Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzestup a pád - původní, již odepsaná verze

6. 10. 2007

Úplně vzadu za stáními pro jednorožce se skrývalo několik prostornějších míst s panoramaticky prosklenou zadní stěnou a téměř dokonalým pohledem ven. Dvě z nich byla prázdná, jedno neobydlené, ale ve čtvrtém uslyšela Finny tiché šustění křídel.V boxu stál impozantní pegas, přestože by se s výškou 1,35 metru nemohl rovnat ani mladým jednorožcům, hrdě vztyčená hlava vyzařovala sebejistotou. Jemné chřípí, prošlechtěná hlava a stříbrné velké oči zpola zakryté pramenem neposlušné hřívy jinak vzorně přepadající hned za ušima níže než spodní linie krku a hříva jakoby sfoukaná větrem dozadu a na obě strany působily jinak než u jednorožců. Hrdě. Svobodomilně. Stejně jako Gerrivillův postoj i ony vyzařovaly životní sílu, se kterou by se žádný jednorožec nemohl rovnat. Jednorožci by jste mohli nasadit uzdu. Pegasovi ne. Měli jste obrovské štěstí, když vám dovolil se ho jen třeba dotknout. Finny takové štěstí dostala před dvěma lety. Tehdy se Gerriville těžce zranil a Finny se zalíbil. Ležel na zemi svého místa tak slabý, že se nemohl postavit. Tehdy dostala Finny životní příležitost se přiblížit k pegasovi. Jednorožci jí připadali klidní a bez energie. Nechtěla mít dopravní prostředek, který na zapískání přiběhne a vytáhne ji z průšvihu, ale někoho sobě rovného, někoho, kdo by nebyl celý den jen v boxu a kam byste ho postavili, tam byste ho našli. Jen několik málo Centauri si vybralo jako přítele pegase. Všichni radši jednorožce. Asi nejenergičtější byly FairyTale, ale Finny si hrát s ohněm nechtěla, jejich sebevědomí často končilo agresivitou a ovládnutím svého pána. Shadowům se v očích také odrážela Síla, ale při dobrém výcviku se značně zklidnili, při špatném zdivočeli. Byli neuvěřitelně vychytralí až zlomyslní a stejně jako FairyTale měli naprostou neúctu ke kodexům a smysl pro černý humor. Většinou provokovali nejen své nepřátele (což by nevadilo), ale stále více i své spojence a moc rádi se vzájemně nesnášeli a rvali. Za to opravdové přátelství(nápadně často mezi FairyTale a Shadow)se sice vyskytovalo jen vzácně, ale končilo až smrtí jednoho z nich. StarShini byli přesně na opačném konci spektra. V nebezpečí sice dokázali zabojovat, ale jinak byli jako pánův stín, žádné sebeprosazování, mohli jste s nimi dělat co byste chtěli a neozvali by se. Hydry dokázaly dát nesouhlas jasně najevo, ale tím to většinou končilo. Na rozdíl od StarShinů jim obecně chyběla odvaha a síla vůle, takže ideální pro začátečníky, ale většinou jste se s nimi dál nedostali. DarkWhite byli temná bílá, od každého něco, všeobecně nevyzpytatelní a lekaví. Při vystavení nebezpečí jednou neudělají nic, podruhé, že se hroutí vesmír…

***

Finny zrychlila krok. Ano, tehdy byl řád v krizi a o raněné se nikdo nestaral. Jen několik šťastlivců typu Napoline, Virgina nebo Sirius mělo privilegium na přecpané ošetřovně. Gerrivilla odtáhli do boxu a tím vše skončilo. Šestiletá Finny byla moc malá, aby se zapojila do bitvy, takže se(jak jinak) vykašlala na rozkaz zůstat na bezpečném místě a šla obhlédnout situaci, když narazila na Gerrivilla, který byl těžce zraněný po svém bezhlavém útěku před nepřáteli, kdy vletěl přímo do spojenecké palby a jen náhodou nebyla vážněji zraněna hlava ani srdce. Finny tehdy vešla do jeho boxu a ačkoli měl pegas sotva dost sil udržet oči otevřené, uvítal ji se staženýma ušima a vyceněnými zuby. Finny na něj dlouho klidně mluvila, ale Gerry ji stále nebral. Nakonec vyčerpaně položil hlavu na podestýlku a zavřel oči. Finny se opatrně přiblížila. Ještě nikdy neviděla něco tak krásného. Stříbrná hříva ležela rozevlátá všude kolem krku, ocas stejné barvy natažený jako v letu, Levé křídlo měl složené pod bokem, pravé natažené přes nohy. Některá pírka měla barvu bílou, většina však stejně jako hříva stříbrnou. V tlumeném světle se magicky leskly. Finny sebrala odvahu, poklekla vedle pegasovy hlavy a pohladila ho po krku. Pod prsty ucítila hladkou, měkkou srst a jemnou hřívu. Gerry otevřel oči. Proč tohle děláš? Finny tomu nemohla uvěřit. Gerry na ni promluvil! Samozřejmě ne doopravdy, ale pegasové i jednorožci skvěle ovládali telepatii a slova dokázali formulovat v mysli toho, komu chtěli něco sdělit. To byl v podstatě základ komunikace mezi nimi a jejich pány.  Finny doběhla na ošetřovnu, uloupila nějakou desinfekci, vrátila se a vyčistila Gerrymu rány. Pegas se postavil na nohy a otevřel svým stříbrným kopytem box. Tohle pro tebe není bezpečné místo. Vrať se zpátky, dokud je čas… „A co ty?“ Já můžu hrát klidně mrtvolu a nikdo mě nebude podezírat… Ne, to opravdu ne, pomyslela si Finny, když viděla jizvy a hluboké rány po zásahu palnou zbraní… Na rozloučenou ještě pohladila Gerryho po krku a pak se vyplížila z boxu.

***

Chodba byla podivně temná; to nemůže být náhoda, říkala si Finny. Zkoušela použít Sílu, ale nešlo to. Obklopovala ji podivná temnota. Ne, nejenom ji. Všechno. Nedokázala si to vysvětlit, ale bylo to tak. Pak zaměřila své schopnosti na Gerrivilla. Nic. Jako by tam nebyl. Ale přitom ho viděla! Znovu se přes ni přelila vlna temnoty. Tentokrát se jí nebránila; ba chtěla zjistit, co se vlastně děje. Tyhle bouře Síly byly vzácné obecně a téměř nemožné v temné (nebo i světlé) verzi. Jakmile se Finny podvolila a začala naslouchat, pomalu se kolem ní začalo uvolňovat sevření Síly. Opět ucítila hněv, nenávist a smrt, ale tentokrát i něco jiného, co jí doposud unikalo. Tohle nebyla invaze nepřátel. Ucítila vzájemnou nenávist Centauri. Vergilia a Arinne. Rozzuřenou Deltu a nakonec Proximu s Napolinem, spěchající na pomoc Vergiliovi. Finny rychle zavřela víčka, aby už se nemusela na nic dívat. Nicméně obrazy jí dál přelétávaly před očima; bratrovražedná bitva znesvářených rodů Centauri proti sobě a definitivní konec Centauri jako vládnoucího řádu. Náhle za sebou uslyšela kroky. Zmateně se zvedla a vyběhla ke dveřím. Za ní zasyčela čepel světelného meče. Lotos. Hydra. Finny moc dobře věděla, že proti ní v boji neobstojí. Schovala se do prázdného boxu. Naštěstí nemohla ani jedna kvůli bouři v Síle používat svoje schopnosti a navíc byla skoro tma, jinak už by byla Finny objevená a mrtvá. Finny byla pár metrů ode dveří, ale každý zbytečný pohyb by jen znamenal zvýšení nebezpečí objevení, což by znamenalo konec. Finny, nevěděla proč, prostě to tak bylo. O tom nebylo pochyb- stačilo se podívat Lotos do očí. Držela v ruce modrý světelný meč tak, aby si „posvítila“ do jednotlivých stání, přičemž si pečlivě hlídala východ a prostor za svými zády. To je špatný, pomyslela si Finny. Za chvíli mě tu objeví. Nemůžu utéct. Nemůžu na ní zaútočit zezadu a jinak bych neměla šanci. Co teď? Zbývalo jediné řešení. Síla byla stále nestálá, ale snad mě Gerry uslyší. Gerriville, pomoz mi. Gerry. Zavolala nehlasně a vložila do toho veškeré úsilí. Lotos se stále více přibližovala. Dva metry, jeden a půl, jeden…. V tom se ozvalo v boxu za ní slabé zašustění. Lotos se okamžitě otočila, a ještě rychleji zpátky, protože si uvědomila chybu, ale pozdě. Finny byla rychlejší. Její stříbrná čepel našla svůj cíl o setinu vteřiny dřív než Lotosina. V tom se dveře rozletěly a dovnitř vtrhla Lotosina klisna Ariie. Finny couvla, ale věděla, že nemůže nic dělat. V tom ji něco přeletělo nad hlavou. Gerry. Zamával křídly a Ariie před víry vzduchu ucouvla, ale vzápětí se vzepnula a vyslala proti pegasovi proud vody. Gerry znovu zamával křídly, ale část vody mu přece jen zmáčela křídla. Finny se rychle vzpamatovala. Vyskočila Gerrivillovi na hřbet a ten se s roztaženými křídly rozcválal pryč s Arií v patách. Klisna jednorožce byla tak blízko, že pegasova zadní kopyta našla svůj cíl hned napoprvé. Ne že by dokázal Arii nějak zneškodnit, ale ta instinktivně zabrzdila a Gerry tak získal cenné vteřiny. Rychlým cvalem mu oschla křídla a pegas se hladce vznesl směrem k jednomu ze čtyř měsíců planety TX3.

***

Finny se zastavila. Ano, to byla nejhorší chvíle jejího života. Celý rod Pegasi vymřel v několika hodinách; zachránila se ona a Lilianne, která v pravou chvíli skočila Arifě na hřbet a zmizela za obvodem bitvy. Na velitelství spojenců(StarShine, Shadow, Pegasi a část Hyder se spojili proti rodu FairyTale, které si začaly) přiletěla až několik hodin po konci bitvy. Spojenci sice zvítězili, ale za cenu obrovských ztrát. I dnes, po dvou letech byly jasně znatelné trosky znepřátelených základen. Nejlépe z toho vyšly Hydry; představovaly asi polovinu všech Centauri. Darkwhiti se zachovali v podobě skupinky učedníků. Naopak ze Shadowů přežilo paradoxně jen  několik mistrů a rytířů. Poslední přeživší FairyTale Shaelan se přidal na stranu spojenců a kromě menších zranění mu nic nebylo. Jakýmsi „vedoucím“ rodem se stali StarShinové, ačkoli v tomto rodu nepřežil jediný mistr. Do dnešních dnů vedla řád Virgina- jedna ze tří přeživších mistryní, Proxim si, ač byla výše postavená, vzala na starost výcvik mladých jednorožců a jejich secvičování s mladými Centauri. Delta  řídila akademii Centauri. Virgina se oficiálně postavila do vedení dvou systémů Útočiště a Mineris, kontrolována ostatními.

***

Finny odložila bosal a otevřela dveře Gerryho boxu. Pegas ji zaržáním pozdravil. Uviděl bosal a poslušně sklonil hlavu. Bosal byl zvláštní kus postroje, skládal se z nánosníku prodlouženého kolem celé hlavy, na něž dole navazoval protáhlý nátylník, svázaný do uzlu společně s nánosníkem a otěžemi. Používal se místo uzdy, protože Pegasové hromadně odmítali udidla nebo cokoli, co by jim příliš omezilo svobodu. Finny stáhla uzel na postroji a vyvedla Gerryho z boxu. Pokračovala tmavými chodbami, ale pegas znal cestu sám. Když se na konci chodby objevilo světlo, Gerry zrychlil do klusu a Finny musela neochotně taky, bosal jí totiž dával nad pegasem jen minimální kontrolu. Když se vyřítili do jasného světla, všimla si Finny čtyř postav. U hrazení stála Proxima Centauri a dívala se na někoho uvnitř. Vedle ní byl impozantní démonicky černý Napoline, jako obvykle stál v místě, kam dopadal stín Proximy. Line byl asi jediný jednorožec, který nosil postroje jen na přehlídky. Proxim si s ním rozuměla lépe než kdokoli jiný a navzdory Linovu původu mu nechávala naprostou volnost. V ohradě se ale druhý jednorožec zrovna vzpínal a vyhazoval. Sirius, se ze všech sil snažila udržet na hřbetě Spika, který dělal vše proto, aby neuspěla. Jakmile ji Proxima uviděla, hvízdla na Sirius a vyšla jí vstříc. Finny se musela znovu ušklíbnout, když spatřila Spika, který už bez jezdkyně vzorně uháněl k Proximě. Ta ho chytila za otěže a počkala, než k nim došla Sirius. Finny si Proximu podrobně prohlédla. Nebyla moc vysoká; Napoline ji převyšoval v kohoutku o dobrých dvacet centimetrů, středně dlouhé plavé vlasy bez ofiny jí spadaly podél hlavy v několika vlnách. Čelo jí protínal centimetr široký kovový pásek, který vlasech pomalu přecházel pod kůži a končil napojený na lebku. Uprostřed obličeje jí svítily červené oči, jinak vypadala úplně stejně jako obyčejný člověk. Vlasy jí splývaly pár centimetrů pod ramena a končily zčernalými konečky po přesném zásahu světelným mečem. Co Finny stačila paměť, pokaždé měla rozpuštěné vlasy. Finny sama měla dlouhé, tmavě hnědé vlasy a s oblibou si je česala do copu začínajícího na temeni a pokračujícího až ke kolenům. Oči měly stejnou barvu jako vlasy. Měřila asi metr dvacet centimetrů. Z této trojice vypadala nejlidštěji. Sirius se vlasy zlatě vlnily až k bedrům v neexistujícím větru. Vytvářely kolem ní jakousi auru, kterou jen umocňovaly zlaté duhovky a hnědé čočky. Měla na sobě volné světle modré šaty, u opasku světelný meč. Proxim byla klasicky v černém. Finny měla na sobě to samé co Sirius. „Měla bys jít za Zirou, Finny. Potřebuje provětrat.“

***

Přede dvěma lety vypadalo uspořádání řádu Centauri úplně jinak. Mladí učedníci zůstávali v akademii, mistři se starali o její chod a spravovali oba systémy. Rytíři létali se svými jednorožci(pegasy) po galaxii a plnili mise. (Proxima zůstala dlouhou dobu rytířem, ačkoli mohla přijmout vyšší titul, protože se jí nechtělo „hnít v akademii“(nebyla sama) a radši si ponechala nižší titul, mistrem se stala až po Mezních válkách.) Nyní bylo vše jinak. Centauri se spolčovaly do trojice, ideálně mistr-rytíř-učedník, ale pro nedostatek mistrů to bylo spíš rytíř(nebo mistr)-starší učedník-mladší učedník, což už poněkud postrádalo požadovaný efekt. Kvůli tlaku nepřátelského řádu Alf se museli často zapojovat nezkušenější a nezkušenější- a dopadalo to špatně. Málo vycvičený jednorožec byl horší než žádný a Proxim, Sirius a Finny měly plné ruce práce se o všechny, kterým odjeli jejich páni, postarat a cvičit je. Osmiletá Finny ani o deset let starší Sirius nebyly dost zkušené, aby mohly ostatní cvičit, tak musela zůstat i Proxim(dlouho protestovala, ale nakonec jí to nevyšlo).K této trojici se ještě přidala Nina Hawk, která také chtěla studovat akademii Centauri, ale neměla dostatečný potenciál a tak  pomáhala v péči o jednorožce.

***

Finny se ráno brzy vzbudila. Probrala se hned potom, co ucítila impuls v Síle. Nina si toho všimla a ospale se protáhla. „Co to je?“ „Proxim. Máme zpoždění.“ O pár minut později už byly ve stájích a dívaly se na rozpis potravy. Jednorožci byli podivně tiší. Žádné radostné vítání ani žebrání. „Tohle se mi nelíbí,“ pronesla Finny. Nina se však naklonila do nejbližšího stání a ušklíbla se. „Proč? Už jsou nakrmení. Máme zpoždění.“ Finny se na ni křivě podívala. „Tohle už jsem dneska slyšela.“ Nina byla asi stejně stará jako Finny, ale nosila krátké, zrzavé vlasy v jakémsi rozčepýřeném účesu a modré oči. Měla sice nepochybně menší talent pro Sílu, ale v technice, šifrování kódů nebo odemykání elektronických zámků neměla soupeře. V tom se obě naráz otočily. Chodbou se k nim klusem blížil Napoline.  Máte vzít Sionne a Shami na projížďku. Kde jste byly takovou dobu? „To taky někdy nemůžeme mít zpoždění?“ zeptala se Finny a bylo jí jedno, jestli to bude znít zdvořile nebo ne. Jenže ty máš zpoždění pokaždé. „To není možné. Copak ví ten jednorožec všechno?“ otázala se Finny. Nina se ušklíbla. „Nejspíš nás celou dobu hledal.“ Rozeběhly se dozadu chodbou k dotyčným jednorožcům.

„Vezmi si Shami. Je klidnější.“ Finny se zastavila před boxem Sionne a sejmula ze stěny uzdečku. Otevřela dveře a klisna jednorožce ji pozdravila frknutím. Byla celá bílá, jen ledově modré oči ji pozorovaly. Bez protestů si nechala nasadit uzdečku a poslušně vykráčela směrem k menšímu čtverci jízdárny, kde byly uskladněny ostatní části postroje. Shami zářila srst odlesky od béžové přes plavou až ke zlatavé. Hříva i ohon taktéž zlaté, roh bílý a kopyta černá. Neklidně přešlapovala, ale Nině se brzy povedlo ji uklidnit. Vzala uzdečku, kartáč a vstoupila do boxu. Shami ale znovu neklidně tančila na místě a pohazovala hlavou; krk schovaný v záplavě husté hřívy a rytmické dunění kopyt roznášející se chodbou Ninu překvapily. Tak Shami je klidnější! To určitě. Zase ale bude mít víc energie. Vyvedla klisnu ven a pospíchala za Sionne. U jízdárny uvázaly jednorožce k zábradlí a začaly je čistit. Sionne bez problémů stála, ale Shami vypadala, jako že by radši cválala kolem jízdárny. Když už byly skoro hotové, uslyšely opět známé dunění kopyt. Chodbou klusal Line s Proximou. „Jedeš taky, Proxim?“ optala se Nina. „Ne, jenom se chci rychle dostat do vedlejší sekce. Ale jestli jedete ven, mohly byste vzít akky. Aspoň Geraltha by se určitě ráda provětrala, ale Rorrymu by to taky prospělo. A proč si ty jednorožce nevyměníte? Finny?“ „Chtěla jsem se projet na někom rychlejším než je Sionne, mistře,“ odpověděla rychle Nina. Proximě to stačilo. Rozloučila se, pobídla Lina a rozklusala se dál. Finny sotva zadržovala smích a jakmile Line zabočil za roh, hlasitě se rozřehtala. „To nevyznělo moc přesvědčivě. A proč říkáš Proximě „mistře“?“ „Ona snad je mistr Centauri, ne?“ „To sice jo, ale všichni jí stejně říkají Proxim. A Virgina k tomu ještě často dodá, že je moc naivní.“ Nina se zasmála. „To nemyslí vážně,. Já myslela, že je v očích spojenců „proradná krysa“.“ „Protože podrazila v Mezních válkách Arinne a přidala se k nám.“ „Bez ní by jste nikdy nevyhráli. Neříkej jí podrazák.“ Finny jen pokrčila rameny a hvízdla na akky. Geraltha vypadala jako přerostlý vlčák s obrněným hřbetem, tvrdou kůží a pevnými, červenými drápy a s korunou trnů kolem hlavy. Rorry byl o pár centimetrů menší a nepochybně mladší. Oba akkové se k nim přihnali tryskem a obíhali jednorožce i obě děvčata. Nina se vyhoupla do sedla Shami. Té se to nelíbilo a vzepjala se. Nina ji naštěstí brzy uklidnila, počkala na Finny a obě jezdkyně i s nadšenými akky zamířily k jedné osvědčené stezce. Kousek za areálem řádu ale Finny Sionne přibrzdila. „Proč se máme táhnout po starý tři sta let používaný stezce? Můžeme si prohlédnout třeba ruiny spojenecký základny. Vím, kde to je.“ Nina samozřejmě souhlasila. Ani jedna se nijak zvlášť nezabývala tím, co se může stát.

Sionne klusala neznámými cestičkami a neklidně frkala. Najednou se s odmítavým zaržáním zastavila a s odporem pohlédla na trhlinu v zemi před sebou. Finny to překvapilo, protože jindy neklidná a nervózní Shami ochotně přeskakovala překážky a cválala členitým terénem. Přehnala se kolem brzdící Sionne, akky, bezchybně přeskočila díru a cválala dál.

***

 Až po chvíli si Nina uvědomila, že za ní nikdo neběží, a ohlédla se. Shami vycítila průšvih a zpomalovala, až zastavila. Nic. To se mi snad zdá, uvažovala. Že bych jí utekla tak daleko? V tom uslyšela tichý, ale sílící dunění kopyt v rytmu šíleného trysku. Ze vzdálené zatáčky se vyřítila Sionne a Geraltha a letěly maximální rychlostí pryč. Nina cítila, jak tuhne, když si uvědomila, že Sionne nemá jezdkyni. Přetrhnuté otěže jí vlály podél boků, jinak jí zjevně nic nebylo. A pak se vše stalo v jediném okamžiku. Shami vyletěla šílenou rychlostí vpřed, zatímco se ze zatáčky vynořil stín jednorožce obklopený stříbrnou aurou, jakého Nina ještě nikdy neviděla. Měl modrou hřívu s ocasem, bílou srst, ale pohled plný nenávisti. Nině se nakonec podařilo udržet se v sedle, ale otěže jí vyklouzly a tím ztratila kontrolu nad vystrašenou klisnou. Shami brzy dohnala Sionne i Geralthu. Nina za sebou velmi jasně slyšela stín jednorožce. Chtěla přemýšlet, kdo by to mohl být, ale zjistila, že má mysl ochromenou strachem. Po chvíli úsilí se jí povedlo chytit vlající otěže, ale Shami zareagovala přesně opačně, než Nina chtěla. Seběhla ze stezky a s ostatními v závěsu se rozcválala okolním porostem pryč. Okolní porost začal po chvíli řídnout a přecházel v písek, ačkoli Nina nikde neviděla vodní tok. Shami znovu zatočila a Sionne převzala vedení. Běžela směrem k pískovým skálám tyčícím se na horizontu, velice nebezpečnému místu. Nina netušila, jak dlouho jednorožci takhle cválali, ale po neskutečně dlouhé době začali zpomalovat. Nina se pustila hřívy, opět nahmatala otěže a přitáhla je. Celá trojice pomalu zastavila. Geraltha těžce oddechovala, akkové nebyli stvořeni pro rychlý, vytrvalý běh. Jednorožcům se chvěly boky vyčerpáním, ale ani jednomu se nic vážného nestalo. Pak se Nina s obavami otočila. Asi tři sta metrů za nimi stál onen bělomodrý pronásledující jednorožec, který vše způsobil. V záři zapadajícího slunce působil impozantně a sebevědomě. Dlouho si Ninu prohlížel, jakoby pátral po někom určitém, pak se po nekonečných vteřinách otočil a zmizel v záblesku zeleného světla.

***

Finny bezvládně ležela vedle rozbité cesty. Ztratila vědomí ve chvíli, kdy se Sionne splašila a ona spadla. Poslední, na co si pamatovala, byl bílý jednorožec s modrou hřívou a očima plnýma nenávisti. Poté už nevnímala nic. Romantický západ slunce, nastupující chlad ani přítomnost vyděšeného Rorryho, který strachem vyl a marně se jí pokoušel probudit k životu.

***

Proxima ucítila záškub v Síle ve chvíli, kdy Finny spadle ze Sionne. Na vteřinu se jí před očima mihnul obraz Finny, vyjícího Rorryho, prchajících jednorožců, Niny, Geralthy a pronásledujícího stínového jednorožce. Poslední, co uviděla, byly staré trosky pevnosti z Mezních válek. Dál už nečekala. Zakřičela na Sirius, ať se postará o jednorožce ve stájích, skočila Napolinovi na hřbet a rozcválala se tím směrem. Fairy Tale lehce přeskočila ohradu a přidala se k Linovi. Byla typickým příkladem velmi lehkého, dostihového jednorožce. Stejně jako Line byla černá jako uhel, ale místo hřívy a ocasu jí planul věčný oheň a oheň zářil i v jejích oranžovožlutých očích. Černá kopyta dopadala na zem v pravidelném cvalovém rytmu, zatímco Line běžel svým zvláštním tryskem. Pohodlně mu stačila.

***

Proxima uvažovala. Pokud se opravdu vydaly k pevnosti, musely by překonat spoustu překážek. Navíc jela Finny na Sionne, která přede dvěma lety v jednom z nebezpečnějších úseků uklouzla a zřítila se ze skály. Přežila, ale už se k tomu místu nechtěla třeba jen přiblížit. Mnohem bezpečnější by byla skrytá odbočka z blízké stezky. Kdosi ji zahradil, ale pár prken by pro ty dvě neměl být problém. Proxim se lehce dotkla Linova pravého boku a jednorožec poslušně zatočil na starou stezku. Cválali ve známých zatáčkách a rovinkách, přeskakovali osvědčené překážky, ale jakmile dala Proxim Linovi pokyn, aby odbočil, okamžitě zaryl všechny čtyři kopyta do země a po metru brždění zastavil. Proxim to nečekala, a hladce přistála tři metry před Linem. Fairy překvapeně zabrzdila a otočila se. Proxima se pomalu začala zvedat ze země a kontrolovat svůj zdravotní stav. Nebyla sama, kdo měl na pevnost tak negativní vzpomínky. Zemřel tam její mistr Vergilio a spousta jejích přátel. Vcelku jí kromě menších poranění nic nebylo, všechny kosti zůstaly vcelku. Znovu jednala instinktivně a znovu se jí to vymstilo. Ona sama se dokázala přesvědčit, aby se k pevnosti vydala, ale Line měl svou vlastní hlavu. Se zpožděním zalitovala, že tady nemá uzdečku a sedlo. Takhle Lina k ničemu přinutit nemohla, a bez něj by ty skalní průrvy nepřeskočila. A ještě později jí došlo, že by byla bez postrojů sebevražda zkoušet se udržet na Linově hřbetě, i kdyby vzorně poslouchal a skákal. Ale nemohla se přece jen tak vrátit! Věděla o stínech, které se pohybovaly v okolí pevnosti a ničily vše, co se moc přiblížilo. Proč si jen ty postroje nevzala? Jednala totiž instinktivně. Zase a znovu. To byla její alfa i omega. Ano, mít tak rychlé reflexy se hodilo, mockrát jí to zachránilo život, ale snad by mohla taky trochu myslet?! Ne. Vždy nepoučitelně přemýšlela příliš pozdě, a co získala rychlým startem, to ztratila, když musela opravovat svoje zbytečné chyby. Nyní zase zbytečně zachybovala. Možná to bude stát Finny s Ninou život. Sedla si na vyvrácený kmen stromu u stezky a uvažovala, co dál. V tom si všimla provazu stočeného a pohozeného v prachu. Zvedla jej a pomalu se začala přibližovat k oběma jednorožcům. Line vycítil snahu o odchycení a utekl několik metrů zpátky. Fairy Tale však zůstala stát a poslušně sklonila hlavu. Proxima neměla udidlo, tak ji provizorně zhotovila bosal a stáhla uzel. Fairy zneklidněla, ale zůstala stát. Proxim oddělila zbytek provazu a uvázala jí ho kolem trupu a krku, aby se měla čeho držet, a vyskočila jí na hřbet. Fairy nebyla zvyklá na jezdce. Byla vyřazena už v mládí a určena k likvidaci, protože neposlouchala a chovala se moc arogantně. Proxim se jí ujala, neoficiálně si ji vzala jako svého druhého jednorožce(pochopitelně nikdo mít dva nesměl). Fairy jí po čase dokonce dovolila, aby na ní mohla jezdit. Nicméně v přítomnosti kohokoli jiného to byl jednorožec bez pána. Fairy Tale se rozběhla proti překážce hradící nebezpečnou odbočku a hladce ji přeletěla. Napoline je užasle sledoval, pak se otočil a zmizel zpět domů.

***

Jízda na Fairy bylo něco úplně jiného. Nebojácně skákala přes obrovské průrvy plným cvalem a ani jednou nezaváhala. Proxim, zvyklá na těžký klus Lina, znovu žasla, jak dokáže běžet rychle i přes nejistý terén. Pod nimi ubíhala nostalgická krajina jako temné vzpomínky Proximy. Skalnatá stezka postupně přecházela do hustého tmavého lesa. Najednou se vedle nich objevil jasný záblesk zeleného světla. Světlo zmizelo stejně rychle, jako se objevilo, ale místo něj se v prostředku zračil temný, černý stín ne nepodobný Linovi. DarkDevil. Jednorožec Arinne Centauri, která zabila Vergilia, mistra Proximy. Proximu zalila vlna hněvu. Jak si dovoluje se tady ukazovat! Fairy na její pokyn zastavila a Proxima stínového jednorožce uvítala beta-radonovou transferací. Kdo si něco začal se stínovými jednorožci, neskončil dobře. Proxima opět jednala instinktivně. Naštěstí bylo toto její rozhodnutí věřit instinktům výsledkem neobvykle velkého potenciálu, takže před ní couvali i zkušenější. Transferace,silové štíty, rychlé reakce a schopnost dostávat se do průšvihů byly její silné stránky. DarkDevil překvapeně uhnul; nebyl zvyklý, že by se někdo odvážil zaútočit na stín. Tím ovšem vběhnul do další salvy a pozbyl všechnu energii. Zmizel opět v záblesku zeleného světla. To ovšem vyděsilo Fairy Tale. Seběhla z cesty a uháněla lesem. Po několika minutách se Proximě povedlo ji přesvědčit, aby se vrátila zpět na cestu a přešla do uvolněného cvalu. Pak spatřila v jedné zatáčce to, po čem celou dobu pátrala- rovně pokračující vydupaný pruh porostu svědčící, že právě tady oba vyděšení jednorožci uhnuli a pokračovali do hor.

***

Slunce rychle zapadalo. Nina sklouzla Shami ze hřbetu a oběma jednorožcům zkontrolovala nohy a povolila podbřišníky. Shami byla neobvykle tichá, jen Geraltha najednou začala výt. Nina poslouchala smutnou symfonii a přemáhala slzy. Proč se vlastně k pevnosti vydala? Až moc dobře věděla, že se kolem potulují stíny jednorožců, kteří přišli o pána. Následovala Finny. Nemusela. Neměla. Pomalu se jí začal vybavovat kodex Centauri. Ale věřila jí. To bylo hlavní. Nepřemýšlela, co by se mohlo stát. Chudák Proxim jí bude hledat. Nina nedoufala, že ji ještě někdy uvidí. Náhle Geraltha zavětřila. Znovu zavyla a naslouchala odpovědi. Zavyla ještě jednou, ale odpovědi se nedočkala. Smutně sklonila hlavu. Nina svázala jednorožcům otěže a rozešla se k pískovým horám. Byly nebezpečné a žilo tam mnoho predátorů, ale byla tam i potrava a Ninu nic lepšího nenapadlo.

***

Finny se pomalu probrala. Sledovala, jak Rorry na někoho zavyl, ale nedostal odpověď, tak ještě chvíli větřil a pak se nadšeně rozeběhl k Finny, která se snažila postavit na nohy. Byla na mnoha místech popálená od zeleného světla a potlučená, ale kostra naštěstí zůstala v pořádku. Pak uslyšela znovu cval lehkého jednorožce a poděšeně se skryla za strom. Kolem ní se vedle stezky přehnal jednorožec černý jako uhel s ohněm místo hřívy a ohonu. Jezdce neidentifikovala a jednorožce nepoznávala, ale ztichla a ještě více se přitiskla ke stromu. V jasně modrých šatech byla opravdu nenápadná. Ale jezdec si jí nevšímal. Řítil se stále vpřed, až zmizel za zatáčkou. Finny dostala nápad. Když ji tehdy napadlo, že by mohly s nezkušenými jednorožci prozkoumat spojeneckou pevnost, nebyla to náhoda. Finny obvykle tohle nedělala, ale tentokrát z nějakého důvodu zareagovala hned- a na první pohled nelogicky. Poslechla vůli Síly. Vergilio jí na otázky tohoto tématu se smíchem poukazoval na Proxim- jen z nějakého průšvihu s veškerou možnou důstojností mistra Centauri vycouvala, otočila se a po hlavě vletěla do jiného. A taky se řídila vůlí Síly. Někdy až moc, říkal Vergilio. Jenže Vergilio tady někde přede dvěma lety zemřel. Ale SunShine přežil. Takže by se měl stát stínovým jednorožcem. A Finny už věděla, co musí udělat, pokud se chce zachránit. Dostat se do pevnosti. Hvízdla na Rorryho a vyrazila.

***

Sirius obstarala všechny svěřené jednorožce před několika hodinami. Nyní seděla na plotě jízdárny a přemýšlela, kde jsou ostatní. Finny s Ninou odjely brzy odpoledne. Vydaly se kam?- to Sirius nevěděla. Proxima je následovala těsně před západem slunce. Vypadala vyděšeně, ty dvě určitě dělaly něco, co neměly. Najednou uslyšela tichý, ale sílící cval. Radostně vyběhla vstříc, ale po několika vteřinách vystřídal radost mrazivý pocit. Blížil se k ní Napoline bez jezdkyně. Sirius dobře věděla, že by Line nikdy neopustil Proximu v problémech. Jeho myšlenky ale měly k úspěchu záchranné akce daleko. „Co se stalo?!“ vydechla Sirius, očekávající strašnou předzvěst. Ty dvě se vydaly k pevnosti spojenců. „A Proxima?“ Ta je s Fairy Tale následovala. Fairy je statečná, ale mladá a nezkušená. Obávám se, že… „Se nevrátí,“ dokončila zbytečně větu Sirius. Dobře věděla, že by Napoline do pevnosti už nikdy nevkročil, ale nebyla si jistá, jestli by Proxim následoval, kdyby šla bez Fairy. Rozhodně by na tom byla lépe. Bude lepší, když se tu po nich porozhlédnu. Je už noc, takže nebude pořádně vidět, ale zase můžu klidně odejít. Škoda, že jsme tu jen čtyři. „Půjdeš se po nich se mnou podívat?“ Tak dobře. Ale k  pevnosti se nepřibližuj. Alespoň někdo by tu měl zítra být. Sirius vyvedla Spika, nasadila mu postroje, vyskočila do sedla a Spike se poslušně rozcválal za Linem.

***

Nina se za tmy konečně dostala k pískovým horám. Sionne zavětřila vodu a neomylně ostatní dovedla k jezeru uprostřed jedné z plošin. Uvnitř vládla vlhkost a blahobyt, který jakoby střežily pískové stěny po obvodu pánve, ačkoli venku se rozkládala nebezpečná a vyschlá poušť. Toto příznivé podnebí přilákalo jak divoké akky, paledory, tak spoustu mírumilovných živočichů a dokonce zde měli v malé míře zastoupení i divocí jednorožci a pegasové, kteří migrovali mezi pouští a úrodnějšími lesy kolem základny Centauri, kde ovšem nebyli vítáni. Akkovi lze snadno uletět, ale paledoři bývali nenápadnější a nebezpečnější. Přesto se zde pár desítek pegasů vyskytovalo. Pískové hory byly nebezpečné právě pro svoji domnělou mírumilovnost a bezpečí. Spousta vegetace, plodů a jezer snadno uklidnily každého, ale paledoři si neomylně vybírali rok co rok životy neopatrných Centauri, přestože jich zde žilo jen několik, vyhýbali se jim i divocí akkové, žijící ve smečkách. Jestliže byli akkové podobní psům, paledoři připomínali nejvíc černé nebo tmavohnědé přerostlé pumy nebo jaguáry. Dlouhé špičáky jim přečnívaly z huby a tmavé oči neznaly slitování. Jedna rozptýlená „rodinka“ paledorů zde stála na samém vrcholu potravního řetězce. Neměla nepřítele. I když byli akkové několikrát početnější, jednorožci na ně byli moc velcí a celá smečka často podlehla jedinému paledorovi. Jedna plošina navazovala na druhou a táhly se celkem několik kilometrů. Nina vstoupila do kaňonu. Pro jistotu dotáhla Shami podbřišník, aby mohla kdykoli vyskočit na její hřbet a zmizet v dálce. Pochybovala sice, že by jednorožec dokázal utéct paledorovi, ale hned se cítila bezpečněji, kdykoli se na něj podívala. V noci nebylo dobré se zde potulovat. Brzy našla vhodnou skrýš, upravila počet východů na dva proti sobě, položila se na zem a usnula. Oba jednorožci ji brzy následovali. Geraltha držela stráž.

***

Finny pokračovala noční tmou. Rychle se přibližovala k pevnosti a upřímně doufala, že už nepotká další stín. Ten modrobílý jednorožec vypadal fakt děsivě. Jak si ho Finny vybavovala, poznala ji. Ariie. Nikdo jiný by ji nehledal. Ariie si jí zřejmě nevšimla a pokračovala v pronásledování Niny v domění, že je to Finny. Když si svůj omyl uvědomila, snad je nechala být. Stínoví jednorožci obvykle neútočili a stejně tak nebylo dobré útočit na ně. Dokázali být pěkně zákeřní a pokud jste je nezneškodnili první transferací (nic jiného na ně neplatilo) většinou jste nepřežili. Rorry čenichal noční tmou a snažil se vystopovat potencionální predátory, divoké akky, kteří by se je mohli pokusit ulovit. Finny byla unavená, ale chtěla se dostat do pevnosti ještě před svítáním.

***

Sirius cválala za Linem až k oné odbočce, kterou se navečer vydaly Proxim a Fairy Tale. „Takhle potmě toho moc nenajdu,“ zamumlala Sirius a vytáhla světelný meč. Seskočila Spikovi ze hřbetu, uvázala jej ke stromu(moc rád utíkal, jako každý Shadow) a aktivovala zbraň. Okolní prostor se ponořil do stříbrného světla. Stejnou barvu světlených mečů už měli jen Pegasi. Bylo to zvláštní, jak si byly tyto dva rody podobné. Průměrně větší potenciál než ostatní, nepříliš početné(Což nebylo výsledkem Mezních válek, i před nimi jich bylo jen pár),schopnost přepisovat dějiny a jakýsi sklon k názorům, že kodex je jen kus papíru a nic víc byly jen jedny z desítek podobností. Jediný rozdíl spočíval v tom, že Shadow byli temní a Pegasi světlí. Jinak byste je od sebe nepoznali. (Snad jen podle pegasů a barvy oblečení, názory se kupodivu silně podobali.) Sirius upřela pohled na zátaras. Zůstal neporušený, ačkoli byl téměř dva metry vysoký a za ním pokračovaly stopy kopyt. Takže Fairy umí skákat. Alespoň něco. Nejspíš už bude v pevnosti, nebude se muset zdržovat přechody kolem rozervaných průsmyků Štítových hor. Něco ji ale zarazilo. V zemi byly vidět stopy jen jednoho jednorožce, Fairy. Takže tudy Finny ani Nina jet nemohly. Sirius věděla ještě o jedné stezce k pevnosti. Ironií osudu vedla přímo z areálu Centauri a pokračovala po úbočí Štítových hor na západ. Tahle odbočka se na ni později napojovala. Sirius si byla téměř jistá, že ví, kde skončily, ale nemohla se za nimi vydat- někdo se musel starat o jednorožce. Ještě si to ale chtěla ověřit. Vydala se k zátarasu a přemýšlela, jestli ho má rozebrat, nebo přeskočit, když za sebou uslyšela nesouhlasné zaržání Lina. „Neboj se Line, jdu si jen něco ověřit.“ Hladkým saltem se čistě přenesla na druhou stranu zátarasu, když se překvapeně otočila. Line skočil za ní! Běžela odbočkou a sledovala stopy. Po několika minutách narazila na větší, kvalitně vybudovanou cestu k pevnosti. Line se zastavil. Sirius pohlédla na cestu. Obsahovala důležitý důkaz- otisky kopyt Shami, Sionne, Geralthy a Rorryho. Takže tudy jeli! Sirius se otočila a rozběhla se zpátky. Line ji až podezřele ochotně předběhl.

***

Proxima sledovala stopy. Věděla, že nemá moc času - slunce rychle zapadalo. Vedly ji přes les a pokračovaly do nižší hustší vegetace. Proxima se v duchu zaradovala a pobídla Fairy z klusu do cvalu. V nízké vegetaci se nemusela zdržovat hledáním stop, stačilo sledovat zdupaný porost. Ve chvíli, kdy slunce mizelo za obzorem, narazila na začátek pouště. Ujela asi ještě sto metrů a pak zastavila. Seskočila Fairy ze hřbetu a začala zkoumat stopy. Překvapilo ji, že jeden akk chyběl. Stopy toho druhého měly jasně znatelné drápy a trochu delší tlapku než samci – Geraltha. Pak se zaměřila na jednorožce. Nedokázala sice rozlišit, který je který, ale pouze jeden z nich měl jezdce. A pak… v písku jako by byla vypálena třetí řada stop kopyt. Otisky vůbec nebyly znatelné, jako by se jejich majitel jen lehce dotýkal povrchu, ale nepřenášel na něj sebemenší váhu. Jen zuhelnatělý povrch písku naznačoval, že zde někdo běžel. Proxima si byla téměř jistá, že to byl stínový jednorožec. Stopy všech odpovídaly maximální rychlosti – trysku. I stíny však měly omezený dosah od místa smrti jejich pána. Proxima ve zbytku denního světla přehlédla kraj. Na horizontu se tyčily pískové hory. Pokud byly ještě živé, podařilo se jim určitě dorazit až tam. Jenže Fairy se paledorů k smrti bála. Proxima si musela neochotně přiznat, že prohrála a že se bude muset vrátit. Jenže se jí nechtělo v noci. Třeba by mohla prozkoumat pevnost – dobře věděla, že by tam Finny nejela bezdůvodně.

***

Nina se ráno vzbudila brzy. Už se zdaleka necítila tak unavená, ale měla hlad i žízeň. Paledoři by ale ještě mohli být na lovu, takže se rozhodla vyčkat, než se slunce přehoupne přes stěny pískových hor. Rorry spal u východu stočený do klubíčka a oba jednorožci vestoje podřimovali. Nina opatrně vyhlédla. Nedaleko pila skupinka divokých jednorožců z podzemního pramene vyvěrajícího jako malý gejzír a odtékajícího do nedalekého jezera. Několik hříbat vesele pobíhalo kolem a zkoušeli jíst plody z malých keřů. Náhle všichni zpozorněli. Pak se obrátili na útěk. Z křoví vylezl paledor. Také se šel napít. Paledoři naštěstí lovili, jen když měli hlad, jinak by zde brzy vyhubili ostatní živočichy a sami by chcípli hlady. Nina se pro jistotu znovu skryla ve svém úkrytu. V sedlech obou jednorožců bylo naštěstí nějaké rezervní jídlo.

***

V jedné z menších plošin pískových hor se dalo na útěk stádečko jednorožců. Sledovaly je žluté oči paledora. Vyskočil z křoví a chystal se jednoho z nich ulovit, ale zezadu se ozvalo hvízdnutí. Paledor neochotně zastavil, napil se z jezera a vydal se do své skrýše. Přeběhl půlku plošiny a zastavil se u malého, ale útulného domečku přilepeného ke stěně z písku. Kdo by o něm nevěděl, ten by ho nenašel. Prošel vždy otevřenými dveřmi a jemným hrdelním zavrčením pozdravil někoho uvnitř. Odpovědělo mu lidské zavrčení, pro paledora však jako vlastní „jazyk“ plně srozumitelné. Vyběhl ven a  vydal se dle příkazu k jezeru poohlédnout se po jednom pegasovi, který včera uloupil a sežral polovinu všech plodů z jednoho ušlechtilého stromu rostoucího hned u příbytku. Byl to hrdý vraník se zlatými pírky a žíněmi v ohonu a hřívě. Paledor zrychlil do klusu a obratně se vyhýbal pichlavým keřům.

***

Proxima sledovala, jak vychází slunce. Fairy ochotně klusala schovanými průsmyky Štítových hor, ani jedna se nechtěla vracet. Proxima znala zdejší krajinu lépe než kdokoli jiný a mohla tak vybírat ze skrytých a ještě skrytějších cest. Krajina byla ponurá a temná, plná stínů, cesta i okolí byly na mnoha místech rozbity výbuchy a explozemi. Fairy je statečně přeskakovala a vůbec nevypadala, že by na ni měla depresivní krajina sebemenší vliv. O její jezdkyni se to ale říct nedalo. Napjatě se rozhlížela kolem sebe a Fairy tak běžela s povolenými otěžemi a bez vedení. Konečně se stezka rozšířila a z vegetace se vynořila spojenecká pevnost. Fairy se chtěla rozcválat, ale Proxima ji zastavila. Nechtěla tu pevnost znovu vidět. Celou dobu se utěšovala, že už tam třeba nebude, nebo že z ní zbudou jen němé zříceniny, ale nebylo tomu tak. Namísto ruin se stále majestátně tyčila, bez jediné rostliny uvnitř, nedobyta a nezničena. Jenom... opuštěná. Nevěděla, jak dlouho tam takhle stála, ale nakonec se Fairy pomalu, ale jistě rozešla směrem k hlavnímu východu. Proxima se chystala ji zastavit, ale neudělala to. Nevěděla proč. Prostě to tak bylo. Zase se rozhodla instinktivně. Nedávalo by smysl, aby se teď otočila a vrátila se. Stačilo, aby si vzpomněla na stínové jednorožce na zpáteční cestě a hned se jí tu líbilo o trochu víc. Maximálně zesílila clonu a Fairy se rozklusala. Zastavila se u zamčených dveří. Bezpečnostní systém chtěl kód. Stále ještě fungoval. Proxima jej zadala a dveře se za strašlivého vrzání otevřely. Proxima uvázala podle starých zvyků Fairy Tale venku a vstoupila dovnitř. Pokračovala ztichlou, ale podivně reálnou chodbou k velitelství. Znovu zadala kód a vstoupila dovnitř. Přístroje stále fungovaly navzdory výbuchu zadní části pevnosti, která se celá v sekundě vypařila. Proxima zkusila spustit radary a vyhledat tu, která spadla. Po několika vteřinách se objevil výsledek: je to Finny a míří sem společně s Rorrym.

***

Finny se zastavila. Měla špatný pocit, že ji někdo sleduje. Se strašnou předtuchou se otočila. Nic. Rorry také vypadal nervózně. Najednou vypálil dopředu. Minul Finny a beze smyslů se řítil pryč. A pak ji Finny uviděla. Ariie. Stála tam a chystala se zaútočit. Finny byla proti ní bezbranná.

***

Proxima ucítila průšvih ve stejné chvíli, co Finny uviděla Arii. Okamžitě instinktivně vypálila k východu a k Fairy Tale. Ve skoku jí odvázala otěže – ale nemyslela při tom. Fairy byla menší než Line o dvacet centimetrů, ale i to stačilo, aby jí hladce přeletěla přes hřbet s dvaceticentimetrovou rezervou a hladce přistála na druhé straně na zemi. Ani se jí nedotkla. Zavrčela několik kleteb ve svojí mateřštině a znovu skočila, tentokrát úspěšně. Fairy vystřelila tryskem vstříc Finny a nebezpečí. Proxima jen doufala, že ta její chyba zase nebude stát někoho život. Živě si dokázala představit Vergilia. Nevěděl by, jestli se jí má smát, nebo jí vynadat. Uvažovat a myslet byly dvě věci, které jí nikdy nešly.

***

Ariie sklopila uši a vyrazila k útoku. Najednou se za Arií něco pohnulo. Rorry. Vrátil se. Vyskočil a zaryl své ostré zuby do stínového jednorožce. Ariie vztekle zafrkala a vykopla zadníma nohama, ale Rorry se držel pevně a měl kvalitní zuby. Klisna k němu otočila svou hlavu, aby ho kousla, ale Rorry byl rychlejší. Pustil se nohy a vyskočil s otevřenou tlamou Arii po krku. Ta se postavila na zadní, aby akk nedoskočil a následně zaútočila pro změnu ona. Rorry jen bolestně zavyl, když se mu do lopatky zaryl roh stínového jednorožce. Finny vytasila světelný meč a rychle odvedla Ariinu pozornost, ale už bylo pozdě. Chtěla Arii useknout roh, ale rychle zjistila, že má vynikající vodivé schopnosti. Šel by časem roztavit, ale ne přeseknout. Ariie se zrovna chystala definitivně pomstít smrt Lotos, ale v tom kolem Finny prosvištěla transferace a s naprostou přesností zasáhla Arii. Klisna naposledy zaržála a pak zmizela v záblesku zeleného světla.

***

Proxima se s Fairy Tale přihnala na místo činu, ale ta před zábleskem světla vyděšeně na místě zabrzdila. Proxima to opět nečekala a opět hladce přeletěla přes Fairy Tale přímo vedle Finny. Finny se jen beze slova zvedla a došla k Rorrymu. „Už je pozdě,“ pronesla do ticha. „Vypadneme odsud?“ „Je tu jeden problém, Finny. Nemám tady Lina.“ „Všimla jsem si,“ odpověděla Finny s úšklebkem, ale když viděla, jak se Proxim tváří, zvážněla. „Co?“ „Fairy nás narozdíl od Lina obě neunese a bez jednorožce nepřeskáčeme ty průrvy. Jedna z nás tu bude muset zůstat.“

***

Nina se odvážila vylézt z úkrytu, až když se slunce přehouplo přes pískové stěny a paledoři zmizeli. Sionne odstrojila, ale Shami postroje ponechala, pro případ útěku. Geraltha také pochopila a zůstala zticha. Najednou však zničehonic začala smutně výt. Nina hledala, čím by to mohlo být, ale nakonec došla k jedinému možnému závěru. Rorry. Něco se mu muselo stát. Zalitovala, že si s sebou nevzala vysílačku. No nic. Nasedla na Shami a vydala se k jezeru. U něj sesedla a nechala jednorožce, ať se napijí a napasou. Geraltha jakoby pochopila, že Rorrymu nepomůže, a utišila se. Také šla hasit žízeň. Nina se položila do stínu a přemýšlela, co dál. Najednou se z porostu vyřítil paledor. Co tady dělá? Nina jen zděšeně přihlížela, jak skočil Sionne na hřbet a vycenil své dlouhé zuby. Geraltha vyskočila a zakousla se paledorovi do ocasu. Šelma zavrčela, máchla ohonem a Geraltha odletěla do jezera. Sionne mezitím klesla k zemi s úmyslem se vyválet. V tom na paledora zaútočila Shami. Možná byla neposlušná, ale vycvičená byla. Její kopyta tvrdě udeřila predátora do slabin a šelma nedobrovolně sklouzla Sionne ze hřbetu. Nina by jim hrozně ráda pomohla, ale nevěděla, jak. Světelný meč nenosila a nic jiného u sebe neměla. V tom ze stejného místa vystartoval druhý paledor a zaútočil na toho prvního. Byl trochu černější a měl obojek s hroty, aby ho bylo těžší zakousnout. Zatímco se šelmy praly, přiblížila se další postava na jednorožci. Neznámá jakoby Proximě z oka vypadla, ale nebyla to ona. Měla delší vlasy, ale stejně barevné, červené oči, kovový pásek uprostřed čela, jen s jinými ornamenty i podobného jednorožce, až na to, že to byla klisna Isis. Přiběhla a jediným kopnutím stylem Napoline ukončila zápas ve prospěch paledora s obojkem.

***

Jezdkyně si zjevně všimla, jak si ji Nina prohlíží a radši se představila. „Jsem Xionne Centauri a jestli tě zaráží moje podobnost s Proximou, tak je to moje dcera. Žiji tady už od Mezních válek. Jestli potřebuješ pomoc, stačí říct.“ „Já jsem Nina Hawk a dohnal mě sem stínový jednorožec. Finny zůstala u pevnosti.“ Xionne se zadívala do dálky. „Finny...“ Nina nevěděla, co na to říct. Znala Finny jen něco přes rok, takže nevěděla nic valného o její účasti v Mezních válkách. Pak obrátila pozornost na Sionne. Na hřbetě se jí táhly dlouhé škrábance od drápů paledora, jinak se jí naštěstí nic nestalo. Geraltha doplavala ke břehu a vylezla z vody. Paledor se k ní zvědavě přiblížil. „Nech toho!“ Xionne chytila paledora za obojek a zabránila tak hrozící rvačce. V tom se k zemi snesl nádherný černý pegas. Obrysové peří, prameny v hřívě a ocasu a kopyta měla zlatou barvu. Xionne se s paledorem rychle schovala a zesílila clonu. Nina ale vykročila vpřed, v ruce uzdečku Shami. Xionne se zatvářila nesouhlasně, ale Nina to s pegasy uměla. Začala jemně hvízdat uklidňující melodii, kterou se naučila od Proximy. Pegas se konečně začal přibližovat a po chvíli nenamítal nic ani proti pohlazení, ani proti uzdečce. Na pegase byl poněkud vysoký, asi metr a půl, přesto se mu Nina vyškrábala na záda bez problémů. V tu chvíli ale paledor vylezl z křoví. Pegas poděšeně couvnul a roztáhl křídla, ale neuletěl. Xionne nasedla na Isis, přivolal dravce a vydala se ke svému příbytku, Sionne i Shami poslušně následovaly starší klisnu. Nina se lehce dotkla pegasových boků. Ten se ochotně vznesl. Nina s ním kroužila vysoko ve vzduchu a pohledem sledovala Xionne, aby věděla, kam má letět. Už mu vymýšlela jméno. Argo. Tak to bude nejlepší. Opět se podívala dolů. To byla výška. Teď by nebylo dobré spadnout. Xionne právě dorazila k malému úkrytu nedaleko jeskyně ve skalní stěně. Vedla do ní úzká, nebezpečná pěšinka. Právě tam zaváděla jednorožce. Nina si to místo zapamatovala a pak se soustředila na let. Pobídla Arga, aby letěl ještě výš. Chtěla se podívat přes stěny z písku. Do obličeje jí zavanul suchý, horký vzduch. Argo přistál na vrcholu stěny a rozhlížel se po kraji. V dálce byly vidět obrysy pevnosti a les, ve kterém byla ukryta základna Centauri, její domov. Jak se jí chtělo pobídnout Arga, aby letěl přes poušť! Jako by jí četla myšlenky, ozval se v její mysli Xionnin hlas. Jen leť. Já se zatím postarám o klisny a akka. To rozhodlo. Nina pobídla Arga, aby skočil do pouště a letěl. Pegas překvapeně poslechl, pomocí té melodie si k ní vybudoval naprostou důvěru. Roztáhl křídla a odrazil se. Nemusel ani mávat křídly, nad rozpáleným pískem panovaly silné turbulence a vzestupné proudy vzduchu. Nina mu udávala směr k pevnosti.

***

Bylo to už několik hodin, co se Finny rozloučila s Proximou, nasedla Fairy Tale na hřbet a vydala se k areálu. Cestu zpátky znala, přestože ji prošla jen jednou. Fairy byla temperamentní a nezkušená, přesto ale jela Finny. Proxima chtěla ještě něco prozkoumat v pevnosti – Finny osobně už by na to místo nikdy nevkročila. Očekávala rozpadlé trosky, kde by se dalo bezvadně blbnout. Místo toho narazila na skutečný, nezničený a nezničitelný pomník Mezních válek. Tohle všechno se jí dotklo více, než by si přála, a ačkoli se k pevnosti nepřiblížila více než kilometr, přesto jasně viděla impozantní obrysy. Fairy ani chvíli nepostála klidně. Proximě se ji povedlo nakonec uklidnit, ale bylo jasně znát, že to s důvěrou vůči Finny nijak nepřehání. Nesoustředěně cválala po úzkých pěšinkách, kopyta dopadala na zem s úžasnou lehkostí, které by se nevyrovnal ani Gerry. Neklidně se vzpínala, jakmile ji Finny sebemíň přitáhla otěže, ale pak ji nechala běžet, jak chtěla ona. Fairy Tale vystřelila dopředu a v plném cvalu letěla po stezce. Finny se tak veliká rychlost nelíbila, ale neměla na vybranou, rychlost si určovala Fairy sama. Plavně se přenesla přes kmen stromu, za který nebylo vidět. Finny jen s hrůzou sledovala, jak stezka prudce zatáčí doleva, přilepuje se ke skalnímu štítu a zároveň jí kus v zatáčce chybí. Prudce přitáhla otěže. Fairy křečovitě zaklonila hlavu a zaryla všechna čtyři kopyta do země. Jenže místo brzdné hlíny jí kopyta podjela na skále. Finny málem spadla, z posledních sil se chytila provazu kolem krku a pokusila se udržet rovnováhu, přičemž pustila otěže. Fairy Tale přestala brzdit a v maximální možné otočce se odrazila v úmyslu propast přeskočit, ale měla velmi malou rychlost. Finny sklouzla ze hřbetu a visela na provaze, což ovšem vyvedlo z rovnováhy jednorožce. Fairy naštěstí skočila dost daleko, ale dopad se jí nevyvedl. Finny ji převážila na pravou stranu a klisna tvrdě přistála na boku. Klouzala dál. Finny se chtěla pustit, ale obtočila si otěže kolem ruky a Fairy ji strhla s sebou. Padaly ze skalní stěny. Klisna nakonec znovu nabyla rovnováhu a alespoň trochu brzdila a vyhýbala se skalním převisům. Skála naštěstí nebyla úplně kolmá; ale brzdit bylo téměř nemožné. Fairy konečně zabrzdila na jednom větším převisu, ale Finny jí seskočila ze hřbetu a jednorožce tak nedobrovolně přinutila pokračovat v letu dolů. Klisna jen nešťastně zaržála, když se stěny srovnaly do kolmého úhlu a nebyla šance zastavit. Finny ji pozorovala, dokud nezmizela z dohledu za převisem.

***

Argo letěl stále dál. Nina si let ze začátku užívala, ale jen do doby, než se začala na horizontu tvořit písečná bouře. K základně Centauri to nestihnou. Pískové hory nechali daleko za sebou. Do Štítových hor zbývala jen velmi malá vzdálenost, ale Nině se tam nechtělo. Nakonec však musela kapitulovat a obrátit Arga k horám. Pegas však zaprotestoval a přidal směrem mezi základnu a pevnost. Svištěl vzduchem tak rychle, že se Nina začala bát pohledu dolů. Písečná bouře se rychle blížila. Pegas začal klesat a úměrně zvyšovat rychlost. Pod nimi se začaly objevovat první trsy rostlin.V tu chvíli Nina ucítila první zrnka písku bičující její tvář. Argo se snesl k zemi, složil křídla, aby je uchránil před pískem, a pokračoval cvalem. Doběhl až na cestu do pevnosti, pak Nina sesedla, chytila ho za otěže a běžela s ním do hustšího lesa. Doběhli až k nějakému pramenu, kolem kterého rostly v malé míře rostliny z pískových hor, a Argo je začal žrát. Nina mu sejmula uzdečku, ale pegas neuletěl. Musela teď čekat, než bouře přejde, aby mohli pokračovat dál.

***

Finny se pracně škrábala zpátky na cestu. Převisy byly nepřátelsky vysoké a rozeklané. Nakonec se musela zastavit pod jedním nepřekonatelným. Dále nahoru vedla úzká pěšinka, jakoby po staletí někým vydupaná a udržovaná. Finny přemýšlela, kdo by ji mohl vytvořit, ale nic ji nenapadlo. Cestička se obratně klikatila jen dva bloky od Finny. Ta se rozběhla, odrazila a s lehkou výpomocí Síly se ladně přenesla přes propast a přistála na druhé straně na pěšince. Finny se podívala na stezku blíže. Na člověka by byla zbytečně široká, na jednorožce příliš krkolomná, akkové v horách nežili a pegas by letěl. Co to mohlo být? Finny se rozhodla dále neřešit a vydat se po ní nahoru. Po několika set metrech ji začaly bolet nohy. Kdo by dokázal neustále skákat z převisu na převis a neunavit se? Náhle v dálce před sebou uviděla odpověď. Spatřila jakéhosi jednorožce, ale se zlatým rohem a kopyty. Měl stříbrnou hřívu s ocasem, tmavě šedou srst a hnědé oči. Byla menší než jednorožci, ale větší než pegas. Cygnis. Marylanne. Finny tyhle legendy znala. Těchto jednorožců mělo být osm, každý jiný, podle krajiny, kterou střežili před stíny. Byli rozptýleni po celé planetě – kromě areálu Centauri a pevnosti, odkud byli vyhnáni. Proto byli plašší, opatrní, ale dokázali poznat lidi s dobrými úmysly a ostatním se vyhýbali. Žili v neobydlených oblastech a hlídali si své hranice. Jen jednou za čas se všichni setkali na neutrální půdě, kde se domlouvali, co dál. Říkalo se jim Cygnis. A Marylanne měla na starosti Štítové hory. Měla víc práce než jiní, protože Štítové hory nepřímo navazovaly na pevnost a stínů tu bylo více než zdrávo. Marry tak měla spoustu práce všechny zahánět.

***

Proxima sledovala Finny na radaru, dokud nezmizela z dosahu. Pak se soustředila na pevnost jako takovou. Všechny přístroje byly v pořádku a Proximě se dokonce podařilo nahodit záložní zdroje energie. Technika naskočila a začala monitorovat okolí. Proxim odešla do zadní části, kterou zničil výbuch, když se začal z trosek vynořovat další stínový jednorožec. Zlatá hříva, černá srst taktéž zlatě tečkovaná – SunShine. Jednorožec jejího mistra. Přišel k ní se skloněnou hlavou, jakoby se za něco omlouval. Proxim lehce natáhla ruku a dotkla se jeho krku. SunShine zpozorněl, ale neutekl. Jemně jí očichal ruku a pak přišel blíž. Proxima se po několika minutách opět začala věnovat pevnosti. Snad by to tu šlo opravit… útok Alf brzy přijde…

***

Finny šplhala po skalních mísách za šedou Cygnis. Marylanne postupovala stejným tempem vpřed, jakoby ji někam vedla. Hladce vyskočila na pětimetrovou římsu a pokračovala dál. Finny ji vyčerpaně sledovala pod římsou a přemýšlela, jestli á dost sil na to, aby vyskočila taktéž. Cygnis se zastavila. Finny si převis prohlédla, jestli existuje ještě nějaká jiná cesta nahoru. Existovala a byla ještě nebezpečnější. Sebrala zbytky sil a odrazila se. Nepodařilo se jí vyskočit až nahoru, ale zachytila se o okraj. Právě se vytahovala nahoru, když začal balvan, kterého se držela, nehezky křupat. Marry se k ní rozběhla, ale příliš pozdě. Kámen se vyvalil z převisu a Finny spadla dolů. Tvrdě dopadla do nějaké propasti a mohla být ráda, že se nezabila. Byla tady tma a zima. Byla tady tma a zima a Finny byla uvězněná v pasti.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dotaz

(El Fairy, 7. 10. 2007 15:01)

Nechceš to s tou El Fairy trošku poopravit? Abysme se dostaly tam, kam jsme chtěly, protože se to trošku zvrtlo...