kusu lana, které Victory upustila, a začala ho také rozplétat.

 „S tím chceš dělat co?“

  Němou odpovědí byl první pár drobných provázků, svázaný dohromady. A pak druhý, o chvilku později třetí. Victory došla k závěru, že ptát se nemusí, seskočila z bedny, sedla si naproti Proximě a připojila se. Za chvilku bylo hotovo.

 

 O chvilku později se opět ozvaly těžké, šoupavé zvuky, a bedna se trhavě začala posouvat. Victory, s metrovým náskokem rvala bednu, s hlavou zvednutou a upřenou směrem k cíli. Proxima zabraná do svých myšlenek si prohlížela zem, nechala rozpuštěné vlasy spadnout do obličeje, jednou rukou držela zbyteček provazu a druhou měla položenou na bedně; vyvažovala tah Pegasi a občas trochu zabrala, aby se neřeklo. Victory si byla jistá, že za támhletou zatáčkou už jejich krkolomná cesta končí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Elfairy, 2. 2. 2009 18:06)

To je zajímavé. Myslím, že docela trefné... a nerealistické :-)