Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diana III. - první část

17. 10. 2007

Diana stála na valu Areálu Centauri a sledovala zapadající slunce. Od bitky s Alfami uplynuly sotva dva týdny, události se ale daly nemilosrdně do pohybu. Diana si povzdechla. Na TX5 byla v nedávné době třemi Hydrami spatřena Danalis a jen jedné se podařilo o tom podat hlášení. Výsledkem bylo, že se Mistryně rozhodla zasáhnout plně ve svém stylu – svolala všechny přeživší, kteří se zúčastnili bitky, a poslala je na TX5, aby Danalis zastavili. Jon kladl zuřivý odpor a Proxima ještě zuřivější, ale nikdo nebyl ušetřen. Nikdo… kromě FairyTale. Tak je to vždycky, pomyslela si Diana. Briseonne bude dál v Akademii a nikoho z rodu ohně ani nenapadne se zúčastnit. Tomu se říká spravedlnost… Hlavně že neletí nikdo z mistrů. Ne… vlastně jeden ano. Jedna. Proxima měla svůj titul asi tři dny a to ji nezachránilo. Diana by byla radši, kdyby se ničeho neúčastnila. Události posledních týdnů jí na vyrovnanosti nijak nepřidaly a Diana měla stále slabý pocit, že má galaxie o jednu Alfu navíc. A pokud se teď ještě nějak drží… co bude dělat, až přiletí na TX5 a začne ta Mistrynina nechutná šaráda jako vždycky?! Stejně jim nemůžeme pomoct, pomyslela si Diana. Co se stalo Danalis, je všem jasný, a moje, Cassovy a Jonovy schopnosti Arinne k ničemu nebudou. Proximu bych nejradši viděla někde hodně daleko od Alf. A Lillianne… ani nevím, jak vypadá. Jednou přeletěla nad bojištěm a pak jí Danalis sundala. Fakt nevím, proč tohle všechno. Nebylo překvapením, že s tím Diana nesouhlasí. Ale nemohla nic namítat. Byla jenom ošetřovatelka.

***

                Proxima Centauri seděla na střeše Akademie, oči upřené na zapadající slunce. Ve skutečnosti však soumrak ani trochu nesledovala. Copak Mistryni přeskočilo…? Danalis na TX5 utopila dvě Hydry a vesmír se hroutí. Rozhodla se tedy zasáhnout. Ne, že by mě tím třeba pověřila, když už tam musím. Ne, budu tam stát, civět a poslouchat nějaký bastardní Hydry, který ani neví, co je to někoho zabít. Ten nejhorší druh výsměchu… Tohle si Mistryně odskáče! Už dva týdny mě neustále vychvaluje, co všechno záslužného jsem udělala, a potápí všechny okolo mě. Kdyby tak věděla… Skoro byla mrtvá! Jediná transferace a bylo by po všem. Ne, teď tady opět všichni musíme skákat tak, jak Mistryně píská. Proxima otevřela oči a byla odměněna pohledem na poslední žhavý paprsek slunce. Už zítra! To se mi snad zdá… Jediným obratným pohybem přeletěla přes okraj střechy. V polovině pádu ji jakási síla zastavila a Proxima z nulové rychlosti skočila do otevřeného okna svého apartmá. Ne, tebe štve něco jiného než Arinne… našeptával jí vnitřní hlas. TX5 byla vodní planeta a to znamenalo, že nikdo z rodu ohně se k ní ani nepřiblížil. Nevadilo jí, že tam poletí na rozkaz Arinne. Vadilo jí, že tam nebude Shaelan. Hladce dopadla na mramorovou podlahu. Teď, když byla mistryně, měla pro sebe a ještě někoho obrovský apartmán o velikosti celé jedné partaje. Neváhala. Přibrala si k sobě Shaelana. Právě teď stál vedle ní a zavíral okno, kterým se dostala dovnitř. Už zítra se to změní… Ale já nechci nic měnit! pomyslela si Proxima zoufale.

                Přejela pohledem celou rozsáhlou místnost.  Nechala vybourat všechny příčky, aby to celé dohromady vytvořilo jednu obrovskou víceúrovňovou místnost.  Přidělala schody k nově vytvořenému průzoru přes dvě stěny. Její nový byt se totiž nalézal na samotném cípu severní hvězdy. Měl tedy tři stěny, ze dvou panoramatické okno ukazující celou krajinu široko daleko v úhlu 270 stupňů, na třetí se pak nalézal nějaký ten nábytek a vstupní dveře. Ocelotonové! Už nikdy ty skleněný šmejdy z partaje! Podívala se nahoru. Celý strop měla prosklený a ukazoval tmavnoucí oblohu. Holt výhoda nejvyšších pater. Cípy Akademie měly pět pater oproti dvěma ve středu. Celý apartmán tím pádem musel mít úctyhodnou klimatizaci, aby stíhal v prosluněných dnech celý „skleník“ chladit. Sklopila pohled z oblohy na jedinou vyzděnou stěnu a zem. Obojí bylo z materiálu strukturou podezřele připomínající mramor, ale v červeno-žlutých barvách. Přes podlahu a stěnu se jí táhlo i několik černých čar sledujících proudy skryté energie. Nakonec ale její pohled vždycky zakotvil na Shaelanovi. Nikdy mu přímo nedala najevo, jak moc ho má ráda, Shaelan to ale stejně nějakým způsobem vycítil a to mu stačilo. Samozřejmě, Arinne by s ní Shaelana nikdy neposlala. Stejně jako by s ní nikdy neposlala Leonne. Proxima sice tu krysu nechtěla ani vidět, přesto by tomu však byla radši než ji tady nechávat se Shaelanem samotnou. Jestli se na něj třeba jen usměje…

                Proxima v noci stála v nové Linově stáji a projížděla žíně svého jednorožce kartáčem. Byla téměř absolutní tma, ale Proximě to nevadilo. Viděla v jakékoli tmě. Ačkoli vypadala, že se na hřebelcování plně soustředí, byla myšlenkami někde úplně jinde. Nadcházející mise představovala ještě jeden problém – Proxima nikdy nebyla týmový hráč a tohle vypadalo na dost velký tým. Diana. Ta je v pohodě, celkem se dá považovat za bezproblémovou. Jon. No, tak to už bude horší… snad tam budou mít nějaký izolační stěny. Furt se směje a ze všeho si dělá legraci, ale to snad půjde ignorovat. Proxima se nijak netajila tím, že jí Jonovy záchvaty míchu občas přivádějí k šílenství. Dál. Cassius. Typická bastardní Hydra, dá se ignorovat. Kdo tam poletí dál? Lillianne Centauri. Proxima ji nijak dobře neznala. Pamatovala si jen srdečný smích, úsměv a milý hlas. Při Síle, jen to ne..  No, snad ji také půjde ignorovat. Z TX3 to bylo všechno, ale Proxima si byla jistá, že dostanou průvodce a snad i posily. Ne, prosím, ne… Jediný, co je jasný, je, že TX5 pokrývají z 95% různě hluboké oceány, moře, jezera, jezírka a louže, což znamená, že ke skupině přibereme Hydry. Jedinou známou je jakási Dewlana, mladá mistryně. Může jí bejt tak dvacet, pětadvacet let nebo trochu víc. Skoro nic si z ní nepamatuju, až na to, že vypadala jako mořská víla. Z těch několika vět, co mi řekla, se charakter příliš dobře sice odhadovat nedá, ale vypadala dost divoce. Hlavně ne uječenou diktátorku, to by asi moc dlouho v našem „týmu“ nezůstala… Proxima se pomalu vrátila do reality. Donutila se ani nepomyslet na Danalis, nebo ještě hůř, na Alfu Ariane. Asi ze mě Ariane moc velkou radost mít nebude, to bylo to jediné, co si dovolila odhadnout. Danalis nevěnovala ani jedinou vzpomínku nebo hypotézu. To se bude řešit, až se potkají… Dokončila úpravu Linova ocasu a potichu spícího jednorožce opustila. Bezhlučně se proplížila do svého bytu. No, možná, že by se skoro měla na zítra vyspat…

***

                Voda, voda a voda. Kam šlo dohlédnout, tam se rozprostírala jen klidná lesknoucí se modrá hladina. Náhle se dokonalý povrch rozvlnil. Dvě kopyta dopadly na hladinu a vodní tříšť se rozletěla po okolí. Jednorožec seskočil z jednoho z mála ostrůvků do mělké vody sotva po kolena. Nebylo možné určit jeho barvu, neboť za ním zářilo slunce a šla spatřit jen černá silueta. Měl dva jezdce(nebo jezdkyně?), ale postroje ne. Běžel cvalem po dně a voda stříkala všude kolem. Neuběhl však daleko. Náhle se před ním voda rozevřela a pohltila ho stejně náhle, jako zmizela. Brzy se všude kolem rozprostírala jen klidná vodní hladina…

                Lillianne se probudila. Zase se jí jednou něco zdálo. To je strašný, pomyslela si. A přitom to vůbec nedávalo smysl… Lillianne byla Pegasi a dostala tak do vínku mnohem větší potenciál než jiní. Zároveň ale bylo ponižující, že Lily dodnes nedokázala využít více než půlku. Už dávno se to naučila přecházet s úsměvem. Už dávno se naučila, že optimismus a dobrá nálada jsou mnohem výhodnější než klasická povaha jejího rodu a také se podle těchto dvou kritérií řídila. Výsledkem byla všeobecná oblíbenost a absence nepřátel, na což se Lily také smála. Byla jedna ze dvou Centauri odlétajících na TX5, ale velkou radost z toho neměla. Přešla to s názorem, že všechno zlé je k něčemu dobré, a nenechala si kazit náladu. Složení týmu jí nevadilo, snad jen že její intuice  měla lehčí výhrady k Proximě Centauri, která by se tam podle ní vůbec neměla vyskytovat, ale Lily si to nechala pro sebe. Nějak to dopadne… a alespoň tam bude taky někdo, kdo dokáže usmažit většinu nepřátel jedinou transferací. Jakási hybná síla, která je potáhne k vítězství. Zahnala špatný pocit a znovu se pokusila usnout. Za pět minut už jí byly všechny problémy galaxie cizí…

***

            Jon s Cassem stáli ráno uprostřed Areálu u usychajícího stromu. Ráno… ještě nevyšlo slunce a byla pěkná kosa. Čekali na odvoz do Akademie. Zatímco Cass a oba jednorožci spokojeně podřimovali, Jon okolo nich kroužil a snažil se zahnat zuřivost. Zhouba Arinne!! Co jí to zase napadlo?!  Proč nás sakra táhne přes půl systému, abychom řekli nějakým dalším mistrům to, co už v podobě drbů koluje v Útočišti dva týdny! Ani trochu se netěšil, i když si s sebou mohl vzít svého jednorožce. Byl DarkWhite, tak co měl dělat na vodní planetě?! Netrpělivě obcházel kolem stromu. Konečně! V dálce se objevily ostře řezané rysy revesů s odlesky nebe posetého blednoucími hvězdami od křídel. Eskorta přeletěla v sevřené formaci Jonovi nad hlavou a spolehlivě probudila celý Areál. V dálce se ozval rychle se přibližující cval. Proyxon. Formace revesů se rozpadla a odhalila jednu větší loď uprostřed. Byl to kříženec korvety a stíhačky, s boxy pro šest jednorožců vzadu v lodi a zaopatřením pro lidskou posádku vepředu. Ta se oddělila a přistála na volnějším prostranství kousek od stromu. Diana konečně přicválala i se všemi nutnými zásobami a zabrzdila vedle Jona. Záď lodi se otevřela a trojice vpochodovala dovnitř. Cass si ještě něco zapomněl a letěl pro to zpátky, načež si uvědomil, že to má, a opět nastoupil. Loď odstartovala a Cass byl odměněn pohledem na vzdalující se uzdečku pro svého jednorožce pověšenou na jedné z větví stromu. Naštěstí měl pilot dobrou náladu a tak se pro ni vrátil. Cassius ji přinesl a zjistil, že to je Jonova uzdečka. Rozběhlo se celostátní pátrání, jehož efektem bylo zpoždění o dvě hodiny a zjištění, že Cassovu uzdečku má na sobě Stormy, Jonův jednorožec. Diana a pilot se jim vysmáli a loď se už definitivně vznesla nad Areál.

            Cassius seděl na balíku slámy v uličce mezi boxy a uvažoval, co dál. Starin, jeho modrohřívá klisna, ho pozorovala a snažila se mu uloupit svačinu. Cass se jí úspěšně bránil, ale když se přidal i Stormy ze sousedního boxu, ztratil ostražitost vůči Starin a ta mu jídlo ukradla. Přišla Diana. Posadila se vedle něj a začala prsty uhlazovat Starin její rozcuchané žíně. „No jo, no jo… já jí ráno nestihl vyčistit.“ Diana se na něj podívala a usmála se. „Ráno bude za dvě hodiny.“ Cassius vstal a snažil se nalézt chybu na dokonale vyčištěném Proyxonovi. „Víš, že se mi tam vůbec nechce?“ „Ty jsi z rodu Hydra, tak nevím, co si stěžuješ.“  Diana se na Casse otočila. Cassius právě zvedal ryzákovi dokonale vybraná kopyta. „Mě se tam nechce. Nikdy jsem dobrodruh nebyl a myslím si, že směřujeme k sebevraždě.“ Vzdal svoje marné úsilí, naposledy hřebce pohladil a vyšel z boxu. „To, co nechápu, je, proč. Proč tam poslala nás… Když se tam Danalis objevila, tak by ji snad měla zlikvidovat Mistryně, Virgina, Fay nebo někdo podobný, ne? Místo toho jí pošle uvítací výbor v podobě ošetřovatelky, dvou hlídek a dvou Centauri. To se mi nelíbí.“ Diana pokrčila rameny. „Nějaký důvod pro to musí existovat, jinak to nevidím.“ Cass se ušklíbl. „Jo, důvod. Mistryně se zbláznila.“

***

                Lilianne Centauri stála na přístupné části střechy Akademie a vyhlížela plavidlo, jež je vezme na TX5. Slunce už brzy vyjde, snad ještě dřív, než odletí. Za sebou zaslechla tichý pohyb. Beze slov přišla Proxima. Za chvíli přiklusal i Napoline se zásobami. Lilianne si je změřila pohledem. Line seč nezměnil, ale jeho majitelku si Lily pamatovala trochu jinak. Vlasy měla šikmo zkrácené od světelného meče; prakticky od pravého ucha s délkou několika milimetrů až k původní délce po lopatky na levé straně. Oproti Liliannině představě měla i ofinu na pravé straně hlavy, i když to zjevně nebyl účel. Tam už si ale ohořelé konečky zkrátila, čímž dotvořila dílo zkázy. Vypadala jakkoli, jen jako mistryně ne. Na pravé straně krku měla i stále jasně znatelnou jizvu po zásahu transferací. Nejvíce ale Lilianne upoutaly její oči. Jejich jasná jantarová barva ztmavla a chytla nádech doruda. Lilianne se tím nenechala zastrašit a pozdravila nově příchozí. Dostalo se jí stejné odpovědi, ale o poznání chladněji. Lilianne se na Proximu podívala svýma kaštanovýma očima a hvízdnutím přivolala Arifu poletující okolo. Shadow měla náladu na bodu mrazu a už jen ten výraz v očích… Lilianne si v duchu povzdechla. To bude den… No, snad budou ostatní přívětivější. Lilianne dobře věděla, že v takovéhle náladě znamená i to nejmenší přání na Proximu podpis ortelu smrti, takže Shadow nechala být a předstírala, že zaplétá Arifě stříbrnou hřívu. Byla jedinou Pegasi v týmu a to vždycky znamenalo diskriminaci. Náhle cítila, že se loď blíží. Zvedla oči k obloze stále ještě poseté hvězdami a spatřila loď i s eskortou revesů. Plavidlo bez problémů přistálo na střeše(na profesionální přistávací plochu nebyly peníze) a nabralo další dvě cestující. Lilianne si všimla, že se Proxima stále drží dál od ostatních, a pomalu se jí to přestávalo líbit. Jedno bylo jisté. Teď mají před sebou půl dne cesty v hyperprostoru na velmi malém plavidle, kde se nebudou moci vzájemně vyhýbat donekonečna..

***

                Proxima Centauri vraždila pohledem nejbližší stěnu. Neměla náladu na nic a jediný možný způsob odreagování by bylo utopit Mistryni. Nebo třeba někoho jiného… Pokoušela se ignorovat smích a historky ostatních cestujících a soustředit se na pravidelné vrčení motorů. Nebyla to zrovna záživná činnost, po dvou hodinách ji to přestalo bavit a odebrala se do stájí k Linovi. Hřebec jí vždycky spolehlivě dokázal zvednout náladu. Jaké bylo její nemilé překvapení, když spatřila ve vedlejším boxu Lilianne u svého pegase. Beze slova se otočila a pokusila se najít nějaké jiné místo, kde by mohla být sama. Neúspěšně. Sklad už okupoval Cassius upravující svoji uzdečku, v jediném salonku kecali Jon s Dianou a v řídící místnosti byl pilot. Naneštěstí měl ukecanou náladu a Proxima tak po chvíli zůstala v uličce k boxům na balíku sena. Mělo to jednu nevýhodu – neviděla na hvězdy. No a co, pomyslela si. Vydržela tam sedět asi tak dvě minuty. V tu chvíli kolem ní prošla Lilianne a zpívala si. „Nemůžeš alespoň na chvíli mlčet?!“ Lilianne se otočila a byla propálena vražedným pohledem. Pochopila, že s Proximou se nedomluví, a pokračovala bez reakce dál. Naštěstí už ale mlčela. Shadow si po chvíli uvědomila jednu skutečnost, a to, že ve stájích už nikdo nebude. Opustila svůj balík a proplížila se okolo Casse do Linova boxu. Zkontrolovala mu zapletení žíní a v tom jí padl pohled na malé zrcátko v chodbě.

Zkontrolovala svůj odraz a dospěla k názoru, že by se svým účesem možná mohla něco udělat. Po pěti vteřinách to zavrhla s tím, že pak bude vypadat ještě hůř. Po dalších pěti vteřinách si to rozmyslela. Vytáhla z boty nůž a uřízla si příliš dlouhé prameny na levé straně. Zarovnala si je k ramenu a znovu se podívala do zrcadla. Tohle už vypadalo líp, až na kvalitu uříznutí. Brzy zjistila, že svoji neporušenou levou ofinu má stále k lopatkám. Přehozenou dozadu. Hodila si ji do obličeje a znovu si prohlédla svůj odraz. Tohle vypadalo ještě líp. Zauvažovala nad tím, kolik Centauri by si ji teď asi spletlo s Alfou. Ještě jednou se prohlédla v zrcátku. Horní prameny zůstaly stále stejně dlouhé kvůli zacuchání a tak se rozhodla to napravit. Našla kartáč na hřívu a rozčesala si vlasy. Nebo spíš to, co jí z nich zbylo. Ze všech delších pramenů kromě ofiny nadělala copánky a  ty uříznuté/useknuté/spálené nechala být. Na závěr ještě odstranila zčernalé konečky. Napoline se na ní pobaveně díval. Hlavní však bylo, že se Proximě zlepšila nálada. Vždy, když se dívala do zrcadla, musela se smát, jakéžto individuum jí oplácí její upřený pohled. Problém spočíval v tom, jak jí k zrcadlu dostat.

Když se ve stájích objevil Jon a všiml si jejího nového vzhledu, navzdory tomu, že je v přítomnosti Shadowa se sklátil smíchy. Strnul, když Proxima opětovně vytáhla nůž, ale spokojila se pouze s tím, že mu udělala na ofině nepřehlédnutelný zub, jenž vzhledem k jeho světlé pleti a černým vlasům svítil široko daleko. Smích přilákal i Lilianne, ale ta ještě stihla se zaječením uprchnout dříve, než jí Proxima také provedla malou úpravu kaštanových zvlněných vlasů, které za ní vlály při útěku jako plášť. V uličce se srazila s Cassem. Ten se také pokusil vzít roha, ale loď vyskočila z hyperprostoru a se všemi to švihlo o zeď. Cassius měl smůlu a za chvíli se už mohl dívat na svoje nové image rozcuchaného bezdomovce. Diana je pozorovala z dostatečného odstupu, ale nakonec se symbolické úpravě nevyhnula ani ona. Proxima jí zakrátila konečky do elegantních zubů, ale Dianě to navzdory nejhorším úmyslům „kadeřnice“ slušelo. Všichni se sborově klátili smíchy včetně Proximy a panovala výborná nálada. Až do chvíle, kdy se otevřely dveře dosedající lodě a vešla mistryně Dewlana.

Jon okamžitě skočil do boxu a snažil se skrýt svůj zub. Cass se o to ani nepokoušel, Diana ztuhla a Lilianne se schovala do krytu za balík. Jediný, kdo zůstal stát sám s nožem v ruce uprostřed uličky, byla Proxima. Obě upřely užaslý pohled na tu druhou. Proxima vypadala poněkud…originálně a Dewlana si ji zjevně zafixovala s jinou náladou. Hydra Proximě zase připomínala ze všeho nejvíc mořskou vílu. Měla drobnou, štíhlou postavu, kterou by jí mohla závidět lecjaká modelka. Do půlky zad se jí kroutily prameny zelených vlasů a smaragdově zelené oči působily v jejím krásném obličeji jako příliš velké. Proxima byla také drobná a štíhlá, ale ani zdaleka ne tak krásná. To, že vypadala lépe než před zkracovací úpravou a proč držela v ruce nůž Dewlana nemohla tušit a bylo to vidět. Dewlana na ni stále zírala, pak s ovšem všimla ostatních. „Co to…?“ Proxima zavrčela ryzallskou kletbu a doupravila si tak svůj obrázek v Dewlaniných očích. „Ne, mistryně, to se vám jen zdá. My jsme úplně normální…“ Schovala kudlu zpět do boty a pokusila se ignorovat zírajícího pilota. Nikdy netrpěla přemírou úcty k mistrům. Dewlana mezitím našla ztracenou rovnováhu a podařilo se jí říct „vítejte na TX5.“

***

                Dewlana počkala, až se ostatní seberou, a společně s pilotem vyšli ven z lodi. Diana sestoupila z rampy na skálu a podívala se po okolí. Teplý slaný vítr jí rozevlál stejně jako ostatním vlasy a z dálky k ní dolehlo šumění moře a zvuky tříštících se vln. Opodál stály dvě dívky. Mladší byla oblečená v světle zelených šatech adaptovaných pro plavání a do očí jí padaly prameny světle blonďatých vlasů. Starší, také blondýna, byla v modrém, jinak se v ničem podstatném nelišila. Dewlana počkala, než se všichni vykýblují ven, a přivolala si obě dívky gestem. Nejdříve se podívala na tu mladší. „Tohle je Talla, moje učednice, a Cassandra, telepaticky silně nadaná Hydra.“ Diana se už předtím nemohla zbavit pohledu, že ji někde viděla, až teď jí to docvaklo. Cassova sestra! Dewlana se podívala na hosty. „A tohle jsou: Diana Antares, mladá ošetřovatelka z Areálu,…“ Přejela pohledem z Diany na Lilianne. „…Lilianne Centauri, vzorná a příkladná studentka řádu,…“ Pokračovala dál, na Jona. „…už ne tak příkladný Jon Centauri, po vyhození z Akademie řidič landspíderu,…“ Upřela pohled na Casse. „…Cassius Centauri, bratr Sandry,…“ Skončila na Proximě a skryla povzdechnutí si. „…a Shadow mistryně Proxima Centauri. Nová legenda řádu.“ Jo, legenda to je. Ale v dost proměnlivém smyslu.

Dewlana se zrovna chystala skupinku oficiálně přivítat, když se z jedné chatky na útesu vynořila další Hydra a cosi křičela. Běžela k nim a vítr jí rozevlával temně blond vlasy. Dosprintovala až k Dewlaně a vydýchala se. „Mistryně! Mám vyřídit, že s sebou máte pohnout. Celá akce má dvě hodiny zpoždění!“ Proxima se temně zasmála. „Dvě hodiny?! To není na naše poměry zas tak moc:“ Hydra po ní hodila nevraživý pohled svýma bledě fialovýma očima. Střapaté vlasy jí vítr vál přímo do očí, přesto však nic nemohlo její nepříliš přátelský výraz zamaskovat. „Uklidni se, Lotos“ mírnila nově příchozí Dewlana, ale bez účinku. „Jenže tady nejsi v tý svý prohnilý FairyTaleský Akademii, Princezno. Pokud sis toho nevšimla, přiletěla si na TX5 a tady se všichni řídí kodexem!!!“ K překvapení všech se Shadow rozesmála. „Všichni?! Před chvílí si řekla, že jsme přiletěli my.“ Lotos už už měla na jazyku jedovatou odpověď, ale Dewlana ji prstem umlčela. „Tak dost! Pokud ihned nepřestaneš, tak tě vyhodíme z výzvědného týmu!“ Pak zaregistrovala Proximu protáčející oči v sloup a tiše dodala. „… a vy se pokuste alespoň těch pár dní kodexem řídit.“

Dianě začínala klesat nálada. Ajaj, tohle nezačíná nejlíp… Doufám, že s náma ta Lotos nebude. A taky to vypadá na brzkou konfrontaci Dewlany s Proximou. Přejela pohledem Jona a Casse se zmrzlými úsměvy na rtech. Nejistě se po sobě dívali. Pak se Jon nenápadně naklonil k Proximě. „Doufám, že to s tim kodexem nemyslela vážně.“ Shadow se temně usmála. „Taky doufám…“ Zatímco Centauri následovali Dewlany k chatce na útesu, do jejich lodi vběhla obsluha a začala jim vynášet věci a odvádět jednorožce. Stormy využil příležitosti, vzepnul se a vzápětí už cválal ke stájím sám. Jon na něj hvízdl, ať toho nechá, a bělouš přešel do trysku. Napoline si z něj vzal příklad a vzápětí Diana spatřila, jak za sebou dvoumetrový hřebec bez nejmenších problémů táhne ošetřovatele. Na neštěstí pro něj si to namířil k jedinému trsu trávy na opačné straně ostrova. Jako tank prošel hradbou ošetřovatelů a až na zavolání se otočil, smetl je podruhé a doběhl ke své paní. Jako jednorožec mistra Centauri si nemohl dovolit neposlouchat. Ostatní tři se nechali vyvést v pohodě a Diana se dívala na jejich vzdalující se siluety.

***

                Jon se ubytoval v jedné z chatrčí společně s Cassem a Sandrou. Právě přemýšlel, co dál, a stále se nemohl rozhodnout. Nakonec si začal vybalovat věci. Po chvíli zjistil problém a vydal se po skále k sousední chatce Lilianne, Proximy a Diany. Vešel dovnitř a spatřil je, jak se hádají, které patří zlatý náramek nalezený ve společném báglu. Decentně si odkašlal a počkal, až se některá z nich otočí. První tak učinila Proxima. Jon se hluboce uklonil a pokusil se nevybuchnout smíchy. „Mistryně, ztratila se mi jedna z lícnic na uzdečce. Mohl bych vás požádat o pomoc?“ Shadow se také ze všech sil snažila udržet vážnou tvář. „Ach, to je katastrofa! Co budeme dělat?!“ Lilianne se mezi záchvaty smíchu podařilo telekineticky zvednout zlatý náramek a udělat „mistryni“ svatozář.

V tu chvíli dovnitř vtrhla Lotos. „Co se při Síle děje, mistryně Dew…“ zaostřila na Shadow, která okázale ukořistila otřásající se náramek a pokusila se ignorovat klátící se Dianu a Lily. „…Princezno?!“ Propálila  Proximu pohledem, ale Shadow jí to oplatila s pětkrát větší intenzitou. Lotos podvědomě ucouvla a přerazila se o přicházejícího Casse, který ji zmateně chytil a snažil se neupustit pohřešovanou lícnici. Vzápětí Proxima udělala rukou nepatrné gesto. Tou druhou nenápadně strčila do Lilianne a lícnice jí ladně přistála v dlani. Jon dostal svou část postroje zpět a znovu se hluboce uklonil. „Jsem vám nadosmrti zavázán, Mistryně. Nevím, jak bych vám měl poděkovat…“ Proxima zachytila Lotosin kyselý pohled a vynaložila veškeré sebeovládání na to, aby na ni nevyplázla jazyk. Nakonec se neovládla a přesně v tu chvíli hluk přilákal i Tallu. Lotos zrudla, vyprostila se z Cassova podezřelého sevření a utekla. Na dvě vteřiny zavládlo hrobové ticho. Pak se ozvalo zezadu od Diany „to se vám jen zdá, my jsme úplně normální…“

***

                Lilianne se podařilo přesvědčit ostatní, aby udělali v jejich chatce večírek pro lepší seznámení a pro ujasnění plánů. Lotos odmítla a Dewlanu neinformovala, takže to bude docela jízda. Diana s Proximou chystaly skromné pohoštění a Lily vyhlížela kluky a Tallu s Cassandrou. Brzy už se všichni sešli a akce mohla začít. Z Tally se vyklubala příjemná společnice, stejně jako z Cassandry. Jon a Cass nezklamali a chatka se otřásala sborovým smíchem. Lilianne v roli hostitelky dohlížela na hladký  průběh a Diana se přidala k ostatním. Proxima se po chvíli vypařila na útesy; večírky upřímně nenáviděla a vydržela tam pět minut. Pak Jon dopovídal svoji historku a počkal, až se ostatní uklidní. „Asi tušíte, proč tohle všechno. Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte něco víc, my jsme sem přijeli prakticky bez informací.“ Talla a Cassandra se po sobě podívaly. Nakonec se slova ujala Talla. „Ano, tohle všechno je na příkaz Mistryně a mimo naši logiku. Skutečnost je asi taková, že se my tady, moje přímá mistryně, Lotos a možná ještě někdo další zítra vydáme vypátrat to místo, kde Danalis napadla ostatní. Cassandra je dobrá telepatka a dokáže vytušit, co přesně se tam stalo. Pak se rozhodneme dál. Nemáme za úkol Danalis zastavit a zabít, ale obklíčit a pak přivolat posily. V záloze čeká několik mistrů, kteří ale nedokážou stoprocentně schovat svoji moc pod clonu.“ Lilianne přikývla. Nedávalo jí to sice smysl, ale na Mistryni to byl mimořádně dokonalý plán.

 Cassandra se postupně na všechny podívala. „Kdo je vlastně vaším opravdovým vůdcem?“ Chvíli bylo ticho. Nakonec ho přerušila opět Lilianne. „Chce se mi říct Proxima, ale… ona se drží spíše mimo nás. Je z nás jediná mistryně a oficiálně velí ona, jenže mi přijde, že je jí to všechno ukradený…“ Další chvíli ticho. Nakonec pohledy sjely na Lily a Dianu. Talla pochopila. Vůdce nemají. „No, vypadáte dost nesourodě… Nevadí. Nějak se dohodneme.“ Lily si povzdechla. „My jo. Jenže ta Hydra… přijde mi dost nesympatická. A Proxima taky není zrovna diplomat.“ Cassandra se usmála. „To se vyřeší.“ Jon opět začal vykládat historky a rozjela se zábava.

***

                Proxima Centauri seděla na rozeklané skále a dívala se do temného moře. Slunce už zapadlo před hezkou chvílí, ale tříštění vln neustalo. Zase jí nálada spadla na obvyklý průměr a Shadow tak pomalu začala vyhlížet někoho, koho by mohla seřvat. Jako na zavolání za sebou uslyšela kroky. Jsou dva. Proxima se po chvíli otočila… a nestíhala se divit. Mezi ostrými balvany se k ní rychle přibližoval její bratr se sestrou v závěsu. „Revane! Bastillo! Co tu děláte?!“ Revan se usmál. „Vítej, Princezno. Arinne nás sem poslala také.“ „Máme na tebe dávat pozor!“ vykřikla Bastilla. Blond vlasy měla v podobném „účesu“ jako Proxima, jen s tím rozdílem, že u ní to byl účel; delší a kratší prameny byly rozmístěny rovnoměrněji a nepostrádaly ani korálky a různé ozdůbky. Velké jasně jantarové oči jasně poukazovaly na silnou přemíru energie; Bastillu nebylo možné utahat a pořád někde pobíhala a poletovala. Revan byl k Bastille přesný kontrast. Nebo spíš ukázka, co se stane se Shadowem, když vyroste. Byl o pět let starší než Proxima a mnohem klidnější. Nebo spíš… unavenější životem, Proxima se z něj tohohle dojmu prostě zbavit nemohla, ať sebevíc chtěla. V jeho očích nebyla ani stopa po energii, všechny víry ustaly a zbyly jen temně rudé slabé odlesky. Nosil krátce střižené vlasy, u kterých šlo vzdáleně tušit plavou barvu. Povahou představoval přesný opak mladší čtrnáctileté sestřičky – byl klidný,občas až lhostejný, melancholický a mlčenlivý. Proximě se nelíbilo, že jednou bude  něco podobného, nemohla s tím však nic dělat. Sama na sobě už začala objevovat stejné příznaky.

                Zatímco Revan se přidal k Proximě hypnotizující černé vlny pod útesem, Bastilla začala pobíhat okolo a hledat něco, čím by se mohla zabavit. Proxima ji s sotva znatelným úšklebkem pozorovala. Poznávala se v ní, ale bylo pod její úroveň vstát a Bastillu nějak zabavit. Nakonec jí proměnila balvan, na který šplhala, v píseček a Bastilla se se zaječením svezla na hromadu písku. Nabrala si novou zbraň do hrstí a začala ji metat po Proximě. Otravná sestřička, pomyslela si Proxima, když dělala patnáctý silový štít, pokaždé rozebraný nebo prolomený. Revan se nijak neúčastnil, stále zíral do vln. Myslí nepřítomen. Proxima brzy rezignovala a vytáhla světelný meč. Bastilla s nadšeným výrazem udělala to samé a začala cvičná bitka.

***

                Lotos se šla večer projít a mimo jiné i špehovat k chatkám na útesu. Nenápadně se proplížila mezi balvany až téměř k chatkám, když uslyšela zvuky boje. Rychle zhodnotila situaci a vyběhla k místu činu. Princezna se tam zrovna s někým rvala a právě se ho podle všeho snažila usmažit transferací. „Mistryně! Mistryně! Vzpoura!“ Lotos vyletěla ze svého úkrytu a se strašlivým ječením běžela k Proximě a té druhé. Obě dvě se zastavily a po chvíli dostala ta menší záchvat smíchu. Princezna se na Lotos škodolibě šklebila, když začali z chatky vybíhat ostatní a přiřítila se i Dewlana. „Co se to tady děje?!“ Lotos slízla hromadný výsměch a zasmál se i ten mlčenlivý Shadow o kousek dál. Lotos šlehaly z očí blesky, když jí Dewlana vysvětlovala, co to je cvičný souboj, a uřízla si pěknou ostudu. Dewlana však zatrhla zábavu i ostatním a celá společnost se brzy rozešla spát.

                Lotos sledovala svoje „kolegy“, jak se ubírají do chatek a trousí poznámky o nepříliš inteligentní Centauri a o nevzdělané choleričce. Talla vedle ní zadržovala úšklebky a smích, protože by ji Dewlana utnula. Nejspíš netušila zlomyslnost těch nových Centauri. Nechť je Síla zahubí a Princeznu nejdřív!

***

                Seděla na jednom z mála suchých kamenů v polozatopené jeskyni a snažila se zahnat vzpomínky. Ze stropu jí neustále kapala voda do vlasů a zbarvovala se do červena. Rudé kapky se mísily s všudypřítomnou slanou vodou ze dna jeskyně. Vytvářelo to dojem zkrvavené vody. A tak to bylo všude, kam přišla. Všude za ní zůstávala krev, bolest a smrt. Nenáviděla to. Stejně jako svět, jako to skrývání se před ním, jako pohled do zrcadla. A přece nebyla Alfa. Zatím ne.

                „Assassin?“ Před očima se jí mihl obraz Alfy Ariane. „Nemusíš se skrývat. Vím o tobě.“ Zatřepala hlavou a vyhnala vidinu z mysli. Ta temná krysa jí neustále pronásleduje! To ona jí nutí zabíjet. Nebo spíš jí vždy dostane do situace, kde zabíjet musí. Jinak by ji už Centauri dávno dostali. Také dřív byla Centauri. Nebylo to tak dávno, aby na to zapomněla, ale příliš dlouho, aby se vytratily detaily.

                Byla tehdy studentkou Akademie, stejně jako tisíc dalších. Patřila k Hydrám a jako Hydra se i chovala. S lítostí vzpomínala na ten klid a mír, který si ani pořádně neuvědomovala, natož aby si ho vážila. Pak se v její blízkosti začaly dít podivné nehody a úrazy, aniž by za něco mohla nebo si něčeho byla vědoma. Ostatní se od ní začali odvracet, vyhýbali se jí a tvrdili, že je prokletá. Množily se kolem ní smrtelné úrazy, různé katastrofy a nevyčerpatelná smůla. Ona sama s tím ale neměla nic společného.

Dnes si byla jistá, že to dělala Alfa Ariane. Nakonec jí vyhnali a pak se jí po požáru Akademie, za který vůbec nemohla, dokonce vydali zabít. Vždyť je přece Hydra! Začali jí pronásledovat i divocí jednorožci a akkové a Assassin byla nucená řešit tyto situace za pomoci světelného meče. Assassin! Zase to hrozné jméno. Tahle jí říkala jenom Alfa Ariane. A nejspíš jí to dočista vymylo mozek, protože si nedokázala vzpomenout, jak jí oslovovali v Akademii. Předtím, než o ní nepromluvili jinak než jako o čarodějnici.

                Assassin si povzdechla. Už na svoje jméno skoro rezignovala. Zbýval už jen krůček… a rezignovala by i ohledně svojí příslušnosti. Zatím nebyla Alfa. Oficiálně. Jenže cítila, že už to nejspíš nebude mít dlouhé trvání. Zase má jednou smůlu! Skrývá se tady už dva měsíce a zrovna teď sem musí přiletět Danalis, a ještě ke všemu tu zabít dvě Hydry, aby se rozjelo pátrání po celé planetě. Assassin byla v pasti. Nevěřila, že by jí neobjevili, a zároveň neměla kudy nepozorovaně utéct.

Když se Danalis přidala k Alfám, Assassin na okamžik zadoufala, že Ariane získala učednici a jí dá pokoj. Šeredně se spletla. Sny, vidiny, hlasy v hlavě a další. Nemohla se tomu bránit. Měla už příliš roztříštěnou clonu, příliš slabou vůli. Po tváři jí začaly stékat slzy. Nic z tohohle nechce! Snažila se vnitřně přesvědčit, že chce být Centauri, jenže potom všem pronásledování a hledání k nim cítila jen stále narůstající nenávist. Stejně jako k Alfě Ariane, Danalis, všem ostatním i sobě sama. Už to chtělo změnu.

Náhle jí její otupené smysly daly informaci o blížícím se nebezpečí. Okamžitě seskočila z kamene do chladné vody. Neodhadla ale hloubku a namočila se celá. Udělala pár temp do hlubin a prolezla mezi balvany na dně. Pár vteřin pozorovala vchod, kterým právě přijížděl jednorožec. Assassin viděla jeho kopyta nořící se stále hlouběji, jak klusal do míst s vyšší hladinou. Měl černou srst. Assassin se otočila a bezhlučně proplula úzkou mezerou do jiné ne zcela zatopené části jeskyně.

***

                Druhý den ráno bylo na útesu rušno. Jedenáct lidí si chystalo své jednorožce a všemožně se připravovalo na nadcházející výpravu. Konečně se s Dewlanou v čele vypravili na opačný konec ostrůvku, kde se nacházela písčitá pláž. Dianě to připadalo jako celá věčnost, cválat podél nekonečného moře. Proyxonovi se to zjevně líbilo a brzy se rozpoutal cvalový závod. S přehledem ho sice vyhrála Lotos, ale ani to nemohlo Dianě zkazit náladu. Pak Dewlana zastavila a dívala se na moře. „Je to dobré. Zdá se, že bouře nepřijde.“ Pobídla svého hřebce a ten se bez nejmenších známek odporu rozklusal do vody. Diana čekala, že budou plavat, ale Dewlana zjevně znala cesty, kde si jednorožci ani nenamočili břicho.

                Arifa vzlétla a zakroužila jednorožcům nad hlavou. Diana sledovala, jak se Jon snaží přimět Stormyho, aby vkročil do vody. Hydry tam zaletěly bez nejmenších problémů a i Shadowští jednorožci se nechali přesvědčit. Nakonec je následoval i Stormy a všichni mohli pokračovat dál. Po nějakém čase doklusali mělkou nekonečnou vodou až k jakémusi zpola zatopenému komplexu chodeb a jeskyní. „Jsme tady. Cassandro.“ Oslovená sesedla a dobrodila se až ke kamenné stěně. Zavřela oči a přejela dlaní po chladné skále.

                Diana měla pocit, jako by se přes ní převalila další vlna temnoty jako u základny Alf. Tentokrát to byla však jen vzpomínka, vybledlý otisk minulosti. Byl stále blíž…

                Tři jednorožci se rychle přibližovali. Podle všeho dva mistrové a učedník jednoho z nich. U vchodu zastavili. „Tak jsme tady. Nevím, který chytrák to sem schoval.“ Jeden z mistrů. Ssedl a uvázal jednorožce za otěže k rozeklanému kameni u jednoho z vchodů. Druhý mistr udělal to samé, ale učednice uvázání odflákla a jakmile vešli dovnitř, její klisna se osvobodila a začala zkoumat okolní terén. Obraz se poté přesunul za trojicí Centauri.

                Brodili se vodou a chvíli plavali. Poté mistr konečně spatřil to, co hledal a vydal se kousek stranou. O vteřinu později vzduchem zčistajasna prosvištěla transferace. Neměl nejmenší šanci. Chodbou se rozlehl smrtelný výkřik. Druzí dva zpozorněli. Učednice se otočila a začala plavat k východu. Mistr se vydal prozkoumat nebezpečí a to se mu stalo osudným. Učednice se otočila právě tak, aby viděla konec svého mistra a bledou dívku s bílými vlasy a šíleným leskem v modrých očích.

                Nasadila nejvyšší tempo, jaké uměla, ale útočnice byla rychlejší. Mladá Centauri se několikrát zachránila jen včasným potopením se ke dnu a nebo rychlým úhybným manévrem. Něco jí rušilo její sílu, nemohla se bránit.Doplavala až k východu a zoufale se rozhlédla po klisně. Nebyla tam. Znovu uskočila před transferací a hvízdala co to dalo. Konečně! Bělka se vynořila z vln, odrazila laser a i se svojí paní se ztratila ve vlnách.

                Cassandra se otočila na mistryni Dewlanu. „Víc už z toho nevyčtu. Je to příliš nejasný otisk, jako by se ho někdo snažil vymazat.“ Dewlana přikývla. „To stačí. Má tady někdo silnou clonu?“ Skupinka po sobě přejela pohledem. Nikomu se dovnitř příliš nechtělo. Dewlana čekala na nějaké známky aktivity, ale marně. „Nehlaste se všichni.“ Polohlasná poznámka od Proximy. Lotos okamžitě přešla do útoku. „Tak si tam jdi sama, Princezno, když nás tady můžeš všechny provokovat!“ Proxima se usmála. „A co ty? Bojíš se?“ Lotos mlčela, na tohle nebyla přijatelná pravdivá odpověď. Náhle se ozvalo něco jako „Tak já“ a Bastilla pobídla svoji klisnu cvalem dovnitř. „Bastillo! Ty sebevrahu!“ Revan se jí po cestě pokusil chytit otěže, ale netrefil se. Něco mu rušilo schopnosti. Bastilla vjela dovnitř a zmizela za rohem. Dewlana neváhala. Otočila Mia a jala se ji pronásledovat. Talla samozřejmě za ní.

                Revan a Proxima na sebe krátce pohlédli. Oba znali svojí sestřičku až moc dobře. Další dva jednorožci zmizeli v chodbě, tentokrát však Shadowové. Za nimi v závěsu vběhli dovnitř Cass a Jon, zjevně nadšení z příjemného povyražení. Cassandra si povzdechla. Demonstrativně si zaťukala na čelo a vydala se dovnitř hledat jejich stopu. Pegas nahoře zakroužil a začal přelétávat nad komplexem ve snaze spatřit kohokoli vyjíždějícího ven. Jediný, kdo zůstal stát před jeskyní, byla Diana s Lotos. „Sebevrazi,“ zavrčela Hydra, než sesedla a vylezla na skálu. Diana neměla na vybranou. Sedla si vedle ní a snažila se ignorovat Lotosina hodnocení ostatních. Tohle neskončí dobře.

***

                Mistryně Dewlana uháněla chodbami podle šplouchání před sebou. Jela rychle, na vkus Tallina jednorožce až příliš rychle. Stream nepatřil mezi pomalé jednorožce, ale tohle tempo prostě nestíhal. Jeho jezdkyně se to snažila svojí mistryni telepaticky sdělit, ale s hrůzou si uvědomila, že nemůže. Z plných plic na Dewlanu zaječela, aby zpomalila, ale už byla příliš vzadu. Mistryně jí přes šplouchající vodu neslyšela a ještě ke všemu nepozorovaně v blízkosti jednoho vodopádu uhnula. Talla to přes burácení vody neslyšela a pokračovala až k tříštícím se vlnám, naštěstí se však nacházela v dolní části. Stream se prudce zastavil a stejně jako jeho paní se začal rozhlížet okolo. Nic. Za pár okamžiků také zjistil, že nemůže používat Sílu. Ajaj…

                Talla pročesávala očima rozšiřující se jeskyni skrývající se ve vodní tříšti a pátrala po jakýchkoli stopách svých přátel nebo mistryně. Náhle si vzpomněla na Danalis. Jestli se teď tady někde schovává a čeká, než přijde Talla blíž… Zaplašila tuhle myšlenku a dojela do středu jeskyně. Stream musel po několika metrech do středu začít plavat, protože nemohl použít běh po vodě ani nic jiného, co by mu umožnilo udržet se na hladině. Zvláštní bylo, že uprostřed se dno opět zvedalo a brzy už jednorožci sahala voda jen po břicho. Talla sesedla a potopila se pod vodu. I bez schopností jí nečinilo žádné problémy vydržet pod vodou minuty. Přejela rukama po dně a pokračovala do hloubky. Ten kopeček se jí nezdál. Zdálo se jí, že něco objevila,když  Stream náhle zavětřil a následně hlasitě zařehtal. Cítil dalšího dobře známého jednorožce, ale nemohl to svojí paní sdělit. Talla si to ale zjevně vyložila jinak a okamžitě plavala zpátky ke svému jednorožci, jež se otáčel za zvukem kopyt brodících se vodou. Z tříště vodopádu se vzápětí vynořila bílá klisna s Cassandrou na hřbetě.

„Tallo? Co tady děláš?“ Mladší dívka si viditelně oddechla. „Jak moc máš rušený schopnosti?“ „Úplně k ničemu. Jenom sledování energetickejch stop mi zůstalo, zdá se, že to tady cloní jenom standardní schopnosti rodů a řádu.“ „To se mi nechce líbit. Dewlana mi kdesi ujela…“ Obě dívky přeplavaly zpět k jedné z chodeb u vodopádu. „Cesta zpátky nebude problém,“ řekla Cassandra, ale temněji než obvykle. „…ale proto jsem sem nejela…“ Talla k ní zvedla oči. „Co tím myslíš?“ „Mám takovej divnej pocit, že je tu někdo v průšvihu. A myslím, že vím, kde.“ Talla neváhala a pobídla Streama za zrychlující Cassandrou. Netušila, jak by mohla v případě nouze pomoct. Ale to teď nebylo podstatné.

***

                Bastilla tryskala chodbami a nadšeně se rozhlížela po nějakém nepříteli. Wenig stejně nadšeně letěla vodou a snažila se nepřerazit se o ploché, poměrně kluzké kameny. Poměrně hodně. Na kraji jakési kruhové jeskyně jeden krok na extrémně podjíždějící placák neustála a nádherně s sebou švihla do vody. Její jezdkyni to odhodilo  dva metry vedle klisny, která se mezitím začala sbírat ze dna. Bastilla nebyla Hydra a tudíž jí při těchto pádech hrozilo jisté riziko utopení se. V dálce se ozval trysk kopyt. Bastilla se tím směrem znechuceně podívala. Ale ne… už zase jí hrozí kázání. Vstala a rozběhla se k jednorožci. Náhle jí někdo chytil za nohu a Bastilla měla akorát tak čas nedechnout se, než jí strhnul pod hladinu. Wenig se zlostně otočila a rozběhla se za svojí paní, ale nestihla zaútočit na nepřítele. Její kopyta jen zbytečně dopadly do třímetrové hloubky na balvany hraničící s úzkou skulinou, kudy zrovna mizela její paní. Rychle se odrazila ode dna a zamířila nahoru. Nebyla Hydra a to v tomto prostředí znamenalo vážný handicap. Ve dvou vteřinách u ní byly Cassandra s Tallou. Sandra seskočila svojí klisně ze hřbetu a potopila se s úmyslem pronásledovat útočnici, ale po dvou minutách se rozmrzele vynořila s prázdnou. Wenig zoufale zaržála. Ani trochu se jí tahle situace nelíbila.

***

 

                Assassin mizela v úkrytu i s kořistí. Nemohla tady tu mladou Shadow nechat čmuchat ještě trochu déle. Dívka by jí mohla spatřit nebo ještě hůř… Nerozváděla dál a narvala jí do průrvy. Ta klisna nad nimi se Assassin ani trochu nelíbila. Nechtěla skončit s přeraženým vazem nebo rozdrcenou rukou. Musela rychle zmizet. A nejkratší cesta vedla právě skrz tuto díru. Shadow se ani moc nebránila, Assassin vyděsilo něco jiného. Další jednorožci… a Hydry. Naštěstí za ní skočila jen jedna. Assassin volnou rukou zavalila vchod a co nejrychleji se vydala pryč. Tahle překážka jí nejspíš moc nezdrží.

                Nejdřív měla v nejčistším úmyslu tu Shadow prostě utopit a o nic se nestarat… jenže tím by udělala to, co po ní chtěla Alfa Ariane. A to nechtěla. Navíc to vypadalo, že se na ní Shadow ani nepodívala a tudíž si nepamatuje její podobu. Možná… Možná by jí prostě mohla pustit v některé jiné jeskyni. Tam ať si umře, to už Assassin trápit nebude. Zauvažovala, jak dlouho asi vydrží Shadow pod vodou. Nejspíš moc ne, to jí jasně říkal i výraz unesené dívky. Assassin jí nejkratší možnou cestou dostala k východu z tohohle bludiště a pustila jí, když si byla jistá, že i Shadow ví, kam pokračovat. Nechtěla mít další komplikace. Tahle jeskyně má jen jeden východ a to tenhle. Byla si téměř jistá, že právě tudy se dívka utéct nepokusí. A jiná cesta ven není…

                Neotočila se; přesně podle předpokladu. Míst toho zoufale zamířila k hladině. Assassin jí ještě trošku postrčila, nechtěla mít na svědomí zbytečnou smrt ještě někoho dalšího. Než vypadne, tak třeba trochu víc odkryje vstupy do zatopeného komplexu nebo něco podobného, aby si jí všimli. Podle zvuků tam nahoře si domyslela, že Shadow právě leze na jediný suchý kámen trčící z vody. Holt ne každý má rád vodu…

***

Proxima vycítila problém právě v okamžiku, kdy se naproti ní zpoza rohu vynořila Wenig bez jezdce a dvojice Hyder za ní. Tak Bastillu někdo unesl. A Cassandra ještě ke všemu ani jednoho nezahlédla. Proximě okamžitě spadla nálada pod bod mrazu, to vycítil i Revanův jednorožec, protože nenápadně ustoupil o dva kroky dozadu. Propálila Cassandru nenávistným pohledem a kdyby tu nebyla ta dementní clona, už by Hydra schytala nějakou tu transferaci. Cassandra nepotřebovala telepatii, aby to poznala a snažila se nedat najevo překvapení. Zřejmě netuší, jak moc jsem občas impulzivní, pomyslela si Proxima hořce, když dostala po dvou vteřinách svůj hněv pod kontrolu a okamžitě změnila pohled z vražedného na zklamaný.

Pětice jednorožců zamířila k východu, kde dostali rozchod. Už nebylo co řešit. Teď rozhodne mistryně Dewlana, co bude dál. Proxima vnitřně zuřila, ale do výrazu tváře už svoje emoce proniknout nenechala. Tak se tady ztratí Shadow a ty dvě prostě řeknou musíme za Dewlanou, ta rozhodne. To, že tady možná právě teď umírá její sestra je nezajímá. Jak ubíhaly minuty, byla stále zoufalejší. Oni to snad myslí vážně?! A Dewlana bude půl roku uvažovat, co dál. Nikdy! Už spatřily východ a denní světlo. Bylo to zvláštní, ale v jeskyních nikdy nebyla tma. Nešlo tam nalézt žádný zdroj světla, přesto se tam jakýmsi záhadným způsobem drželo světlo. Proximě to ale bylo v tuto chvíli úplně jedno. Zaostávala za vedoucí Cassandrou o dvacet metrů, měla však skoro radost z toho, jak se to Sandře nelíbí. Jen tak dál…

Když Napoline prošel východem a slaná vítr mu rozevlál hřívu, Proxima zjistila, že tady Dewlana není. Místo toho tu však seděla Lotos a jakmile se dozvěděla, co se s Bastillou stalo, zlomyslně se na Proximu zašklebila. To ale neměla dělat. Sice sem stále okrajově zasahovala clona, Proxima však odněkud sebrala sílu na okamžik clonu vyrušit a v jediné možné vteřině po ní poslat transferaci. Lotos zaječela, skočila do vody a když zjistila, že by jí proud záření stejně nezasáhl, rozesmála se. Spoléhala na to, že podruhé se to už Proximě nepovede. Šeredně se zmýlila.

Proxima, už beztak zoufalá, jednou svoje emoce neovládla. Tohle byla poslední kapka a ani by nutně nemusela přijít od Lotos. Takhle byl ale účinek zaručen. Line odmítl poslušnost; přestože byl Shadow, nezúčastnil se, nechtěl mít na svědomí Lotosinu smrt. Proxima naprosto podvědomě Mlhovinou odstínila clonu a poslala po Lotos gama-radonovou transferaci. Když se Hydra potápěla, ještě se stále řehtala, smích jí ale přešel v okamžiku, kdy se jí proud částic dotkl lopatky. Málem se udusila kvůli zaječení pod vodou, načež se s ní galaxie zkroutila do spirály…

Proxima se právě chystala druhou transferací dokončit dílo zkázy, když se mezi ní a Lotos vřítila Dewlana. Dva hřebci se v mžiku otočili proti sobě a vzepnuli se. Proxima už neuvažovala, druhá transferace směřovala na Dewlanu. Mistryně jí jen tak tak vykryla, překvapená z toho, že se tu najednou můžou používat schopnosti a v jakém rozsahu. Než stihla Proxima třetí salvou smést Dewlanu i s nenáviděnou Lotos, zasáhl Revan. Levitací bez zbytečného násilí shodil Proximu z jednorožce do hloubky a v mžiku jí rozházel soustředění. Clona opět zakryla komplex a zavládlo hrobové ticho přerušované jen hučením vln.

***

                Revan si celou cestu zpátky potichu nadával. Nic z tohohle nebylo nutné. Proč je jen Proxima takhle agresivní?! Znal ji už dlouho, věděl, že je podrazák a neostýchá se útočit na slabší, nikdy ale nezažil takovýhle záchvat jen pro jeden škodolibý úsměv. A pro ztracení jejich sestry. Bylo to zvláštní, Proxima neměla Bastillu nikdy příliš ráda, neustále o ní mluvila jako o tornádu. Ale jakmile se ztratí…  I on sám už cítil, že se ho se zpožděním zmocňuje hněv. Jenže vůči sobě. Mohl tomu přece zabránit! Věděl, co se stane, už v okamžiku, kdy spatřil venku rozesmátou Lotos, tušil, že dojde k bitce, jenže předpokládal, že v mnohem menším rozsahu. V posledních dvou týdnech byla Proxima schopná se naštvat i kvůli sebemenší prkotině.

K čemu sakra tohle všechno? Clona opět spadla, takže Dewlana nemůže Lotos uzdravit, na Bastillu se jaksi zapomnělo a celá skupina jede klusem k domovu. Až na řehtající Wenig donekonečna obíhající celý komplex a volající svojí paní. Super, jedinej, kdo by nás mohl k Bastille bezpečně dovést. Alespoň že se už Proxima zklidnila. Revan se po ní nenápadně ohlédl. Jela klusem na úplném konci se skloněnou hlavou a vyhnula se Revanovu pohledu. No to snad není možné, že by toho litovala? pomyslel si sarkasticky. Vzápětí ho ale napadla závažnější otázka. Vzhledem k tomu, jak Proxima zareagovala na zmizení Bastilly, co udělá, až se setká s Danalis nebo dokonce s Alfou Ariane? Revan si nebyl jistý, jestli by to chtěl vědět.

***

Proyxon už dvě hodiny plaval v moři a přemýšlel, kdy už se konečně utopí. Dewlana přestávala brát hledy na ostatní a mířila k útesu tou nejkratší cestou. Diana se snažila svého jednorožce povzbuzovat, jinak však Proyxonovi pomoci nemohla. Hřebec toho měl dost už při výplavu z jeskyně, natož teď. Kam až dohlédli, byla voda, voda a zase jen voda. Proyxon slabě nešťastně zaržál. Dewlana se po něm nevlídně otočila a ryzák okamžitě zmlknul. Byla, dalo by se říci, velmi naštvaná. Její Mio nesl hned dva jezdce, byl ale vycvičený k plavání na velké vzdálenosti a uměl se vypořádat se zrádnými proudy. Ne už tak Proyxon. Ustavičně ho odnášely doleva a už ho pomalu přestávalo bavit s tím něco dělat.

Diana se ohlédla po ostatních. Zatímco Cass neměl nejmenší problémy, Jonův Stormy už jen bezmocně držel hlavu nad vodou a snažil se nezabít sebe ani jezdce. Whiral s Revanem si vedli docela dobře, i když klisna trochu zpomalovala a taktéž byla unášena doleva. Napolina nebylo nikde vidět. Nad hlavou Dianě opět přeletěl pegas. Lilianne působila zmateně. „Mistryně! Zdá se, že se sem blíží bouře!“ Dewlana zaklela tak, že to slyšel i nejzaostalejší Stormy. Pobídla patami Mia a ten ještě zrychlil. Talla s Cassandrou a Cass jakž takž drželi tempo a i Whiral se nějakým způsobem chytila do závěsu, ale Stormy a Proyxon neměli šanci. Lilianne sletěla níž a snažila se na to Dewlanu upozornit, ale mistryně už měla nových posil právě tak akorát dost a dělala, že Lilianne neslyší. Nejspíš ji ani neposlouchala, protože moře se začalo bouřit a zvuk burácení vln a ječení větru přehlušilo všechno ostatní. Diana cítila, jak se jí zmocňuje strach. Ajaj…

***

Jon se zoufale držel Stormyho krku a doufal, že se hřebec udrží nad hladinou. Nebylo to nic snadného, vysoké vlny se přes ně převalovaly a vítr jim vháněl pěnu do očí. Náhle Stormy něco postřehl a ze zbytků sil k tomu zamířil. Ostrůvek! O kousek dál se plácal Proyxon, nevynesen vlnou však záchranu nepostřehl a dál mířil kamsi do pr…. „Diano!“ zařval Jon a pevněji se chytil Stormyho krku. „Tamhle!“ Ošetřovatelka si ho konečně všimla a Proyxon se k nim začal probíjet vlnami. Stormy po několika minutách zápasu s vlnami konečně stanul na kamenech bičovaných hustým deštěm. Seskočil a vytáhl na břeh i Dianu. Proyxonovi už popáté podjely nohy a příboj ho stáhl zpátky do moře. Až teď napadlo Jona použít telekinezi. Dvě vteřiny soustředění a ryzák stál na mokré, ale vyvýšené zemi. Vzápětí klesl na kolena a pak se natáhl. Stormy ho následoval. Oba byli k smrti unavení. Jon udělal slabý silový štít, dostačoval však na odrážení všudypřítomných kapek deště. Diana si pod něj sedla a snažila se ignorovat vodu tekoucí po kamenech dolů všude okolo. Otočila se na Jona. „Proč mi něco říká, že máme problém?“

***

                Proxima stála na útesu a dívala se na nezkrotné vlny tříštící se dole. Déšť jí smýval z tváře slzy. Takhle to nechtěla. Nic z toho se nemělo stát. Lotos to nejspíš nepřežije, ostatní se teď topí v bouři a Bastilla… té chtěla původně pomoct. Jí samotnou už posté zachránila Mlhovina, teleportace za jakýchkoli podmínek se hodí. Ale ostatní nejspíš něco takového vůbec nenapadlo. Je asi jediná Centauri, která ve všech ohledech spoléhá jenom na schopnosti. Pokud je ještě vůbec Centauri. Nejspíš ne. Hustý déšť jí už dávno promáčel od hlavy až k patě, ale nevadilo jí to. Neřešila, že jí vítr vhání mokré vlasy do tváře, nebo že se jí řemínek od Mlhoviny lepí na krk. Kdyby jim tak mohla nějak pomoct… alespoň trochu…

                Zvedla utrápené temně rudé oči ze země a zadívala se do vln ztrácejících se v dešti. Bylo to paradoxní, ale dlouhodobě ji hněv strašně vysiloval. Teleportovala se jen kvůli Mlhovině, sama už neměla síly ani na tu nejjednodušší transferaci. Smutný to příběh. Trochu sil navíc by ale měla mít. Musí. Zavřela oči a soustředila se. Normálně byla k sugesci nebo k čemukoli ohledně cizích myslí naprosto slepá, teď se jí ale jakýmsi záhadným způsobem podařilo vypátrat přítomnost ostatních. Nechápala proč, ale neřešila to. Menší část mysli jí připomněla scénku, kde ve jménu Alfy Ariane dokázala levitací odhodit Risse a ukončit tak souboj. Nikdy jindy se jí už levitaci použít nepodařilo. Nicméně ta větší se zaradovala, že snad ještě bude moci něco napravit.

                Dewlana stále zrychlovala, ale dva členové výpravy začali silně zaostávat. Diana a Jon. Jejich jednorožci, zvyklí na travnatou planetu, nestihli přizpůsobit tempo a ztratili se. Vlnobití je hnalo jiným směrem a Stormy začínal mít existenční problémy. Proyxon se držel o něco lépe, ale také mu už docházely síly. Ne, to ne… Proxima s hrůzou zjistila, že se dostali opět pod clonu. Nemohla na ně dosáhnout  a na rušení clony už prostě neměla energii. Jakoby to vize vycítila, posunula se dál. Mio se statečně držel nad hladinou a pořád ještě směřoval k základně. Dewlana s kletbami držela Lotos nad vodou. Žije. Talla opět zaostávala, ale její jednorožec byl také ještě schopný plavat dál. Cassandra si vedla o něco lépe, stejně jako houževnatá Whiral s Revanem; tahle čtveřice už převzala vedení a mířila k domovu. Úplně vzadu se plácala Starin, Cass už se jen zoufale držel dlouhé hřívy a potichu nadával na pitomou bouři. Klisna se přesto ještě nějakým způsobem držela nad vodou a dokonce se zdálo, že i míří k pevnině.

                Proxima se už vrátila do reality, oči ale stále nechávala zavřené. Starin na tom byla nejhůř, ale Cass se domů nakonec dohrabe. Ale Jon s Dianou… A je to tvoje vina, šeptalo jí svědomí. Přesto ho Proxima slyšela jasněji než hukot vln tam dole. Jsi vrah… Proxima prudce zatřásla hlavou. Tohle nebylo její svědomí. Proč se stydět za skutečnost, není snad lepší ji přijmout? Ne! Náhle jí bylo všechno jasné. Alfa Ariane. Ta vize nelhala, jenže někoho vynechala. Lilianne. Proxima nevěřila, že by se mohla dostat nad pevninu před začátkem bouře a s prvními kapkami začal pegas ztrácet na schopnosti létat. A navíc ten vítr… vanul doprava, přímo nad oceán. Kde teď asi Lilianne je? Snažila se soustředit, ale nešlo to. Bez Alfy Ariane… Ani po vyvinutí maximálního úsilí se Proximě nepodařilo zjistit Lilianninu polohu. Možná že jiná cesta neexistuje…  Frustrující bylo, že teď vnímala přítomnost Dewlany a ostatních jasněji, než kdyby stáli vedle ní a cítila dokonce i Dianu s Jonem topící se ve vlnách. Její slzy se opět začaly mísit s deštěm. Jsi vrah… to všechno je tvoje vina….

                „Proximo!“ Shadow podle hlasu poznala… to přece není možné! Otočila se, ale smysly jí neklamaly. „Lilianne!“ Stála tam, promočená stejně jako její pegas, ale živá. „Jak ses sem dostala?!“ Snažila se nedat v hlase najevo, k čemu se chystala a Lilianne se snažila zakrýt, že to postřehla. „Já to nechápu. Najednou se Arifa nějakým způsobem vyhrabala z oceánu a už jsme letěli.“ Poplácala bílou klisnu po krku. Proxima věnovala jednu myšlenku Linovi, poklidně stojícímu ve stáji a nejspíš žeroucímu seno. „Vezmeme Arifu do stáje?“ Nálada se jí sice nezlepšila, ale dostala se do stavu, kdy jí byla nějaká nálada ukradená. Nechápala, kdo Lilianne zachránil, nakonec dospěla k závěru, že asi ona sama svojí silou vůle. Byla šťastná, ale svým zvláštním Shadowským způsobem. A to se jí stalo naposledy před zmizením prvního paledora v Areálu Centauri.

***

                Ve stáji bylo sucho a relativně teplo. Lilianne měla pocit, že neseděla na něčem suchém už deset let. Jen co dovedla Arifu do boxu, roztáhla se na balík sena naproti vchodu do klisnina boxu a bylo jí úplně jedno, co na to bude říkat obsluha, až ten balík najde úplně promočený. Poprvé v životě by jí to bylo jedno. Možná přece jen nebude tak správné se ve všem tak striktně držet kodexu a mravních hodnot. Rozhodně nechtěla pomyslet na to, co by se stalo, kdyby našla Proximu o chvíli později. To by byl ošklivý paradox. Takhle jí odvrátila na poslední chvíli, ale co příště? Pokud to bude mít nějaký pozitivní efekt, přísahala, že jí klidně bude nadosmrti dělat  zadarmo psychologa, jenže jak být vždycky ve správnou chvíli na správném místě? To netušila. Dívala se na Proximu, jak hřebelcuje Arifu. Jejím změnám nálad prostě nerozuměla. Ale zdálo se, že Lilianne vidí ráda. Takže co z toho plyne?

                O dvě hodiny později, po zamokření všech balíků sena ve stáji se obě Centauri rozhodly odebrat do chatky.  Venku stále zuřil déšť a nikdo se nevracel. Jakmile otevřely dveře stáje, nějak se zasekly uvnitř. Ani jedné se nechtělo do deště, ale jeden malý silový štít to vyřešil.  Lilianne ho mistrně natáčela a posunovala, aby je pokud možno co nejvíce ochránil před deštěm, a obě co nejrychleji běžely k chatce. Neshodly se však v rychlostech a tak se brzy začaly o silový štít přetahovat. Nakonec si rychlejší Proxima udělala svůj vlastní a Lilianne jí ho šoupala odpovídající rychlostí. Byla příliš unavená na to, aby mohla sprintovat až k chatce, takže si udělala dvě přestávky a dorazila jen o tři minuty později než Proxima. Otevřela jí dveře, ale netvářila se nijak vesele.

                Lilianne si zrovna pomyslela, co se jí asi tak mohlo stát, když si všimla ošklivé mapy na stropě a kapiček vody přesně nad jejich postelemi. Všechny tři postele byly naprosto mokré, stejně jako koberec, skříň, strop, stěny… a jejich věci. „Neeeeeeeee!“ Lilianne se vrhla ne svému báglu s jídlem na přilepšenou a brzy už zoufale sčítala škody. Proximě se už v očích opět začínaly zapalovat tak dobře známé jiskřičky hněvu, takže Lilianne spěšně vymýšlela způsob, jak jí zlepšit náladu. Pokud nechtěla být usmažena. „Nechceš se přestěhovat do stáje? Tady se vegetovat nedá.“ Lilianne tahle věta vrátila zpátky do přítomnosti. „Souhlas.“ Skříň s jejich věcmi proletěla otevřenými dveřmi a krytá silovým štítem se vydala ke stáji. Na kusu nábytku se vezly i Lilianne s Proximou.  Tohle byla lepší cesta. 

***

                Assassin sledovala svoji oběť, jak si unaveně sedá na kámen a vytahuje zásoby jídla. Byla smutná, to cítila i na tuhle vzdálenost. Když clona zakolísala a na chvíli vymizela, měla Assassin docela strach, že jí Shadow uteče. Vůbec si po tak dlouhé době nebyla jistá svými schopnostmi v Síle a netušila, jestli by jí dokázala zastavit. Dívka ale jen zažehla nekonečný oheň na silovém štítu uprostřed jeskyně a chvíli si hrála s měněním hmoty. Assassin na tu dálku neviděla, co to kutí, a ani trochu se jí to nelíbilo. Vždyť ona není nebezpečná, ozýval se jí vnitřní hlas v hlavě, tak proč ještě váháš? Nechce ti ublížit, ani se nepokouší utéct. Assassin jenom potřásla hlavou. Nemůže jí pustit. Tuhle vnitřní bitvu už prohrála.

                Snad po deseti minutách se jí začal ozývat nedostatek kyslíku a Assassin měla tak dvě minuty na to, aby se nadechla. Zaváhala. Má se vynořit u dívky, nebo se vrátit celým komplexem jinam? Shadow si jí zjevně nevšímala, opět cosi kutila. Assassin už zjistila, že nosí na opasku kromě světelného meče také celou technickou soupravu. Assassin se rozhodla a protáhla se úzkým otvorem do jejího vězení. Vystrčila hlavu nad hladinu a upřela na dívku svoje modré oči. Oči Hydry. Červené vlasy za ní vlály jako plášť. Shadow se zvědavě otočila a chvíli svoji věznitelku pozorovala, aniž by se hnula z místa. V jejím pohledu nebyl hněv, nenávist ani strach. Oči jí zářily zvědavostí a rostoucí energií.

                Zvědavost. Assassin s ní právě bojovala. Má se vydat blíž? Jedno bylo jisté; už jí Shadow viděla, už ji nemůže pustit. Tahle Centauri zjevně neví, na koho se dívá, ale kdyby o tom povyprávěla libovolnému mistrovi…. tak by měla Assassin existenční problém. Zabij ji, zabij ji… Opět slyšela sílící Arianin šepot, ale tentokrát se ho rozhodla ignorovat. Jak k ní může Ariane mluvit, když je pod clonou? Jedna část selhala…Centauri to však zřejmě vycítila také. A v tu chvíli si Assassin uvědomila, že Ariane tentokrát nemluví k ní. To je na tu Shadow. Assassin selhala…nezabila, když to měla udělat, a teď skončí tak, jak měla skončit ta druhá. S hrůzou sledovala tu Shadow, jak pomalu vstává a dívá se jí do očí. Hydra zpanikařila. Otočila se a v mžiku zaletěla do zaplavených průchodů. To ne…prosím…

***

                Už se setmělo, když se osm kopyt dotklo země. Oba jednorožci museli ostrov ještě ke všemu obeplavat, protože na útesech by nalezli akorát smrt. Whiral i Mistral unaveně zamířili ke stájím. Revan s Cassandrou na sebe krátce pohlédli. Dokázali to. Sesedli a šli vedle svých jednorožců. Nepřestávalo pršet a oblohu křižovaly blesky. Oběma to bylo ukradené. Teď právě existovaly závažnější problémy. Například kde je zbytek. Revan náhle uslyšel zaržání. Naproti jim běžela Ariie, Lotosin jednorožec. Alespoň někdo tu žije. Jakmile ale zaregistrovala Shadowa, vzepnula se a smetla ho i s jednorožcem zpět do oceánu. „Tak dost!“ Revana bylo velmi obtížné naštvat, ale tohle už bylo moc. Ariie vycítila hrozící sejmutí transferací a stáhla se do porostu. U vody se nalézalo úzké pásmo jakéhosi lesíka, výše už pokračovaly jen občasné trsy trávy. Revan se jí pokusil ignorovat a opět vyvedl Whiral z vody. Cassandra si viditelně oddechla, rvaček už bylo dnes dost. Dnes… a nebo včera? „Už musí být hodně pozdě, co?“ Revan se podíval na oblohu. „Tak něco kolem půlnoci. To zjistíme, až dojdeme do stájí.“ Vydali se k malým boudičkám v dálce na útesu. Ariie se naštěstí už víc neukázala.

                Dveře stájí se se strašlivým zavrzáním otevřely a Cassandra nakoukla dovnitř. Trochu ji zarazilo, že se odtamtud ozývá spokojené chroupání sena. V boxech vedle sebe postávali Arifa s Napolinem a přetahovali se o společné krmítko. Revan pokrčil rameny a odvedl Whiral do boxu. Cassandra udělala s Mistral to samé a rychle ji vyčistila. Revan se omezil jen na zkontrolování kopyt. Vyšli před stáj a rozdělili se. Revan měl ubytování pod útesem společně s trvalou správou tohoto ostrova, Cassandra nahoře na útesu. Ani jednomu už déšť nevadil, a tak neodešli daleko, když Ariie přiběhla ke dveřím stájí a kopáním dávala najevo, že by chtěla dovnitř. Revan se vrátil a Lotos už automaticky doklusala do svého boxu. Hodil jí do krmítka seno, zavřel za ní dveře a odebral se do chatky.

***

                Diana s Jonem už dvě hodiny zkoumali tento kus pevniny. Nebyl to nijak velký kus, za pět minut se dal přejít z jedné strany na druhou. Našla na něm trochu zeleně a dokonce i jednu opuštěnou chýši. Jon vyspravil silovými štíty střechu a Diana upravila vchod tak, aby se tam mohli schovat i jejich jednorožci. Stormy neváhal a okamžitě tam zasvištěl, čímž málem shodil střechu, ale Proyxon zůstal venku a začal se pást. Diana se smíchem sledovala, jak se Stormy snaží ze dveří uškubnout nedaleký trs trávy, aniž by si namočil hlavu. Po chvíli zacouval a uvolnil cestu Proyxonovi přinášejícímu v hubě větev obalenou jakýmisi plody. Diana ji převzala a při bližším prozkoumání zjistila, že sušené se tohle ovoce běžně konzumuje v Akademii. „Doufám, že se z něj sušením neodpařuje nějakej jed,“ ušklíbl se Jon a utrhl si.

***

       Stála v hustém dešti a dívala se na masy vody padající z oblohy. Skvělé… lépe to už dopadnout nemohlo. Jen se všichni hezky navzájem pozabíjejte, pomyslela si Danalis s krutým úsměvem. Škoda, že už Shadowové nejsou tak soudržní jako dříve. Mohla by z toho být docela pěkná bitka, kdyby se Revan postavil na stranu Proximy. Nechápu, kde vzala tu moc vyrušit moji úžasnou clonu, ale na tom stejně nezáleží. Nenávidím ji… ale má paní si její smrt nepřeje. Ne z mojí ruky. Nechápu proč, před dvěma týdny mi přece nesahala ani po kotníky, tak čeho se bojí? Nemůžu jí ale zabít proti vůli mojí nové mistryně, to bych rychle skončila.

       Za postavou v černém se ozvaly kopyta. Vzápětí se vynořil vraník s měňavou hřívou a zaržáním sdělil své majitelce nepříjemnou novinku. „Cože?“ zasyčela dívka a propálila jednorožce vražedným pohledem. Ten poděšeně ucouvl a na kluzkých kamenech mu podjely zadní nohy. Danalis se tomu zasmála. Nemá být tak nešikovný. Natáhla k němu ruku a Spirit se pokusil do předepsaných tří vteřin dostat tak blízko, aby ho jeho paní mohla chytit za otěže a nasednout. Nebylo to nic lehkého, neustále mu to podjíždělo. Danalis se spokojila se čtyřmi vteřinami, tedy do okamžiku, než po nasednutí zaryla hřebci paty do slabin. Snad to byl trest, snad se tak chovala normálně. Spirit se tím přestal zabývat a plně se soustředil na secválávání mokrých valounů v nechutném úhlu. Kdyby si dovolil uklouznout a upadnout… to raději nedomýšlel.

***

                C.J. si se zájmem zpoza rohu prohlížela, jak si ta primadona prohlíží její člun. Jakoby ho viděla poprvé v životě. Měla svoje rozkazy přímo od Alfy Ariane a ty splní. A žádná padlá Centauri se jí pod nohy plést nebude. Vyvedla svého černého pegase z úkrytu a znovu si Danalis pohrdlivě změřila. Nemá výcvik, nemá disciplínu, ani pořádně nezná temnou stranu. Vlastně by se dalo říci, že je úplně k ničemu. C.J. sama úspěšně dokončila výcvik u samotné Alfy Ariane a už se připravovala jen na závěrečné zkoušky. A těmi měl být únos nějaké vhodné Centauri. Samozřejmě, aby se nic nepoznalo. Temná lady už dokonce naznačila, o koho by měla zájem, ale C.J. se začínat si něco se Shadowy  příliš nechtělo. Jenže neměla na výběr. Tedy pokud nechtěla, aby místo po boku její paní zaujal… tenhle bastard.

                Ano, byla tu spuštěná jakási clona. Pěkně amatérský kousek. Rušilo jí to jenom necelou půlku schopností a ani to stoprocentně. Dokázala by s ní udělat krátký proces celkem rychle. No, možná, že je v tom něco víc, než se zdá.

                Podívala se na toho bastardního vraníka a začala se soustředit. Temná lady jí učila, jak ovlivňovat mysl jiných, a na tohohle bastarda to rozhodně fungovalo. Otočil se směrem ven, zavětřil a rozběhl se pryč. „Ty pitomá herko! Okamžitě se vrať!“ C.J. zadusila záchvat smíchu. Danalis je fakt jen zaslepená vlastní mocí, nic jiného neregistruje. Vůbec si neuvědomuje, že tohle bude zkouška i pro ni. Není jediná adeptka na učednici Alfy Ariane.... škoda že může přežít jen jedna z nás, bastarde, pomyslela si C.J., když sledovala Danalis tvrdě trestající Spirita za jeho prohřešek. Ale jednorožce máš fakt pěknýho. Docela by se mi líbil…

***

                Kopyta k smrti unaveného jednorožce se konečně dotkla oblých, studených kamenů. Mio se vyškrábal na břeh a z hřívy sahající až k plecím mu začala odkapávat voda. Dewlana ho pobízela navzdory únavě dál cvalem. Mio překvapeně zafrkal, nebyl schopný běžet ani klusem. Lotos byla stále v bezvědomí, ale mistryně se už uklidnila. Ta bouře byla dokonalá čára přes rozpočet, nedivila by se, kdyby v těch vlnách někdo našel smrt. Jen to ne…

                Dojela až k ubytovně pod útesem, která obsahovala i jednu lékařskou jednotku. Otevřela dveře a vstříc jí vyšel Revan. Tvářil se ještě pochmurněji než obvykle, ale na Dewlaninu otázku, co je špatně, odpověděl jen pokrčením rameny a zavrtěním hlavou. Vzal Lotos do náručí a odnesl ji na ošetřovnu. Dewlana se vyčerpaně opřela o zeď. Zítra večer… pojedou znovu pátrat a tentokrát se rozdělí, aby se předešlo rvačkám. Cassandra se už vrátila, takže jí zítra pošle za Proximou. Snad se jí podaří vypátrat, proč tohle všechno. Je to dobrá telepatka.

***

                Talla si unaveně povzdechla. Konečně. Její k smrti unavený jednorožec se vyškrábal na oblázkovou pláž a v polospánku si to zamířil do stáje. Cassův jednorožec dokonce naklusal, což ovšem jezdec nečekal a jen tak tak se stačil přizpůsobit. „Kolik tak může být?“ Talla pokrčila rameny a sesedla. Její Stream vděčně zaržál a trochu zrychlil. Za patnáct minut se dostali ke stájím. Cassius otevřel dveře a Starin se rozběhla do svého boxu. Vzápětí se zaraženě zastavila, když spatřila uvnitř jiného jednorožce. Ariie vycenila zuby a Starin překvapeně ucouvla. Ne dost. Ariie ji kousla do krku. Starin se spíš úlekem než zlostí vzepnula a kopla útočnici do čumáku. Vzápětí prořízlo stáj uširvoucí zařehtání a Ariie couvaje do kouta se rozhodla usmažit druhou klisnu transferací. Starin skoro nestihla zareagovat, jenom uhnula… před box Napolina.

                Vraník zavětřil útok na jeho osobu, vzepnul se a odrazil laser zpět přes hlavu vyděšené Starin na Arii. Cass jenom přimraženě stál a díval se, jak si vraník a bílá klisna vyměňují transferace nebezpečně blízko Starin. Chudák Starin už nestíhala reagovat, jenom bezmocně uskakovala před křižujícími se transferacemi. „Nechte toho!!“ Celou stáj prořízlo ostré zaječení Tally. Napoline na okamžik obrátil hlavu k nově přiběhnuvší, Starin zkameněla a vyděšeně zakoulela očima, ale ne tak Ariie. Vycítila možnost jednou pro vždy zamrazit toho Shadowa do ledu a vzápětí jí už od kopyt a rohu odlétla smrtící transferace. Přímo na hřebce. Ten stihl jenom otočit hlavu zpátky… než schytal zásah. Byl by plný, kdyby transferaci nestála v cestě Starin,která pro jednou nestihla včas uhnout.

                Cass ochromeně sledoval, jak se jeho klisna hroutí k zemi s plecemi a krkem obrostlým jinovatkou. O pár vteřin později šel k zemi i Napoline, taktéž zasažený do plecí a přední nohy, která už neunesla jeho váhu. „Neeeeee!“ Ani nevěděl, co dělá, když popadl nejbližší bičík a vletěl k Arii do boxu. Ta protiútok nečekala a když Cass o dvě minuty později odcházel, ustrašeně se krčila v koutě a v duchu přísahala Cassovi pomstu. Ten došel ke svojí klisně a padl na kolena. Starin se snažila dýchat normálně, ale nešlo to. Bojovala o každou trošku vzduchu, led se jí dostal i do plic a do hrtanu. Talla se jí snažila pomoci, ale nebyla ledovou Hydrou a tudíž mělo její odmrazování téměř nulový efekt.

***

                Proxima zaregistrovala bitku svého hřebce s tou bastardní klisnou a rozběhla se mu na pomoc. Lilianne se jí snažila nějak diplomaticky brzdit, ale bez efektu. Shadow zahnula a za rohem se jí rozprostřela zmrzlá děsivá scenérie. Celou střechu a stěny stejně tak jako příčky tří boxů pokrýval led a překrásné rampouchy. Ztuhla. Ten nejomrzlejší…. patřil Napolinovi a Síla jí říkala, že je vraník uvnitř. Několika rychlými kroky se tam dostala a očima hledala viníka.  Nalezla ale jen zhroucenou Starin na podlaze pokryté ledem a Casse s Tallou u ní. V sousedním boxu se krčila Arifa s omrzlými křídly a po druhé straně Linova boxu Whiral s krystalky ledu v hřívě. Prostřední box byl prázdný. Ne, nebyl. Proxima nakoukla dovnitř a za dvě vteřiny už klečela u svého jednorožce. Napoline ležel na podlaze s přední nohou uvězněnou v ledu a se zmrzlými plecemi.

                Zkontrolovala jeho zdravotní stav. Nemohl se postavit, noha byla komplet odepsaná, plece naštěstí zůstaly celkem nedotčené. Dýchat mohl téměř normálně, ostatní orgány byly taktéž v pořádku. Proxima téměř hmatatelně cítila, jak vře Line zlostí. Kdyby mu výhled na tu prokletou klisnu nezakrývala bytelná stěna boxu, už by šla Ariie k Síle. Tyhle pocity brzy ovládly i Proximu. Co si to ten bastard dovoluje…?! Vyletěla z boxu, kde jí Lilianne chytila za ruku. „Ne!“ Kdyby se dalo vraždit pohledem, byla by už Lilianne mrtvá, ale Proxima tohle ještě neuměla. Telekinezi taktéž neovládala. Nemohla jí ani prohodit stropem, ani usmažit transferací, jenom poslouchala, co jí Lily říká. „Starin umírá. Nemůžeš s tím zkusit něco udělat?“

                Na chvíli potlačila hněv a sklonila se nad klisnou. Led jí ucpával dýchací soustavu a Talla s tím přese všechno nedokázala nic dělat. Proxima se zaměřila na nejhorší místo a nutila led ustupovat a měnit se ve vzduch. Brzy se už dívala, jak klisně odletují od nozder malé obláčky páry. Venku pršelo, tady mrzlo. Moc sil se jí od večera nevrátilo, ale stačilo to alespoň na přežití klisny. Ještě ke všemu jí led zasáhl i srdce a začal jí zpomalovat tep, s tím už si ale Proxima netroufala cokoliv dělat. Nebyla léčitelka a klisnu by tak maximálně zabila.

                Už byla skoro hotová, když přes dveře boxu vykoukla Ariie a vrhla po Proximě vraživý pohled. Veškerý hněv Proximy, zatlačený na okraj mysli, se opět vrátil a výsledkem byla Ariie s osmahnutým bokem a obrovská díra ve stěně boxu a ve stropě za klisnou. Ariie posměšným ržáním vypálila ven. Nauč se mířit, zněl Proximě ještě pár vteřin v uších klisnin hlas jako ozvěna. Okamžitě začalo pršet dovnitř a déšť uhasil plameny. Opět se vzduch oteplil, „alespoň něco,“ jek podotkl do ticha Cass. Proxima zůstala stát s pozvednutou rukou a pohledem upřeným kamsi do prázdna. To snad není možný. Už zase….

***

                Mistryně Dewlana se zrovna chystala jít spát. Už si nepřála nic jiného než zalézt do postele a spát. Z transu jí ale vytrhl ohlušující výbuch seshora z útesu. Okamžitě jí naskočily bojové reflexy a hbitě se rozběhla k východu. S dovolením si vypůjčila od nějakého mladého učedníka jednorožce a tryskem se s ním rozjela ke stájím.

                Po několika minutách se začalo vynořovat dílo zkázy ve své celé kráse – totálně zmrzlá na jedné straně a s rozbouranou stěnou na druhé straně stáj. Z gigantické díry právě s vysmívavým ržáním vybíhala Ariie. Dewlanu trochu překvapilo, že jí nenásledují čtyři gama transferace. No né, Proxima dělá pokroky, napadlo Dewlanu sarkasticky, ale rychle tu myšlenku zaplašila. Mají zničenou stáj.

                Vecválala dírou dovnitř a šokovaně svého jednorožce zastavila. Na zemi ležela Starin, očividně se jí už někdo snažil pomoct. Jakž takž dýchala, ale zpomaloval se jí tep. V boxu za klisnou odpočíval na zemi Napoline se zmrzlou nohou, jinak mu nejspíš nic nebylo, protože všichni poletovali okolo Starin. Proxima zírala kamsi do blba, až s příjezdem mistryně se přenesla do přítomnosti a spustila ruku k pasu. Dewlana je všechny sjela pohledem, při kterém zamrzaly i roztékající se rampouchy pod náporem deště. „Nechcete mi někdo říct, co se tady stalo?!?!“

***

                Cass nervózně pochodoval přede dveřmi do ošetřovny a už po sté proklínal Arii. Prosím, ať to přežije, prosím… Snažil se na věc dívat z té lepší stránky. Byl ušetřen výslechu. A pěkně ostrého výslechu, usuzoval Cass podle Proximy odcházející z jednoho salónku – provizorní soudní síně směrem ke Cassovi. Z očí se jí hněvivě blýskalo. Cass co nejneokatěji uhnul až ke stěně, ale Shadow se na něj ani nepodívala. Zapadla do ošetřovny a zřejmě se vydala najít Napolina.

                O pět minut později stejnými dveřmi vykráčela dlouhými kroky Talla. Zaťukala si na čelo a vyplázla jazyk na zavřené dveře. Poté se na patě otočila a ztratila se Cassovi za rohem. Také nejspíš šla za svým jednorožcem, který byl spolu s ostatními přesunut ze zničené stáje do jeskyně. Sotva se mu Talla ztratila z dohledu, dveře znovu zavrzaly. Vyšla Lilianne s rukou přes čelo a opřela se o protější stěnu. Cassius k ní přišel a opřel se vedle ní. „To je strašný. Myslela jsem si, že nejnesmyslnější výslechy má Mistryně. Dewlana tu ještě dojde k závěru, že za to všechno může Starin a ty.“ Cass se náhle cítil úplně probuzený. „Cože?!“ „Říkám, co slyším. Dewlana si zřejmě myslí, že si Starin dostatečně neohlídal a přišila ti i to, že byla Ariie ve tvém boxu.“ Cass cítil, jak se v něm vzedmul hněv. „Dělá si z nás srandu?!“ Lily se na něj unaveně podívala. „Asi tak.“

                „Cože?!“ ozvalo se směrem od ošetřovny. Ve dveřích stála Proxima, trochu klidnější, ale pořád ještě vypadala velmi naštvaně. „Dewlana si myslí, že za to všechno můžu já a že jsem neměl Arii nechávat ve svém boxu.“ Proxima cosi zavrčela v tak stažené ryzallštině, že by tomu nerozuměla snad ani mistryně Virgina, a s ohlušujícím třísknutím dveří zapadla do salónku.“ Lilianne se na Casse s obavami podívala. „To si neměl říkat. Myslím, že máme problém.“ Cassius se navzdory náladě pod bodem mrazu ušklíbl. „Myslím, že má problém Dewlana.“

***

                Cassandra stála za mistryní Dewlanou a snažila se vypadat klidně a sebejistě. Přitom už asi pět minut jen počítala vteřiny, kdy po nich Revan nebo Proxima vystartují. Prozkoumávala stopy ve stáji opravdu důkladně, ale všechno překryl hněv a nenávist. Nepřemohla se k tomu podívat se na celý příběh, a tudíž nemohla Dewlaně příliš pomoci. Revan nic nevěděl, nebo to velmi dobře uměl skrývat, a Proxima vypadala, že každou chvíli zaútočí. „Tak se tady ztratí Shadow a vy s tím nic nehodláte dělat?!“ V hlase mladé Shadowské mistryně se už odráželo lehké zoufalství. „Ale samozřejmě že nechceme, aby se jí cokoliv stalo, ale venku zuří bouře, máme tady další dva pohřešované členy a vážné rozpory v týmu a jedna jeho členka je těžce zraněná.“

                 Dewlana se je snažila nějak uklidnit, ale nefungovalo to ani na jednoho. Cassandra se soustředila na vnímání jejich myšlenek, které pronikly přes clonu. Copak to nechápou?! To se mi snad zdá! Jste normální?  Nakonec se všechny myšlenky Proximy spojily do jedné. Tak na to jí kašlu. Ajaj, to není dobrý..... Cassandra v duchu poděkovala Síle, že má Line zraněnou nohu a Proxima se nemůže vydat Bastille na pomoc. To by jim ještě chybělo.

                Výměna názorů pokračovala, nic kromě neustálého přiostřování se v ní ale nedělo. Cassandra litovala, že jsou ti Shadowové tak tvrdohlaví. Oba. A Dewlana sama byla typ člověka, který když něco řekne, tak to platí. Tedy….vždycky to platilo, než potkala Revana, Proximu a Bastillu. Tihle tři jsou…no, prostě Shadowové. Proč je tu jen Arinne chtěla mít?

***

                Ráno taktéž lilo, ale ne tolik a skrz mraky dokonce občas zasvítilo slunce a prozářilo oblohu. Cassandra se dívala na barevnou duhu padající do moře. Vůbec se na nadcházejících pár hodin netěšila. Má si promluvit s Proximou. Pomalu se ubírala k chatkám na útesu a dívala se na ptáky kroužící nad mořem a lovící ryby.

                Snad každý jiný člověk by se tam prostě zastavil a dál by ho už nikdo nedostal, ale Cassandra se po chvíli opět rozešla k chatce. Když brala za kliku, už si připadala naprosto v klidu. Klid jí ovšem nevydržel dlouho; pouze do chvíle, než spatřila díru ve střeše a totálně mokré zařízení. Skříně byly pootevřené a prázdné, jedna chyběla úplně. No to se mi snad zdá! Donutila se ke klidu. Přejela prsty po dveřích…..

                Venku se ozval malý výbuch – někdo ničil silový štít. Vzápětí dovnitř vpadla Proxima.. a ztuhla. Předtím byla v jakémsi neurčitelném rozpoložení, tohle jí ale spolehlivě vrátilo do reality. Ke stropu vyletěla transferace a těsně před omítkou se proměnila v jakýsi kov. Z zbytků energie se zatavil do stropu, ovšem mokrá omítka a zdivo to neuneslo a spadlo i s provizorním vyřešením problému na Dianinu postel. Proxima zlostně pohodila hlavou. Chvíli ještě vraždila pohledem kapky vody padající do jejich příbytku, pak se na podpatku otočila a chtěla vypadnout pryč.

                Jakmile otevřela dveře a téměř je vyvrátila z pantů, zastavila se. O dvě vteřiny později k ní totiž doběhla Lilianne. Proxima jí beze slova ustoupila z cesty a vyhnula se pohledu do očí. Lilianne vešla dovnitř. Vzápětí se ozval zvuk podobný prudkému třísknutí dveří od skříně,  svist a Liliannin výkřik. „Neeeeeeeee!“

                Něco Cassandru s trhnutím vrátilo do reality. Zkusila se ještě asi pětkrát koncentrovat, ale otisk tu skutečně někdo umazal. Končil v tomhle bodě a dál se Cassandře ani přes největší snažení nic vyčíst nepodařilo. Ještě jednou srovnala pokoj s vizí. Všechny věci těch tří byly dokonale vystěhovány, jinak vše zůstalo v stejně katastrofálním stavu. Počkat…. Kde je provizorní záplata střechy? Někam se poděla. Cassandra jí očima hledala asi dvě minuty, ale bez úspěchu. No jasně. S touhle opravou by se nechlubil asi nikdo….

                Vyšla ven a přemýšlela, co dělat dál. Zkusila najít Proximu nebo Lilianne prostřednictvím Síly, ale nešlo jí to. Jako kdyby jí něco mlžilo smysly…  Vydala se k hraně útesu a opět pozorovala ptáky. Náhle sjela pohledem na zem. Na svém oblíbeném kameni tu seděla Proxima a podle všeho meditovala.

                Jakmile se Cassandra přiblížila na dvacet metrů, Shadow otočila hlavu a zadívala se Cassadřiným směrem. Její oči byly nezvykle matné a temně jantarové a něco se v nich odráželo. Cassandra se na to zaměřila a vzápětí ucítila, jak jí cosi hypnotizuje. Okamžitě trhla hlavou a stočila pohled na zem. Proxima seskočila z kamene a postavila se k Sandře čelem. „Poslala tě Dewlana.“ To bylo konstatování. Sandra s sebou trhla. Copak mi vidí do myšlenek?!

                Špatný pocit. To bylo to první, co si Cassandra v přítomnosti Proximy uvědomila. A jakousi clonu, která jí rušila smysly. Velmi špatný pocit. Nemohla si pomoct. „Lotos je naživu, ale v nejbližší době se nebude moci účastnit dalších… akcí. Má roztavené rameno a lopatku.“ Na okamžik se jí zazdálo, že se Shadow lehce pousmála. V další vteřině ale podezřelý výraz zmizel a na Sandru se opět dívala kamenná tvář. „Není ti to náhodou líto?“ Čekala na jakékoliv emoce, ale marně. Jedinou odpovědí jí bylo klidné „ne.“ Zavládlo ticho. Cassandra slyšela jen svůj zrychlený dech a poprvé v životě si uvědomila, že někomu nerozumí. Pokoušela se naslouchat jejím myšlenkám, ale nedokázala se koncentrovat. Nedokázala vůbec nic. Jen tam tak stála stejně jako Proxima…

                Po chvíli nepříjemný pocit polevil. Prostě náhle zmizel. Proxima zatřásla hlavou ve stejný okamžik jako Cassandra ustoupila o krok zpátky. Shadow na Cassandru upřela oči. „Promiň, co jsi to říkala?“

                Pokračování příště

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář