Dream on
Dny se odvíjejí jako nekonečná šňůra perel, rozdělené mezi ty všední a víkendové. Prázdniny stály za to, nebo ne, to už je jedno. Ustoupily šedým dnům a ranním mlhám, večernímu uklízení květin a bezhvězdným dnům stráveným v ústavu.
Dnešek byl trochu jiný. Možná proto, že z reproduktorů hrají zase jiné písničky, možná proto, že přišla kamarádka. Strávily jsme spolu pár hodin, vypily cappuchino a rozloučily se. Zbývá snad překlepat těch pár hodin a jít spát, probudit se do dalšího mlhavého rána a vyrazit do ústavu odsedět si pět suplovaných hodin a tři regulérní, přemítajíc, k čemu že to vlastně je dobré.
Nosit si v hlavě tisíc představ, nechávat je tísnit se jako sardinky v konzervě a vyhnít po vzoru přelité pokojové kytky. Promyslet je do nejmenších detailů, vykreslit v hlavě a pak zahodit, když zjistíte, že je ven ze svojí hlavy v původním znění prostě neprotlačíte?
Reproduktory vyhrávají dál. Vteřiny utíkají a vize normálního, ztraceného večera se pomalu naplňuje.
Nebo se ještě k něčemu kreativnímu dokopete?