Hrnec
Pokojem znělo slabé, praskající requiem; unikalo pod skleněnými dveřmi, schovávalo se v roky neuklizené skříni, utíkalo rozbitým oknem. Vycházelo z velkého, plechového hrnce, nad kterým se skláněly dvě postavy. Oči jedné běhaly po místnosti, občas přistály na doutnající hromádce popela uvnitř, ale hned zase zvedly kotvy a vyrazily na další cestu.
Druhá apaticky zírala do něčeho, co se při troše dobré vůle dalo nazvat pokusem o oheň, jednou za čas vytrhla list z masivní bichle a hodila ho do hrnce. Zdálo se, že každou vteřinou usne a aby toto riziko odvrátila, zvedla vyškubnutou stránku k očím a začala číst. "..a to zejména v chodbách užších než tři metry a o metr širších, jsou-li dlážděny mramorem, dále veškerými chodbami v blízkosti Velké galerie.."
"Ty už jsi u strany tři sta dvacet dva?" ozval se z palandy neméně rozespalý hlas. Měla by ses krotit, jinak nám do příštího výtisku nic nezbude, prolétl vzduchem nevyslovený dodatek.
Další zmuchlaný kus papíru přistál v plechové nádobě. Na okamžik se zazdálo, že vzplál plameny, pak pohasl a začal mírně doutnat. "Já za to nemůžu. Řád jde do kytek, no. Už ani ten kodex nechce hořet.."
"Rozdělat oheň?!" Dvě slova, o tolik hlasitější, rozřízla vzduch. Chlapec vyskočil z postele a palanda se prudce zakymácela, tak, že ten nahoře pustil platný kodex a zatímco se chytal nápadných prohlubenin ve stěně, aby se chatrná konstrukce nevydala k zemi, kniha se mu zavřela. Ne že by na tom záleželo; patřil k těm, kteří by dokázali odříkat pětistou třetí stranu pozpátku a každé osmé slovo vynechat.
Pokoj se náhle rozzářil. Proud ohně proletěl vzduchem, a zatímco hrnec vybuchl explozí teplých barev, jedna z malých, ne úplně šikovně namířených částí podpálila pospávající dívce cíp sukně. Druhá rozevřela zbývající strany kdesi v půlce a doutnající látku udusila, aniž by si ta ležící něčeho všimla.
Když bylo vše podstatné zachráněno, zaujala pětice opět svá místa a bezbarvě pozorovala hrnec v tichu a nehybnu, které přerušovalo pouze škubání a muchlání stránek. Těžko říct, kdo měl toto upravené a rozšířené (kdysi dávno prý míval dvě strany, jak s ním zatápěli?) vydání na svědomí, každopádně vykazovalo až na několik drobných nedostatků samé klady. Hořelo pomalu, dlouho vydrželo a vydávalo spoustu tepla. Jediný problém pro domácí použití, který se nevztahoval k pálení na veřejnosti, představoval kouř. Před nějakou dobou se k nim vřítila napůl hysterická četa uklízeček v hrůze, že ten hustý černý dým linoucí se zpod dveří znamená nějaký ošklivý požár. Snažili se tedy problémům předcházet a začali hledat vhodnější materiál. Vyzkoušeli všechno možné a výsledkem jejich poctivé snahy byl - teď už konferenční - stolek s upilovanýma nohama, extra krátká košťata několika uklízeček a částečně rozebraná dřevěná výplň jednoho z boxů, nicméně tím si opatřili palivo na pár večeří a dost. Možná bylo na místě závidět těm z menších areálů v lesích, kde stačilo vylézt ven a nasbírat si dřeva, kolik je libo, ale Akademie stála v poušti. Jako na potvoru. Na druhou stranu nutno říct, že jinde než v Akademii se klobásy vyskytovaly pouze jako konečný produkt metabolismu.
Neuběhla ani minuta a ohníček začal skomírat znovu. Blondýna jakoby náhodou hodila zmuchlanou kouli po pospávající dívce, která se ke sledování události roku záhy připojila. O chvíli později se přidal i požárnický talent a doplnil kolečko okolo hrnce. Oheň se ztrácel. Živel se zjevně rozhodl nespolupracovat a navzdory všem fyzikálním zákonům (nebo alespoň těm, na které si všichni přítomní dokázali vzpomenout) si prostě zhasínal.
Z postele v rohu místnosti se zvedla další dívka a odkládajíc recenzi na jakousi střelnou zbraň se vydala mimořádnou situaci shlédnout také. "A má se tam kudy dostat kyslík?"
Začalo horečnaté pátrání. Hrnec byl pokaždé prorezlý, což s sebou neslo, že na nedostatek kyslíku nikdo z nich nikdy nepomyslel. Chlapec z palandy seskočil na zem a prudce uhnul do strany, čistě pro případ, že by se ho konstrukce rozhodla následovat. Chvilku cestoval pokojem, našel vše potřebné a vrátil se k nádobě s jakýmsi majzlíkem a kladivem. Když mu ostatní uhýbali z cesty, dva odchytil jako pomocné síly a chystal se prorazit stěnu.
"Nech toho, ještě si něco uděláš," varovala ho dívka v cípaté sukni a pokusila se mu nářadí vzít. Druhá strčila kodex do ruky té postávající krok za kroužkem a zkusila tu první zastavit. "Nech ho, on na to má štempl." Nakonec hoch přiložil majzlík na plech, rozmáchl se a přesně spočítanou silou udeřil. Nástroj odletěl stranou, prolétl mezi dvěma hlavami a přistál na podlaze.
"Ale ne!" zvolal nešťastný požárník. Předmět se zastavil kousek od čehosi zčernalého a napůl sypkého, co vzdáleně připomínalo tácek s klobásami.
Komentáře
Přehled komentářů
Je to strašně (ale strašně!) nepřehledné. Vůbec jsem se neorientovala v postavách, ztěží jsem vůbec zjistila, co se děje. Na jednu stranu to vypadá jako boj o přežití, na druhou stranu zcela v pohodě funguje roj uklízeček, jako by se nic nedělo. Konec je nepochopitelný a snaha o vtipnost, či snad zobrazení stavu tam, tady vyznívá křečovitě a vynuceně. Navíc, kde je logika, když tam mají FairyTale, který neumí rozdělat oheň?
Umíš lépe.
Re: Nadpisfurtuž
(Prox, 19. 6. 2010 22:52)
Oheň nebude hořet, když nemá přístup kyslíku. Nejmenované postavy jsou Shaelan a spol.
To už ani nemá být vtipné, spíš lhostejné a svým způsobem absurdní; využitím kodexu počínaje a schopností řešit ohýnek a spálit při tom večeři samotnou - a tím, jaké nasazení div-že-neusnu všichni vykazují - konče. Jenom odraz pár reálných 'událostí roku', které jednu stranu nezajímají a druhá je řeší s takovým úspěchem, až výsledek zničí. Uznávám, nepřehledné a pro někoho na úplně jiných vlnových délkách nejspíš nepochopitelné.
Re: Re: Nadpisfurtuž
(Elfairy, 20. 6. 2010 13:30)Asi to bude těma vlnama. Shaelana jsem v tom poznala, ale orientace během povídky je nemožná, alespoň z mého úhlu pohledu.
Nadpisfurtuž
(Elfairy, 19. 6. 2010 17:38)