Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diana IV. - zbytek

11. 11. 2008
 Jedno pípnutí, dvě vteřiny a tři letící Centauri vzduchem. Allan se zastavil o zeď pod pultem, Proximu zabrzdilo opěradlo křesla a s elegantním přemetem přistála na zemi vedle něj. Vergillio zatím rozháněl imaginární hvězdičky na ovládacím pultu u předního průzoru. Tím pádem měl také nejlepší výhled na flotilu nepřátelských lodí, které jakoby přímo čekaly, až se někdo vynoří z hyperprostoru. A sakra…

 Než se nadál, byl shozen z ovládání na zem a místo pilota opět zaujala Proxima. Jakýmsi způsobem se jí dařilo kličkovat mezi střelami a v mezích možností optovat palbu, i když bylo její ´jeden mrtvej, už jich zbývá asi jen tisíc´ celkem výstižné. Allan při tom vykulil oči a hodil tázavý pohled po Vergiliovi. Prudké změny směrů s ním smýkaly pod pultem sem a tam, ale neodvažoval se vylézt.

 „Nějakej nápad, mistře? Za dvě minuty je z nás shluk částic!“ Proxima se snažila přeřvat ječící alarmy, o kterých si Vergillio vždycky myslel, že už je dávno trvale vyřadil z provozu. Ty teď ovšem nebyly Vergiliovým hlavním problémem. Pokud někdo míval šílené nápady, byla to Proxima. On sám je cenzuroval a zamítal, ale zřídkakdy pocházel nějaký z jeho dílny. A už jen samotný fakt, že ho nazvala mistrem svědčil o tom, že se na dění v kabině příliš nesoustředí.

Allan, stále na zemi, aktivoval světelný meč a z panelu se vynořil konec energetické čepele. Alarm ztichl. Kdyby je Proxima neposlala do prudké vývrtky, tak by mu za to mistr i poděkoval.

 „Zvládne Allan teleportaci?“

 Tak přece jen nějaká idea úniku. Si děláš srandu…. Mistře… prolétlo Vergiliovi hlavou. Krátký pohled na okolní vesmír a došlo mu, že to nebyl vtip. Snad se chystal odmítnout, ale výbuch na zádi provázený zděšeným řehtáním jednorožců ho donutil říct „snad ano.“

 „Tam na tu loď!“ Allan vystřelil zpod pultu a za pár okamžiků už otvíral hořící boxy. Jen tak tak se chytil krku svého jednorožce, který ho odnesl zpátky do kabiny. Proxima ukazovala na nedaleký křižník. Vergillio se v omezeném prostoru kabiny vyšvihl SunShinovi na hřbet a praštil se hlavou o strop. Shadow se zabývala řízením, Line se postavil těsně za ni. „Tři…“ Vergiliovi v duchu proběhl obrázek mistryně Virginy, jak přednáší formální proslov na jejich pohřbu. „Dva..“ mentálně se připravil na teleportaci. Snad to Allan zvládne.. Jedna.. Nikdo z nich to nevyslovil, slova sama plynula vzduchem. Proxima nechala řízení být a chytila Lina za hřívu.

 Vzápětí loď roztrhal na kousky laserový paprsek a výbuch červeného světla.

***

 Jau. Nijak jinak se dojem z prudkého kontaktu se zemí nedal vyjádřit. Tak dobře, ta teleportace nebyla až zas tak přesně zacílená. Ale že se objeví u stropu.. Po chvilce začaly hvězdičky před očima ustupovat, současně s tím rostla neurčitá, tupá bolest. Ani ten první pád po příletu nebyl příliš jemný; teď měla Proxima dojem, že jí ta ruka upadne.

 Uvědomila si, že v ní drží velký chomáč dlouhých černých žíní. Zvlněných. V odpověď se jí ozvalo dotčené, vyčítavé zaržání. Zaostřila. Napoline bez pruhu hřívy za ušima vypadal.. poněkud neobvykle. No dobře, umím i lepší teleportace…

 Vraník do ní chvilku strkal hlavou, pak si ji telekineticky vyhodil na hřbet. Nacházeli se v jakémsi skladu plném beden všech barev, tvarů a velikostí. Navzdory tomu všemu měl výbornou akustiku, protože se zvuky druhých kopyt přibližovaly snad pět minut. Pak se zpoza beden vynořil Vergillio. Jsi v pořádku? byla vzhledem k okolnostem poněkud zbytečná otázka.  

 Vergillio se v léčitelství moc nevyznal. Trochu Proximě dal dohromady ruku, ale tupá bolest hlavy a spousty dalších míst přetrvávala. Ani trochu neměla náladu bojovat; za předpokladu, že by se vůbec dokázala soustředit.

 Náhle se u nich objevil Allan. Nenápadně otevřel jednu z beden a omotal svému jednorožci látku kolem kopyt. Kvalitnímu akustickému triku se ni nevyrovná, prolétlo Proximě hlavou, ale nahlas řekla jen, že by bylo možná dobré se někam zašít. Návrh byl (překvapivě) shovívavě přijat.

 

*****

 

 Resca..

 Bitevní šiky dávných bojovníků se chystají do bitvy; nastupují do erárních lodí a letí vstříc nepříteli. Možná tak ve snu.. I když se naše síly zapojí do bitvy a rozdrtí Alfy, budeme poraženi.Prohráli jsme už ve chvíli, kdy se Cygnis začaly angažovat do války. Sami jsme si to odhlasovali, uvrhli se do záhuby; pouze zatím nikdo z nás nezemřel. Spojenci nechť nám zahrají requiem.

  Zas tak špatný život nebyl. Přestože to byl společný názor všech, nikdo s ním stoprocentně nesouhlasil. Nebo protože? Když už, tak už. Minimálně pohled na Altair sražený na kolena jim vlastní pád vynahradí. Jedno žiješ, druhé přežiješ. Blbost, obráceně. Celé je to blbost. Co záleží na několika životech.

 

 Bitvu si nikdo nechtěl nechat ujít; snad proto, že osobní pády člověka vždy přitahují nejvíce. Protože se nemohly dohodnout, kdo bude velet, rozhodly se řídit armádu všechny společně. Na jedné lodi. Když už, tak už. Možná při tom osobním pádu všechny zemřeme. Centauri si ušetří requiem. Návrh byl všemi osmi přijat. Na můstek se přidělalo sedm dalších velitelských křesel. Vítězné tažení za zkázou mohlo začít.

 Desítky let spící lodě se probraly k životu. Všude se začali hemžit revesové. Kurz Altair, zazněl přes můstek osmihlasný, stěží identifikovatelný rozkaz, neboť jednotlivé hlasy nebyly sehrané. Budiž tedy, prolétla myšlenka všem najednou; na druhou stranu, nikdo s s ní příliš nezabýval.

 

*****

 

 Útočiště, TX8..

 Xionne přecházela podél okna jako paledor zavřený do klece. Tři měsíce se v ní hromadil odpor proti vedení řádu a hrozilo, že se vymkne kontrole. Stáhnout se! Zrovna teď, když jsme pracně dobyli planetu, máme preventivně ustoupit. Asi je to na Mistrynin osobní vysílač příliš daleko a má špatný signál, když se mnou mluví. Na Altair s ní!

 Byla to veřejně neznámá skutečnost, že Xionne patřila ke stoupencům Arinne. Jenže všeho moc škodí; Arinne bývala dobrou velitelkou a ačkoliv držela řád nakrátko, prosperoval. Díky ní jsme získali dva systémy navíc, vykopali hrob Alfám a pohřbili je zaživa. Jenže jsme je zapomněli zaházet hlínou, jak se ukazovalo..

 Kdyby jen Arinne nebyla tak absolutistická, nalhávala si často Xionne. Třebaže nepřímo, díky Mistryni přišla na jeden vcelku zajímavý poznatek. To my jsme ty krysy, do kterých nadáváme Alfám. To my se plazíme po zemi před jednou z nás, která se prohlásila za univerzální idol, zatímco ‚ty krysy‘ mají vlastní čest a jsou si navzájem téměř rovné. To u nás musí všichni nezávislí odejít či zemřít, zatímco se temné krysy smějí a s otevřenou náručí vítají další spojence. To my jsme temnými, a Alfám se mstíme za vlastní chyby. Jsme tím, o čem prohlašujeme, že se to snažíme zničit.

 Budiž tedy.

 Xionne sama byla vynikajícím příkladem manipulátora, navzdory všem předpokladům z ní však úplně nevyprchalo vlastenectví. Jaký je rozdíl mezi Shadowem a Alfou? První se plazí před Arinne po zemi, druhá hází nože po jejích vyobrazeních.

 Xionne se podívala z okna a přejela očima nově posílenou Flotilu. Přišel čas se jednou zachovat jako ta vlastizrádkyně Proxima.

 

 Brisa seděla v rohu místnosti a pokradmu pozorovala Isaru. Nejvyšší velitelka pozemních jednotek(už se vidím, jak ji tak budu oslovovat.. co když na nějaký titul zapomenu?) Suzanne nebyla nikde v dohledu, zato historku vyprávěnou jejími novými přáteli nebylo možné přeslechnout. Ačkoliv byli na daném místě dva a vzájemně si neustále skákali do řeči, nijak to perličkám o nefungujícím turbolaserovém dělu a jeho ‚opravách‘ neubíralo na hodnotě.

 Všichni v místnosti se až na Nejvyšší velitelku (sakra čeho?) různě pochechtávali a v klíčových momentech se klátili smíchy. Jelikož vzdálenější posluchači přes smích bližších nemohli z vyprávění nic slyšet, byla hlasitá zábava zřejmě rafinovaných úmyslem, jak vytočit Isaru. No, on ten úmysl zas až tak rafinovaný nebyl. Velitelka jednou hlasitě zaječela a zavládlo hrobové ticho. Všichni z rodu ohně disponovali silným hlasem; možná měl kořeny v dlouholetém seřvávání ostatních…

 Překvapení zavládlo, když Isara oznámila, že se mají všichni do čtvrt hodiny připravit k boji – i s jednorožci, přirozeně. To by mě zajímalo,co to zase bude za překvapení, pomyslela si mrzutě Briseonne. V nastalém zmatku jí kdosi šlápnul na nohu a ani se neomluvil. Brisa na něj začala řvát, ale otočilo se pět dalších lidí kolem něj. Kupodivu však ne naštvaně. Jako by čekali rozkaz, ušklíbla se Brisa. No jo, bastardi. Hezky vycvičení. Co by taky člověk od StarShinů čekal..

 

 Isara stála před prakticky nemožným úkolem, shromáždit během minimální doby maximální počet bojovníků. Zvlášť, když většinu představovala laxní mládež  a členové těch flegmatičtějších rodů. Zatracení StarShini! Kdyby alespoň občas pohnuli kostrou a udělali, co se po nich chtělo, prohlásila by Isara Mistryni za blázna. Takhle.. nezbývalo, než zaskřípat zuby a dát jí za pravdu. Budižkničemové..

 Konečně, minutu a půl po stanoveném limitu se začali řítit tryskem první jezdci. Ta prokletá Suzannina učednice s jakousi výmluvou, že její mistryně nemůže najít uzdečku, o devět vteřin později Ida Růžovka s bratránkem, za ní čtvero dalších a pak už nic. Na zabití.

 Vteřiny běžely a Isara i chystala, co začne ječet, až se objeví další jezdec. Veškerá snaha však zatím vycházela vniveč, protože nikdo ne a ne přijet.Možná, že by tam měl někdo vtrhnou a ty bastardy trochu popohnat. Jenže kdo.. Madame Růžovou by musela prosit na kolenou, aby si jí vůbec všimla (docela bych chtěla vidět, u kterého mistra jí tohle prochází!!) a poslat tam Briseonne zase zaručovalo jistotu neúspěchu.

 Zatímco přemýšlela, objevila se další čtveřice, tentokrát však o něco mladší. Shaelan a spol. Zvláštní, spíše by od nich čekala, že budou vyvádět další sabotáže proti řádu. Naprosto nevinné pohledy ji však řekly, že si prostě jen tentokrát vymysleli nějakou méně časově náročnou. Isara na ně začala řvát. Jen tak, z nudy. Alespoň to vylučovalo možnost, že by jí některý z opozdilců neslyšel a nemohl najít.

 

 Mistryně Suzanne přemýšlela, jak se dostat z dobře zamčeného záchodku se silovým štítem a clonou, aniž by si toho všimla některá z uklízeček. Ten samý problém řešila i jiná FairyTaleská mistryně o kabinku dál. Isara je zabije! Po chvilce se lodí ozval řev značící trénované plíce, vycházející odněkud z dolních pater lodi. Suzanne se pokusila odpovědět, ale někdo se zvukotěsnou fólií se už jistil proti všemu.

 Zkusila zapřemýšlet, jak se sem dostala a kdo ji tu zamkl, ale nemohla si vzpomenout. Ne! Jak to bude vysvětlovat vedení, že se jednoho krásného odpoledne probere zamčená na záchodku, bez světelného meče a ani jí nepřijde na pomoc jednorožec?!

 Náhle uslyšela slabé zvuky, jak někdo strhává fólii a odemyká dveře. Pokusila se to vysvětlit, ale přerušilo ji „drž hubu.“ Vzápětí se dveře otevřely a v nich stála uklízečka s napřaženým koštětem. Zřejmě čekala nějakého učedníka a ne mistryni ohně. Chodbu prořízl další řev, tentokrát Suzannin.

 Uklízečka dvě vteřiny na půl ucha poslouchala, pak s výrazem droida přešla k další kabince a začala vyprošťovat ostatní. Hlasy se sčítaly, přidávaly, až se z rozzuřených Centauri stal zástup o velikosti malého sboru. Někdo jim to tam kazil falzetem, jinak byly docela sehrané. Uklízečka se beze slova vytratila a ony si po chvilce uvědomily, že nemají,komu nadávat. Celý výstup tedy zakončily výhružkami a trestem imaginárnímu zločinci, načež se odebraly hledat jednorožce.

 

 Advantage, lhostejná ke všem lidským projevům, vystoupila z hyperprostoru a málem se srazila s altairskou lodí vracející se domů. Měla rychlejší obsluhu, tedy i privilegium první rány. Na druhou stranu, žádná posádka není dokonalá a nepřátelskou loď občas mine každý. Boj tedy začal vyrovnaně.

 Xionne vydala okamžité rozkazy k palbě, jevící se ovšem jako zbytečné, protože loď už pět vteřin pálila jednu salvu za druhou. Bitva byla vyrovnaná, do té doby, než se za Advantage vynořil zbytek flotily. Po chvilce se opět vyrovnala, protože nepřátelská loď také necestovala sama.

 A už jsme byli skoro u Altairu, napadlo Xionne. Místo mrtvé planety se pod nimi rozkládala podobná, však o něco méně nehostinná. Ještě o dvě planety dál.. náhle si všimla, že zatímco některé nepřátelské lodě zůstávaly, formovaly se do linií a bojovaly, jiné začaly klesat na planetu.

 Centauri měli převahu, od začátku a nejspíš až do konce. Jenže Xionne nechtěla ztratit možnost sestřelit snadnou přistávající kořist z oblohy. Nechala zbytek flotily, aby dělal, co umí, a Advantage se jala pronásledování. Alespoň ještě Isara dostane pár minut, aby mohla zkrotit svoji jednotku..

***

 Proxima, zalezlá s ostatními mezi bednami, netoužila po ničem jiném, než mít chvíli klid. V momentě, kdy se jí podařilo dostat do meditace, se ta kraksna rozhodla zapojit do bitvy. Nový deflektorní štít, soudruzi, prolétlo jí hlavou při další vzdálené ráně doprovázené výbuchem. Celé plavidlo se otřáslo a jako splašený pegas se vydalo pryč. Pryč.. to vlastně Proxima nemohla posoudit, protože v iglú z dřevěných beden se obvykle nevyskytují okna ani obrazovky s daty o momentální pozici lodě, a u tohohle to nebylo jiné.

 Vergilio s Allanem (Proxima se vymluvila na bolest ruky) ho stavěli přes půl hodiny, museli počítat i s jednorožci. Výsledek stál za námahu; vizuálně by je nikdo nespatřil a clony měli silné dost. Pokud ovšem Alfy nemají tak vlezlé uklízečky s detektivními sklony, což, jak se zdálo, neměli.

 Shadow neměla co na práci, tak se snažila luštit štítky na bednách. Vzhledem k tomu, že takhle zparchantělé parodie na ryzallštinu nikdy ani neviděla, dalo jí to docela dost práce. Hle, výbušniny.. mysl se jí rozjela na plné obrátky. Zároveň se jí vybavila poučka od už dlouho mrtvého bratránka, jehož mottem bylo Nikdy si nehraj s výbušninami v lodi, ze které nemůžeš včas uniknout. Paradoxně, zabil ho třaskavý granát, který hodil po Mistryni, ale nevšiml si toho silového štítu. Upřímně, cokoliv lepší, než výslech od Arinne.

 

 Pořiďte si nové stabilizátory, přátelé, napadlo Vergillia. Nebylo pochyb, poškozená loď letěla atmosférou. A strašlivě se při tom kymácela. Allan se praštil hlavou do bedny a naskočila mu boule. Napoline při jednom prudkém otřesu ztratil rovnováhu a přimáčkl Vergiliova poníka na stěnu. Ten po něm ještě dlouho vrhal nepřátelské pohledy, nic se mu naštěstí nestalo.

 Co bylo horší, jejich úkryt se začínal hroutit a zdálo se, že je brzy slisuje. Na Napolina spadla ze ‚stropu‘ bedna a v afektu vykopl zadními. Málem strefil Allanova jednorožce, který uskočil stranou a dal už tak destabilizované stěně z beden další ránu.

 Tři Centauri se po sobě zadívali, ačkoliv v hustém šeru něco viděla jen Proxima. Každý každému položil nevyslovenou otázku Jít, nebo nejít?, ale žádný ji neřekl nahlas. Vergillio ani Alan se k ničemu neměli, nechtěli se stát dalším terčem jedovatých poznámek. Shadow nakonec promluvila, ale ne to, co by Vergillio rád slyšel.

 „Co jim tu párty trochu osladit?“

 Strop se začal hroutit. „Až venku,“ prohodil Allan a jal se lézt na světlo skladu. Jeho mistr se vydal hned za ním, ale Proxima se snažila vytrhnout ze stěny jednu z beden. Černozlatí jednorožci vyklusali zmenšujícím se otvorem ven, načež se ozval rachot a zaječení.

 Vergillio zíral na neuspořádané moře beden, ze kterého se vynořila Napolinova hlava. Od zdola se ozvalo něco jako „mám jí“ a bedny kolem vzpínajícího se vraníka se pohotově rozletěly na všechny strany. Poník měl dneska smůlu, dostal sbitými prkny přímo mezi oči, těsně pod roh. Teatrálně se sesul na zem a málem zkosil Allanova jednorožce.

 Zpod Napolinova břicha vykoukla Proxima s bednou v ruce. Vergillia momentálně nenapadala žádná vhodná nadávka, kterou by jí počastoval. Ani Allan na tom nebyl o moc lépe, pouze po ní hodil vražedný pohled a sklonil se k ležícímu jednorožci.

 Napoline k němu doběhl a s výrazem Promiň, kámo mu dal mezi oči kopytem ještě jednu. Pony s sebou trhnul a levá přední zasáhla Allana do brňavky. SunShine se dotčeně postavil a pokusil se vzepnout, aby se nemusel dívat na vraníka nahoru. Nepomohl si; i když balancoval v předpisové pesadě, nesahal druhému jednorožci ani po nozdry.

 Proxima si opodál rozbalovala bednu. Vyndávala z ní malé šedé krabičky, ve kterých Vergilio bezpečně identifikoval výbušniny.

 „Sebevrahu! Chceš si podříznout vlastní větev?“

 Proxima se na něj lišácky usmála a v očích se jí zalesklo cosi ze starého šílenství a touhy ničit. „Letíme atmosférou a klesáme. To znamená, že se buď rozbijem dole o povrch, nebo přistanem a pak už bude, kudy zdrhnout.“

 

 Allan probíhal lodí a na předem dohodnutá místa pokládal krabičky s dálkovým aktivátorem. Měl na starosti sklady a hangár, Vergillio střední část lodě a Proxima se vymluvila, že jí bolí ruka, takže nastavovala aktivaci. Už držel jenom dvě, když zezadu ucítil tupou ránu a pak už nic..

 

 Tlumené zaržání a větší ze skvrnitých jednorožců nezvedl na zem. Proxima trhla očima od aktivátoru a spatřila, jak se Allanův jednorožec sune k zemi. A sakra, že si kluk nedal pozor na Alfy.. Na okamžik byla v pokušení požádat Lina, aby jí pomohl jednorožce odklidit a pak by v pohodičce pokračovala v nastavování..

 Ne.

 Zase svědomí?

 Vytáhla list papíru a položila ho na zem vedle aktivátoru. „Line, pojď sem, nastavíš ten zbytek. Podívej, není to složité, s telekinezí to zvládneš..“

 Bylo jí neskutečně blbě, hlava jí po tom posledním zásahu bednou třeštila ještě víc a z jedovatého osvětlení údržbářských průlezů jí pálily oči citlivé na světlo. Nevěděla přesně, kde Allana hledat, ale našla si přibližné místo podle rozmístění krabiček. A navíc musela kvůli různým průlezům pěšky.

 V mysli se jí chvilku třískal sen o klidném místě,kde ji nikdo neotravuje a nic po ní nechce, s realitou, že musí udělat dobrou věc a zachránit toho zpropadeného kluka, jinak se tu rovnou může nechat naverbovat.

 Zachránit, to se to kecá. Zní to tak vzletně.. hlavně, když se plazíte chodbami plnými prachu, hmyzu a kdo ví čeho ještě. Lepší nevědět. Po chvilce vzdáleně vycítila Allanovu přítomnost a poté i kroky strážce, který ho jako pytel nesl přes rameno chodbou. Proxima na chvilku přemohla malátnost a sundala ho transferací, kterou pochytila od Alfy Ariane.

 Tam to šlo lehce, zpátky do kopce a ještě k tomu s Allanem podruhé v bezvědomí poněkud hůře. Odkdy prach klouže? Po čase, který by označila jako nekonečný, se vyškrábala ven ze šachty a vyměnila ji za jinou. Docela se divila, že lodí nikdo nechodil, ani nehlídkoval. O zabití člověka na palubě se přece už musel někdo dozvědět. Nebo tu vládla taková cenzura?

 Doplazila se ke skladu a hvízdla na Lina. Jako na povel se k ní otočila četa nepřátel. Než stihl kterýkoliv z nich něco udělat, vraník dorazil a zpoza krabice se vynořil Vergillio. Shadow byla ráda, že se nemusí zapojovat. Poprvé v životě.

 

 Rampa lodi se se zasyčením spustila a altairští se chystali vyběhnout ven. Jenže se za nimi objevil kluk s vypláznutým jazykem a blasterem, který sice příliš škody nezpůsobil, ale bylo by dobré mu utnout tipec. A protože se jednalo o žoldáky i samotné Alfy z různých koutů planety, rozeběhli se za ním pro jistotu téměř všichni. Kluk zmizel mezi nákladem určeným k vyložení a za chvilku po něm objevili díru v trupu, kterou si vysekal světelným mečem, pod kterou zůstaly v blátě otisky kopyt. Více už nikdo z nich udělat nestihl, protože loď vybuchla.

***

 Lodě Cygnis nepatřily k nejnovějším, ale když se vrhly do bitvy, mezi vraky bojujícími na obou stranách vypadaly jako z loděnice. Už takhle měli altairští horší vyhlídky a s příchodem posil byl jejich osud zpečetěn. Většina lodí to zabalila hned a těch pár až potom, co přestaly krýt ústup většině.

 Jelikož flotila Centauri neměla vedení, chopily se iniciativy Cygnis. Druhá skupina lodí  napodobila poražené a jala se je pronásledovat.

***

 Útok! Isara se oháněla kopím a kosila nepřátele. Hodní, že všichni tak pěkně přistáli na jedno místo. Asi si mysleli, že jim to pomůže. Který chudák by tušil, že na Advantage byla nacpaná skoro celá invazní armáda Centauri. Isara nepotřebovala velet. Všichni věděli, co mají dělat, a navíc – dávat dohromady nesourodou armádu z vojáků, bastardů a rodu ohně by nedopadlo dobře.

 Jedna ze vzdálenějších nepřátelských lodí náhle explodovala a zničila většinu artilerie, jež se za ní kryla. Centauri s jednorožci byli rychlejší než pěší, takže se na místo vydali oklikou a zavřeli přeživší nepřátele do kotle. Za chvilku z nich nezbylo nic.

 Isara najednou spatřila obrněný tank,jak se jim spolu s dalšími sune vstříc. Dala dohromady smrtící transferací, jež první vozidlo změnila kouli žhavých plynů, čímž si na týden vyčerpala energii. Ostatní Centauri včas pochopili, že to není chytrý přístup, a rozprchli se mezi troskami lodi.

 Obrněný tank však nebyl tak úplně nepřátelský. Krátce po sobě zničil dva okolní a přejel jedno vozidlo. Řidič dalšího si nedal pozor a skončil pod detonátorem jednoho z vojáků. 

 

 Bitva skončila, přesně, jak to Xionne, stojící na můstku svojí lodi, předvídala. Měla odsud dobrý výhled a rámcově mohla vést jednotky po bitevním poli. Když z obřího poklopu tanku – zrádce vykoukl černý roh a pár dlouhých uší, zavolala si svoji klisnu a vyrazila za ním.

 Xionne nechápala, jak se dá dvoumetrový jednorožec protáhnout poklopem, a jak se můžou do jednoho tanku nacpat tři a to ještě se svými pány. Nicméně, šlo to, jak jí to Napoline pomocí levitace předvedl. Vzápětí neobjevil Vergillio, který nevěděl, jestli má nést v náručí učedníka zraněného od střepin nebo pomlácenou Proximu, a vyřešil to tak, že Allana posadil jednorožci na hřbet a Proximu při pohledu na přerostlého vraníka raději nesl.

 Zatímco byli oba (ex)učedníci unavení, špinaví a pomlácení, mistr Vergillio neměl ani flíček na tunice. Tupec! Nechá je to oddřít a sám se ze všeho vykroutí! Objevila se Isara, která si v přítomnosti svojí nadřízené dovolila Vergiliovi milým hlasem připomenout, že by zbylí dva potřebovali na ošetřovnu a jednorožci také.

 Vergillio vytáhl Proximu na hřbet svého ponyho, odkud ji vyhodil na Napolina. Shadow mu však (jako naschvál) přepadla s tupou ránou druhou stranou na zem. Buď uměla bezvadně simulovat a opět Vergillia ztrapňovala, nebo neměla síly se držet. Isara byla tentokrát o stupeň hlasitější a vyčítavější. Nakonec si po výstupu, jak velký je zázrak, že Proxima v péči Vergillia vůbec ještě žije, vysadila mladou mistryni před sebe a rozjela se k ošetřovně. Ostatní se, jako vždy s dvacetimetrovým odstupem, přidali.

 

***

 

 Altair, o pár dní později..

 Na mrtvé planetě vycházela neutronová hvězda. Nevyzařovala žádné viditelné světlo, na rozdíl od tisíce ohnivých jazyků, které pohlcovaly ponuré město. Velitelka, Xionne, Isara, Suzanne, Vergillio, Proxima a pár dalších stáli na masivních, kamenných hradbách a pozorovali ‚romantickou scenérii‘, jak prohodil jeden z vojáků.

 Zvítězili.

 Mistryně je zabije.

 Nedostala přece Xionne rozkaz v žádném případě neútočit a bránit hranice Útočiště? Neobdržel Vergillio přímý příkaz zůstat v centrále a hrát roli dalšího z tisíců kol a koleček, které mlely rozkazy? Suzanne, kdyby pozorněji poslouchala, věděla by, že napadat nepřítele mimo své území je nezákonné. A Isara by nesměla vést vojsko do jiné bitvy než o vlastní domov(který byl jen tak mimochodem na Mineris, pod nadvládou Alf.)

 Velitelka si připadala mezi ostatními v podivné harmonii. Tolik se lišila od Centauri a přece.. přece stála na jedné straně s tou krysou Arinne. Centauri nebo Alfy, tomu se říká výběr..

 A nakonec Proxima, v Útočišti mrtvá, taky však aktivně kující pikle proti spojencům i nepřátelům. Nezměnila se, ne dostatečně, aby to kdokoliv z přítomných vypozoroval. Ujasnila si jen jedno; ať už Centauri nebo ne, táhla s ostatními za jeden provaz. Až na pár výjimek, samozřejmě..

 Shaelan, jen pár desítek metrů od elity, se také přišel podívat na hořící město. Plameny, ty brzy vyhasnou, až nebudou mít, co pohltit. V tom spočíval jediný malér současného vedení. Vyhráli jsme válku, zničili jsme Alfy. Ale co bude dál?

 

 Epilog

 Diana se snažila udržet si alespoň tu trošku klidu a rovnováhy, která jí ještě zbyla. Nevěděla, ke je Jon, Lyshia a ostatní, netušila ani, kde má Proyxona. Její mysl se nacházela v transu, zatímco tělo mechanicky běželo pryč od stájí.

 Rozlehlý komplex budov za ní zatím trávily plameny, tak lačné přetvařovat a pohltit vše.

 Přesně jako rod ohně, proti kterému se zvedlo krvavé povstání.

 Doběhla mezi stromy a po pár metrech kecla na zem. S trochou štěstí si jí nikdo nevšiml. Štěstí.. přestávala věřit, že něco takového existuje. Roztřásla se, když identifikovala nezaměnitelné ržání umírajících jednorožců.

 Jednou, jednou to skončí. Všechno má svůj konec. Musí mít.

 Smrt je přirozenou částí života.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář