Vzestup a pád 1/n
Časy se mění. Dobré přichází na návštěvu, nechá se pohostit a pak se po něm slehne zem. Proxima se znechuceně zvedla z matrace a zapadla do koupelny. Ne, že by ji zrovna něco rozladilo; její mizerná nálada byla chronickým a velmi špatně léčitelným problémem pro celé okolí. O patnáct minut později vyšla s profesionálním – třebaže trochu křivým – úsměvem na rtech z domku a přelétla pohledem budovu plnou jednorožců a pegasů, kterou dostala na starost. Lépe řečeno; dostala na starost celou planetu, respektive byla obrána o všechna práva kromě řízení aktivit na TX3. Naneštěstí v době, kdy se veškerá aktivita na planetě omezila na jeden komplex polorozpadlých chatrčí, pár skladů a jedné velké budovy stájí. A stovek ruin, malých či větších připomínek minulých událostí.
Daly se tu dělat celkem dvě věci. Starat se o jednorožce a sbírat v hustých lesích bobule. Proxima už měla obojího až nad hlavu, nicméně za ty čtyřnohé bestie byla donucena zodpovídat a k jídlu tu nic moc jiného nebylo. Kdo to kdy slyšel, aby Shadow čistila boxy, nebo vařila?! Její podvědomí automaticky zatlačilo do pozadí jistý výsek minulosti a nechalo téct myšlenky nerušeně dál. To máš za to, že ses připojila ke vzpouře proti Arinne. Teď tě ti bastardi jako čistokrevnou Centauri skrouhnou, o co jen můžou. Proxima cítila, že by vedla zbytky řádu lépe, než Mistryně Virgina s tak-si-nechávající -říkat Deltou. A byla si jistá, že existence tak idealisticky pacifistická se do vedení válečných tahanic na kraji jejich systému absolutně nehodí. A ji, korunní princeznu celého řádu tu se sladkým úsměvem nechají, aby dohlížela na pár ruin, stádo čtyřnohých a případně okřídlených tvorů… a na skupinku dětí. Určitě ještě chrní, takže pro ně pošle Napolina a bude muset obstarat ranní krmení sama. Jako obvykle.
***
Nina klidně a pokojně spala, když ji probudilo decentní zaklepání na dveře. Tedy... klidně a pokojně spala pár hodin, před tím spravovala vysílačku, se kterou Finny v afektu rozbila okno. Vlastně.. v afektu ne, udělala to v jemně nepřátelském rozpoložení. Nina měla špatný pocit, že její jednání v afektu není možné zažít vícekrát. O poznání méně decentní rána otřásla dveřmi. Nina se zvedla z postele a zavolala na jednorožce za dveřmi, že už vstává a hrozně se omlouvá mistryni. Zjevně to zafungovalo, protože se ozvalo hluboké zaržání a vzdalující se klus. Nina s sebou plácla zpátky do postele a vrhla kosý pohled na Finny, která jí mezitím uzmula přikrývku. Bez deky se brzy rozklepala zimou a automaticky vstala, aby zavřela okno. O chvilinku později na druhé straně místnosti Nině došlo, že je vysklené, takže vytáhla ze skříně pracovní tuniku s natrženým rukávem a dírou na rameni a šla se obléct. Dorazila do koupelny, vzala do ruky hřeben a jako každý den se předepsaných pět minut poctivě snažila dát krátkým zrzavým vlasům nějaký tvar a podobu, která by alespoň trochu vypadala jako záměr autora. Poté, co se jí podařilo ulomit další zub hřebenu, své snahy zanechala a přešla k dalšímu bodu ranní hygieny.
Když o půl hodiny později vstávala Finny, už měla vše potřebné připravené. Na stole čekala miska s jídlem, modré šaty zářily přehozené přes dveře skříně a u postele ležely nachystané sandály. Nina už byla pryč, pravděpodobně se někde kolem stájí činila jako uklízečka, ošetřovatelka a technická podpora v jedné osobě. Finny odkopla dvě přikrývky a v duchu proklela rozbité okno. Natáhla ruku a z koupelny připlachtil kartáč. Začala si zpívat a rozčesávat tmavě hnědé vlasy, které jí při troše vůle sahaly až ke kolenům. Finny, čistokrevná Pegasi, oficiální vládkyně světa, který donedávna řídil rod ohně. Ovšem jen oficiálně, protože jí ve skutečnosti onen post sebrala Proxima. Tedy, Xionne s Proximou, která by se při troše zlé vůle mohla dostat do závěsu. Finny po chvíli přestala počítat, komu teď vlastně patří řád se skromnou myšlenkou, že určitě Její Výsosti Finny, které kolovaly v žilách tisícinky promile krve samotné Pegasi de Centauri, která přišla s nápadem využít svou – poměrně rozsáhlou - famílii k vytvoření soukromé nezávislé říše. Podobné věci už beztak nemělo cenu řešit, protože Centauri už před téměř čtyřmi sty lety nastolili demokracii, třebaže tak trochu po svém. Finny postavila špinavé nádobí zpátky na stůl a vyrazila ukázat svoji osobu světu.
Nezaměnitelné klapání podpatků probudilo vlnu ržání, kopání do stěn a mlácení křídel o mříže bodů. Fakt, že byli pegasové každý den krmeni o půl hodiny později, než jednorožci, neznamenalo ještě, že s tím jsou smířeni a spokojeni. Třebaže v silné početní nevýhodě, oba se pilně snažili tento handicap překonat a trumfnout dvacet jednorožců. Finny nacpala mezi mřížemi klisně něco k jídlu a zkontrolovala, jestli stěny stání připomínajícího spíše obrovskou klec někde nezískaly díry či nejsou povážlivě rozkopané. Patřila k těm nejmírnějším pegasům, jaké kdy Finny potkala; opravovat její box bylo nutné většinou jen jednou do týdne. Když si ji člověk podplatil dostatečným počtem pamlsků, dovolila mu nasednout na bílý, neosedlaný hřbet a povozila ho nad špičkami stromů. To bylo na hrdou, nespoutanou pověst okřídlených koní něco naprosto unikátního a ponižujícího.
Gerriville, o kterém byla Finny přesvědčena a on přesvědčován, že jí patří, představoval mnohem typičtějšího pegase. Přízemní Centauri žili v přesvědčení, že jsou černí pegasové zlá a bílí dobromyslná, hodná stvoření. Pravda, jisté rozdíly mezi bělouši a vraníky byly. Oba byli schopni se obrátit proti svému člověku, akorát u vraníků převládala místo těžkých zranění a doživotních následků čistá a milosrdná zabití. Gerry byl běloušem se stříbrnou, což pro Finny představovalo převážně nutnost poctivějšího čištění. Přejížděla mu kartáčem po špinavé srsti, zacuchaných žíních a snažila se ho opět učinit nádherným, výstavním běloušem. Poté si doběhala pro bosal a nasadila jemně vzdorujícímu pegasovi flitrovou postroj.
Gerriville vyrazil z bodu a klusem se vydal k jízdárně. Neměl to místo rád, bylo zastřešené a vybavené velmi účinnými pevnými sítěmi. Požadovalo se od něj jakési umělecké a nepraktické skládání nohou pod tělo a co hůř, absolutní poslušnost. Gerry v poslušnosti nikdy nevynikal a nehodlal se v této oblasti prosazovat ani v daleké budoucnosti. Už tak stačila ta mula od vedle, co pro pár listů kazila pověst celému druhu. Na druhou stranu.. neměl rád ani drezurní bičík, takže se během výcvikových lekcí snažil najít nějaký kompromis mezi hrdostí a pošramocenou srstí na zádi. Finny měl rád a koneckonců, on ji také občas kousnul nebo kopnul, ale nevyhovovala mu disciplína.
Na doslech od jízdárny přešel do shromážděného klusu a trochu ulevil Finny, která se mrcha nechávala celou dobu táhnout na vodítku za ním. Nespletl se, uprostřed stála mistryně Proxima s dlouhým drezurním bičem a skvěle se bavila, přihlížejíc nedalekému rodeu. Sirius se zrovna snažila přimět svého jednorožce, aby se po jízdárně pohyboval volným krokem, ke kterému měly současné prvky vzdáleně připomínající školu létání pro hříbata pegasů nepříliš blízko. Spike byl shadowský jednorožec, od kterého se všeobecně očekávalo, že se bude hrdě promenádovat na ulicích, dělat svému člověku schválnosti a chystat okolí nepříjemná překvapení. A Spike na rozdíl od Sirius plnil své předpoklady na sto deset procent. A Sirius selhala, tvrdě dopadla na mravní strop a kazila svému rodu pověst. Sirius byla bílá.
Nepodváděla. Nepodrážela. Mluvila spisovně. Chodila v bílém oblečení a vynakládala veškeré úsilí, aby ho udržela bílé i při práci. Činnostem veřejně prospěšným se nevyhýbala a nesnažila se ze svého podílu práce ulít. To, co kodex Centauri považoval za hlavní přednosti využitelnosti bastardních, nižších rodů, z nepochopitelných důvodů vykazovala ta z nejčistokrevnějších. I z druhého úhlu pohledu zklamala. Přátelská a téměř spravedlivá společnost složená převážně ze StarShinů a Hyder by ji tak ráda poslala do pekelných výšin jako krysu seshora, jenže měla zakázáno někoho odsuzovat bez hanebného důvodu a zde opravdu žádný důvod nebyl. Proxima se s nimi spojila kvůli svému (dočasnému) osobnímu prospěchu, ale Sirius neustále provázely komplikace a nepochopení. Nikdo si s ní nerozuměl; a co hůř, ani nedokázal posoudit, jestli jí to vadí. Štíhlá vysoká zlatovláska se většinu času usmívala a nedávala najevo známky, že jí něco chybí. Ani když chytala a odváděla vzdorujícího Spika z jízdárny, aby uvolnila místo Finny, nevypadala rozzlobeně. Kolem Finny by se tou dobou už začínaly samovolně tvořit kapesní vzdušné víry a parodie na tornáda.
***
Ačkoliv Nina nebyla Centauri, ale ‚jenom‘ obyčejnou ošetřovatelkou, věděla, že je to s kreativními činnostmi na TX3 na štíru. Prababička, o které Nina nevěděla prakticky nic, patřila k Řádu v ohnivé linii a se svou nežádoucí kříženou dcerkou si nechtěla kazit image. Nechala ji tedy jedné své příbuzné bez schopností, ať se o holčičku postará. Ta dělala, co uměla, a z babičky se postupem času stala ošetřovatelka mocná v Síle, ale bez cíleného výcviku. Nikdo další z předků Niny schopnosti neměl a i ona se musela v životě obejít bez nich. Nině to ani nijak zvlášť nevadilo, upřednostňovala logiku a racionalitu otevření zavřených dveří před jejich vyražením v afektu. Dokázala spravit prakticky cokoliv a žila v symbióze s Finny, nehynoucí příčinou mnoha příležitostí, jak zdokonalit svoji logiku a Sílou nepodmíněnou schopnost spravit i hromádku šrotu.
V symbióze žila i s většinou jednorožců. Nefelin, mohutný grošák, stál v poklidu pod stromem a okusoval keř, zatímco se Nina na jeho širokém hřbetě na špičkách natahovala po větvích stromu. Toleroval i plnící se kýbl, který mu postavila na záda; na oplátku měl volné otěže a mohl hýbat hlavou, jak se mu zlíbilo. To nebyl špatný obchod. Nina za chvíli získala dost suroviny, kterou chtěla, a počkala v jezdeckém sedu, až Nefelin poobědvá. Pak se jednorožec, který měl bosal jen proto, že to přikazoval kodex, vydal volným cvalem k domovu. Nina se otočila dozadu a na okamžik spatřila úzkou vyšlapanou stezku v zeleni, která se rychle ztrácela ve vzdalující se vegetaci. Nevzpomínala si na ni; a na co Nina nevzpomněla, to zákonitě nemohla znát. Chvilku uvažovala, jestli by ji mohla udělat některá z Cygnus, načež dorazily ke kuchyni a Nina se začala zabývat konkrétnějšími věcmi.
***
Přítomnost. Dá se ignorovat, popřít nebo zavrhnout, ale ne přestavět od základů. Okamžik, delší než život a kratší než ta nejmenší jednotka času. Mezní války byly nevyhnutelné; ne však příčinou všech dalších událostí. Některé osobnosti mají příliš velkou setrvačnost, nepřizpůsobí se ostré zatáčce kolejí přítomnosti a razí si cestu jinudy, třebaže v téměř stejném duchu. Centauri, řídící se kodexem, který už dva roky neexistuje. Atmosféra již mrtvého řádu, vznášející se nad krajem. Centauri.. řád, který se přede dvěma roky vyvraždil, ačkoliv stále existuje. Stále žijící, i když mrtvý. Dálkou nezřetelné existence v kolejích reality natahující se k nově vytvořené, druhé stopě..
Komentáře
Přehled komentářů
Zlepšuješ se. Přestože nedokážu posoudit, zda bych dokázala najít v těch - mně už známých - jménech řád, kdybych je neznala, tak se mi to líbí. I narážka na vyšlapanou cestičku :-) Už začínám přemýšlet ;-)
No vida!
(Elfairy, 7. 3. 2009 8:20)