Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ledová královna

15. 9. 2007

            Má na svědomí už stovky životů. Je zlá.

            Jediná lidská slova, kterým rozumí. Jediná lidská slova, která se jí navždy vryla do paměti. Vždyť to není pravda! Hory jsou nebezpečné. Už mnoho lidí zde přišlo o život, ale jejich vlastní vinou. Ona za nic nemůže.

            Opět cválá po modrobílém sněhu. Mrazivý vítr jí rozevlává ledovou hřívu a z nozder jí stoupá pára. Tohle je její svět. Nekonečné plochy ledovce. Pokračuje dál a stále zrychluje. Míří na vrcholek ledovce, na místo, kam svítí slabé slunce.

            Zastavuje se na vrcholu. Nechává slabé sluneční paprsky, aby se dotkly její zmrzlé srsti a rozpustily krystalky ledu v hřívě a ohonu. Dívá se po okolní krajině. Kam dohlédne všude se rozkládá její svět. Vrcholky Štítových hor. Přímo pod ní vytvořily říčky pramenící v ledovcích nádherné sytě modré jezero. Dívá se do něj. Odráží se v něm slunce.

            Náhle uslyšela ten známý zvuk. Šlapání lidských bot. Rychle se rozhlédla po okolí. Spatřila ho pod ledovým útesem, přímo v místech, kde se led trhá a vznikají nebezpečné praskliny. Člověk mířil k ní.

            Neváhá. Dělí je od sebe nebezpečná zasněžená průrva. Pád do ní by pro člověka znamenal jistou smrt. Cválá se z kopce a míjí ho. Snad ho odláká do bezpečnějších míst, kde  mu nebude hrozit nebezpečí. Skvělé. Následuje ji. Vede ho na cestu, která se vine kousek odtud, na opačné straně této hory.

            Už ho vede dvě hodiny. Rychle se unavuje a zpomaluje. Ještě chvíli, pobízí ho v duchu. Už jsi jen necelý kilometr od stezky. Ne, nesedej si. Zmrznul bys! Přibíhá k němu blíž. Člověk se opět postaví a rozběhne se za ní. Výborně. Couvá stejnou rychlostí k cestě. Už jenom kousek.

            Má před sebou poslední strmý úsek cesty, pak už jí uvítá zmrzlý štěrk a svažující se stezka do nižších poloh. Už jí vidí. Člověk, unavený a pomalý, si cesty už také všiml a z posledních sil zrychluje. Svah je strmý, velmi strmý. Měl by jít pomaleji. Na okamžik přestává sledovat člověka a ohlíží se na cestu. Jsou tam další lidé a ukazují na ní.

            Opatrně klade na ztvrdlý sníh kopyta a couvá pod převis. Člověk jde stále za ní, i když už z posledních sil. Snaží se ho povzbudit. Řehtá na něj. Lidé na cestě se zastavují a sledují je. Člověk už má před sebou jen několik málo desítek nebezpečných metrů a uvítá ho rovina převisu. Náhle mu však podjíždí nohy. Padá do sněhu a klouže dolů. Utrhl pár posledních vrstev sněhu a vytváří lavinu padající do jezera.

Smutně se na něj dívá. Nedokáže mu pomoci. Lavina se dole tříští o útesy skal. Otáčí se a vybíhá po sněhu nahoru. Už tu nemůže nic udělat. Jenom vítr k ní donáší slova lidí stojících na cestě.

Má na svědomí už stovky životů. Je zlá.

Možná že mají pravdu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář