Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průsvitný kouř

 

Do měkké hlíny vyrytá
zmizela kopyta koní.
Lahvička tuže rozlitá
zaschla už před věky - vloni.

Vlečňák, auto, suchý květ
a trocha petroleje
minulost, pár mlžných let
v kamnech příjemně hřeje.

Prý že se možná vrátí zpět
povstane z mouru, bdící
kdo zvedne víko, zjeví svět
Fénixi v popelnici?

Jak snadno dávat za vinu
každému kromě sebe
že tlustou čáru udělal
a těď ho prázdnota zebe.

Slovo se k slovu spíná
drobí se znovu a znovu
jak vyschlá modelína
se slabou pachutí kovu.

Vstříc jisté smrti bělobou
běží rým klopýtavý
ne, řádky ještě nekončí
ne dokud je člověk zdravý.

Snadno říct, proč ladnost pozbyly
pokud ji vůbec kdy měly
ztratil se Romeo Julii
a verše oněměly
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(Elfairy, 4. 5. 2011 9:41)

Rýmy... to už to hodně dlouho nebylo. Další ze smutných výkřiků nostalgie a zmaru. Nevím už kdo tu větu řekl, ale podle mě docela vystihuje podstatu této básně: Marnost, marnost, všechno je marnost.