Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těžké je člověku..

4. 1. 2011

Mám chvíli času, mohla bych napsat článek. Pár lidí už se zmínilo, že jsem dlouho žádný nestvořila. Jenže nemám téma, nemám chuť, nic mě nenapadá a už bych mohla nechat toho negování. Pár představ si v hlavě schovávám, stačí sednout a hodit je na monitor. Vzít dvacet metafor, napasovat je k dané pointě a na závěr přidat otevřenou otázku. Hotovo. Nic těžkého. Sice se to na článku nechá poznat, obvyklému přídělu sladkostí zůstane hořká pachuť a odfláknutá poleva, ale ono stejně nikomu nepřijde nic divného.
Stačí vymyslet ústřední větu; nějaký slovní obrat nebo krátké přísloví, přinejhorším fantazie vykreslí obrázek, který stačí pojmenovat a může se jet. Jakmile máte nápad, jak myšlenku zpracovat, jste za vodou. Vagón myší a deratizér, procházka za deštivého počasí, bow to Leper Messiah.. zatracená Metallica. Člověk se nemůže soustředit na vlastní tvorbu, když mu v hlavě zní ta cizí. Ale zase mi vyskočil obrázek k tématu, sice jinému, než o kterém jsem chtěla psát, ale nevadí. Není nad to rozumět textům.
Nápad na zpracování se objevil poměrně rychle, dokonce je i můj vlastní - rychlá kontrola, jestli nevykrádám onu skladbu, nějakou knihu nebo Elfairyn článek a může se psát. Obraty, citáty nebo různé maličkosti, ty si člověk může vypůjčit. Ne tak kostru, kolem které dokreslí článek.
Leper Messiah mi pořád zní v hlavě; jak se snažím vymyslet něco k tématu, ozývá se stále dotěrněji. V momentě, kdy si v hlavě přehrávám sólo, pustím v počítači přehrávač a o pár vteřin později i stejnojmennou skladbu. Včera večer tu běžel nějaký folk, tak mám adekvátně vytaženou hlasitost, ale ta se pro tentokrát stáhne do polohy 'šum na pozadí'. Píši přece článek.
A že píši, mám už dva odstavce. Windows Media Player náhodně vybere další skladbu; nese se v podobném duchu, tak si jí nevšímám, dokud si neuvědomím, že jsem přestala psát a poslouchám. Come crawling faster.. a dost, nikam nejdu. Kliknu na dva obdélníčky značící stop a vrátím se k textovému bločku. Reproduktory ztichly, ale uvnitř hlavy si skladba v nezměněné podobě pokračuje dál, pouze přišla o reálný doprovod. A zkuste si v tom lepit jakýkoliv vlastní text, který by měl za něco stát, jakkoliv se zabývá podobnou problematikou. Jedna část mysli by teď s největší chutí našla na youtube nějaký megahit od libovolné americké popové hvězdy, který by zafungoval lépe než kýbl ledové vody; nicméně by také pohřbil ještě nenarozený článek. Který se právě zmítá na prahu života, zatímco si mysl přehrává sólo a skladba opět nabírá tempo, zhutňuje atmosféru a blíží se k nejlepší části kousek před závěrem. Před očima mi vyvstane jiná idea, obrázek, jehož náčrtek už mám uložený kdesi v počítači. Zapínám Photoshop, monitorem do závěreného smíchu začnou létat jména snad všech lidí, kteří s ním kdy měli něco společného a dlouhý výčet všech aktivit, jež musí program na své cestě za spuštěním se udělat a o které svého uživatele nemůže neinformovat. 
Článek zůstává nedokončen, nezbývá než použít již dříve vyřčená slova. Když chceš kreslit, neposlouchej metal. Ne, když chceš kreslit realisticky. A nebo si nestěžuj, že se ti ten bělouš zase nějak nevydařil.
Tenhle kůň nebude bílý.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Komentář

(Elfairy, 6. 1. 2011 19:40)

Jo, je to tak. Hudba je neskutečně sugestivní, dokáže úplně měnit náhled a prožívání, myšlenky, pocity i nálady. A takhle to potom dopadá nejen s článkem!
Jinak, hezky sepsáno :-)

Re: Komentář

(Prox, 6. 1. 2011 21:46)

Díky. Jenže kdyby si ji člověk alespoň musel fyzicky pustit, aby mu překopala náladu, tohle není fér.
No nic, psáno v akutní krizi, ta už je pryč. Spolu se snahou něco napsat.

Re: Re: Komentář

(Elfairy, 9. 1. 2011 18:15)

No a teď si představ mě s mou velmi pohotovou hudební pamětí! To můžu rovnou použít citát z Cimrmana: "Já to pak z tý hlavy nedostanu!"
A takhle třeba i několik týdnů. Pak většinou přesedlám na něco jiného a jedu zase to, dokud se mi neoposlouchá a tak furt dokola...

Re: Re: Re: Komentář

(spejbl, 17. 1. 2011 10:41)

jj, hezký obraz myšlenek ze života jednoho tvůrce:-)