Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diana II.- první část

13. 8. 2007

Byly tam znovu. Nezřetelné otisky kopyt jednorožců a polámané větvičky od landspíderu. Z Areálu se dnes v noci ztratil už čtvrtý paledor. Diana nevěřila, že by utíkali, jak věc odůvodňovala Mistryně. Sirra byla mladá samice, ale celý svůj život prožila v Areálu. Neměla by důvod utéct. Jenže Diana nalézala to, co pokaždé – překousaný plot,stopy paledora vedoucí pryč, stopy vyrovnaného, klidného útěku. Žádné známky boje, únosu nebo něčeho jiného. Nic. Jen otisky tlap  ztrácející se v lese…

           

                Diana přecházela po stájích a přemýšlela, jak tohle vysvětlí mistrům. Čtvrtý paledor. Už jich zbývalo jenom šest a dvě mláďata. Přitom se ale nic podezřelého nedělo. NIC kromě mizení paledorů. Jen ty stopy jednorožců a landspíderu vzadu  u severní brány, jenže to se dalo snadno odůvodnit. Nová, příliš horlivá hlídka. Jon a jeho parťák Tchi‘va byli známí šmejdilové a nic jim neuniklo. Oba dva byli DarkWhiti a to znamenalo, že vidí na světle i ve tmě. Se služebním landspíderem (jediným široko daleko) projezdili snad celé okolí a jejich jednorožci měli co dělat, aby jim stačili. Jednou málem přejeli Cindy s Rigelem, jejím hnědočerným jednorožcem z rodu FairyTale. Už se uzdravil a Dianina kamarádka tak mohla v klidu dojíždět z Akademie. Svým způsobem paradoxně si teď každý den mohla stopnout vranou zlatohřívou dvanáctku Proximy Centauri, tedy pokud by ji Shadow rovnou nepřejela ala Jon & Tchi‘va. Její nepřátelství k FairyTale se opět vystupňovalo, stejně jako se vystupňovalo napětí mezi FairyTale a zbytkem řádu. Už se ani neobtěžovala nedávat najevo svůj postoj vůči Cindy. Neviděla ji nijak ráda a neváhala za ní poslat transferaci.

                Konečně dorazily se čtvrthodinovým zpožděním soudkyně; a nebyl to nikdo jiný než mistryně Virgina a mistryně Fay – krásná Pegasi s tváří anděla a tmavohnědými vlasy. Byla nejspíš stejně stará jako Virgina, ale pořád vypadala na třicet. Působila na Resce a v Útočišti se ukazovala jen vzácně. O to víc Dianu překvapilo, že se ukázala v takovém zapadákově jako byl Areál. Nechaly si od Diany vše popsat a vysvětlit, načež se Fay naklonila blíž k ošetřovatelce. „Dávej si pozor na to, co se tu děje. Až příliš mi to zavání zradou.“ „Ale-“ „Žádné ale, Diano. Musíš ty paledory nějak najít. Až budeš vědět více, klidně to řekni Jonovi nebo Tchi‘vovi, rádi ti pomohou.“ Diana se na ni podívala. „Ale mistryně, já nejsem Centauri. Nemám schopnosti a-“ „Nejsi, ale byla jsi. Dostatečně dlouho, abys měla kompletní základy. Nějak si poraď. Já se po nich zkusím poohlédnout v Akademii; někdo o tom bude určitě něco vědět. Nerada bych se obracela přímo na Arinne, celé by se to mohlo otočit proti nám.“ „Dobře, já to zkusím.“ Obě mistryně se v tichosti vytratily do noci.

*****

                Diana stála sama s halogenovým světlem a znovu vyhrabaným světelným mečem za bránou Areálu. Prohledávala okolí a dávala si dobrý pozor, aby nenarazila na Jona nebo nějakého opozdilce.Sledovala stopy Sirry klusající pryč. Překvapilo ji, jak dlouhé kroky Sirra dělala. To musel být prodloužený klus, jako by se to od ní vyžadovalo… Asi po kilometru se stopy ztratily v říčce. Respektive…vedly tam, ale na druhém břehu se už neobjevovaly. Diana prošla celý úsek po obou stranách asi dvě stě metrů v obou směrech, ale nic neobjevila. Pak se s hrůzou podívala na oblohu. Začínalo svítat. Vydala se co nejtišeji a nejrychleji zpět k Areálu. Tohle nebylo dobré. Poslední dobou se tam Proxima Centauri a pár dalších studentů Akademie objevovalo velmi brzy a Diana neměla chuť jim vysvětlovat, proč se vrací do Areálu v tuhle dobu a co dělala.

***

Jon seděl u řízení landspíderu a snažil se jej dokopat k ještě větší rychlosti. Stroj se poslušně řítil planinou a zanechával za sebou jen zvířený prach. A že ho bylo. Tchi’vovi s triedrem už zastiňoval výhled a ohradil se. Jon zpomalil a zabočil nad trochu celistvější trávu. Blížili se k rizikovému místu. Odtamtud se nejspíš ztráceli paledoři. Jon si myslel něco jiného. Někdo je kradl. Řekl to Tchi’vovi a rozpoutala se diskuze. Ani jeden už příliš nedával pozor a si Tchi’va nevšiml, že u lesa někdo je. Jon ho na to v dálce upozornil a Tchi’va tam obrátil triedr. „Šlápni na to, Jone! Je tam jednorožec a přijde mi povědomý!“ Kamarád sešlápl plyn na maximum a landspíder se zařváním motorů vystřelil dopředu k jednorožci. Ten to zpozoroval a splašil se. Obrátil se a tryskem svištěl k lesu. Landspíder ho však rychle  doháněl. Nakonec zaletěl mezi první stromy přesně o dvě vteřiny dříve, než se tam dostal Jon. Viděl ho tak ze vzdálenosti patnácti metrů. Měl nevyčištěnou bílou srst a obrovský černý ohon, který za ním vlál jako vlajka. Na rozloučenou pobouřeně zařehtal a pak zmizel v lese. Tchi’va se už chystal vytáhnout blaster, ale Jon ho zastavil. „Ty pitomče! To je tvůj jednorožec!“ Tchi’va se chytil za hlavu a začal si nadávat. Jon landspíder zastavil vedle stromů a pustil  se do kontrolování přehřátého motoru, z kterého se začalo nechutně kouřit. Ani jeden už ale nezaregistroval nezřetelnou postavu, která se v tichosti vytratila mezi stromy.

***

                Diana měla štěstí. Podařilo se jí dostat do Areálu nepozorovaně dřív, než si někdo všiml její nepřítomnosti. Měla zpoždění, proto se urychleně pustila do odvádění výukových jednorožců do jejich boxů. Naštěstí je nemusela čistit; to dělali studenti sami. I když to někteří nechutně flákali a Dianě bylo jejích svěřenců líto. Ještě se tady neobjevila Proxima Centauri. Co se to děje? Vždy stála ještě před východem slunce u hlavní brány a čekala, než jí Diana otevře. Chtěla mít prázdné dráhy. Dianě připadalo, že už se snad ani neučí. Čekaly ji mistrovské zkoušky a tak by měla trénovat s Linem, ne s Fairy. Ale v každém případě v Areálu. Diana se divila, že se sem prostě nenastěhuje, aby nemusela pořád žít mezi samými FairyTale. I když všichni významnější mistrové stále žili v Akademii a její mistr Vergillio také. V tomhle se zřejmě musela podřídit. Diana prošla kolem Fairyna boxu. Neměla by tu klisnu vyčistit? No, ne že by to nepotřebovala… Navzdory povinnostem otevřela dveře boxu s čištěním v ruce. Ohnivá klisna byla velmi temperamentní a nespoutaná, Diana měla přesto radost, že se ji podařilo zachránit. Proxima přesvědčila Arinne, aby ji nechala žít a dala ji do aukce. Diana okamžitě pochopila. Aby si ji mohla Proxima koupit… Diana klisnu vyhřebelcovala a vyvedla ven. Ne s pomocí ohlávky, tu by uhlová klisna nesnesla. Položila Fairy pravou ruku na nos a klisna ji sama následovala. Nechala ji ve výběhu kolem stromu po boku Proyxona a pustila se do sekce jednorožců do zápřahu. Začali přicházet první studenti, vybírat si a čistit plavé jednorožce. Stáje se v několika minutách naplnily hlukem. Diana si povzdechla. Ještě že se za půl hodiny všichni odeberou na výcvik…

                Proxima Centauri se přiřítila do stájí o půl jedenácté. Její spřežení bylo zpěněné a vyčerpané – očividně letěla celou dobu tryskem. Diana jí začala vypřahat jednorožce a odvádět je do malého výběhu. Proxima šla pozdravit Fairy. Když viděla, že má Diana plné ruce práce, osedlala si ji sama a kolem hlavy jí stáhla bosal z lana. Pobídla ji do cvalu a odjela na dráhu. Diana byla zvyklá, ale alespoň by nemusela zaparkovat doprostřed dvora?! Rozebrala oj, hodila postroje do vozu a s pomocí ostatních ošetřovatelů ho odtlačila ke kraji. Pak šla pro krmení zlatohřivákům. To bude dneska den… Za hodinu se Proxima opět objevila. Nikdy s klisnou netrénovala dlouho; ani jednu to nebavilo. Teď byla řada na vyjížďce. Jenže místo toho, aby to s klisnou vzala přes libovolný plot ven z Areálu, přijela k Dianě. „Připrav si Proyxona.“ Diana opět přemýšlela, co odpovědět. Odmítnout by byla sebevražda, na druhou stranu se nemohla jen tak vyfláknout na práci a doprovázet Proximu. „Já tady mám ještě práci…“ „Neřeš.“ Diana rezignovala a hvízdla na Proyxona. Ryzák se způsobně přesunul k brance výběhu a čekal, až mu jeho paní otevře. Diana mu došla pro čištění a uzdečku. Proxima se kamsi ztratila. Tak to bývá vždycky, pomyslela si Diana. Něco mi rozkáže a potom zmizí. Uprostřed uzdění se ale opět objevila. Přijížděla od centrály a přeskakovala ploty ohrad. Diana to radši nekomentovala, na každém rohu visela cedulka se zákazem přeskakování plotů a ohrad. Nasedla a počkala, než k ní Shadow přijede. „Už můžeš.“ Otočila se a Fairy se rozcválala k paledořímu kotci, kde byli ve dne. Tedy až na mláďata volně se potulující po okolí. Přeskočila prokousanou ohradu a Diana ji neochotně následovala. Z tohohle bude průšvih… Mezi prvními stromy převzala Diana vedení. Došlo jí, že má sledovat stopy. Jak může Proxima vědět, že tu byla?

***

                Cindy stejně jako každý den po výuce osedlala Rigela a vydala se cvalem k Areálu. Vyžadovalo to hodiny v plném cvalu, což nebylo nic pro Rigela. Ten po hodině zpomalil do klusu a tak se Cindy zřejmě dostane do Areálu až navečer. Měla štěstí, zítřejší den se nebude muset učit. Nea, její přímá mistryně, jí dokonce dovolila přespat mimo Akademii. Samozřejmě pod podmínkou, že se ani nepřiblíží k táboru spojenců – Areálu. Cindy na to byla zvyklá. Jezdila sem téměř každý den. No a co, Risse tady taky potkávala docela často a to byl miláček samotné Arinne. Rigel znovu v klusu nabral síly a zafrkáním Cindy upozornil, že je opět připraven na přechod do cvalu. Cindy ho formálně pobídla a vysedla. Rigel to ignoroval a cválal dál. Všichni kolemjedoucí mistři měli dva nebo tři jednorožce, aby mohli přesedat. Ti šťastnější vlastnili vytrvalé plnokrevníky, kteří to proletěli v trysku a jejich majitel byl brzy doma. Mistři si často kupovali více jednorožců než jen „toho svého“, na něco takového ale mohla Cindy se svými financemi zapomenout.  Nikoho už zjevně nezajímalo, že Centauri může mít jen jednoho jednorožce nebo pegase a nic víc. Arinne jich má celé stádo… a všichni jsou vzácní nestínovaní FairyTale, u kterých je od ohně nasvětlená srst zase jen černá.(Obvyklé přechody bývaly: dohněda, do šeda, do modra, do fialové a do ruda nebo rudohnědé barvy)

***

                Proxima následovala Dianu hledající stopy paledora v mechu a jehličí. Po dvaceti minutách pomalého cvalu nebo klusu dorazily k potoku. Diana zastavila a obrátila se na Proximu. „Tady se stopy ztrácí.“ „Stejně by jsme Fairy přes ten potok nedostaly.“ Shadow sesedla a došla do místa, kde stopy mizely v brodu. „To není možné.“ „Co?“ „Ty stopy. Míří na sever.“ Dianě to došlo. „Do Reianu?“ „Rozvědka říká něco jiného.“ „FairyTaleská rozvědka? Ty k ní máš přístup?“ Proxima se vrátila k Fairy. „Já se do ní nabourala.“ „Co říká?“  „Byli spatřeni postupně čtyři paledoři prchající do Pískových hor. To je na jih.“ Proxima nevěděla, co si má myslet. Paledoři ji nezajímali, chtěla jen vědět, kdo a proč. Samozřejmě Arinne lhala, když říkala, že o tom nic neví. Jenže ty paledory viděla půlka Akademie včetně Geminiho a Leonne. Sheeva(paledor) začala být neklidná a vypadala, že by také s chutí utekla. To samé se dalo říct o Niltonovi, Xionnině paledorovi. A Proximě to nedávalo smysl. Zase měla pocit, že se celá planeta topí v temnotě, ale to se jí stávalo často a příčinou byla nejspíš ona sama a její paranoidní pohled na svět. Ale tohle nehrálo. Zdálo se jí, že před sebou cítí temnotu. Blížila se. Celý svět ustoupil do pozadí…

                Temná místnost. Za okny zuřila bouře vířící černý prach, přesto byl den. Výbuch. Další. Celá Akademie se otřásala. V jejím pokoji byla celá parta X. Shaelan, Sheela, Leonne, Gemini, Ria a ona sama. Jejich hlídacího paledora nebylo vidět. Ve stájích vyděšeně ržáli jednorožci svých šesti pánů. Sheela se nabídla, že je přivede. Otevřela dveře…a za nimi někdo stál. Černá postava v plášti a kápi. Sheela neměla šanci. Zlatá čepel světelného meče ji srazila k zemi. Bouře venku rozrazila okno. Pokojem prosvištěl vichr, který postavě rozevlál plášť, ale stále nešlo nic zahlédnout z její tváře ani vlasů. Proxima zaútočila plnou silou, ale postava ji bez problémů srazila k zemi modrými blesky. Pár chvil a v pokoji nezůstal nikdo živý. Tedy až na ochromenou Proximu ležící v koutě a temnou postavu. Z dálky se ozývalo řehtání jednorožců umírajících společně se svými pány. Za rozraženým oknem se blýskalo. Další výbuchy v Akademii. „Tak mě zabij..“ slyšela se Proxima šeptat směrem k útočníkovi. Ten odpověděl tichým syčivým hlasem : „Ne, tebe ne. Ty nejsi jako ostatní…“ Pak všechno pohltila temnota.

***

                Diana cítila, jak se přes ni převalila temná vlna. Chytila se stromu a zavřela oči. Za pár vteřin to ustalo. Pak jí pohled sklouzl na místo, kde předtím stála Proxima Centauri. Nebyla tam. Až po vteřině si Diana uvědomila, že leží zhroucená na zemi. Dianu přesto neopouštěla hrůza. Co se s ní stalo? Shadow se pohnula. Zvedla hlavu. Diana ztuhla. Záře jejích jantarových očí ztmavla na temně červenou a trochu pohasla. Diana stála jako přikovaná k zemi. Nemohla se pohnout. Proximu zřejmě zajímalo něco jiného než Diana. Zahvízdala. Přiběhla Fairy a Proyxon. Oba jednorožci měli rozšířené nozdry a v očích bělmo. Fairy se při pohledu na Proximu vyděšeně zastavila a zírala na ni. Centauri k ní natáhla ruku a klisna couvla. Jemně zahvízdala a Fairy se k ní opatrně krok po kroku začala přibližovat. Konečně se Diana pohnula. Proyxon do ní strkal čumákem a ržál. Diana ho pohladila. Vůbec nic nechápala. A nebyla si jistá, jestli chce chápat.

***

Jonovi se konečně podařilo opravit motor landspíderu. Tchi’va pozoroval celou dobu okolí, ale na nic podezřelého nepřišel. Oba byli černovlasí, černoocí a se světlou pletí. Tchi’va měl vlasy nakrátko, Jon trochu delší. Oba měli bílé jednorožce s černými žíněmi. O DarkWhitech se říkalo, že jsou černobílí a nevypočitatelní, což byla zároveň charakteristika Jona i Tchi’vy. Jon naskočil do spídru…a náhle se zastavil. Otočil se na Tchi’vu. „Cítíš to taky…?“ Druhý mladík se podíval stejným směrem jako Jon. Už chtěl říct „ne“, ale pak ucítil vzdálenou vlnu temnoty. Přelila se lesem a její slábnoucí zbytky se roztříštily o clonu Areálu Centauri. Když vše ustalo, otočil se na Jona. „Jo a nemám z toho dobrý pocit. Jedem domů.“ Oba skočili do landspíderu a za pár vteřin už uháněli k Areálu.

***

            Cindy konečně dorazila do Areálu. Doklusala se stromu a všimla si, že je Proyxonova ohrada prázdná. Sesedla a Rigela tam zavedla. Postarala se o něj a pak zauvažovala, co dál. Došla do sedlovny personálu. Proyxonova uzdečka tam nebyla, sedlo ano. To znamenalo, že se Diana nevydala nikam daleko. Cindy se vydala k centrále, kde visely rozpisy pro obsluhu. Zapisovaly se tam veškeré nepřítomnosti Diany a ostatních ošetřovatelů, údržbářů atd. Cestou něco zaslechla. Skočila na zem vedle dlážděné cesty právě včas, aby se uhnula landspíderu, který ji šílenou rychlostí míjel. Řidič dupl na brzdy, vyskočil, doběhl k Cindy a pomohl jí vstát. „Promiň. Není ti nic?“ Cindy zamumlala že ne a nechala se dovést k landspíderu s Tchi’vou, jenž tam čekal. „Kam chceš dovézt?“ zeptal se řidič. „K centrále, díky.“ Jon pomohl dívce nahoru, pak sám skočil na místo řidiče. Dál pokračoval už podstatně mírnější rychlostí. Vysadil Cindy tam, kde chtěla, a sám zamířil do opravářské dílny. Nebyl si jistý, jestli landspíderu neprovedl ještě něco více, než na co přišel sám.

***

                Proyxon a Fairy klusaly zpět k Areálu. Nikdo nepromluvil. Proxima upírala oči před sebe a byla kdesi mimo. Diana byla stále ochromená navzdory tomu, že už snad žádné nebezpečí nehrozilo. Náhle si vzpomněla na Cindy. Bude na ni čekat. A tímhle tempem se zpět jen tak nedostanou. „Proximo? Můžeme zrychlit?“ Odpovědi se nedočkala. Shadow nereagovala. Diana pobídla Proyxona. Ryzák nacválal a Fairy prodloužila klus. Měla delší nohy a pohodlně hřebci stačila. Situace se změnila až na jedné zapadlé pěšince. Proyxon přešel do trysku a Fairy udělala to samé. Proxima vysedla stejně jako Diana, nic dalšího ale neudělala. Diana se rozhodla neřešit. Za dvacet minut byli u Areálu. Diana se znovu ohlédla. Proximě se barva očí pomalu vracela do původní jantarové, stále ale seděla nehybná jak socha a oči upírala na něco, co mohla vidět jen ona sama. Fairy z toho zjevně nadšená nebyla, ale poslušně následovala ryzáka před sebou. Diana měla o Fairynu paní strach. Proxima byla mnohem citlivější k temné straně, než většina Centauri tušila. A pokud se tu děly nějaké nekalosti, nebylo divu, že je zaregistrovala první.

***

                Proxima tupě zírala před sebe, zatímco si Fairy hledala cestu za Proyxonem. Co to bylo…? Nebo spíš: Kdo to byl? Zlatý světelný meč, to by znamenalo rod FairyTale. Jenže to vůbec nemuselo odpovídat skutečnosti. Jasné bylo jen jedno; ten útočník, co pozabíjel všechny její přátele z Akademie, byl mnohem mocnější než ona. Což vzhledem k jejímu potenciálu a vypilovanosti útoku odpovídalo jen několika mistrům, jenže proč by se zrovna mistrové obraceli proti její partě? A pak tu byl ještě někdo. Mistryně Arinne. FairyTaleská Centauri, která už spoustu let vedla řád a která se zrovna světle nechovala. Rozeštvávala. Nadřazovala si svůj rod nad všechny ostatní a diskriminovala údajně nečistokrevné StarShiny. Ať už byly její cíle jakékoli, Mistryně si vždy našla způsob, jak toho dosáhnout. A klidně i přes mrtvoly.. Takže ti paledoři budou nejspíš jejím dalším nejapným žertíkem, jak otravovat spojence(tj. ostatní rody) a navíc zbavovat Areál ochrany. A všechno bude svedeno na ošetřovatele šelem. Proyxon se zastavil. Fairy také. Proxima to zaregistrovala na poslední chvíli a akorát se stihla přizpůsobit. Seskočila. Neviděla svět vlastníma očima, jakoby jí oči levitovaly za zády ve výšce dva metry. Celkově byla jaksi mimo. Zjistila, že si s místem, ze kterého vidí, může hýbat. Diana jí zapřáhla vraníky. Za chvíli už uháněla do Akademie. Tam se snad dá dohromady.

***

                Cindy si všimla odjíždějící dvanáctky a správně odhadla, že tam někde bude i Diana. Přivítaly se stejně nadšeně jako pokaždé, ale Diana zrovna dobrou náladu neměla. Vlezly do výběhu k Rigelovi a Proyxonovi a Diana kamarádce převyprávěla, co se stalo. Cindy civěla, po chvíli už to Diana nevydržela a zeptala se, co se děje. „Jak můžou ty stopy vést na sever, když jsme ty paledory pěkně jednoho po druhém viděli z Akademie? Je tam poušť, takže byla skvělá viditelnost. Museli to být oni! Měli obojky.“ Diana se na ní podívala. „Víš, že Proxima říkala to samý?! Kdy se tam objevili?“ „Poslední včera v noci, asi po půlnoci. Ale neviděla jsem obojek.“ „To by paledor v pohodě stíhal. A Sirra si ten obojek mohla sundat po cestě. Je v tom přebornice.“  Cindy si začala hrát s kamínkem na zemi. „Tak co chceš dělat?“ „Já nevím. Asi řeknu Jonovi, aby ty kotce hlídal. Jestli je někdo krade nebo pouští, tak ho nečeká dobrý konec.“

***

                Jon dostal od Diany informace a právě je předával Tchi’vovi. Ten je přijal s obvyklým nadšením, znamenalo to totiž, že by si mohl v ideálním případě i zastřílet. Rozhodli se, že se výjimečně rozdělí. Jon bude jako normálně objíždět okolí a vyhlížet nepřítele, zatímco Tchi’va se s Dianou zašijí na nějaké kryté místečko s dobrým výhledem na kotce a místo, odkud se obvykle paledoři ztrácí. Čas od času tudy Jon prosvištěl s landspíderem a Tchi’va mu dával vysílačkou znamení, že se nic neděje. Asi v půli noci se Diana omluvila, že má zítra moc práce, a šla spát. Jon kvůli tomu sice ztropil poplach, nakonec se ale vše vysvětlilo a všichni se mohli vrátit ke spaní či hlídkování. Jon pak Tchi’vu přibral do landspíderu a zaparkovali nedaleko kotců. Nic podezřelého se ale nestalo.

***

                Diana ráno kontrolovala stáje. Ještě byla venku tma, tedy až na občasný kužel světla z landspíderu. Jon ještě podle všeho nic podezřelého nespatřil. Diana bezmyšlenkovitě prošla kolem stájí pegasů. Bylo jich asi osm, všichni nádherní bělouši se stříbrnou. Jeden z nich patřil i Lilianne, mladé Pegasi, která se tu připravovala na zkoušky. Na dveřích boxu byl lísteček. Diana k němu přišla a přečetla si ho. Stálo tam: Prosím vyčistit-mám přehlídku. Diana nahlédla do boxu. Arifa vypadala, jako by proletěla oblakem bláta. Diana si doběhla pro kartáč a pomalu vešla do boxu. Klisna pegase se na ní rozespale podívala a roztáhla křídla kvůli snadnějšímu čištění. Alespoň někdo je tu vycvičený, pomyslela si Diana, když začala Arifě přejíždět po sametové srsti. Za chvíli někdo zaklepal na vhod do stání. Vešel Jon. „Tak jsme nic neobjevili. Paledorů máš pořád stejně.“ Diana se na něj usmála. Jon vypadal rozcuchaně a v obličeji měl bláto. „Co jsi to dělal?“ „Ale…Naomi mě přišla pozdravit. Netušil jsem, co to je, když tě paledor olíže. No nic, jdu se vyspat. Máme s Tchi’vou zase noční hlídku. Kdybys chtěla pomoct, řekni si.“ Diana se při zmínce o mladém paledorovi zasmála. „Jako včera. Klidně si na to i posviťte.“ Jon zasalutoval a vycouval. Po cestě zakopl o kýbl s vodou a málem se natáhl. Oba se tomu zasmáli. Jon byl super kamarád.

***

                Mistr Vergillio stál ve svém apartmá v Akademii Centauri. Pozoroval skupinku divokých paledorů. Utíkali do pouště s mláďaty na hřbetech. Tohle nebylo normální. Měli obojky, ale mistr na dálku nepoznal, odkud jsou. Nejspíš utekli z nějaké chovné stanice nebo osady. Další, co ho trápilo, byla Proxima Centauri. Včera se vrátila…nějaká rozházená. Na někoho s její povahou mu nesedělo, že by se jen tak zhroutil. Jeho učednice viděla temné stíny za každým rohem, tím se nevzrušoval. On sám nikdy nic nezaznamenal a nejinak tomu bylo i tentokrát. Zauvažoval, jestli by jí neměl zakázat pohybovat se jinde než po Areálu a cestě k němu, ale zavrhl to. Cokoliv jí zakazovat nemělo nejmenší smysl – stejně si dělala, co chtěla a nějaký kodex nebo podobné ptákoviny pro ni znamenaly akorát výčet toho, co je třeba ještě porušit. Vergillia samotného poslechla jen občas a nezapomněla dát najevo, jak ji její mistr otravuje. Už mnohokrát si nadával, co to vlastně udělal, když si ji vzal jako učednici. Hrozilo riziko, že by se spřátelila s Arinne, a tomu bylo potřeba zabránit. Jenže všechno dopadlo trochu jinak, než by si přál. Místo toho, aby převychoval Proximu, ona převychovala jeho a málem ho i odnaučila úctě ke kodexu. Také mu otevřela oči ohledně Arinne. Snažila se o převrat a potřebovala už jen záminku, to byl názor Proximy. Vergillio byl pacifista, ale začínal mít pochybnosti. Co když je Mistryně všechny jen vodila za nos…

***

                Cindy se ráno balila na dvoudenní pobyt v Areálu. Tedy…oficiálně na chovnou stanici Nissa. V Nisse se domestikovali mladí jednorožci z rodů FairyTale a DarkWhite. Rigel už čekal venku. S dvěma obrovskými bágly se vydala  po schodišti dolů a málem srazila Briseonne,  která byla mimo Cindino zorné pole. „Jedeš do Areálu?“ „Na Nissu!“ Cindy se ostře ohradila. Briseonne se jen ušklíbla. „De facto?“ Cindy s ní měla pokoj. Briseonne byla černovlasá FairyTaleská dívka s mandlovýma očima zavánějícíma jantarovou, dávná příbuznost s rodem Shadow se nezapřela. A nezapřela se ani v povaze. Briseonne bylo označení pro  sarkastické, nevhodné poznámky všude okolo šířící tornádo s velmi vlažným přístupem k Arinne i k její ideologii. Nebyla mezi mistry příliš oblíbená. „Ty se máš. Mě by Nea pustila tak maximálně do hrobu.“  Cindy se zasmála. Sama byla energická, ale na Briseonne vážně neměla. Nedávno „omylem“ vypálila Mistryni její svatyni a Arinne to pochopitelně nenadchlo. „Počkej, pomůžu ti.“ Brisa Cindy vyškubla z ruky jeden vak s věcmi a rozběhla se ze schodů. V půlce zakopla a opsala dokonalou balistickou křivku do hloubky několika metrů. Rozmázla se na podlaze, Cindiny věci zůstaly viset kousek nad zemí. Sebrala se ze země. „Já ty uklízečky usmažim…takhle leštit schody, to nemá obdoby!“  V tom ve zlé předtuše zvedla oči ze země a spatřila uklízečku. Usmála se, s nevinným výrazem sebrala levitující bágl a s pískáním se rozešla pryč. Uklízečka ji chytila za rameno a otočila k sobě. „Kampak, mladá dámo? Nemáš náhodou domácí vězení?!“ Cindy stála nevinně na schodech. Nechtěla v tom Brisu nechat, zároveň se ale nechtěla zaplést do vážného zločinu pomluvení uklízečky. Nakonec sešla ze schodů, vzala si bágl a vypařila se pryč. Rigel na ni už čekal dole.

***

                Jon se probudil až odpoledne. Jediný pohled na rozpis mu prozradil, že už měl dávno hlídkovat. Další pohled na lísteček na nástěnce a zjistil, že je Tchi’va na hlídce sám a Jona kryje. Vyletěl z postele a hodil na sebe uniformu. Sáhl do poličky pro snídani balíčku a rozběhl se do stájí. Překonal sto metrů do stájí a už ho vítalo Stormyho netrpělivé ržání. „Klid, Stormy,“ zamumlal na svého jednorožce a sejmul z hřebíku uzdečku. Sedlo nepotřeboval. Vykašlal se na čištění a Stormy ho při pokusu o nauzdění kousnul. „No jo, no jo, když teda jinak nedáš…“ Rychle ho přejel kartáčem a Stormy ho kousnul ještě jednou. Jon se na něj vykašlal a zabouchl box. „Tak si tu třeba shnij! Já půjdu radši pěšky, nebudu tě hodinu drhnout kartáčem!!!“ Ne, Cass mě vezme, pomyslel si, když se klidil z dosahu Stormyho transferací. Jednorožec neměl nic raději než volnost. Zapnul komlink a dal svému kámošovi vědět. Vyřítil se na volnější prostranství, kde na něj už čekal Cassius s vysokým modrohřívým běloušem ve voze. Jon naskočil dovnitř a Cass zatřepal s otěžemi. Jednorožec se vyřítil tryskem východní bránou ven a zanedlouho už Jon přesedal do landspíderu. Služba mu končí po západu slunce. Škoda. Dianě dnes nepomůže.

***

                Diana právě projížděla předposledního jednorožce, když k ní přicválal Rigel s rozzářenou Cindy. Ošetřovatelka jí pozdravila a omluvila se, že musí projet ještě jednoho StarShina. Centauri řekla, že na ni počká u stromu, a sesedla. Odvedla Rigela do Proyxonovy ohrady a sundala si z jeho hřbetu bágly. Pak ho odstrojila a v průběhu odsedlávání se objevila Diana. „Super, mám volno!“ Pomohla kamarádce nanosit všechny věci do svojí mramorové chatrče. Diana se na chvíli vytratila, načež přinesla seznam zítřejších povinností. „Máme přivést několik jednorožců z Nissy, postarat se o Areál a vyřešit ty paledory.“ Cindy se usmála. „Tak paledory už řešíme, o jednorožce se postaráme ráno a do Nissy si uděláme výlet po zbytek dne.“ „Souhlas. Nevyjedeme si na projížďku s Proyxonem ve vozíku?“ Cindy nadšeně souhlasila a obě se vydaly k už méně nadšenému ryzákovi.

***

                Mistr Vergillio si zavolal Proximu Centauri, která se s půlhodinovým zpožděním skutečně dostavila. „Kam si včera zase jela?“ Učednice se zatvářila uraženě, jakoby ji Vergillio opět z něčeho obviňoval. „Na sever.“ „Proximo!Kolikrát jsem ti říkal, aby ses nepřibližovala k Cavernasu!“ „Já byla jen pár kilometrů od Areálu!“ ohradila se zvýšeným hlasem Proxima. Vergillio už měl na jazyku jedovatou poznámku „tak co se ti teda stalo“, ale spolkl ji. Nestál o další hádku. „Musíš zjistit, kdo má tu aféru Mizející paledoři na svědomí, Proximo.“ Shadow se jen ušklíbla. „Kdo ji má na svědomí? Samozřejmě že Arinne!“ „Neodsuzuj ji předem.“ „Tak co mám podle vás dělat? Čekat, než to tady ta krysa podrazácká obrátí naruby? To opravdu nevidíte, že se snaží vás i ostatní spojence odstranit?! Měla jsem o vás lepší mínění.“ Mistr se po svojí pseudoučednici ostře podíval a ta vzdorovitě pohodila hlavou a zkřížila si ruce na prsou. Vergillio se na ni přísně zadíval. „Tak dost. Nebudeš mi říkat, co mám dělat. Půjdeš ve stopách těch šelem a zjistíš, co to má všechno znamenat. A poslechneš mě.“ Proxima se otráveněji už tvářit snad ani nemohla. Její reakce byla okamžitá a podvědomá. „Si děláš srandu…“ nevinně se usmála. „…Mistře…“  Vergilliovi v tu chvíli naskočila jediná myšlenka: Co jsem komu udělal…

***

                Diana s Cindy se vrátily až večer. Proyxon se zřejmě těšil domů více než obě dívky a na cestě do Areálu navzdory únavě přešel do trysku a málem se srazil se stejně šíleně letící zlatohřívou dvanáctkou v protisměru. Proxima to však naštěstí vzala jako vtip a dokonce se tomu i zasmála. Diana udělala to samé a Proyxon znovu uraženě nacválal. Vše bylo pochopitelně hozeno na něj. Ještě před setměním pak Cindy drhla ryzáka houbou, zatímco Diana odnášela postroje do sedlovny. Sedlovna byla nedaleko ohrad, které svými vnějšími ploty de facto vymezovaly Areál Centauri. Rudohnědá ohnivá klisna na ni zaržála a přiběhla k plotu. Diana ji přivítala a pak se rozhodla, že si trochu zajezdí. Vyhoupla se Jiskře na hřbet a pobídla ji do cvalu. Klisna obletěla ohradu a Diana zpozorovala kdesi v dálce landspíder. Šílenou rychlostí se prořítil hlavní bránou dovnitř. Diana se předklonila a klisna ještě více zrychlila. Podle stylu jízdy neomylně rozeznala Jona. Kdo že to měl hlídku po něm? Cassius? Nejspíš ano. Nedávno mu přiřadili nového parťáka a Cass na něj pořád nadával. Diana dojela k plotu a sesedla. Rozloučila se s Jiskrou a vydala se zpět k Cindy a Proyxonovi. Už z dálky slyšela ryzákovo řehtání, které ji volalo. Doběhla ke stromu a zjistila, že si z ní ostatní jen utahovali. Naoko rozzlobeně odtáhla Cindy po rozloučení se s jednorožci do Dianina příbytku. Útočiště zapadlo a nad Areálem se rozhostila tma.

                Druhý den patřil k Dianiným nejhorším v životě. Ráno šla do sedlovny Proyxonovi pro uzdečku, když si všimla prokousaného plotu. Doběhla k němu…a v kotci nikoho nenašla. Ztratila se další samice! Diana rychle oběhala ostatní kotce, které byly naštěstí v pořádku. Otočila se a s uzdečkou v ruce se sprintem vydala ke své chatrči. „Cindy! Ztratil se další!“ Brunetka vyběhla z chatrče. „Cože?“ Ještě před dvěmi vteřinami byla rozespalá, teď se však cítila úplně probuzená. Vyletěla s uzdečkou v ruce k Rigelovi. Diana už uzdila ryzáka. Cindy bez čištění nauzdila svého jednorožce a rozběhla se pro sedlo. „Kašli na to! Obejdeme se bez sedel! Ještě je můžeme dohnat!“ Navzdory všem kodexům a cedulkám pobídla Proyxona ke skoku přes plot. Vzápětí už za sebou slyšela další kopyta, jak se Rigel bez nejmenších problémů přenesl za nimi. Cindy sice zjevně nebyla cvičená k jízdě bez sedla, nějak to však zvládala. Diana sledovala stopy od kotců k lesu a Cindy cválala za ní. V lese bylo vlhko a otisky tlap byly v mechu dosud jasně znatelné.

                Diana doletěla k potoku. Stopy tam mizely, Diana však byla příliš rozrušená na to, aby si uvědomila předchozí varování. „Cindy! Rozdělíme se. Každá na jednu stranu a která ty stopy najde, ta dá vědět. Jasné?!“ Cindy přikývla. Rigel zrovna velkou radost neměl, ale nechal se přesvědčit, aby šel krokem nebo klusem podél potoka v dostatečné vzdálenosti od vody. Diana je chvíli pozorovala a pak kopla Proyxona do boků a hřebec se rozcválal potokem na opačnou stranu. Za normální nálady by to nikdy neudělala, ale byla příliš vyděšená. Pokud nic nezjistí, Arinne ji zabije…

***

                Cindy jela na klusajícím Rigelovi a pozorovala obě strany potoka. Nic. Klusala už asi půl hodiny a pořád na nic nenarazila. Náhle vycítila vzdálenou vlnu temnoty a instinktivně se přitiskla Rigelovi ke krku. Ten zpozorněl a napjatě zafrkal. Vlna se přelila přes vzdálený kopec a pomalu utichla. K Cindy se dostaly už jen vzdálené záchvěvy, přesto to ale stačilo na to, aby se jí zježily všechny vlasy. Po chvíli se vzpamatovala a povolila Rigelovi otěže. Jednorožec se rozešel dál. Co to bylo…? Pátrala Sílou ve vzdálených kopcích za řekou, nic však již neobjevila. Jedním okem stále hledala stopy. Tady by byly skvěle vidět, je tu bahnitý břeh. Cindy zavrhla možnost, že by je přejela, a naklusala. Třeba se vydal na Dianinu stranu…

***

                Proyxon napjatě cválal vodou. Diana byla vynervovaná a neméně napjatě se rozhlížela po břehu. Nikde nic. Proyxon už několikrát projel tůněmi, kde by paledor musel plavat, přesto uprchlice vodu neopustila. Paledoři a voda – to nikdy nešlo moc dohromady. A teď…Náhle spařila místo, které zoufale vyhlížela už nejméně půl hodiny. Otisky paledora jasně patrné v bahně. Vedly ven na opačné straně potoka. Diana neváhala. Otočila Proyxona stejným směrem a dala mu pobídku do trysku. Ryzák zaváhal. Nezapomněl, co se mu stalo nedávno u stejné říčky, ale jeho paní pobídku zopakovala. Hřebec odevzdaně zaržál a poslechl. Přitom mu neunikla hrubá chyba jeho majitelky, které však zjevně nevěnovala pozornost. Z vody vedly stopy jen jednoho paledora. Ostatní se vydali jinudy.

                Diana letěla s ryzákem stále temnějším lesem a snažila se uhýbat větvím a zároveň sledovat otisky tlap. Proyxon se jí to snažil co nejvíce ulehčit, sám však několikrát zakopl. Neznal to tady a to už bylo co říct. Oba se příliš soustředili na cestu a hledání, takže si nevšimli stínového démona běžícího jim vstříc. Mělo to čtyři nohy, černé tělo a podle Proyxonových očí jakousi rozmazanou hlavu, zřejmě dílo rychlého pohybu. Proyxon ho na poslední chvíli zaregistroval a zaryl všechna čtyři kopyta do země. Diana to nečekala a bez sedla neměla šanci. Přeletěla hřebcův krk a přistála před ním na zemi. Černý démon se vzepnul a chystal se udeřit. Proyxon sice nebyl čistokrevný, přesto ale přeskočil Dianu a postavil se většímu soupeři do cesty. Byl příliš blízko na jakoukoli transferaci, totéž však platilo i pro stín. Kopyta se znovu dotkla země. Náhle cosi černého přeletělo Dianě přes hlavu a smetlo to nepřítele. Následovala pětivteřinová bitka a stín byl sražen k zemi. Diana stihla jen zaječet „nezabíjej to!“ a červená transferace definitivně smetla démona. Černý vítěz se zastavil a Diana v něm rozeznala Proximu s Linem.

***

                „Co to sakra děláš?“ Proxima sesedla a pomohla Dianě vstát. Doufala, že si nevšimne, že má rozšířené zorničky na téměř dokonalý kruh. Nakonec se nechala Vergilliem přesvědčit, že se do celé téhle pitomé záležitosti namočí, a už teď toho litovala. Netušila, že součástí téhle mise bude také přelézat tu prokletou řeku. Zachytila jedinou vzdálenou vlnu temnoty valící se k ní a dokonale ji to rozházelo. Nikdy nepoznala strach, nikdy kromě toho posledního nápadu lézt sem a zkoumat nějaké ztracené paledory. Ne, Vergillio to chtěl. Ona sama by se nejraději teleportovala někam hodně daleko. Dianě nemohlo uniknout, že je stejně vynervovaná jako FairyTale, která má vlézt do vody. Ani trochu se jí tu nelíbilo. Napoline jí to také dával jasně najevo. Pojď radši trénovat piafu, znělo Proximě už hodiny v uších. A Line piafu ze srdce nenáviděl.

                Proxima se znovu pokusila uklidnit. Už asi posté. Diana se nějak oklepala; zřejmě proto, že nevěděla, co Proxima právě zneškodnila. To se ti jen zdálo, opakovala si stále v duchu. Centauri měli revese, Cygnis ohnivé koně a Alfy tyhle potvory. Jednou stín Proxima spatřila i u mistryně Arinne. Nebo to bylo něco jiného…?

***

                Diana se otřepala z toho, co se právě stalo, poměrně rychle. Ze začátku by Proximu snad ani nepoznala. Téměř neviditelné hvězdy v očích měla rozšířené až na kruhy a vypadala jako FairyTale, která má vlézt do vody. Diana už byla po dvou minutách celkem v pohodě, Proxima ale spíš naopak. „Kde se tady bereš?“ zeptala se jí ošetřovatelka. „Vergillio mě sem dokopal. Nechť ho Síla brzy zahubí.“ Její hlas měl k obvyklému klidu daleko. „Tam dál…co je tam?“ Podívala se k místu, kam Proxima celou dobu civěla. K místu, odkud přišla před chvílí ta vlna. „Neřeš. Nevím…vlastně tuším, ale to je jedno. Rychle pryč, nechtěj vědět.“ Diana měla co dělat, aby se tvářila stále normálně. Proxima a před něčím couvá… „Ještě kousek, Proximo. Paledor už nemůže být daleko, možná tak kilometr před námi, více ne. Musíme ho dohnat!“ Proxima odpověděla po pěti vteřinách a nelidsky ostrým tónem. „Musíme?! Diano, to je sebevražda! NIKDY nelez za tuhle říčku!“ Skočila Linovi na hřbet a hřebec pohotově zacouval pár metrů. Zastavila ho a čekala na Dianu. Ta se však rozhodla jinak. Nasedla na Proyxona a otočila ho opačným směrem. Rozhodla se ignorovat velmi nesouhlasné pohledy druhé dvojice a rozcválala se pryč.

                Proyxon napjatě letěl lesem podle stop a snažil se nezakopnout. Téměř proti svojí vůli neustále zrychloval. Uslyšel za sebou výkřik. „Diano! Ne!“ Ve chvíli, kdy se ztrácel Proximě z dohledu, zaryla Centauri Linovi paty do boků. Napoline se neochotě rozletěl za ryzákem, kterého ovšem nebylo jednoduché dohnat. Proyxon zezadu slyšel pomalu se přibližující údery kopyt a kořenů osekávaných podkovami. Pomalu začal ztrácet přehled, kam běží. Jakási síla ho táhla dopředu s trochu doleva, stejně jako otisky tlap….

***

Proxima Centauri užasle sledovala, jak se Diana otáčí a uhání pryč. Zakřičela na ni, ať zastaví, ale zbytečně. Znala ji dost dobře na to, aby věděla, že když se Diana pro něco na 100% rozhodne, není ji možné zastavit. Kdyby ji alespoň mohla sledovat pomocí Síly… jenže všechno kolem jakoby halila hustá mlha. Bylo to ještě horší než absolutní tma, v té viděla Proxima docela dobře. Jenže teď necítila ani Linovu přítomnost a to na něm seděla. Výborná viditelnost v lese teď působila jako dokonalý výsměch. Diana se jí začala ztrácet z dohledu. Ne! Donutila Lina, aby se vydal tryskem za ní a posté za poslední hodinu proklela Vergillia.

                Napoline pomalu doháněl Proyxona. Stále zrychloval a navíc se uměl pohybovat v terénu. Line měl podkovy, aby si neodepsal kopyta na štěrkových a kamenitých cestách, do lesa plného kořenů a měkké hrabanky to však příliš praktické nebylo. Proyxon už vedl jen o dvě koňské délky. Náhle si Proxima příliš pozdě všimla hrozícího nebezpečí. Proyxon poslechl okamžitě, Line o pět vteřin později. Oba odbočili lehce doleva a přešli do absolutního trysku. Proximu znovu ochromil strach, když si uvědomila stopy paledora pod sebou. Diana zjevně nic netušila; nejspíš si stále myslela, že ryzák sleduje stopy. Proyxon byl však lehčí a rychlejší než Napoline a znovu mu začal utíkat. Napoline časem doběhl na štěrkovou cestu a stejně jako předtím paledor a Proyxon se vydal na rozšiřující se stranu přímo ke zdroji koncentrující se temnoty, která začínala rušit clonu i Proximě…

***

„V Areálu Centauri se ta novinka rozšiřuje poměrně rychle. ‚Ztratil se další paledor a ošetřovatelka Diana Antares se svým jednorožcem Proyxonem.´ Dianu jsem naposledy viděla u říčky, do který paledor vlezl, ale na druhý straně nic. Rozdělily jsme se, každá na jednu stranu, že ho najdeme a od té doby jsem ji už neviděla. Nechcete ji zkusit najít? Cindy.“ Jon zvedl obočí. „Tohle tu nechala jako vzkaz?“ Tchi´va přikývnul. Ani jednomu nebylo příliš do řeči. To není možný, opakoval si Jon stále dokola. To prostě nejde. Ztratit se nemohla, zná to tam dost dobře a rozumí si se zvířatama. Třeba paledory stopuje dál nebo objevila něco zajímavého…

                Odpoledne se Cindy na chvíli zastavila. Chtěla se dohodnout, kdy svůj plán provedou. Cindy ještě navrhla, aby přibrali v Akademii Briseonne. Měla dobrý orientační smysl a byla to skvělá kámoška do nepohody, čímž se ovšem plán ještě zkomplikoval. Cindy se normálně vrátí do Areálu a bude dělat jako že nic. Pak propašuje Brisu z Akademie a počká na landspíder s Jonem a Tchi’vou. Jednoduchý plán(na Jona), ale s vysokým nebezpečím nachytání. Ani jedna si nebude moci vzít jednorožce, a taky výmluva nebude snadná. Nicméně si ani jeden z nich nechtěl nechat ujít výbornou záchrannou příležitost a Tchi’va celý večer leštil svůj blaster.

***

Cindy druhý den vrazila do pokoje a našla v něm i Brisu. „Jen počkej! Bude akce!“ Nadšeně vysvětlila Brise, o co se jedná, a ta neméně nadšeně přikyvovala. Ani jedna se příliš neobtěžovala s účelem mise a se zmizením Diany, obě měly výtečnou náladu. Cindy došla s pečlivě vymyšlenou výmluvou za svojí mistryní a ta je k velkému překvapení bez námitek obě pustila. Rozběhla se zpět k Briseonne a pověděla jí o tom. „To se mi nezdá. Tuším zradu…“ Brisa nevypadala zrovna nadšeně. Nakonec se ale nechala od Cindy nakazit optimismem a obě začaly plánovat, co si vzít s sebou.

***

Vergillio opět stál ve svém apartmá a díval se oknem ven stejně jako…kdy? Poslední dobou už začínal ztrácet přehled o čase. Snažil se vytušit, kde je jeho učednice. Proximu vždy dokázal někde lokalizovat, nedokázala se skrýt za clonou na 100%. Vždy ji někde cítil. Jenže teď nic. V Areálu nebyla, v Akademii také ne a ani nikde mezi nebo v terénu. Kam se sakra ztratila? Pokusil si vybavit jejich poslední rozhovor. Proxima se misi bránila zuby nehty a poprvé Vergillio vytušil v jejím hlase náznak zoufalství. Nedivil by se, kdyby mu chladně odpověděla, že za to samozřejmě může Arinne a že po ní chce jen další zbytečnost. Jenže tentokrát z ní nedostal nic víc než „že je to sebevražda lézt tam.“ Zachoval se dost tvrdě a prostě ji k tomu donutil, jinak že ji vyhodí. Nakonec souhlasila, ale poprvé odešla se skloněnou hlavou a bez dalšího slova. Teď už to Vergilio chápal, nebo si to alespoň myslel. Určitě měla důvod, proč se jí tam nechtělo, vždyť ani nejmenovala, kam, a ty si ji k tomu donutil. Pokud se jí něco stane, bude to jen a jen tvoje chyba. Ne, opravil se. Nebude to tvoje chyba. Kdyby cítila nějakou nekalost, řekla by ti to a nezkoušela by to obcházet. Byl to jen její další nejapný žertík.Ale stejně se nemohl úplně zbavit pochybností. Proxima je už de facto  mistryně, s těmi zkouškami jsi zdržoval úmyslně, chtěl jsi ji potrestat. Neudělala by pitomost v téhle situaci. Snad ne…

***

                Diana jela stále na Proyxonovi, ale pomalu už začínala situaci chápat. Proyxon nereagoval a byl v něčí moci. Nejspíš teď právě míří ke svému novému  pánovi. Přes Dianu se převalila další vlna temnoty. Měla pocit, že se její nervová soustava totálně zbláznila. Na sebemenší dotek temnoty reagovala, jakoby někdo Dianu přetáhl ostnatým drátem. Jednou už se neudržela a začala sklouzávat Proyxonovi ze hřbetu. Ryzák však nijak nezareagoval, letěl stále tryskem dál. Diana dopadla po několika vteřinách na štěrkovou cestu a bolestivě si narazila bok. Svět se s ní stočil do spirály…

***

                Proxima Centauri stále ještě seděla na Linově hřbetě. Už několikrát uvažovala, že seskočí, nikdy se však neodhodlala. Vlny temnoty se zatím neškodně tříštily o její zvednutou clonu, netušila však, jak dlouho bude ještě schopná vzdorovat. Náhle před sebou v příkopu něco spatřila. Bílá tunika, bronzové vlasy… Diana. Proxima během průletu okolo Diany očima zkontrolovala její zdravotní stav. Byla živá. Původně chtěla seskočit, ale… nějak jí to nepřišlo nutné. Diana to přežije. Vždyť je to jenom ošetřovatelka… Ne! Hlavně si nenech nic vsugerovat a bude to dobrý. Diana to přežije. Jela dál. Line začínal zvolňovat, až nakonec doklusal k lesní mýtině. Na kraji stálo stavení na způsob stáje s obytným patrem. Někdo před ní stál a držel Proyxona za otěže. Ryzák se nijak nebránil ani nejevil známky nesouhlasu. Postava v kápi hřebce pustila a vyšla Linovi s Proximou naproti. Centauri neuniklo, že to je zhmotnění její vize u potoka.

Line se způsobně zastavil a čekal. Proxima lehce zaváhala. Arinne byla mnohem vyšší a dlouhé vlasy by se moc dobře skrýt nedaly. Ze stáje se vynořil jednorožec. Čistý vraník s Alfským rohem, Proxima však až příliš bolestně rozeznala červené střely na kopytech. Postava si z hlavy sundala kápi. Objevila se tvář anděla s krátkými zlatavými vlasy a vířícíma zlatavýma očima. Přišla až ke dvojici a pohladila Lina po nose. Proxima naprosto podvědomě trhla Linovi otěžemi, aby se vzepnul, ten místo toho ale vyhodil. Centauri mu přeletěla přes krk a v letu sebrala Alfě její světelný meč. Až podezřele tvrdě přistála na trávě a mohla být ráda, že si něco nezlomila. Samozřejmě, nemohla nepostřehnout úšklebek v tváři nové Linovy paní. „Vrať mi tu zbraň,“ řekla klidně a natáhla k Proximě ruku. „Vrať mi Lina,“ odpověděla Shadow naprosto stejným tónem. „Jak si přeješ.“ Alfa se usmála a luskla prsty. Napoline se otřepal, zaržál na Proximu a rozklusal se k ní. Proxima na chvíli zaváhala, nakonec z nějakého důvodu hodila deaktivovaný meč zpátky Alfě. Podrobně si prohlédla starší ženu. Mohlo jí být tak pětatřicet nebo čtyřicet, ale nešlo to moc odhadovat. Krátké něčím tupým ustřižené vlasy byly lehce zvlněné, nejvíce však upoutávala jejich zlatá barva, stejná jako oči. Neměla kulaté čočky, ale úzké čárky. Na rozdíl od Proximy, jejíž černé ‚hvězdy‘ nebyly za normálních okolností téměř vidět, se oči Alfy přizpůsobovaly osvětlení. Měla také kovovou čelenku, ale jinou, než Centauri. Na čele se zvedala výš než u Centauri a nad kořenem nosu prudce klesala do jakéhosi V. Typický a nezaměnitelný znak Alf. Proxima měla na okamžik pocit, že ji druhé oči hypnotizují, nečinilo jí však nejmenší problém Alfě stejný pohled vrátit a nenechat se ovládnout. „Alfa…“ Stále se vzájemně dívaly do očí. „…Ariane“ odpověděla ta druhá.

                Alfa Ariane uhnula pohledem jako první a začala Proximu obcházet v kruhu. Centauri se otáčela za ní. „Škoda, že tě sem mistr Vergillio poslal, Proximo. Velká škoda…“ Zvedla oči k Proximě a jejich oči se znovu setkaly. „Víš jak to myslím…“ „Měl sem přijít on sám.“ Ariane se usmála. „Ne, já nechci vyvraždit Centauri. Já chci mír a to jednou provždy.“ Proxima pochopila. Vteřinu zaváhala. Snad to vyjde… „Takže odstranit Arinne? Jsem pro.“ Ariane povytáhla obočí. Čekala cokoliv, jen tohle ne. Její další slova ovšem už zase zněla vyrovnaně. „Výborně. Tak sem dostaň někoho jako návnadu.“ Krutě se usmála. „Někoho, pro koho by byla schopná udělat cokoliv.“ Proxima přikývla. V mysli jí naskočilo jediné jméno: Riss…

***

                Alfa Ariane se dívala za odjíždějící Centauri. Nešlo jí to do hlavy. Jasně cítila hloubku její nenávisti k Arinne a Rissovi, ale nemohla pochopit způsob, jak se rozhodla zasáhnout. Proxima byla jednou z největších loajalistek v řádu Centauri a i když pro ni kodex nic neznamenal, soudržnost a vzájemnou pomoc mezi Centauri měla zafixovanou velmi pevně. Ano, byla schopná zranit –  a nečinilo jí to nejmenší problémy, Alfa Ariane však cítila, že by Risse ani Arinne doopravdy nikdy nezabila. Nebo si to alespoň vždycky myslela. Jak se Proxima většinu času nevyznala sama v sobě, tak se v ní nevyznal ani nikdo jiný. Ariane popravdě netušila, co má v úmyslu, a nijak ji to netěšilo. Jedno však věděla jistě: pokoušet se Proximu dostat do svojí moci je ztráta času…Ta Shadow byla příliš sebevědomá a nevyzpytatelná na to, aby na ni vztahovala svoji moc. Snadno si dopočítala okamžitý protiútok a následný boj na život a na smrt, který by předem neměl nijak jistého vítěze…

***

                Proxima Centauri cválala s Linem zpět do Akademie. Temné vlny mizely s každým cvalovým skokem a zvedaly Proximě náladu. Bylo odpoledne, ale v lese zatím takové vedro nebylo. Její taktika byla dost odvážná a riskantní,  naštěstí ji však Ariane hrubě podcenila – ani se jí nepokusila ovládnout, to by pak Proxima neměla žádnou šanci. Takhle se jí může na všechno vyfláknout… Vlastně nic neslíbila, a Risse sem může dostat celkem bez problémů. Ani jí ho nebylo líto. I když…neměla by zradit soudržnost Centauri, tím by Alfám jen pomohla. Takže nic. Smůla, Ariane, snad někdy příště… A nebo ne…? Rozhodla se neřešit a raději se soustředila na vyhledávání nejkratší cesty domů, do Akademie.

                Náhle ji však něco přimělo přitáhnout Linovi otěže. Ta chatrč na mýtině, to nemohla být jenom stáj. Cítila tam celou základnu a Ariane tam nebyla sama. Že by podzemní vchod? A vůbec…moc toho nevěděla a s tím by se vrátit nemohla. Otočila vraníka a pobídla ho do klusu. Po chvíli ho však opět zastavila. No jasně. Vrátim se tam jakoby nic s jednorožcem a budu tam oxidovat po celém okolí. Ariane určitě nic nepozná… Na druhou stranu se tam ale nemohla vracet bez jednorožce, to by bylo moc riskantní. A byl tu ještě jeden problém, proč nestála o to, aby Ariane zvětřila její přítomnost. Krystal v drátech pověšený na krku…Mlhovina. Proxima ji u sebe již nějakou dobu měla a nestála o změnu vlastnictví, zvlášť ne v případě Alfy. Zatím ji nijak nevyužívala, aby se neprozradila. Proto měla řetízek rozdvojený a na kratší části nosila figurku jednorožce. Ta delší s Mlhovinou nebyla vidět.

                Proxima zvažovala situaci. Nemohla znovu riskovat přímé setkání s Alfou Ariane nebo někým jiným odtamtud, zároveň se jí však zoufale nechtělo odejít s prázdnou. Zkusila telepaticky zavolat na Fairy. Po chvíli se jí dostalo odpovědi. Přijdu za tebou, vzkázala jí Fairy a začala shánět někoho ke zmanipulování na otevření dveří boxu. Pak Proxima sesedla. Odepnula delší řetízek s krystalem a zapletla ho Linovi pevně do hřívy tak, aby nebyl vidět. (: Běž Line do Nissy za Mirandou a v případě nouze jí Mlhovinu vrať. Ať tě nikdo jiný nespatří.:) Naposledy poplácala hřebce po krku a jednorožec se rozběhl lesem na určené místo. Dívala se za ním, dokud se neztratil v lesních stínech. Teď následovala další část plánu. Nebyla si vůbec jistá, jak tohle skončí…

***

                Diana se pomalu probírala. Pokusila se pohnout a zatnula zuby. Co se to s Proyxonem stalo? Nikdy ji v ničem nenechal a teď… Někdo ho ovládl. Sebrala se ze země a přejela pohledem svoji kdysi bílou tuniku. Teď hrála všemi možnými barvami od hnědé až po zelenou. Netušila, jak dlouho tu už leží. Podívala se na oblohu. Slunce bude brzy zapadat. To by ovšem znamenalo, že je večer. Diana se vyklidila z cesty a schovala se v lese. První, co ji uhodilo do očí, byla obydlenost lesa. Nikde ani ptáček. Nefoukal vítr a v lese panovalo hrobové ticho, ve kterém zněly Dianiny kroky nepřirozeně hlasitě. Zkusila zavolat Proyxona. Nic. Měla hlad a žízeň, ale les byl naprosto mrtvý. Vydala se směrem k místu, kam běžel Proyxon. Sledovala ze skrytu lesa štěrkovou cestu a šla podle ní. Netušila, co bude dělat dál.

***

                Cindy s Brisou čekaly další den ráno v menší oáze na sever od Akademie Centauri. Obě vyhlížely Jona s Tchi’vou a ukracovaly si čas sledováním východu slunce. Konečně zaslechly přibližující se burácení motorů. Jon podle zvyku těsně před nimi sešlápl brzdy a důkladně je obě ohodil pískem. FairyTale nastoupily a celé kvarteto se vydalo plnou rychlostí k říčce. Briseonne si předchozí den prozíravě zjistila oficiální i utajené cesty, po kterých by projel landspíder kolem Nissy a okolí, táhnoucí se na sever. Přelezla si vedle Jona místo Tchi’vy a navigovala ho. Tchi’va vzadu vysvětloval Cindy, jak funguje blaster a párkrát si z něj (samozřejmě omylem) vystřelil. Slunce začínalo stále více pálit, naštěstí se však již začali přibližovat lesům.

                Náhle Cindy vykřikla, že vidí jednorožce, a všichni se podívali doleva. V opačném směru letělo savanou stádečko Hyder bez hříbat a s ohlávkami. „Určitě zdrhli z některý chovný stanice!“  Tchi’va neváhal ani vteřinu. „Za nimi!“ zařval a Jon v smykem otočil landspíder. Briseonne to vyhodilo ven, ale Tchi’va si toho naštěstí včas všiml a pomohl Brise vlající za landspíderem zpět. Vzápětí se rozpoutal divoký závod mezi jednorožci a Jonem. „Jone! Bacha!“ Jedna reaktivnější Hydra švihla ohonem a vytopila Jona s Briseonne a motor landspíderu. Řidič se udržel při prudkém brždění na místě, ale spolujezdkyně neměla šanci. Opsala pětimetrovou balistickou křivku před zpomalující vrak, který ji vzápětí málem přejel. Tchi’vovi sice levitace nikdy nešla, přesto se mu ale podařilo Briseonne telekineticky odhodit mimo dráhu landspíderu. Jon ze stejného důvodu strhl řízení doleva, jediný  efekt to ovšem mělo, že landspíder zabočil…přímo do jediného bytelného stromu široko daleko. Cindy vyskočila do strany včas a skončila jen s odřeninami. Tchi’va byl katapultován Brisou ven a těsně minul strom. Jon dokončoval poslední úhybný manévr – pokus o nezabití se při bouračce. Povedlo se a kmen stromu sejmul landspíder jen kousek od místa, kde měl Jon nohy.

                Na chvíli zavládlo děsivé ticho, které přerušovalo jen praskání plamenů zvedajících se z předku landspíderu společně s oblakem vodní páry a dýmu. Cindy se oklepala jako první. „Jone?“ Připlazila se blíže a očima pátrala po řidičovi. „Jone?!“ Zvedla se na kolena…a strnula. „Jone!“ Řidič stále seděl na svém místě s hlavou opřenou o řízení. Z koutku mu tekla krev a plameny byly nebezpečně blízko. Cindy se nerozmýšlela. Navzdory protestující nervové soustavě vyskočila a pokusila se ho vytáhnout ven. Nešlo to. Podívala se na místo, kde měl nohy. Strom ho sice minul, přesto Jona zaklínil. Cindy vytáhla světelný meč a kamaráda vyprostila ven. V půli záchranné akce je doběhla Briseonne a pokoušela se utišit plameny. Konečně. Cindy zbraň schovala a s Brisou vytáhly Jona ven. Mezitím se probral Tchi’va. Měl mnohem světlejší pleť než obě dívky, přesto bylo vidět, jak zbledl. „Arinne nás zabije…“ Sedl si vedle dívek, které právě kontrolovaly Jonův zdravotní stav Briseonne zvedla hlavu a podívala se na to, co si dříve říkalo služební landspíder. Vrak byl rozmlácený o strom, kapku ohořelý a po Cindině vyprošťovacím zásahu v nepříliš celistvém stavu. Jedno bylo jisté: opravit už nepůjde…

***

                Mistr Vergillio právě projížděl SunShina kolem Akademie. V poslední době se mu příliš nevěnoval, měl příliš mnoho jiné práce. To se teď změní. Má dorazit mistryně Fay a převzít část Vergilliových povinností. Už bylo načase, Vergillio neměl čas ani na projíždění SunShina a Proxima se do toho zrovna nehrnula. Doufám, že neudělá nějakou pitomost, opakoval si v duchu už několik dní. Od té doby, co začali utíkat i někteří jednorožci. Také už se dozvěděl, že zmizela Diana Antares a nijak ho to nepotěšilo. Proximu poslal za ní, aby Dianě pomáhala a zatím se nevrátila ani jedna. Samozřejmě, byla tu 98% pravděpodobnost, že se mu jako obvykle na všechno vykašlala a v klídku si teď trénuje Lina v Areálu. Jenže ty 2% tu vždy byly a Vergillio znal Proximu dost dobře na to, aby věděl, že si ze zásady nekryje záda a neuklidňovalo ho ani to ‚samozřejmě že za to může Arinne‘. Ano, Proxima se málokdy spletla, ale pak to mívalo katastrofické následky. Snažil se uvažovat jinak. Co když za to nemůže Arinne. Tak kdo? Cygnis si hledaly planetu v Útočišti, na Mineris se jim již nelíbilo. V současné době však žily na TX5, takže alibi. Divocí akkové…to by už bylo pravděpodobnější, často šlo vidět dotírající akky v závěsu za paledory. Jenže to by nevysvětlovalo útěky jednorožců bez pánů. Průměrný jednorožec dokázal nadělat ze smečky akků v několika vteřinách sekanou a hlídacích paledorů nebyl důvod proč se bát. Tak co jiného? Hrozící katastrofa? Zvířata jsou na tyhle věci citlivá a dokážou je předpovědět. Proč ale nic nepostřehli i jednorožci Centauri. SunShine byl už několik dní vynervovaný a neklidný, Vergillio z něj však nic konkrétního nedostal. Něco se děje. Nic dalšího mu SunShine nemohl nebo nechtěl říct. Mistr se stále více zabíral svými vlastními myšlenkami a přestával vnímat svoje okolí…

                SunShine zpomalil do klusu. Vergillio se přenesl do přítomnosti a rozhlížel se, kde je. SunShine tázavě zafrkal. Byl naprosto zmatený. Vergillio se ho pokusil uklidnit. Stáli v suché dlouhé trávě táhnoucí se široko daleko za obzor. Za kopečkem se vynořila skupinka Centauri na jednorožcích a proběhla kolem něj. Vergillio pochopil, že ho nemůžou vidět. SunShine se s odstupem vydal za nimi. Ve skupince šlo zahlédnout mistryni Fay, Virginu, ale i třeba Geminiho nebo Xionne. Sám sebe tam Vergillio neviděl Náhle někoho spatřil v dálce cválat. Napolina bez jezdkyně. Rozdělené otěže volně vlály ve větru a třmeny se mu míhaly podél boků.

Krajina se změnila. Teď byli všichni v lese u Areálu Centauri. Skupinka sledovala stopy paledorů. V tom Vergillio uslyšel šepot, v němž rozeznal Proximu Centauri. „Jak zbytečné a ztrátové…“ Dvacet jednorožců před Vergilliem zatím dorazila k říčce. Virgina zaváhala, ale Xionne vjela do vody. Isis se probrodila na druhou stranu a ostatní ji následovali. Z ničeho nic se přihnala silová bouře a smetla je kromě SunShina  zpátky. „…je zabývat se maličkostmi…“ Fay a Virgina se nějak udržely a s čtveřicí dalších Centauri překonaly potok podruhé. SunShine udělal to samé a za chvíli se už všichni hnali dál podle stop.

Opět změna. Sedm jednorožců tryskalo po štěrkové rozšiřující cestě. Vergillio zavětřil smrt. V příkopu ležela bezvládně Diana Antares; Proyxona nebylo vidět. „…když příčina je jasná…“ Fay nezpomalila. Vedla ostatní stála dál. Náhle SunShine na místě zastavil.  Vergillio se sotva udržel. Fay a spol. udělali ještě dva cvalové skoky. Pak z mýtiny přilétl červený paprsek světla. Nikdo z nich neměl nejmenší šanci. „…ten, kdo bude příliš dlouho řešit paledory a podobné  věci…“ Vergilliovi se podařilo přimět SunShina, aby udělal ještě několik kroků dopředu. Tohle byla transferace Arinne Centauri, nikdo jiný by ji nedal dohromady. „...nepostřehne včas hrozící nebezpečí…“ Vergilliovi se po dalších SunShinových krocích naskytl pohled na mýtinu. Jediný, kdo tam však stál, byla Proxima Centauri bez jednorožce. Měla na sobě dlouhý černý plášť až na zem. „…a nechá se zbytečně zabít nebo ovládnout.“ Než stačil Vergillio cokoliv udělat, napřáhla proti svému mistrovi ruku. SunShine zareagoval okamžitě. Otočil se na místě a vypálil pryč, málem při tom svého jezdce shodil. Vergillio každou sekundou čekal zezadu transferaci, která ho definitivně srazí k zemi. Nic se ale nestalo.

Po dalších vteřinách si Vergillio uvědomil, že se SunShine žene zase jen pouští kolem Akademie. Hřebcovi to zřejmě došlo taktéž, protože začal postupně zpomalovat. Když přešel do klusu, mistr ho jemně upozornil, že chtěl cválat. Co to bylo…? Varování, odpověděl si okamžitě. Znal tyhle její nejapné žertíky až příliš dobře. Zarazilo ho jen to, že vysloveně nejmenovala Arinne ani nikoho jiného. Už delší dobu mu říkala, že Mistryně řád jednou zničí a že je nutné zneškodnit ji dřív, než to udělá ostatním. Tohle mělo stejný podtext, jenže nejmenovala Arinne. Že by změnila názor? Ne, tomu nevěřil. Ani si pořádně nevšiml, že SunShine už zatočil domů.

***

                Diana klopýtala lesem a stále sledovala štěrkovou cestu. Byla unavená a chtělo se jí spát. Věděla, že nesmí. Konečně nalezla to, po čem dlouhé hodiny pátrala. Malý potůček křižující cestu a u něho pár keřů s jedlými plody. Zapadla pod keře a napila se. Bylo pozdní odpoledne a slunce sotva prosvítající přes koruny stromů udávalo směr. Ne, to by nebylo chytré. Nemůžeš si jen tak vystopovat Proyxona, přijít k tomu, co ti ho ukrad a vzít si ho zpátky. Někde tu taky ještě musí bejt Proxima a ta se asi s odlákáním Lina jen tak nesmíří. Najedla se a posbírala zbytek ovoce do tašky, kterou nosila pro podobné případy stále u sebe. Nabrala vodu do lahve a vydala se podle potůčku kolmo k cestě. Ne, Proyxona nemůže získat přímo.

                Večer už byla řádně unavená a začala se shánět po nějakém místě k přespání. Znovu znechuceně pohlédla na svoji zelenohnědou tuniku orvanou od prolézání nejrůznějším terénem. Kdysi byla bílá… no nic, alespoň má maskování. Po chvíli hledání našla mohutný rozdvojený strom, vhodný k přespání. Vylezla k místu rozštěpu a usadila se tam. Celkem pohodlná pozorovatelna… Za pět minut už spala.

***

Briseonne s Cindy se stále ještě snažily probudit Jona k životu a Tchi’va je pozoroval. Po chvíli ho to přestalo bavit a začal obcházet vrak landspíderu. Zapípala v něm vysílačka. To není možný, pomyslel si Tchi’va. Celej landspíder totálně shořel a tenhle šunt ještě funguje! Nicméně doběhl k vysílačce a zapnul ji. Cassius. Tchi’va mu vysvětlil, co se jim stalo, a že jsou pěkně v průšvihu. „Kde jste?“ zeptal se Cass. Někde v savaně, nedaleko lesů. Ale nejsme u cesty.“ „Tak počkejte…to nejste zas až tak daleko od Nissy. Dojděte si za Mirandou a ona vám snad pomůže.“ „Dojděte?!“ vybouchl Tchi’va. „Jak můžeme dojít když je Jon…“ Nedořekl. Cass ještě stačil říct „Tak já-“ a vysílačka definitivně zhasla. V dálce zaburácel hrom. Schylovalo se k dešti. Zapadající slunce už pomalu zakrývaly mraky.

Náhle za sebou Tchi’va uslyšel Cindin radostný výkřik. „Jon žije!“ „To je toho…“ ozval se další už méně radostný hlas. „Stejně nás Arinne brzo zabije, tak nevím, co řešíte.“ Briseonne. Seděla na tom jediném stromě v dohledu a kopala do větviček pod sebou. Jon se posadil. Cindy byla narozdíl od Brisy také trochu léčitelka a Jona už celkem dala dohromady. „Kde to jsme?“ zeptal se Jon. Tchi’va k němu přišel. „V pr…, kamaráde. Úplně v pr…“ Jon se na něj podíval. „Na to je tady nějak moc světlo.“ Najednou Briseonne ztuhla. „Hele! Tamhle!“ Už z dálky bylo možno jasně rozeznat ohnivého jednorožce. „Zdrhejte!!“ zaječela Cindy a všichni čtyři se dali na útěk. Kličkovali mezi keříky a vysokou trávou v ubývajícím světle a doufali, že je nikdo nespatří.

Doběhli do lesa, kde se ve skrytu stromů konečně zastavili. Nebo spíše: padli vyčerpáním. Jon se málem zhroutil a Cindy si zase začala trénovat své léčitelské schopnosti. Brisa kouzelnickým pohybem vytáhla mapu, kterou se jí podařilo zachránit, a začala ji studovat. Tchi’va si sundal triedr z krku a díval se zpět, odkud přiběhli. „Vy pitomci! Nikdo tam není!“ Brisa zvedla pohled z mapy a zadívala se na Tchi’vu. Vzala mu triedr a zaměřila se na úplně jinou stranu. „Díváš se jinam. Briso?!“ Dívka se rozběhla pryč. Tchi’va se vydal za ní. „Hej lidi! Briseonne se zbláznila!“ Na chvíli zastavil a Centauri se mu ztratila z dohledu. Opět se rozběhl směrem, kde ji tušil.

Po chvíli se mu ji podařilo dohnat. Lezla po skále na jeden z mála kopečků v okolí. Vydrápala se nahoru a zaměřila triedr na obrysy hor v dálce. Přejížděla pohledem po vrcholcích a různě natáčela mapu. Dokončila poslední úpravy, strčila příchozímu Tchi’vovi triedr do ruky a podívala se na mapu. „Kde jsme?“ Brisa mu ukázala jeden bod nedaleko Nissy. Začínaly dopadat první kapky a dříve, než se Tchi’va nadál, Brisa mapu schovala a rozběhla se zpátky. Pod skálou zasvištěla do jeskyně, které si Tchi’va předtím nevšiml. „Fajn. A co Jon s Cindy?“ Brisa se na něj smutně podívala. „FairyTale nemůžou do vody. Dojdi pro ně ty.“ Tchi’va rezignoval a vyběhl z jeskyně. Briseonne si telekineticky přitáhla několik posledních suchých větví a menších kmenů a bez problémů rozdělala oheň. Tchi’va se vrátil za dvě minuty s Jonem a Cindy v závěsu. Šli mu naproti. Zablýsklo se a na zlomek vteřiny celá jeskyně vzplála jasným světlem. I tato krátká doba však stačila na to, aby zjistili, že tam vzadu někdo je.

Jon zareagoval první. „To je přece Naomi!“ zařval právě ve chvíli, kdy kolem nich proletěla k smrti vyděšená černá šmouha. Paledor vyletěl z jeskyně a okamžitě se venku ztratil v nastávající noci. Na chvíli zavládlo ticho. Jonův pohled byl naprosto výmluvný. „Arinne nás zabije. Dneska jsme měli držet stráž my.“ Briseonne se na něj otráveně podívala. „Hele, vem si to z tý lepší stránky. Život máš jen jeden a víckrát tě stejně nikdo zabít nemůže. Jestli nad tebou visí jeden trest smrti nebo patnáct, je to snad to samý, ne?“ Tchi’va na ni ohromeně zíral. „Briso, když jsem tě poznal, myslel jsem si, že jsi trochu blázen. Teď už vím, že jsi naprosto šílená.“ Briseonne povytáhla obočí. „Tím si myslel co?“ Tchi‘va se na ní trochu nesměle podíval. „No…jak to děláš?“ „Tchi’vo!“ přerušila ho naoko ostře Cindy. „Přece tu nebudu mezi vámi jedinej inteligent!“ Jon se rozesmál. „Pozdě…“

***

                Fairy stála ve svém boxu. Už z dálky zaslechla známý nepříjemný zvuk kapek dopadajících na střechu stáje. Zablesklo se a vzápětí zaburácel hrom. Klisna už dávno upustila od svého plánu utéct, hned, jakmile zaslechla, že bude večer bouřka. Vyrazí, až přestane pršet. Chodbou prošla Camilla, mladá blonďatá ošetřovatelka. Vypadala smutně. Vešla do sousedního boxu k Arstě. Nemocná klisna ji tiše uvítala. Poklekla k ní a začala kontrolovat její zdravotní stav. Arsta ležela na slámě hřívou jen pár centimetrů dlouhou a ocasem nepříliš větším. Přišla druhá ošetřovatelka. Danalis za sebou zavřela a posadila se na netknutou slámu v rohu boxu. Fairy ztuhla, jakmile zaslechla, co si povídají.

 Ztratila se Diana a utekl další paledor! Dalo jí velkou práci tvářit se dál normálně. Začala žrát seno u přepážky boxu s Arstou a pozorovat přitom Camillu s Danalis. Danalis se na  Fairy zadívala. „Tobě je smutno, že jo?“ Vstala a pohladila skrz mříže klisnu po nose. Fairy ji dokonce ani nekousla, jak měla původně v úmyslu. Dianino zmizení zřejmě Danalis zasáhlo více, než klisnu samotnou. „Vezmu Fairy na chvíli do jízdárny, Arinne se nezblázní.“ Camilla přikývla. Danalis vyšla z Arstina boxu a sejmula ze zdi ohlávku. Fairy si ji prohlédla. Měla nádherné bílé vlasy do půli zad jako lví hřívu a ledově modré oči. Přesto nebyla čistokrevná, Fairy si však netroufala odhadnout rody. Až jednou je náhodou zaslechla – Hydra a Shadow. Byla to více než nezvyklá kombinace a pro Danalis se kvůli tomu místo v Akademii nenašlo. Potenciál přitom měla více než slušný, ale byla melancholická a neprůbojná.  Dívka vyvedla Fairy z boxu a zamířila s ní k jízdárně. Další blesk udeřil do Areálu. Fairy se vzepnula, Danalis to však nevyvedlo z míry. Po cestě se zastavila u jednoho boxu se jmenovkou ‚Spirit‘. Byl to jednorožec zkřížený speciálně pro ni. Měl čistě černou srst a jednolitá kopyta, dlouhé žíně však začínaly temně fialovou a postupně přecházely do jasně červené. To celé dávalo Spiritovi bizardní vzhled stejně jako jeho majitelce. Roh měl černý. Danalis mu otevřela dveře a hřebec vykráčel ven. Odvedla je oba do velké pískové jízdárny. Fairy se už nedočkavě vzpínala a jakmile ji Danalis pustila, rozletěla se tryskem podél jízdárny. Spirit neváhal a vyrazil za ní. Obletěla celou jízdárnu a hřebce stále ne a ne setřást. Na dlouhé stěně přešla do absolutního trysku a to už Spirit konečně odpadl a vzdal se. Oba jednorožci poté doklusali k Danalis, jež je pozorovala zpoza bariér.

***

                Diana se probudila s prvními kapkami. Jakže to byl ten silový štít…? Pak se ale zhrozila. Déšť zamaskuje veškeré stopy! Ne že by tady nějaké byly, ale mohla by na něco narazit. Zablesklo se. Diana seskočila ze stromu a rozběhla se do kopce. Na vrcholku rostly jen nízké křoviny a šlo by něco vidět. Spustil se prudký liják. Nebylo téměř vidět na krok, Diana však přesto celkem bez problémů mířila, kam chtěla. Náhle stoupla na šišku, kterou nečekala, a podjely jí nohy. Natáhla se do bláta a do obličeje jí stekly pramínky špinavé vody mířící z kopce dolů. Zvedla se a šplhala dál. Ještě se asi třikrát přerazila, nic vážného se jí ale naštěstí nestalo. Její tunika opět změnila barvu – tentokrát na špinavou hnědou. Zplihlé vlasy jí padaly do obličeje a zacláněly jí ve výhledu. Rychle se stmívalo a s ubývajícím světlem se snižovala i Dianina naděje na orientaci.

V pološeru doběhla na vrchol a rozhlédla se po krajině. Oblohu křižovaly blesky. Možná není moc chytrý tu takhle stát uprostřed bouřky, pomyslela si. V dálce se rýsovaly matné obrysy Areálu Centauri. Déšť trochu polevil, ale ledový vítr stále vál a lámal větve. Diana pohlédla na druhou stranu. Vítr jí smetl do obličeje zacuchané vlasy. Diana si je svázala do něčeho vzdáleně připomínajícího culík a znovu pohlédla k obzoru topícímu se v temnotě. Přesto v dálce rozeznala ostře řezané vrcholky pohoří Štítových hor, na jejichž nejsevernějším výběžku existovalo několik sopek a doly Cavernas a Reian. Rychle se snažila zorientovat. Překvapilo ji, že jsou Štítové hory na dohled. To musí být hodně daleko…Snažila se nalézt další orientační body v okolí, ale bez úspěchu. Krajina byla stále lesnatá, ale kopcovitá. Nikde ani cestička, ani ta nejmenší pěšinka. Lesy byly celistvé bez pasek a – listnaté. Takže musí být někde hodně blízko Reianu. Vzdálenosti klamou, Areál musí být někde za obzorem, uvažovala Diana.

Náhle se jí zazdálo, že někoho tam dole ve stínech vidí. Nějaké zvíře ne nepodobné jednorožci, s jistotou to však vědět nemohla. Bylo tmavé a velmi rychlé. Diana se jej snažila zaslechnout nebo opět spatřit, burácení větru a větví by však přehlušilo i rozjíždějícího se Jona. Další blesk ozářil krajinu. Diana na okamžik spatřila černé cosi uhánějící pod svahem směrem od Reianu a vše opět pohltila tma. Rozběhla se z kopce. Ostnaté keříky ji škrábaly a trhaly tuniku, nevěnovala tomu však pozornost. Opět se strhl liják. Diana za doprovodu několika blesků dorazila do míst, kde tušila to zvíře, ale nalezla jen bahnitou říčku právě se tvořící z pramenů stékajících z kopce. Šlápla do bahna a ztratila botu. Pokusila se ji vytáhnout a ztratila i tu druhou. Přebrodila bahno na druhou stranu a spatřila skoro nezřetelné otisky kopyt doslova mizející před očima. Rychle k nim poklekla. Jednorožec. Nic víc už nestačila identifikovat, protože proud bahnité vody překonal hráz z kořenů a totálně ji ohodil a zakryl všechny stopy. Rozběhla se pryč. Věděla, jak nebezpečné je zdržovat se v těchto situacích v údolí. Opět zamířila do dalšího kopce a za sebou už slyšela burácení právě se tvořící dravé řeky. Nepřestávalo pršet a blýskalo se jako nikdy předtím. Alespoň Diana viděla, kam běží.

V půlce kopce se zastavila. Byla utahaná, promočená na kost a třásla se zimou. Snažila se nalézt nějaké suché místo, ale po půl hodině to vzdala. Schoulila se do klubíčka a pokusila se usnout. Neustále se však musela přemisťovat kvůli pramenům vody tekoucím z kopce. Nakonec se na všechno vykašlala a vylezla na strom. Když mě teď zabije blesk, stejně mi to nebude vadit a Cindy to nějak přežije. Našla pevnou větev a bezpečně se na ni usadila. Dokonce měla opěrátko z menších větviček za zády. Super, alespoň něco, pomyslela si předtím, než jí únava zavřela oči.

***

Proxima Centauri seděla ve svém úkrytu ve skále vysoko nad zemí a dívala se na proudy vody sotva viditelné v okolní tmě. Lepší počasí si už přát nemohla. Déšť odradí případné čmuchaly a zamaskuje veškeré stopy. Poslední, co potřebovala teď bylo, aby o ní někdo věděl a otravoval ji. Zaměřila svoje síly na oblohu a blesky se znásobily. Škoda že musela poslat pryč Napolina s Mlhovinou, ale byla to nezbytná oběť. Arinne ještě uvidí! Neustále ji podceňovala, stejně jako Alfa Ariane i Vergillio. Prosťáček, myslí si , že budu běhat po lesích a sledovat nějaké pitomé šelmy. Vždyť o paledory tu už vůbec nejde…

Proxima se zvedla a přešla k zadní části jeskyně. Na větším balvanu tu měla všechny svoje věci vyndané ze sedlových brašen Lina. Zásoby potravin, pár dalších užitečných věciček a mnoho dalšího. V tom ji padl pohled na figurku od jejího mistra. Byl to vzpínající se modrý jednorožec. U nohou se mu krčil paledor připravený ho zakousnout. V jednorožcově výrazu bylo zděšení, strach, výraz zrady a překvapení. Přesně takhle jednou skončíš, mistře, pomyslela si Proxima. Prostě se nikdy nepoučíš a dál se budeš zabývat maličkostmi. A nakonec kvůli maličkosti zemřeš. V tom jí něco docvaklo. Vergillio mě může prostřednictvím téhle figurky sledovat. Sorry mistře, pomyslela si, když mrštila s jednorožcem o stěnu. Ale teď nepotřebuju, abys o mě věděl…

***

pokaračování v dalším příspěvku

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář