Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vina

22. 10. 2007

            Ztracená. Přesně takhle se cítila. Dřív… dřív bylo všechno jinak. Všichni se jí snažili utěšovat, ale ona sama věděla, že je to jen a pouze její chyba. Snad jen ona ještě učinila trochu nepřiměřené rozhodnutí, ale hlavním viníkem jsi ty, říkalo jí svědomí. Sesula se na zem a zakryla si tvář zmáčenou slzami. Už neměla sílu stát.

            Před týdnem. Ještě tou dobou s ní mohla mluvit, mohla jí poučovat o dotahování podbřišníků a cvičit ji. Byla jsi šťastná, promlouvalo k ní stále dokola neodbytné svědomí. Ale její štěstí jsi udržet nedokázala. Ani životy jejích přátel a příbuzných. Všichni ti mrtví padnou na tvoji hlavu.

            Před týdnem. Tehdy sis naivně říkala, že svět je krásný, že ti nic nemůže zničit štěstí.  A jak to bylo jednoduché. Selhala jsi. Zase a znovu. Ale tentokrát už kvůli tomu umírali tví lidé.

            Před týdnem. Jela si s ní na vyjížďku a závodily jste spolu. Dnes už má jiného mistra. Dnes… všechna její láska změnila se v nenávist. Znovu se proti svojí vůli dala do pláče. Nemohla tomu uvěřit. Její učednice se přidala k Alfám.

            A přitom to přišlo tak bez varování. Nepoznala, že se s její učednicí něco děje, až se náhle obrátila a začala zabíjet. Nevybírala si; mistři padali k zemi stejně jako mladé děti. Tak ráda by vrátila čas… Mistryně se částečně uklidnila a pokoušela se ignorovat slzy tekoucí jí po tváři.

            Proč?! To byla první myšlenka, kterou její ochromený mozek vyprodukoval. Nemohla tomu uvěřit. Prostě nemohla. To si ostatní jen vymysleli!

            Jediný pohled a zhroutil se jí celý život. Jediný pohled do té tváře, kterou kdysi tak dobře znala, teď už však patřící někomu úplně jinému. Ty oči… měla v nich prázdný pohled.  Veškerá důvěra a radost ze života z nich zmizely, zbyl jen chlad.

Její učednice se už nikdy nedozví, jak moc jí měla mistryně ráda. Co všechno pro ni znamenala. Že byla její jedinou přítelkyní. Světlem na konci tunelu. A že už bez ní nechce dál žít a dávat si to za vinu. Centauri se vyčerpaně zvedla ze země. Pouhý týden a její život se změnil v trosky. Vlastně jim oběma. I když každé jiným způsobem.

Vzala ze stolku svůj světelný meč. Přiložila si ho ke spánku a stiskla aktivátor.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář