Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak primitivní..

3. 4. 2009

Pramen času těžce plyne

chodbou duní kroky těžké

zahyne, či nezahyne?

Jen skob pár a lano režné..

 

Mrtvé okno temně svítí

přítomnost se mění  v kdysi

drž se potrhané niti

ze stropu tu smyčka visí.

 

Okované boty křičí

do ticha, co ztěžkle visí

myšlenky tvé na vařiči

sirkou škrtá ruka cizí..

 

Ticho, které přeřvat umí

temná melodie smrti

nic nechápe, nerozumí

jemná vlákna páteř drtí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Neříkej;-)

(Proxim, 5. 4. 2009 22:39)

Neříkám, že je to špatně;-)

Nemáš zač :-)

(Elfairy, 5. 4. 2009 21:15)

Nojo, nojo... mám holt trochu nejasný styl vyjadřování! Poskytuju prostor pro tvou fantazii! :-D

Díky;-)

(Proxim, 4. 4. 2009 16:08)

Obsah eseje není podstatný; je to ta, kterou jsem třikrát přepisovala a měla za čtyři.
To víš; v mé tvorbě každý pochopí, že má někdo umřít, občas až moc stroze. Ne jako tvoje ladné poetické balady dějově 'udělej si sám';-)

Wow!

(Elfairy, 4. 4. 2009 12:48)

Sice nevím, kterou esej myslíš, ale to je jedno. Máš tady moc povedené obraty! Začátek je trochu těžkopádný, pak se to ale rozjede a jede to i přes pár škobrtů až do konce. Sice depresivní, ale je to jedna z tvých lepších, pokud mohu soudit.