Diana II.-druhá část
pokarčování z minula
Mistryně Arinne jela jako každý den s DarkDevilem na velitelství Akademie Centauri. Riss se držel dva kroky za ní. Projeli všemi těmi spojeneckými křivolakými uličkami a tmavými pasážemi. Rissovi byly už dlouho trnem v oku. Takhle hyzdit Akademii… Nenávistně přejel pohledem sekci spojenců a vchod Party X. Oddělil se od Mistryně a zamířil k němu. Už měl skoro přichystanou transferaci, když z okna vykoukla bílá hlava Shiry se sklopenýma ušima a vyslala proti němu oheň. Ary uskočil a doběhl Mistryni. Když byl už jenom dvě koňské délky za ní, povšiml si Riss jakéhosi stínu za sloupem. Než stačil cokoliv udělat, na Arinne přiletěla salva transferací. Mistryně je odrazila, ale jedna zbloudilá si to namířila na Risse. Ary ze vzepnul a svého jezdce shodil. Potom utekl pryč. Riss se pokusil vstát a Mistryni pomoct, nemohl se však pohnout. Útočníků postupně přibývalo, nakonec létaly na Mistryni transferace z šesti různých míst. Arinne však přesto dokázala ještě kontrovat. Jediná salva červeného světla definitivně smetla nejdotěrnějšího útočníka. Pak ale klesl k zemi se smrtelným zraněním DarkDevil. Arinne začala prohrávat. Rissovi se podařilo otočit hlavu nahoru a ochozy…a spatřil Vergillia, Virginu a Fay, jak stojí a dívají se na předem prohraný zápas Mistryně. Ani jeden však nijak nezasáhl. Náhle si Riss uvědomil, že Mistryni sejme transferace zleva zezadu. Za dvě vteřiny se tak skutečně stalo a Mistryně se zhroutila k zemi stejně jako její jednorožec. Jedna z útočnic vyšla zpoza sloupu a Riss v ní rozeznal Alfu. Vypadala však jako Shadow. Tiše zašeptala směrem k Vergilliovi na ochozu „konečně bude mír.“ Mistr se pousmál a přikývl. „Ještě tamhletoho…“ Jedna z Alf poslal na Risse bleděmodré světlo. Celý svět se zkroutil do spirály…
…a když se Rissovi opět vrátil zrak, zjistil, že usnul za stolem ve svém apartmá. Zrada! Vyskočil na nohy a málem se přerazil o roh stolu. To se řekne! Rozběhl se ke dveřím, že půjde za Arinne, když v tom mu nějaká síla podrazila nohy. „ Uklidni se, Rissoune. Spojenci nejsou zrádci, prostě jen mají více rozumu než ty.“ Riss zamrkal. Vzhlédl… a v zrcadle uviděl, jak za ním stojí Proxima Centauri. Její hlas však zněl spíše jako vzdálený šepot. „Více rozumu? Přidávat se k Afám?!“ „A jaký je rozdíl mezi vámi a Alfami, Rissoune? Ne, spojenci nejsou zrádci. Alfy chtějí mír a ten nebude, dokud nás bude rozeštvávat Arinne.“ „Ten sen…takže to byl jen tvůj další nejapný žertík?!“ „Ne, to je budoucnost, se kterou já nemůžu nic dělat…“ „Ne! Můžeš, cítím to!“ Upřel oči na zrcadlo. Proxima měla ve tváři něco mezi úšklebkem a tajemným úsměvem. Prudce se otočil. Nikdo za ním však nestál. Podíval se zpět na zrcadlo – nic. Už dávno vzdal možnost vysvětlit to rozumem. Samozřejmě, Proxima s tím může udělat, prakticky co bude chtít, ale je pod její úroveň pomáhat Mistryni… Náhle uslyšel ještě vzdálenější, sotva slyšitelný šepot jakoby ve větru. „Takže na severu od Nissy…“ Dalším slovům už nerozuměl. A nepotřeboval. Teď hned půjde za Mistryní a…a ta se mu vysměje – na sny a podobné věci nevěřila a dávala to jasně najevo. Ještě chvíli se rozmýšlel, pak si rychle sbalil věci a co nejtišeji se vyplížil ke stájím. Proximu najde sám…a vytáhne z ní, jak se věci mají…
Neuběhlo ani deset minut a Riss už s Arym cválal noční bouřkou pryč od Akademie. Jeho jednorožec sice kladl zuřivý odpor, přesto se ale Rissovi podařilo donutit ho běžet deštivou, temnou nocí. Už měl na Proximu vymyšlený plán. Jednoduše ji přepadne, přemůže a donutí, aby se mu vzdala. To nebude žádný problém. A pak…to už bude záležet na ní, co bude ochotná říct…
***
Po dlouhé deštivé noci temnota konečně ustoupila světlu. Slunce prosvětlilo oblohu a vyslalo první žhavý paprsek na promáčenou a vymrzlou krajinu zbičovanou blesky. Jak stoupalo výš, opíralo se plnou silou do mokrého listoví a do bahnité půdy. Opřelo se i do malé postavy schoulené pod stromem. Diana se pomalu probírala. Byla stále mokrá až na kost a promrzlá snad ještě více, slunce ale začalo příjemně hřát a sušit. V noci ji vítr shodil ze stromu dolů, neměla už však síly s tím něco dělat. Zvedla se ze země a vydala se do jednoho z mnoha skalnatých kopců mezi Nissou a Reianem. Vylezla až nahoru a tentokrát si už dávala na cestu mnohem větší pozor. Radši už se ani nedívala, co zbylo z její kdysi dávno bílé tuniky. Byla zelená, pak přebarvená nahnědo, roztrhaná a s urvaným levým rukávem. Nahoře se znovu rozhlédla po krajině. Na nebi ani mráček a viditelnost 100%. V dálce se skutečně rýsovaly ostře řezané vrcholky Štítových hor, Areál ovšem na dohled nebyl. To by dávalo smysl. Nissa byla schovaná za jedním z mnoha kopců tam někde v dálce. Diana už radši ani neodhadovala, za kterým. Bylo jich tam tolik…
Našla si místo na slunci a rozbalila zásoby. Navzdory noční šílené cestě zůstaly relativně v pořádku. Nasnídala se a zauvažovala, co bude dělat dál. Zabalila zbytky zásob a vydala se na místo, kde včera tušila toho jednorožce. Začalo se oteplovat a Dianě pomalu přestávala být zima. Po chvíli došla na místo, kde včera brodila bahnitou řeku. Po botách ani památky. Diana pokrčila rameny a pokoušela se vybavit si těch včerejších pár vteřin. Běžel odtamtud… Diana se tím směrem vydala Bláto sice překrylo všechny stopy, někde však odbočit musel. Po několika stech metrech Diana narazila na osekané kořeny stromů. Takže Napoline. Jednorožec bez podkov by něco takového nikdy nedokázal. Ještě pro jistotu poklekla a prozkoumala zářezy, ale nemýlila se. V tom jí však přejel mráz po zádech. Co tu sakra Line dělal? Nechat Proximu v průšvihu a utéct, to by se na něj hodilo, ale v téhle situaci by to nikdy neudělal. A na čí straně je vlastně Proxima? Nepřidala se k Linovi s Proyxonem a netvoří teď předvoj těm vlnám temnoty? Diana se donutila tyhle myšlenky zahnat. Je to už skoro Mistryně. Určitě by nějakou takovou pitomost neudělala…Donutila se nad tím nepřemýšlet a vydala se proti vysekaným stopám. Chtěla zjistit, odkud Line běžel.
***
Fairy byla ráno vyvedena se Spiritem do ohrady, aby se mohla proběhnout. Spirit byl přátelský jednorožec, jen kdyby se nejednalo o hřebce…Fairy uvažovala, jak nenápadně utéct. Už dávno zavrhla možnost prostě přeskočit plot a běžet, to by bylo velmi nenápadné. Ale co třeba…celý den se chovat neklidně a večer zdrhnout ala paledoři? To by nebyl špatný nápad. Fairy klusala k senu se Spiritem v patách a hned začala svůj plán realizovat. Prudce zastavila, zavětřila a zaržála. Spirit to nečekal a málem do ní vrazil. Vzepnul se, aby se tak nestalo, ale úplně se tomu stejně nevyhnul. Fairy si to však vyložila špatně a s pobouřeným zařehtáním vystartovala pryč. Ještě se pokusila Spirita kopnout, ale netrefila se. Hřebec omluvně ržál a cválal za ní. Přiběhla Danalis. Duchapřítomně zabránila klisně v přeskočení ohrady a nevinně se tvářícího hřebce chytila za ohlávku. „Spirite! Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš otravovat klisny!“ Fairy si ještě kondičně oběhla jedno kolečko kolem výběhu, než se jakože uklidnila. Přiběhla Camilla a patnáct dalších ošetřovatelek a všechny začaly klisnu uklidňovat. Pak se Camilla někam vydala a vrátila se i se svým jednorožcem – Dioxisem.
Fairy si světlého hnědáka s úhořím pruhem, černýma nohama, hubou, žíněmi, kopyty a rohem pečlivě prohlížela. Měl hluboké černé oči, ale na valacha, za kterého ho Camilla vydávala, zrovna nevypadal. Hlavně ne další hřebec, pomyslela si Fairy. Napoline je alespoň slušně vychovanej… Oba jednorožci se za dopoledne několikrát servali. Fairy je dvakrát zkopala, když se k ní moc přibližovali, a zdálo se, že jim to stačilo. Teď se rvali mezi sebou. Stejně je pořád jedním okem sledovala. Spirit byl úžasný jednorožec. Zrovna cvalem proháněl Dioxise po louce. Měl tak nádhernou měňavou hřívu…u kořínků byla temně fialová a jak se hřebci vlnila po krku, pozvolna měnila barvu přes tmavě modrou až po jasně červenou. Fairy se hrozně líbila. Spirit nemohl přehlédnout, jak na něj Fairy pořád civí, a rozběhl se za ní.
Fairy se otočila a v rádoby splašeném trysku uháněla se Spiritem v závěsu pryč. Jenže Dioxis, který dostal příkaz nejvyšší priority ochránit klisnu před Spiritem, si toho všiml. Se sklopenýma ušima vyrazil zkratkou po Spiritovi a kousl ho. Vraník ještě zrychlil a Dioxis hlasitě zaržál na Fairy. Ta pochopila a začala ublíženě řehtat. Nezpomalovala a se dvěma hřebci v závěsu se blížila k plotu. Nikde nikdo. To není dobrý, pomyslela si, když ladně přeskakovala ohradu a vydala se tryskem dále po Areálu. Spirit neměl jinou možnost než ji následovat a nejtěžší Dioxis se stále ještě snažil dohnat ‚viníka‘. Tři jednorožci letěli Areálem a jejich kopyta duněla na dlažbě. Fairy náhle dostala nápad. Útěk! Přešla do absolutního trysku, ale hřebci se stihli přizpůsobit.
Konečně! Slyšela výkřiky typu „Spirite! Ty chuligáne!“ atd., ale nevěnovala tomu pozornost. Dokonale předstírala splašeného jednorožce a slepě pokračovala tryskem dál. Začínala se už pomalu unavovat, absolutní trysk nešel udržet moc dlouho. Spirit už také vypadal unaveně, ale Dioxis byl zřejmě nejvytrvalejší. Varovně frkal na Spirita a stále se ho snažil dohnat. Začali se kolem nich sbíhat ošetřovatelé a čumilové, Fairy je však okázale ignorovala, stejně jako blížící se temnou předtuchu. Právě chytili Spirita a snažili se zabránit Dioxisovi, aby s ním udělal krátký proces, když se kolem přehnala další vlna temnoty. Bez problémů překonala obranu Areálu a smetla, co se dalo. Fairy však jakoby někdo pomohl přeskočit tu nenávist, hněv a strach a pokračovat dál. No jasně! Proxima! Ale to by znamenalo… Fairy neřešila a za chvíli už zmizela v lese.
***
Riss Centauri se tryskem blížil k určenému místu, kde cítil Proximu Centauri. Už dávno minul Nissu a odbočil z cesty. Ještě chvíli a celé tohle zbytečné drama ukončí. Neměl jediný důvod, proč se té temné krysy bát. Stejně neumí nic než vyhrožovat a lézt do snů… Ani v nejmenším o sobě nepochyboval. Vyhraje to a konec, nebude se s ničím zbytečně trápit. Mistryně Arinne si s Proximou už poradí… Ary těžce oddechoval a klopýtal, ale to bylo to poslední, co Risse zajímalo. Konečně dojel k určenému místu, kde viděl oheň. Hlavně nenápadnost, pomyslel si. Hlavně jí nesmíš strčit hlavu rovnou do oprátky… Zarval Arymu za otěže a unavený hřebec se zastavil. Neměl chuť ani síly mu zdrhnout a po pravdě o tom ani neuvažoval. Jeho pán ho opustil a tiše se začal plížit s maximální možnou clonou k mýtině. Riss ztuhnul, když si uvědomil, že ji někdo nejspíše dnes v noci čerstvě vysekal. Měla tvar pěticípé hvězdy, stejně jako hlavní budova Akademie. Zřetelně před sebou cítil přítomnost Proximy Centauri. K ničemu se nechystala, byla naprosto v klidu a nijak se svými silami nemanipulovala. Prostě v klídku a bez clony seděla u ohniště a dívala se do plamenů. Riss obeplížil mýtinu i z druhé strany, aby získal lepší pozici pro útok. Měl jsem o tobě lepší mínění, Proximo, napadlo ho, když právě přelézal padlý strom. Na chvíli mu to zakrylo výhled.
Riss složil dohromady tu nejsilnější transferaci, jakou dokázal, a znovu se přesvědčil, že je to opravdu Proxima. Pak vyskočil a veškerou svoji energii uvolnil v podobě paralyzující transferace na ohniště. Proxima dvě vteřiny předtím vstala… a prostě poodešla z dosahu Rissovy transferace. Ten vztekle zasyčel a vyběhl k ní s ohněm odletujícím od rukou. Proxima se elegantním saltem vyhnula ohni a přistála Rissovi za zády. Oba dva se na sebe otočili. Dva metra byla příliš malá vzdálenost na jakoukoli transferaci nebo užití schopností, to si Riss dopočítal celkem snadno. Proč sakra neútočí…? Vytáhl světelný meč. Proxima nebyla právě mistryní šermu, rychlé reakce z ní však dělaly nebezpečnou protivnici. Po dvou vteřinách udělala to samé. Stále se tak zvláštně usmívala. Skoro jakoby z ní Riss cítil výsměch, ať ale pátral sebevíc, na žádnou past nepřišel. Zaútočil, Proxima se k něčemu takovému zjevně neměla. Jakmile se ale lasery zkřížily, rozpoutal se boj na život a na smrt. Proxima vypnula mozek a naprosto podvědomě kryla Rissovy útoky, obracela jeho údery ve své útoky, podrážela mu nohy a prováděla mu spoustu dalších příjemných věciček.
Riss zuřivě zaútočil, Proxima mu však jeho útok jako už posté obratně převedla ve svůj. Znovu se musel tak dementně krýt a uskakovat před stříbrnou čepelí. To není možný, nikdy takhle dobře nebojovala. Jak to že teď vidí každou moji chybku a okamžitě ji potrestá? Riss se jí pokusil obratně obkroužit a odzbrojit, jakási síla ho však odhodila dozadu. Uletěl asi pět metrů a tvrdě přistál na zemi. Když se mu pohled znovu zaostřil, podíval se na Proximu. Světelný meč měla v levé ruce a pravou k němu nataženou dlaní dopředu. To prostě není možný. Nikdy levitaci neovládala! Rissovi už nic víc hlavou přeletět nestihlo. Vlna temnoty ho smetla a galaxie se s ním propadla do hlubin…
***
Proxima sledovala, jak Riss padá k zemi. Hlupáček, myslí si o sobě kdoví co a ve skutečnosti si nedokáže ani pokrýt záda. Pohrdavě se ušklíbla. Levitace není k zahození… No co, tak mi Ariane trochu pomohla, vždyť na tom nezáleží. Jednou ji zabiju stejně jako tebe, Rissoune. Došla k němu a očistila si o něj svoji zašpiněnou podrážku. Ani nepotřebovala Fairy, ta vlna přišla jako na zavolání. Proxima se jich už dávno přestala bát. Samozřejmě, Riss by ji v přímém souboji bez Mlhoviny lehce porazil. Jenže to bys nesměl tak machrovat, frajere. Stejně nic jiného neumíš. V tom prořízlo vzduch Aryho pobouřené zaržání. Řítil se svému pánovi na pomoc. Proxima se musela opět křivě usmát. Další hlupáček… Beze spěchu přiblížila laser meče Rissovi ke krku. „Ale ne… Ary, jdeš zrovna vhod. Stůj!“ Hřebec si dopočítal případnou pánovu smrt a poslušně zastavil. „Pojď ke mně a lehni si!“ Znovu poslechl. Proxima to s úšklebkem pozorovala. Chudáku, mít takového pána… naštěstí se to ale brzy změní… Jakmile Ary klesl k zemi, Proxima si došla pro věci k ohništi a hodila mu bezvládného Risse na hřbet. Sama si sedla za něj a se stále aktivovanou zbraní přikázala Arymu, aby vstal a cválal tam, kam bude Shadow chtít.
Po hodině jednorožec dorazil na malou mýtinku se stájí. Tam jim vyšla vstříc Alfa Ariane. Beze spěchu k nim přišla. Usmívala se velmi podobně jako Proxima. Pohladila Aryho po nose. „Ano, krásný hřebec. Riss už ho nebude potřebovat…“ Vzhlédla z jednorožce na jeho jezdkyni. „…nechceš ho? Bude se ti hodit více než mě.“ Proxima zaváhala. To už by bylo otevřené spojenectví… Ne, když si Aryho vezme, nic tím nepřekročí. Akorát bude Ary její, ne Arianin. A jednorožec by se jí hodil. „Nepohrdnu.“ Strčila do Risse a ten spadl na zem. Seskočila za ním. Ariane se na hřebce podívala a ten se vzápětí otočil na Proximu. Super, už má tři jednorožce. A proč se vlastně vůči Ariane chovat tak nepřátelsky? Stejně jí jednou zabiju, pomyslela si Proxima. ‚Centauri‘ už radši vynechala. No a co. Centauri se od Alf oddělili a jsou úplně stejní, alespoň Shadowové, takže nevím, co se řeší. Ariane alespoň ztratí ostražitost a bude ji možné snadněji podrazit. A až zemřou obě… zmizí hrozba zvenčí i zevnitř. Arinne beztak není nepostradatelná, jak neustále prohlašuje. A není to ani druhá Pegasi Centauri, která dala řád prakticky dohromady. Následovala Ariane do stáje a táhla za sebou Risse. Arinne ještě uvidí. Obě ještě uvidí…
***
Celá čtveřice pochodovala už několik hodin. Briseonne se zdálo, že jí upadnou nohy, přesto však s mapou hrdě šlapala v čele. Snažila se řídit podle slunce, vzhledem k tomu, že však bylo zamračeno, to nešlo moc dobře a tak se každou chvíli ztratila. Nakonec zvolila nejprůchodnější trasu, která se později ukázala jako botanická stezka nejrůznějšími druhy akátů a podobných pichlavých neřádů. Z Briseonniných šatů zbyly cáry a když Jon prohlásil, že vypadá jako čarodějnice, málem ho upálila. Způsobilo to menší požár v okolním porostu brzy uhašený dalšími zdrhajícími Hydrami. Navečer se jí konečně podařilo ještě trochu zúžit své spirály a dojít až do Nissy v jejich středu. Tentokrát měl poznámku Tchi’va a to takovou, že lepší navigátorku snad ještě neviděl. Brisa ho přetáhla mapou, což způsobilo její rozsáhlou destrukci a po Tchi’vově sebeobraně i naprostou další nepoužitelnost. Cindy zvedla ze země ohořelé zbytky mapy. Z tohohle popela už nic moc vyčíst nepůjde…
Celá čtveřice se o pár minut později zastavila na dvoře Nissy. Ze stájí se ozývalo ržání jednorožců a mladých pegasů. Vyšla jim vstříc stará žena se šedivými vlasy v drdolu. Miranda Centauri. Vyslechla si jejich problém, pokoušela se jim to rozmluvit a když neuspěla, tak jim rezignovaně slíbila, že jim dá čtyři jednorožce. Dovedla je k jedné z mála upravených stájí, kde přežvykovalo seno šest běloušů. Bílí kočároví jednorožci, uvědomila si Briseonne. Ale kde se tady berou…? Jon si vybral jednoho s občasnými černými prameny v hřívě, Tchi’va nejčernějšího vůbec (černá huba a nohy), Brisa trochu šedáka a Cindy brala čistého bělouše. Tihle jednorožci vybělovali až s věkem a dokud byli černí, jezdilo se na nich, protože nešli zapřahat. Až poté se z nich utvořily početně odpovídající skupiny do ustálených spřežení, kde setrvali po zbytek aktivního života. Neměli postroje, ale z lan měli cosi na způsob bosalu. Čtveřice poděkovala, nasedla a za chvíli už po nich zůstal jen zvednutý prach.
***
Jon opět cválal jako poslední. Původně chtěli klusat, jenže zjistili, že jednorožci do zápřahu mají klus s velmi vysokou akcí a bez sedla se na nich jet prostě nedalo. Cval už byl plavný a pohodlný, ale také rychlý a jednorožci jej dokázali udržet celý den. Problém spočíval v tom, že jeli sotva zřetelnými lesními stezkami a tito jednorožci nebyli cvičeni k překonávání členitého terénu. Všichni měli podkovy a všem to podjíždělo. Zakopávání o kořeny a opětovné chytání rovnováhy spojené s 90% neúmyslným shozením jezdce bylo na denním pořádku. V největší nevýhodě byla Cindy; její jednorožec byl nejstarší a nejvíce odnaučený pohybovat se po místech, kde by neprojel kočár. Nakonec to vzdala a zbrzdila ho do kroku. Ostatní udělali to samé a šli rychlým krokem s vysokou akcí, jež byla naštěstí vzhledem k rychlosti pohybu únosná. Jejich jezdci pak začali dělat blbiny. Házeli si s občasně se vyskytujícími šiškami, přehazovali si ohnivé koule, soutěžili, kdo z hřbetu svého oře utrhne co nejvíce větviček za určený čas a mnoho dalšího. Bělouši se zjevně taky bavili a začali to svým pánům stále více ztěžovat. Všichni měli opět bezvadnou náladu, než zjistili, že neví, kam jedou. „Detail,“ ušklíbla se Briseonne a pobídla svého bělouše-šedáka.
Už nešli po strmé stezce, ale po regulérním listnatém lese v rovině a všichni nacválali. Mířili do kopečků a z kopečků a stále dokola. Nakonec se Jonova předtucha ukázala jako správná – bělouši vydrželi celý den cválat, ale pak se zhroutili a už odmítali třeba jen jít krokem. Dorazili ke svým pánům k ohništi, tam se natáhli a prostě předpokládali, že je ostatní ochrání. Cindy obratně ulovila kolem zdrhajícího mladého akka a Brisa ho začala rožnit. Jon s Tchi’vou se jako správní kluci jen dívali, jak jim Brisa s Cindy chystají večeři. Ani jednoho nenapadlo jít jim pomoct a náramně se divili, když na ně pak skoro nic nezbylo. Za to FairyTale byly spokojené a nacpané. S výsměchem se dívaly, jak kluci obírají poslední kostičky. Jonovi došlo, že celého akka by takhle nesnědly ani za dva dny. „Co jste s ním udělaly, vy…?“ Jon se tvářil rozzuřeně, ale vzhledem k Brisiným záchvatům smíchu mu to zřejmě moc nešlo. „To víš, kdybys přišel dřív…“ „…tak byste mě odehnaly s tím, že vám to chci všechno sežrat…“ „…což je pravda…“ doplnila Cindy. Nakonec z nich Jon vytáhl, že sbalily zásoby a rozdělily je na denní příděly. Ten dnešní snědly skoro celý prostě proto, že se kluci nikde v blízkosti nevyskytovali. Tchi’va si zaťukal na čelo. „A co třeba nás zavolat…?“ Brisa se nevinně usmála. „Vždyť jsme vás taky zavolaly…“ „Přece ty kosti nevyhodíme…“ dodala Cindy.
Nakonec se ale ukázalo, že si z nich Centauri pouze utahovaly a skutečnou večeři jim schovaly stranou. „No proto!“ Tchi’vu však vzápětí přešel smích, když se jeho flákota zvedla a začala poletovat kolem ohniště. Rozzlobeně se podíval na nevinně se tvářící dívky, které padaly utajovaným smíchem. Tchi’va se ji snažil telekineticky přitáhnout, ale Centauri měly daleko silnější schopnosti. Nakonec po nich hodil větev a flákota spadla do plamenů. Tchi’va si ji rychle přitáhl a ublíženě ji začal konzumovat, radši ale už bez komentářů.
***
Mistryně Arinne se jako každý den vracela z velitelství. Kde je sakra Riss? Už tu měl dávno být. Už ráno se neukázal a ještě se neobjevil. Mistryně před hodinkou pročítala záznamy o aféře Mizející paledoři. Teď už by ji ale bylo vhodné přejmenovat. Ztratily se dvě FairyTale. Nejlepší přítelkyně Diany Antares Cindy Centauri a Briseonne Centauri, její spolubydlící. Bylo zvláštní, že si obě při vstupu do řádu ponechaly svá stará jména. Areál taktéž hlásil ztrátu první hlídky v podobě Jona a Tchi’vy a nevracela se ani Proxima Centauri, mladá Shadowská mistryně. Arinne ji tak nazývala už dlouho. Měla by být mistryní. Vergillio jí neustále odkládal zkoušky a všemožně to zdržoval. Nechť ho Síla brzy zahubí! Všemožně štval Proximu proti Arinne a snažil se zabránit jakémukoli míru nebo dokonce přátelství. Přitom Proxima byla dávno někým, bez koho se Mistrynin převrat prostě neobejde. Ano, byla sebevědomá, podrazácká a nevypočitatelná, ale měla schopnosti, o kterých se Mistryni ani nesnilo. Vlastně je Shadow ani moc nevyužívala. V přímém souboji by Arinne nejspíš stále vyhrála, ale Proxima měla nepřirozeně vybroušené některé schopnosti a pokud by se přidala k Arinne… Ne, nemusela by se přidávat, spojenectví by úplně stačilo. Arinne nenávistně přejela pohledem sekci spojenců. A zrovna ji Vergillio někam pošle…
Arinne dojela ke svému sídlu a sesedla. Obsluha se už o DarkDevila postará… Vešla do svého rozlehlého bungalovu a ucítila sílící signály v Síle. Někdo s ní chce mluvit. Odpověděla a v místnosti před ní se objevil slabý stín…Proximy Centauri. Seděla v lese unavené Fairy na hřbetě a za otěže držela Aryho, Rissova jednorožce. Také na Arym bylo znát, že dlouhou dobu letěl tryskem. Jezdce však neměl. Shadow pozdravila Mistryni řádu pokývnutím hlavy. „Mistryně, hlásím problémy.“ Arinne povytáhla obočí. Čekala prakticky cokoliv, jen ne tohle. „U Reianu se utábořily Alfy, Mistryně. Přišla jsem o Lina a zůstal tam i Dianin jednorožec a váš učedník. Co se stalo ošetřovatelce, to nevím.“ Arinne se na ni podezíravě podívala. Alfy po tak dlouhé době, to se jí nezdálo. „A proč to nesděluješ svému ‚mistrovi‘, ale mně?“ „Jako Vergilliovi?! Ten mi řekl, že se mám okamžitě vrátit do Akademie. Že sestaví vyšetřovací komisi a blablabla… Znáte to.“ Arinne to překvapilo. Obracet se s žádostí o pomoc na svého nepřítele… Na druhou stranu věděla, co by byla Proxima schopná udělat pro Napolina. Risse zmínila jen tak mimochodem, nijak ráda ho neměla. Nicméně zachránila jeho jednorožce. Vergilliova reakce byla zcela předvídatelná a pitomá, jako ostatně všechno, co StarShine dělal. Proxima trpělivě čekala, jak se Mistryně rozhodne. „Ještě se ztratila Cindy, Briseonne, Jon a Tchi’va.“ Proxima nehrála zděšení. „Cože?! Další?“ O vteřinu později si uvědomila svoje nezdvořilé chování a opravila se. „Promiňte, Mistryně, já nějak…“ Arinne na ni civěla a snažila se, aby to Shadow nezaregistrovala. Co se to s ní děje…? „Vergillio ti půjde na pomoc, o to se postarám. Zkus zatím zjistit co nejvíce podrobností, ale v žádném případě se nenech chytit, ano?“ „Ano Mistryně“ řekla Proxima a celý výjev se rozplynul do prázdna. Arinne opět stála ve svojí vilce a nikdo s ní nebyl. Tak Vergillio odmítl ihned zasáhnout proti Alfám? Zrádce! To si šeredně odskáče…
Mistryně skočila do přichystaného povozu a švihla otěžemi. Bělouši se rozletěli tryskem k centru ‚spojenců‘. Brzy už nic takového existovat nebude. Jako ohnivé tornádo vtrhla do hlavního sálu a zamířila si to rovnou k Vergilliovi. Ten ji zdvořile uvítal se slovy „Co si přejete, Mistryně“, ale v jeho hlase nešlo přehlédnout napětí. „Takže zrada?! Nebo jak si to mám vykládat? U Reianu se utábořily Alfy a vy s tím nic neděláte?! Jste normální?“ Vraždila Vergillia pohledem. Mistr se pokusil říct něco na svou obranu, například, že o tom vůbec neví, ale Arinne ho utnula. „Teď hned se všichni tihle bastardi seberou a půjdou to tam urovnat, jasné?! A ani jeden un-FairyTaleský mistr tu nezůstane!“ Vergillio zmateně přikývl. Nic nechápal. Jak se to Mistryně sakra dozvěděla, když o tom nikdo nic neví? „A kdyby vám to nedošlo, než tam přijedete, tak za tohle všechno vděčíte Shadowské mistryni Proximě Centauri. Jakápak vyšetřovací komise, ještě měsíc byste se tu pak flákali a k ničemu by to nebylo.“ Vergillio na ni civěl. To si všechno Arinne vymyslela! Odněkud ale našel síly a odpor. „Proxima ještě není mistryně.“ „Protože jí neustále křivdíte! A odedneška už mistryní je, zkoušky už složila patnáctkrát a nikdy jste nebyl schopný se rozhodnout. Nezaslouží si být vaší učednicí!“ S těmito slovy se otočila a odpochodovala zpět ke spřežení. Když vyšla z budovy, zjistila, že jí s nim někdo odjel. Propálila pohledem nejbližšího StarShina a vyškubla mu z ruky otěže. Skočila skvrnitému vraníkovi na hřbet a zaryla mu paty do slabin. Tak Vergillio ještě dělá, že o ničem neví! To mu tak bude věřit. Ale už hezky posype Proximě na pomoc. A já si je dojedu kontrolovat, dodala v duchu.
***
Danalis s Camillou letěly tryskem ve stopách Fairy. Ani jednu příliš nezajímalo, že od včerejška platí přísný zákaz opouštění Areálu. Spirit s Dioxisem po sobě stále nevraživě koukali a cenili na sebe zuby, dívky je však držely od sebe. Danalis se honily hlavou ty nejčernější myšlenky. Co když Fairy zemře? Pak to bude tvoje vina a nikoho jiného. Pobízela Spirita se stále větší rychlosti a Dioxis měl co dělat, aby mu vůbec stačil. Už jely několik hodin a Fairy stále nikde. Danalis si už zase vyčítala, co to zkazila a začala ji přepadat melancholická nálada. Zase všechno zkazila a podělala. Jako vždycky. Přece jen asi budu bastard, jak prohlašovala Arinne. Proxima to sice vždycky vyvracela a přátelila se se mnou a já se jí odvděčím tak, že jí nechám utéct jednorožce! Zase dělám všechno špatně.Nejsem k ničemu, Arinne má pravdu. Spirit postupně zpomaloval a Dioxis byl jen vděčný, takže se nakonec zastavili. Camilla pozorovala přírodu a nevěnovala cestě žádnou pozornost. Danalis se uklidnila a pobídla Spirita do klusu. Něco jí říkalo, že Fairy už nedožene.
***
Na velitelství v Akademii vládlo po odchodu Arinne vražedné ticho. Nakonec ho prolomila mistryně Fay. „Jdu si připravit pegase.“ Vergillio se vzpamatoval z otřesu. „Ne! Nedopadne to dobře!“ Fay se na něj podívala. „Jak to myslíte? Alfy jsou pro TX3 neúnosnými obyvateli.“ Vergillio si náhle proti staré mistryni náhle připadal jako malý, hloupý kluk. Stále ještě nevěřil tomu, že by Proxima skutečně varovala Arinne a ne jeho, na druhou stranu se ale spletla málokdy…“Proxima mě varovala, ať za ní v žádném případě nechodím. Zbavila se všech možností, jak bych o ní mohl vědět, a pak se ztratila. Ale není v moci Alf, vím to.“ Promluvila Virgina. „U Proximy si nikdy nemůžete být jist, na čí straně zrovna je. Dost se to mění.“ Virgina se sebrala, sejmula ze zdi ohlávku a odebrala se za svojí klisnou. Ostatní mistrové se taktéž pomalu ubírali do stájí pod velitelstvím. Ne! Vergillio věděl, že to neskončí dobře. Zůstal stát uprostřed velitelství a za chvíli už slyšel klapot kopyt po mramoru. Cítil, jak ostatní odjíždějí po příjezdové cestě směrem k Areálu. Rád by šel s nimi, ale nemohl se pohnout. Prostě nemohl. Náhle do něj někdo strčil. StarShine. Osedlaný a nauzděný. Vergillio jako ve snu nasedl. Hřebec se rozběhl za ostatními.
Téměř ve snu se odehrávala i skoro celá cesta. Proximu ani její varování však nezaslechl a říčku přejeli bez problémů. Stmívalo se, ale Fay viděla, kam letí. Virgina s ostatními jeli po cestě a Vergillio s odstupem dvacet metrů za nimi. Jeli celo noc a někteří jednorožci už začali odpadávat. Virgina proto zpomalila do klusu a většina jednorožců to přivítala. SunShine běžel jako ve spánku. Zakopl a málem se natáhl. To ho trochu probralo a dál pokračoval už s otevřenýma očima.
***
Jon se vzbudil jako první. Probudil i ostatní a vydali se dál. Jednorožci si už odpočinuli a byli připraveni cválat další den. Tentokrát byl Jon první. Tedy převzal vedení po tom, co je Brisa navedla přímo do nejhustší džungle v okolí. Šlo mu to výtečně, podařilo se mu najít cestu na podobné místo ještě dříve než Briseonne. Vedení převzal Tchi’va a zavedl je do toho největšího houští v celé TX3. Cindy se naštvala a rozhodla se hledat cestu na vlastní pěst. Poté, co to jejímu běloušovi v jednom strmém srázu podjelo a Cindy se celá od bahna zastavila až dole, toho nechala a předala nevděčnou roli zpět Brise. Tu napadlo vylézt na nějaký kopec kvůli orientaci, a poté, co se tam za dvě hodiny vyškrábali, zjistili, že v dálce něco vidí. Nějakou bitvu. Ani jeden se nerozmýšlel. Tryskem se skouleli z kopečka, pak se formace rozpadla a všichni jako šílenci vypálili do bitvy. Hurá! Napadlo Tchi’vu, když vytahoval blaster. Konečně si zastřílí! Jon se přidal a Centauri si přichystaly světelné meče. Ať žije válka!!!
***
Danalis uslyšela v dálce zvuky bitvy. Ne! Fairy se tam zabije! Znovu pobídla Spirita a Dioxis se přizpůsobil. Danalis měla navzdory všem kodexům a Arinne světelný meč a to modrý. Více připomínala Hydru než Shadowa. Mýtina už byla na dohled, když jí někdo beze spěchu lezl do cesty. Shadow. Měla zlaté vlasy i oči a usmívala se. Spirit před ní zastavil. Danalis si povzdechla. Zrovna teď nepotřebuje zdržovat. Když se však na ženu podívala blíž, ztuhla. Měla Alfskou čelenku. To ne! Copak jsou Shadowové i mezi Alfami? Strhla Spirita na stranu a pobídla ho. Nestála o společnost. Minula Alfu a pokračovala dál. Bitva již byla v plném proudu. Nevšimla si, že se Camilla již před časem odpojila, protože zaregistrovala skvěle maskovanou postavu za stromem.
***
Vergillio se pomalu přibližoval k osudné zatáčce. Virgina letěla tryskem a Fay vedle ní. Pegas přistál a připojil se ke skupině jednorožců. Osudná zatáčka…a Centauri vyletěla vstříc pěkná sbírka transferací. Vergillio spatřil několik Alf, jak útočí, uskakují před vrácenými transferacemi, kryjí výpad a zase útočí. Pak mezi ně vletěla StarShinovská kavalerie. Proti nim vyrazili Alfští jednorožci pánů bojujících ze země. Byla to zajímavá taktika, a jak Vergillio zpozoroval, i velmi účinná. Fay se vznesla a poslala pod sebe nelineární transferaci. Vergillio vletěl do bitvy jako poslední a zamířil si to mezi stromy, aby mohl oběhnout nepřítele. Náhle ho k zemi srazilo červené světlo. SunShine se otočil jako ve snu a splašeně tryskem uháněl pryč. Vergillio opět zaostřil. Stála nad ním Proxima v černém plášti, přesně, jak si ji pamatoval. „Chyba, mistře.“ Beze spěchu vytáhla světelný meč a stříbrný laser prořízl vzduch. Formálně ho Vergilliovi nastavila ke krku a mistr vstal. Nemohl tomu věřit. Proxima mu spoutala ruce fialovým světlem a postrkovala ho před sebou k chatrči tam vzadu. Alfy se jí rozestupovaly.
***
Proxima vedla svého ex-mistra k vstupu do podzemního komplexu. Byl to nejjednodušší způsob, jak ho tam propašovat. Samozřejmě nikdo nic nesměl poznat, ani Vergillio sám. To nebylo složité. Tvářil se tak úžasně překvapeně…jako by mě neznal… No jo, prostě to typické StarShinovské IQ tykve. Dostrkala ho ke vchodu do stáje, která však skrývala schody do tmy. Vergillio zaváhal a Proxima ho shodila ze schodů. Tvrdě přistál dole a než se stihl vzpamatovat, Proxima to sešla za ním. Byla tady absolutní tma a Proximě to plně vyhovovalo. Dotáhla Vergillia ke spojovací chodbě, kde zazářilo mdlé světlo. Přece jenom, ne každá Alfa byla Shadow. Dovedla Vergillia níž a chystala se dojít k Alfě Ariane. Tam jí vrazí světelný meč do zad, Vergillia osvobodí a probijí se ven. Jenže po cestě ucítila přítomnost někoho dalšího, někoho, koho vyhlížela už hodiny….Mistryně Arinne. Hodila Vergillia do nejbližší kobky a zamkla. Tak sorry, mistře. Až příště…Otočila se a zamířila zpět na světlo. Nejdříve se musí servat Ariane s Mistryní. Pak Proxima dorazí tu, co přežije…
Proxima vyklusala schody nahoru a vylezla ze stáje. V dálce spatřila Arinne na DarkDevilovi, jak se probíjí k boudě. Transferace srážely temné stíny a jednorožce Alf, pak se jí ovšem postavila do cesty Alfa samotná. Rozpoutal se vyrovnaný souboj, protože těch Alf bylo asi pět nebo šest, to Proxima nedopočítala. Vyvedla ze stáje Fairy a nasedla. Pobídla jí do klusu, když v tom spatřila Spirita s Danalis, jak se k nim ženou. Ledově modré oči dívky byly temné jako nikdy předtím. Těsně před nimi dala pokyn k zatavení a Spirit zaryl kopyta do země. „Proximo! Ty…zrádče!“ Shadow snad poprvé v životě couvla. Danalis byla mnohem mocnější než Proxima a ta neměla bez Mlhoviny žádnou šanci. Danalis na ní namířila ruku a zalila Proximu kaskádou modrých blesků. Co se to s ní děje…? Hej, vždyť jsme na stejný straně! Proxima je s lehkou výpomocí Fairy odrážela, kontrovat ale nedokázala. Pak se zapojil Spirit. Fairy uskočila a Proxima opsala křivku na zem. Vyhnula se spalujícímu světlu, načež schytala plný zásah.
Před očima se jí roztančily spirální galaxie. Nějaký mistr s dlouhým vedením však spatřil Danalis jako útočnici a pobídl svého jednorožce k útoku na nepřítele. Proxima se odplazila stranou. Po třech minutách se jí jakžtakž vrátily síly a tak přestala hrát mrtvolu a zvedla se. Danalis zrovna o kousek dál mstila útok na svoji osobu. Arinne se sekla, je to 100% Shadow, pomyslela si Proxima. Jakmile si jednou plně uvědomí svoji sílu, nikdo slabší už ji nezastaví. Rozhlédla se a očima pátrala po Mistryni. Kam se jenom poděla? Pak je spatřila obě. Mistryně Centauri a vůdkyně Alf stály proti sobě a propalovaly se pohledem. Zablesklo se. Začala bitka sil, které Proxima neměla a nejspíš na ně nikdy nedosáhne. Ale počkat…Ary, poslouchej. Padej proti Ariane a rychle! Jednorožec poslechl okamžitě. Přenesl se přes kmen a se sklopenýma ušima vyrazil proti Alfě. Proxima vztekle zasyčela. Kolem se přehnala Danalis jako vodní smršť a jediným bleskem ho poslala k Síle. To si odskáče! Proxima se rozběhla a vlezla jí do cesty. „Danalis! Jsme na jedné straně!“ Dívka však jenom pohodila hlavou. V očích měla šílený lesk, skoro stejný jako Proxima. „Jdi mi z cesty, ty Alfská kryso! Já jí nejsem a nikdy nebudu!“ Napřáhla se k smrtící ráně a Proxima měla poslední dvě vteřiny života. Jako vždy v podobných situacích poslechla intuici. Když jí říká Alfská krysa… Přivolala vlnu nenávisti a hněvu, tu samou, která stála u počátku její cesty sem. Jako tlaková vlna smetla všechno v dosahu…všechno kolem ní. Má to mít! Danalis vypadala překvapeně. S tímhle zjevně nepočítala. Proxima proti ní natáhla ruce. Zafungovalo to. Danalis se s šíleným strachem v očích otočila a uháněla pryč.
***
Jon, Tchi’va, Cindy a Briseonne v jakési formaci kosili nepřátele, jež se rojili všude kolem. Byli čtyři a to na osamocené démony nebo Alfské jednorožce stačilo. Pak se před nimi objevila skutečná postava v kápi. Poslala proti nim červenou transferaci. Briseonne minula jen o fous, ale Cindy dostala plný zásah. Tchi’vu to odhodilo stranou a Jon skočil dopředu. Sebral Cindy její zbraň a udělal s Alfou krátký proces. Tři přeživší se zrovna sbírali ze země, když v tom přiběhl jednorožec mrtvé Alfy a netvářil se zrovna přátelsky. Tchi’va po něm vystřelil a bylo to to poslední, co udělal. Pak místem, kde seděl, proletěla transferace a vzápětí už vítr rozfoukával nepatrné zbytky popela dříve zvané Tchi’va. I poslední bělouš se nenávratně otočil a rozběhl se domů, do Nissy. Briseonne na jednorožce poslala oheň. Ten uhnul a přichystal se k dalšímu výpadu, zezadu však na něj přiletěla transferace. Bylo to jen trochu Dianina záření, které jednorožce ani nespálilo, stačilo to však na odvedení pozornosti. Otočil se… a zalila ho druhá vlna Brisina ohně. Zařehtal a na nic víc se už nezmohl. Jon po něm hodil Cindin světelný meč a přesně zacílil. Jednorožec se zhroutil k zemi. K Jonovi doběhla Diana Antares s Camillou na Dioxisovi v závěsu. Všichni čtyři se uvítali, pak však Camilla zpozorovala Danalis cválající k nim. Nebo spíše toho, kdo byl dříve Danalis.
Briseonne se neohlížela. Upalovala do lesa a doufala, že si jí Danalis nevšimne. Pozdě. Zalila ji vlna vody. Napadl ji poslední způsob, jak přežít. Sklouzla do transu a pustila světelný meč. Nevnímala už nic kolem sebe, ani to, jak ji jen o kousek minulo Spiritovo kopyto. Celá galaxie se rozostřila a zmizela v mlze…
***
Camilla s hrůzou sledovala, jak Danalis zabila Briseonne. To se mi snad jen zdá. Co se to s ní sakra stalo? Pokračovala dál na Jona. Diana někam zmizela. „Danalis! Ne!“ Spirit se zastavil a při vzepnutí otočil. Když Camilla spatřila ve tváři jeho jezdkyně jen hněv a nenávist, ucouvla. Nebylo jí to však nic platné. Spirit se opět postavil na zadní. Jeho magická hříva se zavlnila ve větru. Nebyl to však již on, jenom jako Spirit vypadal. Sklopil uši a vyrazil do útoku. Před ochromenou Camillu vletěl Dioxis a statečně se vraníkovi postavil. Statečně, ale marně. Danalis by nezastavila snad ani samotná Alfa Ariane. Srazila Dioxise k zemi a pokračovala na Camillu. Ošetřovatelka nestihla nic; ani uskočit… Vzduch prořízlo pouze zasvištění transferace, Dioxisovo smrtelné zaržání a vzdalující se Spiritovy údery kopyt.
***
Jon s hrůzou pozoroval krvavou spoušť, kterou za sebou Danalis nechávala. Kam se hrabe Proxima… Doplazil se k Briseonne. Vypadala mrtvá, Jon však přesto cítil, že žije. V tom mu něco došlo. Těch démonů je tady pořád ještě dost, a nebylo by dobrý se ještě s někym potkat. Vzal Brisu do náručí a odnesl ji mezi první stromy. Pak už mohl jen sledovat, jak Danalis jako smrtící blesk létá bojištěm a rozsévá smrt. O kousek dál zuřil oj na život a na smrt mezi Mistryní a Alfou Ariane. Bylo to vyrovnané, i když Ariane vypadala silnější. Bojovala ofenzivněji a nutila Mistryni se schovat za silovým štítem stále častěji. Centauri pak musela uhýbat před střepy a ztrácela další možnosti k útoku. Tohle není dobrý, napadlo Jona. Z boudy vyběhli další jednorožci. Kolik tam těch krys ještě je…? Snažil se pohledem najít Dianu. Někam se ztratila. Kolem přeběhl Alfský jednorožec. Jon se přitiskl ještě blíže ke stromu. Až moc dobře si pamatoval smrt Tchi’vy. Prosím, ať to vyhrajeme, opakoval si stále v duchu. Ale uvěřit tomu nějak nemohl.
***
Proxima se opět snažila nepozorovaně dostat vyhrávající Ariane za záda. Mistryně se teď bránila už jen z posledních sil. No jo, tak to prostě je. Temnější vyhrává, alespoň v přímém souboji. Ariane poskládala definitivní a smrtící transferaci a chystala se ji poslat na Centauri. Teď nebo niky, pomyslela si Proxima, a poslala po Ariane beta-radonovou transferaci. Jenže reakce Alfy Proximu nijak nepotěšila. Nejenže jí to v pohodě neutralizovala, ale ještě se vykašlala na doražení FairyTale. Zpátky už to nepůjde, prolétlo hlavou Proximě, když zalila Alfu zářením, zářením a zase zářením. Ariane začala couvat. Boj s Mistryní jí sebral téměř veškeré síly a Proxima pro ni byla vyrovnaný soupeř. Mistryně však nebyla hloupá. Ve chvíli, kdy měla Alfa plné ruce práce s Proximou, na ní se zbytkem sil zaútočila. Výsledek se ovšem minul s účelem. Ariane zacouvala a obě ‚spřátelené‘ transferace se anulovaly navzájem. Způsobilo to menší výbuch, který ovšem skvěle zamaskoval ustupující Alfu i mladou Shadow.
Proxima uháněla k boudě, co jí síly stačily. Tohle nebylo v plánu. Obě měly být mrtvé! Propočítávala, čí spojenec teď momentálně je. Vyšlo jí, že podrazila postupně všechny a je teď v očích ostatních na úrovni Danalis. Kdyby tu tak měla Mlhovinu, to by jim všem ukázala… Doběhla k boudě a zapadla dovnitř. Dobře, přidala ses k Centauri, tak koukej osvobodit Vergillia. Za dveřmi se však někdo krčil u Proyxona. Diana. Proxima se dotkla Proyxonova nosu a soustředila na něj svoji zbytkovou sílu. Ryzák se otřepal a otočil se k Dianě. Ta jí poděkovala, ale to už Proxima uhánějící po schodech neslyšela. Doběhla spletí svažujících se chodeb až ke kobce, kde skončil Vergillio. Nešla otevřít. Proxima vytáhla světelný meč a stříbrnou čepelí vyřízla do stěny díru. Uvnitř osvobodila překvapeného Vergillia a oba utíkali zase zpátky. Když se blížila k východu z boudy, ucítila varování. Strhla Vergillia do boxu, kde byl před tím Proyxon, a stáhla clonu. Kolem na Daemonice procválala Ariane a skočila ze schodů. Proxima s Vergilliem pokračovali dál. Byla už v půlce louky, když slyšela přibližujícího se Spirita. Poslední, co stihla, bylo poslat po Danalis transferaci. O setinu vteřiny později ji proud záření tvrdě zasáhl zezadu do krku a poslal ji na zem. Okolní svět pohltila tma…
***
Danalis prolétávala se Spiritem celou loukou a všechny v dosahu posílala k Síle. Neunavovala se; hněv jí dodával energii. Skoro by si vyčetla, že se dřív tak uzavírala do sebe a všechny kolem poslouchala. Tak ráda by se jim všem pomstila.. V dálce zahlédla přistávajícího pegase. Fay! Ta proradná krysa! Spirit vycítil majitelčino přání a rozběhl se k ní. Fay zareagovala okamžitě. Vznesla se do vzduchu a poslala po Danalis nelineární transferaci. Danalis ji v pohodě přesměrovala tak, aby se stal osudným jednomu z několika posledních StarShinovských mistrů. Zaútočila plnou svou silo, plnou nenávistí na stařenu v bílém. Tahle babizna bude brzy mrtvá stejně jako všichni její přátelé, co mě nechtěli přijmout do řádu. Jenže Fay byla Pegasi a ti mívají větší potenciál než ostatní. Odrazila záření zpět na Danalis. Ta jej opět přesměrovala v několika smrtících dávkách na Centauri okolo. Boj pokračoval. Náhle na mýtinu vtrhly FairyTaleské posily s několika Shadowy. Xionne přeskakovala padlý kmen ohraničující masakr jako první, načež ji následovaly desítky dalších. Danalis zaklela. Srazila Fay na zem, otočila se a se dvěma transferacemi na rozloučenou tryskem ujížděla k boudě. Po cestě spatřila tu krysu Proximu s Vergilliem utíkající pryč. Zrádce!!! Hned si to myslela! Zamířila si to k ní a rozhodla se zariskovat. Nekryla její útok, ale zaútočila sama. Proxima neměla šanci, zhroutila se k zemi. Vergillio zůstal při pohledu na Danalis civět. Spirit na něj odrazil transferaci jeho pseudoučednice, načež se otočil a docválal do boudy.
Danalis ho vedla spletitými chodbami. Nevěděla kam, nechala se vést sílou. Po chvíli dojela k velké kruhové místnosti, v jejímž středu stálo něco mezi stíhačkou a korvetou. Zpomalila Spirita a seskočila. Ze stíhačky vyšla Alfa Ariane a zůstala stát na rampě. „Jdeš mě zabít?“ zeptala se nově příchozí. Danalis však před ní poklekla. Chtěla zničit Centauri, chtěla se pomstít Fay, chtěla je všechny zabít za to utlačování a ponižování. A jak odhadla, lepší cestu si k tomu vybrat nemohla. Ariane ji přijala k Alfám a pokynula jí, aby si odvedla jednorožce do lodi. Ještě ho bude potřebovat.
***
Alfa Ariane právě získala učednici. Bylo to výborné, lepší, než kdyby svedla samotnou Proximu. Ta už měla příliš dobrý přehled a jak se Ariane přesvědčila, byla příliš neřízená střela. Nikdy si nebyla jistá, na čí straně vlastně je, a něco jako loajalita jí vůbec nic neříkalo. Danalis bude jako Alfa mnohem lepší…a mocnější. To, jak zabila Proximu, bylo fakt pěkný, pomyslela si. Když se strop rozevřel do podoby díry v zemi a ona navedla loď ven, měla výbornou náladu. Ztratila sice tajnou základnu a dvacet nebo kolik jich tu bylo Alf. Ale Danalis to všechno vynahrazuje. Centauri ještě uvidí…
***
Vergillio se stále skláněl nad Proximou. Nemohl věřit tomu, že je mrtvá. Prostě nemohl. Došla k němu mistryně Fay. Zdvořile jí uhnul. Fay byla výborná léčitelka, ale nedokázala vrátit život… a stejně netušil, proč by měla zachraňovat někoho, kdo je všechny podvedl. Stařičká mistryně se sklonila nad Shadow a přiložila ji na zranění ruku. „Ještě není mrtvá. Danalis naštěstí neumí mířit.“ Zpod ruky se jí začalo šířit oranžové měkké světlo pozitivní energie. Uzdravovalo nejen Proximu, ale i všechny okolo. Po chvíli toho mistryně nechala. Vergillio si nejprve myslel, že na to nemá, až pak mu došlo, že se Proxima pohnula. Všichni přeživší se shromáždili okolo a dostavila se dokonce i Fairy. Diana s Proyxonem, Jon, Briseonne, Virgina, Arinne, Riss, Xionne a hrstka dalších. Proxima zvedla hlavu na Vergillia. „Vyhráli jsme?“ Vergillio se zadíval za odlétající lodí. „Tomu teda říkám vítězství…“
*****
Jon s Cassem seděli v novém modernějším landspíderu a odjížděli od velitelství na hlídku. Po cestě potkali Dianu. Jon vypnul motor a dal se s ošetřovatelkou do řeči. Briseonne sem teď jezdila skoro každý den. Paledoři přestali mizet – už neměli před kým utíkat a jednorožci si z nich vzali příklad. Přesto Jon věděl, že na tu bitvu nikdy nezapomene. Alespoň jednu výhodu to ale mělo: Cassovi jeho nového proklínaného parťáka vzali a přidělili mu Jona. Tchi’va byl ale stejně lepší…