Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hvězda a Mlhovina 1

15. 1. 2008

Victory Centauri stála u výběhu pro pegase a pozorovala popásající se zvířata. Paprsky vycházejícího slunce zářily na jejich zlatých a stříbrných žíních. Victory byla malá hubená dívka se světlými kudrnatými vlasy s mírným nádechem do stříbrně popelavé a zářícíma očima barvy ryzího stříbra, neklamný znak rodu Pegasi. Kdyby tasila světelný meč, který jí visel u pasu její tmavě zelené tuniky, jeho čepel by byla stříbrná.

Victory si povzdechla. Blížily se jí desáté narozeniny a ona stále ještě jezdila na výcvikových zvířatech, na kterých se ročně vystřídalo mnoho desítek studentů. Její mistr už jí dávno říkal, aby si vybrala svého pegase, ale ona se stále ještě nemohla rozhodnout kterého. Měla je ráda všechny stejně. Dívala se na bílé pegase se stříbrnými žíněmi a stříbrnými pírky na křídlech a na vraníky se zlatými žíněmi a pírky na křídlech. Všichni byli krásní, nevěděla, kterého si má vybrat. Žádný ji neupoutal natolik, jak by měl.

Otočila se a vydala se pomalou chůzí ke stájím. Její nejlepší přátelé Carinae a Sally říkali, že jakmile viděli ty jednorožce, které si později vybrali, oba věděli, že tenhle je ten pravý. Victory ale tenhle pocit ještě nezakusila. Zatímco Carinae si vybrala menší bílou klisnu se zelenými žíněmi, kopyty a očima, Sally si vzal bílého hřebce s černými kopyty, žíněmi, rohem a očima a tmavýma nohama a čumákem. Victory došla do stájí, prošla jimi přitom pozorovala jednorožce v boxech.

Cestou skoro vrazila do vysokého a hubeného chlapce s rozcuchanými světlými vlasy a žhnoucíma červenýma očima. „Hej! Dávej bacha, kam jdeš!“ ozval se naštvaně, ale pak zjistil, kdo to do něj málem narazil a ušklíbl se. Byl to Neyll, kluk, kterého Victory nesnášela. „A hele! Tak co, už sis vybrala nějakého toho vypelichaného pegase?“ zeptal se. „Co je ti do toho!“ odsekla Victory. „Aha. Takže ne. Máš takovou smůlu, že tu jsou samý herky, co?“ poznamenal ironicky. Kdyby Victory nebyla tak světlá, Neyll už by asi letěl o pár metrů dál. Neyll byl čistokrevný Shadow a podle toho se taky choval. Podrazák a provokatér.

Victory se otočila na podpatku, už se s ním nehodlala bavit. Věděla, že má krásného velkého celočerného hřebce, taky čistokrevného Shadow. Ani nevěděla, jak se jmenuje. Nezajímalo ji to. Rychlým krokem se vzdalovala a spěchala do Akademie. Když vyšla ze stájí, spatřila svého mistra, jak k ní uhání.

„Victory, musím na týden odletět. Ten týden máš volno. A za ten týden si vybereš svého pegase, nebo pak ten výběr učiním za tebe já. Je to jasný?“ prohlásil nesmlouvavě. Victory přikývla. „Ano, mistře,“ povzdechla si. Tak už jenom týden. Doufala, že se stane nějaký zázrak a ona si vybere dobře. Mistr se otočil a uháněl pryč. Victory se rozběhla do Akademie. Tohle musí hned říct Carinae.

Když vběhla do chodby, kde bydlely, začala z plných plic křičet: „Carinae! Carinae!“ Doběhla do pokoje a rozrazila dveře, ale pokoj byl prázdný. Sklo ve dveřích se podezřele zakymácelo, ale vydrželo. „Carinae!“ zavolala ještě jednou.

„Prosimtě, co tady hulákáš jak na lesy?“ozval se hlas z vedlejšího pokoje a ze dveří vykoukla střapatá černovlasá hlava. Sally. „Čau Sally, nevíš kde je Carinae?“ vyhrkla Victory. „No kde by byla? Na výcviku přece!“ Teprve teď si Victory uvědomila, že výcvik už začal a jen ona má volno. „Počkej, a jak to, že tam taky ještě nejsi?“ zeptala se podezíravě. „Mistr si určitě nevšiml, že výcvik už začal. A když jo, tak si nevšim, že tam nejsem. A když jo… tak mám průšvih!“ konstatoval. „Hele a nechceš tam náhodou jít?“ „Jo, už letím, jenom si tady ještě něco dodělám. Hned to bude.“ A zapadl zpátky do pokoje, který jako jediný na tom patře neměl skleněné, ale bytelné dřevěné dveře. Jiné se Sallyho přístupem vydržely tak… rekordně jedenáct a půl minuty.

Z pokoje se ozval tlumený výbuch a dveře s hlasitou ránou vyletěly z pantů. Victory, která už tyhle pokusy znala, stála prozíravě v jakž takž bezpečné vzdálenosti deseti metrů. Sally s hlasitým kašláním vyletěl z pokoje. Jeho obvykle bílá kůže byla téměř černá od popela, takže v ní černé oči zanikaly a vlasy, které měl Sally věčně rozcuchané, byly teď rozcuchané ještě mnohem hůř a při každém pohybu z nich vyletělo půl kila sazí. „To byl jenom takový malý pokus,“ vysvětloval. Pak popadl dveře, zasadil je zpátky do rámu, oprášil si ruce a s nevinným úsměvem šel směrem, kde na něj možná už půl hodiny čekal jeho mistr.

Victory rezignovaně zavrtěla hlavou a vydala se pryč. Vyšla z Akademie a přemýšlela, co asi tak bude dělat. Nechtělo se jí poslouchat ječení mistryně Carinae, ale na druhou stranu už ji také nebavilo neustále odpovídat Sallyho mistrovi na otázky typu: „Je tady Sally ještě pořád?“ nebo „Má s sebou jednorožce?“ apod.

Nakonec se vydala směrem ke stájím. Dobře věděla, že na výcvikových jednorožcích by jezdit neměla a už vůbec ne na vyjížďky, za to by ji její mistr zabil. Ale ten tu přece teď nebyl, takže… Po chvíli se ke stájím dostala a cestou minula několik starších studentů na jednorožcích. Pak ale zahlédla něco, co jí vyrazilo dech.

Na prostranství před stájemi bylo několik ošetřovatelů, kteří se ze všech sil snažili zkrotit černého pegase. Pegas se neustále vzpínal, vyhazoval, točil se dokolečka, kousla, kopal a snažil se vytrhnout a utéct. Prostě milé zvířátko. Byl poměrně vysoký, ale zase ne tak, jako někteří jednorožci. Zlaté žíně a pírka na křídlech vynikaly kontrastem k jeho jako uhel černé srsti. Victory pozorovala, jak se ho marně snaží zkrotit a dorvat do boxu. Ale ani pegas neměl neomezené zdroje sil a tak začal brzy jeho útok ztrácet na intenzitě. Po chvíli se ošetřovatelům povedlo ho dorvat do stáje a zamknout do boxu. Victory ho bylo líto, když slyšela rány, jak pegas kopal do stěn a dveří boxu.

Počkala, až ošetřovatelé vypadnou a pak opatrně vešla do stájí. Podle zvuku našla pegasův box poměrně snadno. Jakmile se ocitla poblíž, pegas sklopil uši, vycenil zuby a nakopl dveře tak silně, že Victory bezděky uskočila a praštila se o protější stěnu. Pak rychle odešla, osedlala si výcvikového plavého jednorožce a vydala se na krátkou projížďku kolem Akademie.

***

 Carinae se vracela z dopoledního výcviku. Mistryně jí zase skoro za všechno sprdla, ale na to už byla zvyklá. Přestože byla Carinae Hydra a její mistryně taky, obě se povahou velmi lišily. Carinae byla poměrně mírná, zato její mistryně měla ve zvyku se rychle naštvat a málokdy měla dobrou, co dobrou, i neutrální náladu. A to Carinae ani nebyla čistokrevná Hydra. Důkazem toho byly její dlouhé rovné vlasy barvy roztaveného zlata splývající jí až do půli zad. Na druhou stranu ale její jasně modré oči vypovídaly o tom, že skutečně Hydra je.

 Carinae měla menší bílou klisnu jednorožce se zelenými žíněmi, kopyty a očima. Taky nebyla čistokrevná, ale byla hodná a to Carinae stačilo. Jmenovala se Crystal. Přestože se Crystal snažila své paní vyhovět, její mistryni to nikdy nestačilo Proto byla Carinae ráda, že dneska výcvik s jednorožci nebude. Už se těšila, až budou jezdit na jízdárně s jiným mistrem, který snad nebude takový.

 Jak tak Carinae šla po Akademii ponořená do svých myšlenek, málem vrazila do někoho, koho by raději vůbec neviděla a ni o něm neslyšela. Carmen byla menší postavy a nedalo se o ní říct, že by byla hubená. Ale tlustá jak bečka, jak o ní prohlašoval Sally, taky nebyla. Měla černohnědé vlnité vlasy pod ramena a černé oči. Neustále na něco/někoho nadávala a řvát na ošetřovatele a uklízečky patřilo k jejím oblíbeným činnostem. Zakládala si na svém rodokmenu a na tom, že je čistokrevná FairyTale se stejně čistokrevným jednorožcem. Její prapraprababička kdysi zavraždila Pegasi a to dělalo z Carmen někoho, kdo si mohl dovolovat i na mistry. Mistryní řádu byla navíc už třicet let její babička. Takže Carmen v podstatě nedělala nic jiného, než že chodila po Akademii a buzerovala mistry i starší studenty, když zrovna žádný mistr nebyl po ruce.

„A hele! Čau Hydro, tak jak jde výcvik?“ zařvala Carmen, jako kdyby Carinae stála na druhém konci Akademie. „Nemusim ohluchnout, když se mě na něco ptáš, ne?“ odsekla Carinae a snažila se co nejrychleji zmizet. Ale Carmen nikdy nevynechala možnost, aby někoho shodila. „Co si o sobě myslíš, bastarde? Já si tady můžu řvát jak chci!“ zahulákala Carmen ještě hlasitěji. Carinae se v duchu podivila, jak může mít někdo tak výkonné hlasivky, ale než stihla odpovědět, ozval se zpoza rohu ječivý hlas: „Co tady ječíš jak na celou Akademii?!“ Carmen zbledla jako stěna a sladce se usmála. Byla to totiž její babička-Mistryně řádu. „Já? Já přece mluvím úplně potichu! To ječí tenhle ba-“ Carmen překvapeně zamrkala. Carinae totiž využila nepozorované chvilky a rychle se vypařila.

„Tak ještě se budeš vymlouvat?“ zaječela Mistryně, protože si za celou tu dobu Carinae vůbec nevšimla. „Tady žádnej bastard nikde není a nikdy nebyl a když to říkám já, tak je to pravda! Máš to přece v kodexu na každém rohu Akademie!!!“ Carmen pochopila, že tuhle bitvu prohrála a vypařila se skoro stejně rychle jako předtím Carinae. Mistryně řádu si ještě chvilku něco ječela pro sebe a pak se prudce otočila a vydala se směrem ke galeriím ve středu Akademie, aby se podívala na svojí sochu.

***

 Bytelné dřevěné dveře se prudce zabouchly (to byla jejich výhoda, při zabouchnutí se neroztříštily a navíc to slyšela celá Akademie a půlka TX3) a zpoza nich se ozvaly nadávky. „Ten blbec! Ten debil! Ten senilní dědek!“ Pak se ozvala rána, jak Sally čímsi praštil o stěnu. Poté vyšel s úsměvem pokoje a pozdravil asi tři další studenty z patra, které přilákal podezřelý hluk (byli tam noví, takže ještě nevěděly, že tohle je úplně normální).

 „Dávej si bacha, jednou ty dveře skončí jako ten skleneněj zbytek všude kolem!“ křikla na něj jedna Shadow, která byla asi o dva roky starší než on. Sally cosi zabručel a opatrně zaklepal na skleněné dveře od pokoje Carinae a Victory, aby se nerozbily. „Co je?“ ozval se otrávený hlas z pokoje. Sally otevřel dveře a nakoukl do pokoje, kde byl takový nepořádek, že to udivilo i jeho, a to už bylo co říct.

 „Kdo je tu?“ „Já! Kdo asi!“ Carinae se vynořila zpoza skříně, kterou se pokoušela zavřít. Neúspěšně. Vší silou se opřela do dveří, ale ty se ne a ne zavřít. Pak rezignovaně ustoupila, napřáhla ruku a dveře se zavřely. Oddechla si. „Hotovo. Co tu děláš?“ „Chtěl jsem se zeptat, jestli odpoledne nechcete něco podniknout,“ nadhodil a opatrně za sebou zase zavřel, což neměl dělat, protože zrovna v tu chvíli chtěla do pokoje vejít Victory. Do dveří narazila sice jen maličko, ale stačilo to nato, aby se sklo rozhodlo opustit rám. S ránou a zvukem tříštěného skla vypadlo sklo rovnou na Sallyho. Sally zaječel a uskočil, takže omylem nohou vyrazil i spodní polovinu skla ve dveřích.

 Victory vešla do pokoje a Sally se tvářil jako by se nic nestalo. „Příště si dávej bacha, kde zavíráš!“ zabručela. „No co koukáš! Já to spravovat nebudu!“ vybafla po chvilce až se Sally lekl a honem začal sklo dávat levitací dohromady. Po chvíli namáhavé práce zjistil, že se mu jeden střep někam zatoulal. Začal ho hledat po podlaze, ale ne a ne ho najít. „Já prostě nevím, kde je!“ prohlásil po chvíli. Pak náhle vítězně vykřikl a vrhl se po střepu, který právě našel. Teprve pak si uvědomil svou chybu a pozoroval, jak se mu střepy znovu vysypaly a rozmlátily se ještě víc. „Ach jo.“

 Carinae a Victory pozorovaly Sallyho snažení a dusily se smíchy. Když se potom rozhodl proměnit střepy v transferaci a v rámu dveří zase zpátky ve sklo, radši šly dál. Tyhle pokusy obvykle nekončily dobře. Sallyho první transferace byla směřovaná nahoru. Ale DarkWhite zvolil moc velkou rychlost a když se transferace proměnila zpátky v tabuli skla, setrvačností se opět vytřískala. Druhá transferace už tak rychlá nebyla, ale Sally si nějak nespočítal úhel a místo zaskleného rámu jim udělal vyklápěcí okno.

 „Šikovné,“ konstatoval. Zbylé střepy sesbíral s tím, že s tím později něco udělá. Tohle „později“ bylo většinou tak nejméně „za půl roku“, takže Victory i Carinae už počítaly s tím, že sklo prostě ve dveřích mít asi nebudou, pokud nezavolají uklízečku. Dole byla tabule skla daná tak, že byla absolutně symetricky vodorovně v rámu. Ale neměla panty, takže nešla otáčet. No prostě dokonalá oprava. Ale Sally považoval dolní sklo za ukončenou věc a nehodlal se jím déle zabývat.

 „Tak co? Nechcete přece jen něco podniknout?“ ozval se Sally, když odnesl střepy. „Můžeme,“ pokrčila rameny Victory. „Ale co?“ zeptala se Carinae. „Já nevim, co třeba spálit ten kodex, co má Mistryně řádu na dveřích?“ navrhl Sally. Victory zazářily oči. „A na kterých?“ V tu chvíli se ale na chodbě ozval hlas nepochybně patřící mistrovi. „Kdo tady chce pálit jaký kodex?“

Sally si začal pískat notoricky známou písničku a tvářil se u toho tak nevinně, jak už se to za ten čas, co byl na Akademii, naučil. Ale mistr byl poměrně mladý a tolerantní, takže už se k tomuto tématu nevracel. „Nejsem tady kvůli pálení kodexu, ale mám vám oznámit, že protože jste na patře jen tři, budete mít další tři kolegyně. Dvě budou vedle v pokoji a jedna s tebou,“ otočil se na Sallyho a ten se zatvářil tak zoufale, že Carinae vybuchla smíchy. „No, budeš si muset zvykat,“ prohlásil mistr. „Budou tu během pěti minut, tak se připravte,“ dodal a přejel pohledem strašný binec v pokoji a zastavil se na dveřích. „Originální dveře,“ řekl ještě když odcházel, ale protože nebyl zvyklý na sklo trčící z rámu, pořádně se o ostrou hranu nakopl. Sklo to zázrakem vydrželo a mistr odskákal po druhé noze pryč.

„To je teda bomba!“ zabručel Sally otráveně. „Ale no tak, aspoň už nebudeš moct dělat v pokoji ty svoje pokusy,“ ušklíbla se Victory. Sally najednou zbledl ještě víc než obvykle a vylítnul z pokoje a při cestě se málem praštil o trčící sklo. Dveře nechal spěchem otevřené a tak Victory i Carinae mohly vidět Sallyho pokoj. Všude byla spousta popela a prachu, který měl podezřelou fialovou barvu. Na jedné stěně se vyjímal obrovský zelenožlutý flek a podlaha byla politá jakousi kyselinou, která vypálila do koberce obrovskou díru. Protější stěna byla kapku ohořelá a dveře vypadaly z opačné strany už vůbec ne tak bytelně. Kliku už neměly, takže se daly otevírat jen levitací a zámek byl roztavený. No prostě na pokoji bylo znát to, že Sally dělal v pokoji ty svoje pověstné pokusy.

Obzvlášť známý byl ten, při kterém Sally omylem zamořil strašným smradem celou Akademii navzdory její velikosti. Mistryně řádu se tenkrát pokoušela vypátrat viníka, což naštěstí díky rozšíření smradu nebylo možné. Naštěstí byl plyn poměrně těkavý, takže po dvouměsíční dočasné evakuaci Akademie zmizel. Situaci také ztěžovala nízká viditelnost, protože plyn byl neonově zelený a barvil. Po návratu studentů, mistrů i jednorožců do Akademie měl všechen mramor zelený nádech. Na některých sochách to bylo dosud znát.

Bleskově uklidil nejbližší nepořádek a Victory mu pomohla vyhnat větrem popel z pokoje(ještě ten večer si mistři říkali, co se to tam objevilo za mračno). Carinae přišla s nápadem poprosit některého Shadow, aby dal pokoj aspoň trochu do pořádku, ale už to nestihli. Ve dveřích se objevila štíhlá dívka s velkýma modrýma očima a bílými kudrnami v tyrkysově modré tunice.

„Ahoj,“ prohlásila nesměle. Všichni tři vypadali úklidu pokoje poněkud černožlutofialiovozeleně, takže se jich asi trošku lekla. „Ahoj,“ odpověděli trojhlasně. „Já jsem Gabrielle Centauri. A vy?“ představila se. „Já jsem Victory. Bydlím vedle, tak se tu šťastně zabydli,“ konstatovala s úsměvem a vypařila se. „Já jsem Carinae, bydlím s ní,“ dodala Carinae a zmizela taktéž. „Hm. Já jsem Sally,“ řekl opatrně. „A bydlím tady,“ dodal ještě. „Hmmmmmmm… Je to tu… velmi zajímavé,“ řekla opatrně Gabrielle a vešla dál do pokoje.

Sally se rychle vypařil, než uslyšel uširvoucí zaječení. Rychle se vrátil do pokoje a uviděl naprosto zkamenělou Gabrielle jak civí do skříně, odkud právě pochodovali čtyři obrovští pavouci. „Jejda, asi jsem pořádně nezavřel ten prášek, co jsem si tam dal,“ prohlásil. „To se spraví,“ vyhrkl a vylétl pokoje. „Victory!“ zařval. On sám si nechtěl rozmlátit strop nebo podlahu transferací.

V ten moment vyběhla z posledního pokoje v řadě vysoká blondýna s jantarovýma očima. „Co je?“ zeptala se. Měla na sobě černou bojovou kombinézu a světelný meč měla připnutý k pasu. Na diplomatku zrovna nevypadala a navíc byla o půl hlavy vyšší než Sally. „Pojď se podívat,“ řekl opatrně Sally a rozběhl se zpátky. Amazonka ho následovala. Gabrielle stála pořád na tom samém místě a zírala na pochodující pavouky. „Teda!“ prohlásila amazonka. Ale pak si uvědomila, že musí zakročit. Vrhla pohrdavý pohled na Sallyho, vytasila stříbrný světelný meč a v elegantních otočkách rozsekala pavouky i s podlahou. „Jejda! No, vy už si s tím poradíte,“ prohlásila omluvně. Pak se rozhlédla po pokoji. „Tady se to ztratí.“ A odešla z pokoje. Teď byla řada na Sallym, aby se divil. „Teda!“ vydechl, když se koukal na drť, která byla dřív čtyřmi pavouky.

Dveře se prudce rozevřely a dovnitř vtrhla Victory. „Co jsi to chtěl?“

***

 Odpoledne strávily nově příchozí zabydlováním a obhlížením po okolí. Po tom, co se amazonka se svou spolubydlící(svojí sestrou, taky Shadow) podívaly k Victory a Carinae do pokoje, kde uviděly jejich dveře a strašný bordel a potom k Sallymu, kde spatřily to, co dokázal jenom Sally, udělaly si na trojici svůj názor. Přesto se všichni navzájem představili. Amazonka se jmenovala Shadow Xantipa Centauri a její sestra, která jí byla neuvěřitelně podobná, přestože byla o dva roky mladší, Shadow Wera Centauri. Gabrielle už znali a nijak se jim nezamlouvala. Vypadala dost rozmazleně a přecitlivěle. Na druhou stranu, Xantipa byla až moc bojovná a útočná. Wera zase ctila do posledního detailu kodex a v mistrech viděla neotřesitelnou autoritu. Vyhlídky Victory, Carinae a Sallyho nebyly zrovna růžové, protože to vypadalo, že trojice je až náramně dobře sehraná. Taky se dozvěděly, že Gabrielle je jejich vzdálená sestřenice.

 Sally se nakonec musel vzdát toho, že něco podniknou a uklízel si pokoj. Carinae a Victory se rozhodly, že ho v tom nenechají samotného a uklízely taky. Po tom, co Sally uklidil všechno, co se mu válelo po podlaze, na postelích a poličkách, přemluvila Gabrielle Xantipu, aby dala do pořádku koberec, stěny a dveře.

Sally radši rychle utekl za Victory a Carinae, ale ty právě skončily s úklidem, a tak se vydaly do klubovny, která byla pod schody vedoucími naproti pokojům. Klubovna byla kruhová místnost s krbem, stolkem a několika křesly. Vedla z ní další chodba do malých stájí, kde měly Sally a Carinae své jednorožce. U stěny klubovny vedle odbočky ke stájím byly skříňky. Byly poměrně malé, takže narvat do nich všechno, co jste chtěli bylo naprosto nemožné.

„Myslíte, že už tam mají jednorožce?“ zeptala se najednou Carinae a kývla směrem ke stájím. Sally pokrčil rameny. „Možný to je, ale není to jistý.“ „Každopádně se tam můžeme podívat, ne?“ navrhla Victory. Carinae kývla a společně se vydali ke stájím. Sešli pár schodů a ocitli se mezi boxy. A jednorožci všech tří nově příchozích tam skutečně byli. V nejbližším boxu stála Crystal sama samotinká. Už za týden tady bude s mým pegasem, pomyslela si Victory. V prostředním boxu byl Ray, Sallyho jednorožec a ještě jeden hřebec. Byl celý černý s modrými žíněmi, kopyty a očima a bílým rohem.

„Zvláštní kříženec Hydry a Shadow, co?“ prohodila Carinae a pozorovala velkého hřebce. „Jo. Ke Gabrielle se ale moc nehodí,“ pokývala hlavou Victory. Ve třetím boxu byli další dva jednorožci. Jeden čistokrevný Shadow, celý černý se zvlněnou hřívou a druhý menší vybělující, s bílou lysinou. Větší byl hřebec zatímco ta menší klisna. Vypadalo to, že si navzájem nevadí, zato Ray si s hřebcem Gabrielle příliš nerozuměli. Co chvíli po sobě vyjeli a pokoušeli se jeden druhého kousnout. „Bezva,“ konstatoval Sally, když chvilku Raye pozoroval. „Vypadá to, že Ray si s tím bastardem rozumí asi stejně jako já s Gabrielle.“ „Ale no tak. Uvidíš, že si na sebe zvyknete,“ utěšovala ho Carinae.

Ray ale byl v nevýhodě. Byl menší a Gabriellin hřebec ho postupně zatlačoval do rohu boxu. „A dost, na tohle se nemůžu dívat!“ prohlásil Sally, vešel do boxu, mrštně se vyhnul kopanci od černého jednorožce a vyvedl Raye ven. Otevřel dveře Crystalina boxu a zavedl tam Raye. „Tak to bude lepší,“ řekl spokojeně, když se díval jak kříženec Hydry a Shadow bezmocně zírá na bílého hřebce. Ray si s Crystal rozuměl dobře, takže řešení to bylo dobré až na jeden nedostatek. „Je ti doufám jasný, že až si sem přivedu svého pegase, tak Ray pomaže zpátky?!“ pravila Victory poměrně důrazně. Vzhledem k jejímu potenciálu to opravdu důrazné bylo. Sally cosi zabručel o vzteklých bastardech , otočil se a šel zpátky do klubovny.

***

 Victory nemohla usnout. Ne že by jí rušil rámus odvedle, na ten byla zvyklá, ale musela myslet na pegase, kterého se dnes pokoušeli ošetřovatelé zkrotit. Nikdo do jeho boxu nesměl, takže určitě nedostal nic k jídlu. Navíc byl divoký a chyběla mu svoboda. Chudák… Vyhlédla z okna a spatřila hvězdy a ostatní planety této soustavy. Rozhodla se. Tiše vyklouzla z postele, oblékla si svou tmavou tuniku, připnula si k pasu světelný meč, plné kapsy si narvala dobrotami pro pegase a potichu vyběhla z pokoje, přičemž nejen že praštila vyčnívající tabulí skla do protější stěny, ale málem se bouchla do nohy a vzpomněla si na mistra, který k nim odpoledne přišel.

Potichu běžela chodbami Akademie, proběhla galeriemi a vyběhla ven z budovy. Dostala se ke stájím, zkontrolovala, že nikdo není poblíž a vešla do budovy stájí. Potmě se ale pegasův box hledal poměrně těžko, protože už nebyly slyšet rány, jak kopal do stěn a dveří boxu. Aktivovala světelný meč a postupně si svítila do boxů, až našla ten, v kterém se ozvalo, když se přiblížila, dupání a nervózní frkání a hrabání kopyty. To je to pravé, pomyslela si a radši světelný meč deaktivovala.

Opatrně se k boxu přiblížila a mluvila na pegase tichým uklidňujícím hlasem. Vzhledem k vyčerpání, které se dostavilo, když celé odpoledne kopal do dveří boxu, už se na to pegas ani nezmohl. Opatrně přistoupila až ke dveřím boxu, pegas stál v jeho nejvzdálenějším koutě. Victory mu opatrně prohodila mříží jablko a ustoupila. Pegas se po chvilce přišel podívat, co to je. Překvapeně jablko očichal a pak ho rychle slupnul a vycouval zpátky.

Takhle to notnou chvíli pokračovalo, až pegas už necouval a na Victory si začal pomalu zvykat. Pak ale Victory zjistila, že obloha začíná na východě světlat a jí docházejí dobroty. Když mu dala poslední jablko, zcela automaticky vsunula ruku mezi mříže a pegase pohladila po hlavě. Takhle to vždycky dělala, když krmila výcvikové jednorožce. Když si uvědomila, co to udělala, ztuhla a nebyla schopná nic udělat. Pegas se na ní chvilku překvapeně díval a pak opatrně vycouval. Victory se rychle otočila a vyběhla ze stájí. Tohle mohlo skončit pořádným kousnutím!

Došla se ještě podívat, co dělají pegasové v ohradě, které ošetřovatelé nedali do boxů a pak zamířila zpátky do Akademie.

***

 Sally se večer vrátil do pokoje a první reakcí bylo to, že si pomyslel, že vlezl někomu jinému do pokoje. Rozhlédl se, ale když uviděl, že jeho postel je stále stejně černožlutofialovozelená, uvědomil si, že to je jeho pokoj. Ale vypadal zcela jinak. Stěny byly vymalovány nebesky modrou barvou, koberec byl jako nový a všude bylo uklizeno a čisto. Dveře byly opravené. Takže Sally mohl vylézt z pokoje, aniž by byl nucen si procvičit levitaci, nebo je proměnit v transferaci. „Teda!“ ulétlo mu. Gabrielle vykoukla zpoza skříně. „Co je?“ zeptala se nepřátelsky. „Kvůli tobě to tady musely holky celý odpoledne předělávat!“ „Ale nemusely…“ zabručel Sally a zasedl na židli, která se pod ním kupodivu nepodlomila. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že stále sedí na židli a znuděně vstal.

 „Hej! Kde je moje laboratorní souprava!“ vykřikl náhle, když se po pokoji rozhlédl. „Ve skříni! Přece to tady nebude strašit!“ odsekla Gabrielle a otočila se na něj, až jí bílé kudrny zavlály kolem obličeje. „A všechen ten ostatní binec taky!“ Sally na to nic neřekl a otevřel skříň. Opatrně začal vyndávat jednu baňku za druhou a pokládal je na stůl. Když si vyndal všechno, co potřeboval, vzal to do náručí a odešel z pokoje. Zabouchl dveře levitací a odešel do klubovny, kde laboratorní sestavu zase spojil dohromady. Tady to bude bezpečnější, pomyslel si.

 O chvíli později si uvědomil, že ten prášek, po kterém vyrostli pavouci, si nechal v pokoji. Rychle od bublajících tekutin v baňkách a kádinkách odběhl a zasvištěl do pokoje, Chvíli se zoufale přehraboval ve skříni, ale nemohl to najít. „Rychle, rychle!“ říkal si potichu. Pak vítězně prášek vytáhl zespoda a vzápětí uslyšel výbuch. „Ach jo, zase pozdě…“

 Naházel všechny věci zpátky do skříně kromě prášku, který opatrně položil nahoru. Potom vyběhl z pokoje a vletěl do klubovny. Když zjistil, že stěny jsou začernalé a ohořelé, rychle začal baňky sklízet. Všechno to sbalil a vypadl z klubovny. Ale pozdě. Na chodbě se málem srazil s Xantipou a Werou. Xantipa se sladce ironicky usmála. „Ahoj Sally, nevíš, kdo tady dělá ty strašný výbuchy?“

***

 Carinae odešla na výcvik jako první, jako vždycky. Musela tam být o deset minut dřív, protože jinak by ji mistryně asi sežrala. Hned po ní šla Wera a Gabrielle a Xantipa chvíli po nich. Ale ještě předtím než odešla, vtrhla do pokoje, kde byl teď už jen Sally. „Hele, frajere, laskavě si zajisti opravu klubovny. Do odpoledne ať to je, jinak na tebe použiju ten tvůj pavoučí prášek!“

 Sally ale ne a ne odejít. Pořád něco kutil v pokoji a Victory marně čekala, až odejde. Nakonec to vzdala a šla k němu do pokoje. „Sally, tu opravu klubovny bys fakt měl zařídit,“ začala. „Nojo, ale já mám mezi uklízečkami svojí sestřenici a ta by mě zavraždila,“ namítl Sally nešťastně. „Ale prosímtě, vždyť snad nemá schopnosti, ne?“ „To ne, ale…“ „Tak vidíš! A teď to padej nahlásit a potom jdi na výcvik, už máš zase půl hodiny zpoždění a Retard možná není tak slepej a blbej jako jeho páníček!“ Retard byl totiž jednorožec Sallyho mistra.

 Sally opravdu za chvíli odešel a Victory toho využila a rychle se vypařila do stájí, dokud na patře nebyly uklízečky. Ale ve stájích bylo rušno. Všude bylo plno ošetřovatelů, údržbářů a uklízeček. Ach jo, tohle není dobrý, pomyslela si Victory. Všichni se na ní nevraživě dívali a šance, že by jí u pegase někdo přistihnul byla stoprocentní. Když pak potkala před stájemi Alaina, což byl stejně jako Neyll jeden z nejlepších přátel Carmen, uvědomila si, že tohle není dobrý nápad.

 Ale odradit se nenechala a po chvilce opět šla k boxu, ve kterém byl pegas. Když uslyšel její hlas, došel skoro ke dveřím do boxu a čekal, že mu dá něco dobrého. A Victory ho nezklamala a rychle mu prohodila do boxu několik dobrot. Pak se přesunula k vedlejšímu boxu a dělala, že něco dává jednorožci, který byl vevnitř. Přitom ale stále mluvila k pegasovi.

Tak u pegase strávila celé dopoledne. Když už chtěla jít na oběd, zastavila ji mistryně, kterou Victory skoro neznala, ale věděla o ní, že je velmi stará. „Chtěla bys toho pegase, viď?“ zeptala se vlídně. Victory nevěděla, co na to říct. Nechtěla lhát, ale na druhou stranu se jí nechtělo přiznat, že pegase chce, protože by se mohlo prozradit, že u něj strávila celou noc a dopoledne.

„No… ano, totiž trošku…“ koktala. „A on je divoký, že? Ještě ho nezkrotili. A ty ho potřebuješ do konce týdne, jinak ti mistr vybere nového, nemám pravdu? Ale zkrotit pegase trvá dlouho. Mnohem déle, než si představuješ. Dej si pozor, je nebezpečný a nikdy z něj jeho divokost zcela nevymizí,“ řekla a pak se otočila a odešla. Victory za ní zírala a přemýšlela, jaký význam pro ní tahle slova mají. Věděla to, co jí mistryně řekla, ale trošku jí to vyznělo tak, že jí mistryně dovolí pegase zkrotit. Victory věděla, že pokud se to nepodaří jí, tak pak už žádnému ošetřovateli. Ano, musí si získat důvěru pegase. Ještě dnes zkusí vejít k němu do boxu a dát mu něco k jídlu. Dobroty, které mu nosila mu totiž rozhodně nemohly stačit.

Když zvažovala svoje rozhodnutí cestou na oběd, říkala si, jestli je správné, že takhle riskuje, ale nějaký hlas jí říkal, že pokud to neudělá, vybere jí pegase mistr. Bude to nebezpečné, pegas je divoký, říkala si, ale nemínila od plánu ustoupit. Pak ji napadlo jméno. Wizard. Ano, tak mu bude říkat. Hodí se to k němu. Hluboce se nadechla, aby se uklidnila, ale nepomáhalo to. Pokud to dnes v noci nedokáže, zhroutí se jí její sen o tom, že si vybere toho pravého pegase. Ne, nesmím na tohle myslet, připomenula se důrazně. Dnes v noci to dokáže. Prostě musí.

***

Carinae ani Sally na obědě ještě nebyli, zato tam byla Carmen s celou svojí partou. V této partě byli celkem čtyři členové. Kromě Carmen a Neylla to byli ještě Alain a Erick. Zatímco Neyll i Carmen byli čistokrevní, Alain s Erickem byli kříženci dvou rodů, takže bylo ku podivu, že se s nimi Carmen vůbec stýká. Alain byl kříženec Starshina a FairyTale, zatímco Erick DarkWhite a Shadow. Alain měl tmavě hnědé kudrnaté vlasy a zelené oči, což už samo o sobě dokazovalo, že není čistokrevný a Erick měl blond vlasy a mandlové oči-jasná známka toho, že je Shadow, ale ne čistokrevný.

Victory všechny čtyři nesnášela a vztahy byly vzájemné. Když okolo nich procházela, pokoušela se je ignorovat, ale prostě to nešlo. „A hele, pořád ještě nemáš nějakého toho vypelichaného pegase?“ rýpnul si Alain. „To tebe s tim kříženým bastardem vůbec nemusí zajímat,“ odsekla Victory. Na slovní potyčky už byla zvyklá. „Tak to pomalu! Starbright je sice kříženec, ale je mnohem lepší, než výcvikové herky, na kterých jezdíš ty!“

Na tohle už Victory neměla odpověď. Starbright byl velmi krásný tmavě hnědý hřebec s červenými žíněmi, které postupně přecházely do zlaté barvy a byly mírně zvlněné a dlouhé. Žlutá kopyta byla znakem FairyTale stejně tak jako černý roh a černé oči byly znakem Starshina. Přešla okolo nich už bez dalších poznámek, jenom Neyll za ní ještě křiknul cosi ve stylu, že si výcvikové plaváky může nechat a klidně si je může i zapřáhnout.

Gabrielle a Wera seděly u stolu opodál a pochechtávaly se. Victory nikde neviděla Xantipu, ale to vůbec nebylo směrodatné, protože se uměla tak dobře skrývat, že když nechtěla, aby ji někdo viděl, tak ji opravdu nebylo možné spatřit. Victory si sedla ke stolu, který byl co nejdál od Carmen i od Gabrielle a Wery a rychle do sebe začala házet oběd.

Po chvíli ale uslyšela z chodby dva hádající se hlasy. „Ale já jsem jim to říkal! Nemůžu za to, že se na to vykašlaly!“ „To tak vykládej někomu jinýmu!“ Vzápětí se do jídelny vřítil Sally s Xantipou v závěsu. Měla ruku položenou na rukojeti světelného meče a nevypadala moc mírumilovně. Kdyby Victory nebyla tak světlá, mohla by Xantipu v pohodě smést, ale to by neudělala.

Pak se ale Sally naštval. Otočil se, pohlédl na talíř Neylla, ten se proměnil v transferaci a ta letěla rovnou na Xantipu. „Hej!“ vykřikl Neyll, když mu zmizel oběd. Xantipa napřáhla ruku a vytvořila silový štít. Ale transferace byla příliš silná. Kdyby silový štít nevybouchl tak silně, mohla Xantipa ještě dostat třetinovou dávku. Sally se prudce otočil a světelným mečem odrazil transferaci Neylla. Xantipa aktivovala svůj světelný meč, elegantním saltem se přenesla za Sallyho a zaútočila. Sally to vykryl a spustila se bitka. Neyll nechtěl zkazit útok Xantipy, takže nemohl dělat v podstatě nic, stejně tak jako Victory, která rychle dojídala oběd, aby nebyla v jídelně, až se sem přiřítí milión uklízeček a kuchařek. Ale už bylo pozdě. Jedna kuchařka si všimla toho, co se tam děje a zaječela na celou jídelnu. „Okamžitě toho nechte!“

Carmen, Neyll, Erick a Alain ztuhli a vypařili se tak rychle, že to rychleji už nešlo. Ještě štěstí, že kuchařka se do jídelny nemohla dostat přímo, takže Victory získala pár cenných vteřin navíc. Nechala oběd obědem, levitací odhodila Sallyho do chodby a sama zasvištěla za ním. Gabrielle a Wera se rozhodly, že zůstanou. Kuchařka v tu chvíli vletěla do jídelny a viděla jenom Xantipu s rozžehnutým světelným mečem a obědvající Gabrielle a Weru. „Tak tohle se vám nevyplatí!“ zasyčela zlostně a šla žalovat.

***

 Carinae byla až do večera na výcviku. Poslední týdny jí mistryně dřela, takže chudák Carinae nedělala nic jiného, než že byla na výcviku nebo něco trénovala. Sally byl donucen svou sestřenicí pomáhat při úklidu klubovny a Victory neměla chuť být v pokoji, bylo to příliš blízko Xantipy. Ale nechtěla se ani potloukat po Akademii. Uklízečky ji neměly moc rády a mohla by potkat Carmen nebo někoho z její party. A tak se rozhodla, že půjde do stájí.

 Když vešla do budovy stájí, ke svému překvapení zjistila, že tam ani moc ošetřovatelů není. Šla už automaticky k boxu Wizarda, který jí k jejímu neskonalému údivu dokonce zaržál na pozdrav. Většinu odpoledne strávila tím, že ho krmila různými dobrotami, které sehnala ve skladu. Jí samotné už totiž došly. Když od něj k večeru odcházela, pohladila ho a Wizard už ani neuhýbal. Přesto si nebyla jistá, jestli je rozumný nápad chodit k němu do boxu. Ale věděla, že to musí alespoň zkusit.

 Carinae už byla v pokoji a vypadala velmi ztrhaně. „Ahoj, tak co výcvik?“ zeptala se Victory starostlivě. Carinae zavrtěla zlatovlasou hlavou a rezignovaně mávla rukou. „Mistryně mi řekla, že další výcvik už u mě nemá cenu…“ „Cože?!“ vykřikla Victory se směsí překvapení a rozhořčení. „Jo. Nemám prý potenciál, nesnažím se a prostě jsem pozadu a neumím to, co bych měla,“ řekla smutně Carinae. „Tak to ne! Nic takového! Jdu si hned stěžovat k mistryni… mistryni…“

Victory nevěděla, jak se mistryně, se kterou dopoledne mluvila, jmenuje, ale rozhodla se to zjistit. „Počkej, zjistím jak se jmenuje a najdu ji. Je to dobrá mistryně, ta na tebe určitě bude hodnější.“ Carinae se na Victory nešťastně podívala. „Jak vypadala?“ Victory se zamyslela. „No, měla dlouhé vlnité světle hnědé vlasy po pás s ofinou a jasné zelené oči. Byla dost hubená a spíš menší postavy. Asi Starshine, ale nevím to jistě,“ odvětila Victory. „Tak tu neznám.“ „Pojď. Najdeme ji,“ prohlásila Victory. Carinae neochotně vstala a vydala se za Victory.

Nejdřív šly za Sallym, který stále ještě musel uklízet klubovnu, ale ten o žádné takové mistryni nevěděl. Ani Carinae ani Victory neměly chuť chodit se ptát Gabrielle, Wery nebo Xantipy, a tak se vydaly jen tak po Akademii. Po chvíli chození jen tak usoudily, že takhle mistryni asi nenajdou, a tak si dodaly odvahy a šly k jízdárně, kde byl nějaký mistr téměř neustále. A ani tentokrát se nedočkaly zklamání. Okolo jízdárny se motal mistr, evidentně Hydra, a něco nebo někoho hledal. Victory hlasitě zakašlala a Carinae se tomu musela zasmát. Mistr se k nim otočil. Victory mu popsala mistryni, kterou hledaly a doufala, že ji zná a pozná ji z jejího popisu. Mistr se na chvíli zamyslel, ale pak zavrtěl hlavou. „Nevím, kdo by to mohl být.“

Victory s Carinae zamířily o kus dál, když je po dvou metrech zastavilo mistrovo zavolání. „Počkejte! Už jsem si vzpomněl! Je to velmi mocná Starshinovská mistryně Maryonne. Najdete jí pravděpodobně… no vlastně nikdo nikdy neví, kde ji potká.“ Victory za ním zakřičela co si jako „Díky“ a uháněla směrem k Akademii s Carinae v patách. „Počkej, kam běžíš? Vždyť nevíme, kde ta Maryonne je!“ křikla Carinae po chvilce. „Já nevím, prostě si myslím, že je uvnitř. Mohla bych ji zkusit najít telepaticky, ale nesázím na to,“ pokrčila rameny Victory. „Fajn. Tak to zkusíme, ne? Když jedna z nás něco zajímavého najde, dá vědět a půjde se tam,“ navrhla Carinae a zavřela oči, aby se mohla lépe soustředit.

Po chvíli marného hledání náhle Victory vykřikla. „Je ve stájích!“ Carinae za chviličku přikývla. „Jo, je. Tak jdeme.“ Vydaly se do stájí, tam, kde tušily mistryni Maryonne. A opravdu tam byla. Stejná jako když zastavila Victory dopoledne. Victory už se k ní chtěla vydat, ale Carinae jí zarazila. „Tohle si musím zařídit já,“ řekla tiše a vydala se za mistryní. Chvíli spolu tiše hovořily a pak se Carinae celá zářící vrátila. Paprsky zapadajícího slunce se jí třpytily na vlasech, takže vypadaly jako roztavené zlato. „Zítra prý si mě přijde vyzkoušet a moje Ježibaba u toho nebude!“ vykřikla nadšeně. „To je bezva!“ řekla nadšeně Victory, ale začínalo ji tížit vědomí, že už brzy vejde k Wizardovi do boxu… Navíc ji zmáhala únava, protože předešlý den spala jen pár hodin před svítáním. Zamaskovala zívnutí a pak se s šťastnou Carinae vydala na večeři.

***

 Sallyho už ten večer nepotkaly, ale z jeho pokoje byly slyšet naštvané hlasy. Přesněji, Gabrielle a Sally se do krve pohádali a z mladé Hydry se vyklubala velmi urážlivá a přecitlivělá dívka. Xantipa ani Wera se do tohoto sporu zatím rozhodly nemíchat, což Sally jistě uvítal. Ale počítal s tím, že zítra se musí připravit na nevyhnutelnou bitku proti Xantipě a možná že i proti Gabrielle.

 Přestože Carinae usnula poměrně brzy, Victory se nebyla jistá, kdy by měla vyrazit. Nejraději by taky usnula, ale věděla, že to si nemůže dovolit. Přemýšlela, zda už ošetřovatelé a uklízečky vypadli a pořád si říkala, co všechno se jí může stát. Bála se. A to nejen toho, že by ji mohli ošetřovatelé prásknout. Wizard byl divoký pegas a byl nebezpečný. Ale pak se rozhodla. Tiše vstala a vyběhla z pokoje. Když šla po chodbě a dívala se oknem na zářící hvězdy, přemýšlela, že se ještě vrátí, ale nohy ji nesly pomalu, ale jistě směrem ke stájím.

 Když vyšla ven z Akademie, bylo něco málo před půlnocí. Ještě se můžu vrátit, říkala si potichu. Ještě je čas na to, abych se otočila zpátky… Ale nevrátila se. Věděla, že to musí udělat. Vstoupila do stájí a opatrně se rozhlédla. Nikde nikdo nebyl a všude byla tma. Ach jo, proč tady jen nemůže být nějaká FairyTale, pomyslela si. Oheň namísto žíní by se jí v téhle tmě náramně hodil. Když tápala v chodbě mezi boxy, náhle uslyšela známé zaržání. „Wizarde!“ zavolala potichu. V odpověď se jí Wizard opět ozval zaržáním. Victory došla k jeho boxu a vhodila mu dovnitř dobrotu. Pak ho pohladila. Ruka se jí třásla a dýchalo se jí těžce, ale pak začala opatrně otvírat dveře k jeho boxu

Wizard ji chvilku pozoroval, pak zacouval do rohu a Victory vstoupila k němu do boxu. Wizard se začal tvářit nedůvěřivě. Victory opatrně vzala do ruky věci, které si připravila. Pomalu k němu hovořila a přitom opatrně šla směrem ke žlabu. Wizard couval a Victory jen čekala, kdy proti ní vyrazí. Ale nezaútočil a ona mu dala pořádnou dávku krmení do žlabu a pak opatrně vyšla z boxu. Wizard nedůvěřivě ke krmení přičichl, ale pak se do něj lačně pustil a Victory si oddechla a pomalu mu začala čistit box, při tom k němu nepřestávala mluvit. Wizard byl nervózní, ale věnoval se krmení, takže se Victory celkem obstojně podařilo vyčistit mu box. Ale potom přišlo to horší. Vyhřebelcovat ho.

Vzala si věci na hřebelcování a opatrně k němu přistoupila a pohladila ho po krku. Wizard neklidně zafrkal, pohodil hlavou a zahrabal kopyty. „Neboj se,“ řekla Victory tiše, přestože jí srdce tlouklo jako na poplach. Když ho začala hřebelcovat, Wizard poplašeně vycouval, ale krmení ho nakonec přilákalo zpátky. Victory ho roztřesenou rukou hřebelcovala, druhou ho hladila a neustále na něj mluvila. Nevěděla, jak to působí na Wizarda, ale jí to rozhodně neuklidňovalo. Ale vyhřebelcovat se nakonec nechal. Musela ho však dlouho uklidňovat. Když se mu srst leskla, nastala nejtěžší část. Nasadit mu bosal.

Vyšla na chodbu a popadla bosal. Uklidila všechno, co by jí mohlo prozradit, zhluboka se nadechla a s bosalem v ruce vstoupila k Wizardovi do boxu. Když došla až sem, nesmí couvnout. Teď už ne. Hlas se jí třásl a Wizard její nervozitu cítil. Došla až k němu a pohladila ho. V jeho očích se stále zračila nedůvěra a strach. Když k němu natáhla ruku s bosalem, couvl. Nakonec ale k bosalu opatrně přičichl. Teď nebo nikdy, pomyslela si Victory , když stál těsně vedle ní. Rychlým pohybem mu nasadila bosal a neuvěřitelně rychle se přesunula ke dveřím boxu. Wizard se vzepjal a začal se točit dokola, vykopávat zadními. Victory rychle utekla na chodbu a doufala, že nikdo nezaslechne ten strašný randál, který se musel rozléhat snad po celé Akademii. Wizard se ne a ne uklidnit a Victory pomalu začínala ztrácet naději, že do rána s řáděním přestane.

Nakonec dostala nápad, že by ho mohla nalákat na jídlo, jako ostatně už mnohokrát. Vzala jablko a hodila ho dovnitř boxu. Wizard si toho nejdřív nevšiml, ale po chvilce jablko vyčenichal a snědl. Tu chvíli Victory využila k tomu, aby prudce otevřela dveře boxu a popadla Wizarda za otěže. Wizard byl tak překvapený, že se zpočátku na nic nezmohl. Victory k němu tiše hovořila a pegas se nechal vyvést na chodbu. Vyhlídka na to, že bude na svobodě, ho zcela oslepila a on prudce pohodil hlavou a vzepjal se. Victory ho stáhla zpět na zem a opatrně vyvedla trhajícího se pegase před stáje.

Když Wizard spatřil světlo hvězd a pocítil vítr, úplně na Victory zapomněl. Ta se odhodlala, protože viděla, že Wizard by jí utekl a naskočila mu na hřbet. Pegas se poplašeně vzepjal, ale pak se rozběhl tryskem po nádvoří a vzlétl. Victory letěla na pegasovi už po několikáté, ale nikdy neletěla tak rychle a tak vysoko jako teď. Wizard divoce máchal křídly a letěli tak vysoko, že Victory viděla Akademii jako dokonale rovnou pěticípou hvězdu. Po chvilce přestal vraný pegas mávat křídly a začal plachtit. Victory si začínala jízdu užívat. Zdálo se, že Wizard se pomalu uklidňuje. Victory ho zkusila jemně otočit otěžemi a nohama, ale pegas nereagoval. Zkusila to trošku důrazněji a nakonec tak, jak to dokázala nejvíc. Ale Wizard pobídky okázale ignoroval a stále letěl svým směrem. Victory zachvátila panika. Když se pokusila s neúspěchem Wizarda zastavit nebo jen zpomalit, strach ji zcela ovládl.

Savana pod nimi ubíhala a Akademie se jim pomalu ztrácela z dohledu. Victory věděla, že někde na severovýchodě by měla být jedna z větších osad a chovných stanic na TX3.Ale Wizard stále letěl na severozápad od Akademie, směrem ke Štítovým horám. Letěli celou noc a když slunce začínalo vycházet, Wizard trošku klesl. Victory neměla přehled o čase a únava ji začínala zmáhat. Dalo jí hodně práce, aby nespadla Wizardovi ze hřbetu a skoro nevnímala kam letí. Zamlženě zaregistrovala, že přistál a teď se rychlým cvalem řítí stále stejným směrem. Držela se jeho hřívy a už vzdala pokusy o jeho zastavení nebo otočení. Ani si nevšimla, že slunce už vyšlo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář