Dokonalost
Chceme být bez chyb, nebo jich alespoň mít co nejméně. Ne, že bych měla něco proti; ze začátku je každá změna markantně vidět, kráčíte vpřed mílovými kroky. Sem tam někdo couvne, sem tam odpadne, čas od času sejde a vyhledá trasu, která se mu zamlouvá více. Ti zbylí šplapou dál, ať už kteroukoliv z tisíců silnic, které se vinou k dokonalosti a mizí za obzorem.
Chcete-li získat, musíte obětovat. Ze začátku se zbavujete dětské nepřesnosti, naivity a fantazie, kterou odchytíte do klece, chováte, balíte do malých sáčků a prodáváte druhým. Za oplátku brousíte své dovednosti, učíte se probíjet životem a vymýšlíte, jak sestrojit další a ještě účinnější udici na lidskou pozornost, nebo na cokoliv jiného, čeho chcete dosáhnout.
Třeba můžete být rádi, že perpetum mobile, stroj, který šlape a nemá žádné ztráty, neexistuje. Ovládat emoce na povel, případně je vůbec nemít, žít a nedělat chyby.. co by vám z vaší existence zbylo? Víte, jak by bylo všechno stejně dokonalé, na chlup totožné?
Vybavuje se mi úryvek z nějakého filmu, město plné supermanů. Nakupují, baví se, jezdí na kolech do práce. Jednomu se rozbije a povzdechne si. Kéž by tu byl správkař kol..
Naštěstí i tento obrázek má k dokonalosti daleko. Socha koně, bez duše a bez pohledu, slepá a lhostejná. Nebyl to pěkný sen. A být něčím takovým v realitě.. buďme rádi za své lidství.