Jdi na obsah Jdi na menu
 


Temní

22. 4. 2008

Venku stmívá se a stará lampa bliká,

jen kapka naděje si občas zanaříká,

těžko říct, kdo jsi ty a kdo já,

a je to vlastně jedno – vždyť kdo se tady zná.

Temnota plášť je můj, a rov,

smaže rozdíly, vše schová pod příkrov,

uhlová tma pohltí, co třebas bílé bylo,

a schová vše, co se kdy nezdařilo.

Stará lampa bliká, i ta trocha světla stačí,

zamlžit pohled, zmást člověku oči.

jemné nuance černi se v kruzích ztratí,

kdo s lampou prohlédnout chce, marně čas tu tratí.

Kdo pochopit chceš, poddej se a vkroč,

zhasni lampu, a pohled svůj pryč stoč,

až oči tvé prohlédnou, smůla se odlepí,

avšak každé slabé světlo už tě oslepí.

Přidej se k nám, a neboj se, že ztratíš,

den, kdys zhasnul světlo své, zpět už nenavrátíš,

nikdo o nikom tu neví, a přec se všichni známe,

když na přátele světlé v svých snech vzpomínáme.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář